Muhammed ibn Husejn al-‘Ádžurrí ve své Kitábu š-šarí’a uvádí i kapitolu o víře v Korán jakožto v nestvořené slovo Boží. Dodává, že kdo tvrdí, že Korán je stvořen, je nevěřící. V ní uvádí:
Muhammed ibn Husejn al-‘Ádžurrí ve své Kitábu š-šarí’a uvádí i kapitolu o víře v Korán jakožto v nestvořené slovo Boží. Dodává, že kdo tvrdí, že Korán je stvořen, je nevěřící. V ní uvádí:
„Vězte, Alláh se smiluj nám i vám, že slovo muslimů, jejichž srdce se neodchýlila od pravdy a kteří stáli na straně správného vedení kdysi i nyní, je, že Korán je slovem Vznešeného Alláha a není stvořen, protože Korán je nedílnou součástí Boží znalosti a ta není stvořena (…) na to ukazují Korán, Sunna i četná podání od společníků Prorokových, Alláh budiž s nimi spokojen, a imámů muslimů, nechť je jim Alláh milostiv.“
Právě z tohoto díla citujeme i uváděná podání od selef.
Vznešený Alláh praví:
وَإِنۡ أَحَدٌ۬ مِّنَ ٱلۡمُشۡرِكِينَ ٱسۡتَجَارَكَ فَأَجِرۡهُ حَتَّىٰ يَسۡمَعَ كَلَـٰمَ ٱللَّهِ
Požádá-li tě některý z modloslužebníků o ochranu, mu ji poskytni – aby mohl slyšet slovo Boží. (Tewba:6)
أَفَتَطۡمَعُونَ أَن يُؤۡمِنُواْ لَكُمۡ وَقَدۡ كَانَ فَرِيقٌ۬ مِّنۡهُمۡ يَسۡمَعُونَ ڪَلَـٰمَ ٱللَّهِ ثُمَّ يُحَرِّفُونَهُ ۥ مِنۢ بَعۡدِ مَا عَقَلُوهُ وَهُمۡ يَعۡلَمُونَ
Jak můžete žádat, aby s vámi uvěřili tito lidé, z nichž část poté, co uslyšela slovo Boží, vědomě je překroutila, když mu porozuměla? (Bekara:75)
Vznešený hovoří ke Svému Poslu صلى الله عليه و سلم:
قُلۡ يَـٰٓأَيُّهَا ٱلنَّاسُ إِنِّى رَسُولُ ٱللَّهِ إِلَيۡڪُمۡ جَمِيعًا ٱلَّذِى لَهُ ۥ مُلۡكُ ٱلسَّمَـٰوَٲتِ وَٱلۡأَرۡضِۖ لَآ إِلَـٰهَ إِلَّا هُوَ يُحۡىِۦ وَيُمِيتُۖ فَـَٔامِنُواْ بِٱللَّهِ وَرَسُولِهِ ٱلنَّبِىِّ ٱلۡأُمِّىِّ ٱلَّذِى يُؤۡمِنُ بِٱللَّهِ وَڪَلِمَـٰتِهِۦ وَٱتَّبِعُوهُ لَعَلَّڪُمۡ تَهۡتَدُونَ
Rci: „Lidé, já věru jsem poslem Božím k vám všem vyslaným od toho, jemuž náleží království na nebesích i na zemi. Není božstva kromě Něho a On je ten, jenž život i smrt dává. Věřte tedy v Boha a posla Jeho, proroka neučeného, jenž věří v Boha a Jeho slova, a následujte jej – snad se octnete na cestě správné!“(A’ráf:158) Jeho slova znamenají Korán.
Imám Ahmed ibn Hanbel nestvořenost Koránu dokazoval hadísem na autoritu Ibn Abbáse, že Prorok صلى الله عليه و سلم pravil: „První, co Alláh stvořil, bylo pero.“[1] V podání ‘Ubádově je dodatek: „Přikázal mu: „Piš!“ I od toho okamžiku napsalo vše, co se stane, až do Dne Soudu.“ Pravil ‘Ubáda: „Zemřeš-li s nějakým jiným přesvědčením, než je toto, vejdeš do Ohně.“[2]
Amr ibnu l-Ás vyprávěl, že Prorok صلى الله عليه و سلم řekl: „Alláh Vznešený zapsal předurčení služebníků na padesát tisíc let před tím, než stvořil nebesa i Zemi, a Jeho trůn byl na vodě.“[3] Ibn Kesír uvádí obě informace do souladu tím, že pero bylo prvním, co bylo stvořeno z tohoto světa.[4]
Omar ibnu l-Chattáb vypráví od Proroka صلى الله عليه و سلم tato obecně přijímaná slova: „Músá ibn Imrán, mír s ním, pravil: „Pane můj, ukaž mi Adama, jenž nás vyvedl z ráje.“ Alláh mu tedy ukázal Adama, mír s ním. Otázal se jej Músá: „Ty jsi náš otec Adam?“ „Ano,“ odpověděl Adam. „Ty jsi ten, kterému Alláh vdechl něco ze Svého Ducha, naučil tě všem jménům a nařídil, aby před tebou andělé padli na tvář?“ zeptal se Músá. „Ano,“ odpověděl Adam. „Co tě potom přinutilo, abys sebe i nás vyvedl z ráje?“ otázal se Músá. „A kdo jsi ty?“ zeptal se Adam. „Já jsem Músá,“ odpověděl Músá. Řekl Adam: „Ty jsi prorok synů Izraele, s tebou Alláh Vznešený hovořil zpoza zástěny a mezi tebou a Sebou neučinil posla ze svých stvoření?“ „Ano,“ odpověděl Músá. Zeptal se Adam: „Což jsi v Knize Boží nenašel, že to bylo v Knize Vznešeného Alláha ještě předtím, než jsem i já sám stvořen?“ Odpověděl Músá: „Ano.“ „Proč mi tedy vyčítáš něco ze znalosti Alláha Vznešeného, Jehož předurčení mne samého předstihlo?“ Prorok Muhammed dodal: „Tak byl Adamův argument silnější, nežli argument Músáův.“[5]
Alláh je Všeznající a Hovořící, Všeslyšící, který svými vlastnostmi vidí všechny věci, dokonce i předtím, než jsou stvořeny.
Omar ibnu l-Chattáb pravil ve svém kázání: „Lidé! Tento Korán je řečí Alláha Vznešeného, nevím, jaké jste to přijali tužby. Lidé se podrobili islámu, vstoupili do něj chtě-nechtě. Před vás je postavena Sunna. Nikomu není přenechán prostor pro názor, kromě, pokud služebník záměrně znevěří. Proto následujte a nevnášejte inovace. Dostačuje, co je vám již dáno. Postupujte podle jasných veršů a v méně jasné věřte.“[6]
Ferwa ibn Newfel vyprávěl, že jej Chabbáb ibn Aratt vzal za ruce a pravil: „přibližuj se k Alláhu Vznešenému vším, čím můžeš a nepřiblížíš se Mu ničím milejším, nežli Jeho Slovem.“[7]
Na otázku ohledně stvořenosti Koránu odpověděl imám Dža’fer ibn Muhammed slovy: „Není ani stvořitel, ani není stvořen. Je to totiž Slovo Vznešeného Alláha.“[8]
Al-Hasan ibn ‘Alí al-Hulwání byl otázán, zda je Korán stvořen. Odpověděl: „Korán je Slovem Vznešeného Alláha. Není stvořen a neznáme jinak (tj. jiný názor).“ Hárún al-Ferewí pravil: „Neslyšel jsem ani jediného učence v Medíně a ani znalce Sunny, aby nespílal tomu, kdo říká, že Korán je stvořen a neprohlašoval jej za nevěřícího. I já dodržuji tuto sunnu.“ Ahmed ibn Abí ‘Awf říká: „Tvrdím to, co tvrdil i Hárún.“[9]
Hárún al-Ferewí rovněž pravil: „Kdo nad Koránem zapochybuje a neřekne, že není stvořen, je stejný jako ten, kdo říká, že stvořen je.“[10]
Abdulláh ibn Mubárek recitoval pasáž z Koránu a potom pravil: „Kdo prohlásí, že tento Korán je stvořen, znevěřil v Alláha Velikého.“[11]
Imám Málik ibn Anas pravil: „Korán je slovo Alláha Vznešeného.“ Ostře odsuzoval ty, kteří prohlašovali, že Korán je stvořen: „Takové třeba tvrdě bičovat a zavřít na doživotí.“[12]
Imám Ahmed ibn Hanbel na otázku, zda je Korán stvořen, odpověděl: „Kdo prohlásí, že Alláhova Vznešená Znalost, Jeho přívlastky a vlastnosti stvořeny, stal se nevěřícím, protože Alláh Vznešený praví:
وَمَا كَانَ لِنَبِىٍّ أَن يَغُلَّۚ وَمَن يَغۡلُلۡ يَأۡتِ بِمَا غَلَّ يَوۡمَ ٱلۡقِيَـٰمَةِۚ ثُمَّ تُوَفَّىٰ ڪُلُّ نَفۡسٍ۬ مَّا كَسَبَتۡ وَهُمۡ لَا يُظۡلَمُونَ
Nesluší se na proroka, aby zpronevěřoval, však ten, kdo podvádí, přinese to, co zpronevěřil, v den zmrtvýchvstání. A potom duše každá obdrží cenu toho, co si vysloužila, a nebude nikomu ukřivděno. (Álu ‘Imrán:61) Což to není Korán? Kdo prohlásí, že Alláhova Vznešená Znalost, Jeho jména a vlastnosti stvořeny, je bezpochyby nevěřící. Je-li o tom přesvědčen, zastává tento názor a směr jako svoji víru, je podle nás nevěřící.“[13]
Sufján ibn Ujejna vyložil verš:
إِنَّ رَبَّكُمُ ٱللَّهُ ٱلَّذِى خَلَقَ ٱلسَّمَـٰوَٲتِ وَٱلۡأَرۡضَ فِى سِتَّةِ أَيَّامٍ۬ ثُمَّ ٱسۡتَوَىٰ عَلَى ٱلۡعَرۡشِ يُغۡشِى ٱلَّيۡلَ ٱلنَّہَارَ يَطۡلُبُهُ ۥ حَثِيثً۬ا وَٱلشَّمۡسَ وَٱلۡقَمَرَ وَٱلنُّجُومَ مُسَخَّرَٲتِۭ بِأَمۡرِهِۦۤۗ أَلَا لَهُ ٱلۡخَلۡقُ وَٱلۡأَمۡرُۗ تَبَارَكَ ٱللَّهُ رَبُّ ٱلۡعَـٰلَمِينَ
Pánem vaším je vskutku Bůh, jenž stvořil nebesa i zemi v šesti dnech a potom se usadil na trůně Svém. On pokrývá nocí den, který se bez přestání žene za ní, zatímco slunce, měsíc a hvězdy jsou rozkazu Jeho podrobeny. Což Jemu nenáleží tvoření a příkaz? Požehnán buď Bůh, Pán lidstva veškerého! (A’ráf:54) slovy: „Tvoření je stvoření Vznešeného Alláha a Příkaz je Korán.“[14]
Šáfi’í prohlásil: „Korán je Boží Slovo a není stvořen. Kdo říká, že stvořen je, je nevěřícím.“[15]
Můžeme uzavřít, že Korán je přímé slovo Boží a jako takový definitivně není stvořen.
Tezi o stvoření Koránu zastávaly zbloudilé sekty mu’tezila a drtivá většina příslušníků sekty džehmíjja.
Objevili se i tací, kteří se zdrželi odpovědi na otázku, zda je Korán stvořen, či nikoli. Tato sekta byla nazvána al-wákifíjja. Ishák ibn Rahawejh pravil: „Kdo řekne: „Neříkám, že Korán není stvořen“, je sám džehmí.“[16] Imám Ahmed je označil za veliké pokušení, nezdravil je a činil prosby proti nim.[17] Abú Dawúd a Muhammed ibn Mukátil považovali pokušení al-wákifíjje za horší, nežli slova zastánců teze o stvořenosti Koránu.[18]
Korán není ani lidským převypravováním Koránu Slova Božího, zaznamenaného v Lewhi l-Mehfúzu.[19]
Jediná drobná neshoda panuje mezi ahl sunna we l-džemá’a ohledně lidské recitace Koránu a je čistě lingvisticky podmíněna. Točí se okolo termínů al-lafz (vyslovování), at-tiláwa (recitace) a al-kirá´a (čtení). Tyto termíny mají všeobecný význam. Možná jsou tedy dvě chápání:
– Al-Buchárí chápe termín lafz (vyslovování) jako slovesné podstatné jméno od slovesa lefeze-jelfizu-lafzan, s významem vyslovovat. Pak se vztahuje na konání člověka. Veškeré lidské konání je stvořeno. Lafz potom není totéž, co medúz (to, co je vyslovováno), tiláwa není totéž, co metlúw (to, co je recitováno) a kirá´a není totéž, co mekrú´ (to, co je čteno).[20]
– Jindy je lafz chápán jako obecné označení jak pro jedno, tak i pro druhé. Proto ten, kdo v takovém případě řekne, že je stvořen, říká jinými slovy, že Alláh Korán nevyslovil, nebo že muslimové nerecitují Korán, který vyslovil Alláh a obojí je jasná lež.[21] Odtud říkají selef: „Řeč je řečí al-Bárího (Jedno z jmen Božích, s přibližným významem „vše Počínající“) a hlas je hlas kárího (recitátora).“ Pokud je lafz chápán takto obecně a nerozlišeně, není možno přiklonit se bez předchozího specifikování ani k jednomu, ani k druhému stanovisku.
Tedy ona neshoda je zapříčiněna odlišným pojetím a vysvětlením termínů v odlišné situaci.
Ibn Tejmíjja shrnuje správný názor a konsensus v této otázce následujícím způsobem:
– Celý Korán je Božím Slovem, i význam, i písmena, i koránská slova a termíny. Nic z toho není slovem někoho jiného, ale Alláh toto zjevil Svému Poslu صلى الله عليه و سلم.
– Termín Korán se vztahuje jak na písmena, tak i na význam.
– Hovořící člověk je jak duše, tak tělo.
– Alláh hovoří Hlasem, který je Jeho atributem, ale způsobem, který je vlastní jen Jemu, jak zasluhuje, a zcela nepodobný a nesouměřitelný s hlasem stvořených bytostí. Nic není Alláhu podobno.Hlas Pána není nijak podoben hlasu lidského stvoření.[22]
Podle Abú Dawúda zastávali tezi o nestvořenosti Koránu mnozí. Někteří řekli, že Korán není stvořen a jiní, že Korán je nestvořen. Mezi nimi byli také Ishák ibn Rahawejh, Ibn Abí l-‘Izz al-Hanefí a mnozí další.[23]
[1] Sahíh dle al-Albáního, as-Sahíha, č. 133. Podobně vyprávěli i Abú Hurejra, ‘Ubáda ibn Sámit a další.
[2] Hadís hasan posílený jinými podáními na sahíh. Zaznamenali Ahmed, 5/317; a Ibn Abí ‘Ásim, č. 107.
[3] Sahíh Muslim, č. 2653.
[4] Al-Bidája we n-nihája, 1/9.
[5] Sahíhu l-Buchárí, č. 6614; Sahíh Muslim, č. 2652.
[6] Řetězec vypravěčů je podle ad-Dumejdžího věrohodný, jen životopis Muhammeda ibn Abdulhamída at-Tejmího neuvádí.
[7] Sahíh. Zaznamenali Ibn Abí Šejba, 10/510; Abdulláh ibn Ahmed, č. 111; a ad-Dárimí, č. 310.
[8] Podání je samo o sobě hasan, povýšeno jinými verzemi na sahíh. Zaznamenávají jej al-Bejhekí v al-Asmá´u we s-sifát, 1/383; al-Lálikáí, č. 390; Abdulláh ibn Ahmed, č. 132 a další.
[9] Sahíh. Al-Ádžurrí v Kitábu š-šarí’a, č. 162.
[10] Sahíh. Zaznamenali al-Lálikáí, č. 528, 529; Abdulláh ibn Ahmed, č. 211.
[11] Hasan podle Al-Albáního. Muchtesar al-‘Ulúw, str. 166.
[12] Sahíh. Zaznamenal Abdulláh ibn Ahmed, č. 11.
[13] Sahíh. Tabekátu l-hanábila, 1/242.
[14] Kitábu š-šarí’a, č. 171.
[15] Zaznamenal al-Lálikáí, č. 467.
[16] Abú Dawúd v Mesáilu l-imámi Ahmed, str. 270.
[17] Ibid., str. 264.
[18] Kitábu š-šarí’a, č. 189.
[19] Ibid., str. 142-153.
[20] Ibn Tejmíjja, Medžmú’atu l-fetawá´, 12/166.
[21] Ibid., 12/14.
[22] Ibid., 12/243-244.
[23] Kitábu š-šarí’a, č. 186.