Podle věrouky Ahl Sunna we l-džema’a jsou poslové lidé a v tom je skryta Boží moudrost, jak říká:
قُلْ إِنَّمَا أَنَا بَشَرٌ مِثْلُكُمْ يُوحَى إِلَيَّ أَنَّمَا إِلَهُكُمْ إِلَهٌ وَاحِدٌ فَمَنْ كَانَ يَرْجُو لِقَاءَ رَبِّهِ فَلْيَعْمَلْ عَمَلا صَالِحًا وَلا يُشْرِكْ بِعِبَادَةِ رَبِّهِ أَحَدًا
Rci: „Já pouze smrtelník jsem jako vy a bylo mi vnuknuto, že božstvem vaším je Bůh jediný. A kdo doufá v setkání s Pánem svým, ať zbožné skutky koná a nechť v uctívání nepřidružuje nikoho k Pánu svému!“
(Kehf:110)
Zde je odpověď křesťanům, kteří říkají, že Ísá je Bůh.
Ti, kteří smýšlejí, že je nepřijatelné, aby posly byly lidé, protože jedí, pijí, spí, se dívají jen na jejich zjev a tělo, nikoli na podstatu člověka. Takoví hovoří to, co říkávali i modloslužebníci a co objasňuje Bůh:
وَقَالُوا مَالِ هَذَا الرَّسُولِ يَأْكُلُ الطَّعَامَ وَيَمْشِي فِي الأسْوَاقِ لَوْلا أُنْزِلَ إِلَيْهِ مَلَكٌ فَيَكُونَ مَعَهُ نَذِيرًا
A říkají dále: „Co je to za posla Božího, jenž pokrmy pojídá a po trzích chodí. Kdyby mu byl tak poslán anděl nějaký, aby spolu s ním byl varovatelem,
(Furqán:7)
Sám Posel صلى الله عليه و سلم vyrůstal pod dohledem Božím a Jeho pozorností, což spatřujeme i z Jeho slov:
أَلَمْ يَجِدْكَ يَتِيمًا فَآوَى وَوَجَدَكَ ضَالا فَهَدَى
Což nenašel tě jako sirotka – a v útulek tě nepřijal? Bloudícím tě nalezl – a správnou cestu ti ukázal,
(Duhá:6-7)
Džibríl přicházel k Poslu صلى الله عليه و سلم, aby jej připravil před Isrá´ we l-Mi’rádž, což se traduje v hadísu, který je obecně přijímán. Posel صلى الله عليه و سلم říká: „Dokud jsem byl v Mekce, otevřela se střecha mého domu a spustil se dovnitř Džibríl, mír sním, otevřel mou hruď a opral ji vodou pramene Zemzem. Pak přišel s nádobou naplněnou moudrostí a vírou (ímán) a vlil ji do mé hrudi, načež ji uzavřel.“
Poslové mají velkolepý úkol, neboť jsou Bohem vyvolenými:
1. Předávají Pravdu a její objasnění. Stejně tak i učenci, neboť ti jsou následovníky proroků. Říká Bůh:
يَا أَيُّهَا الرَّسُولُ بَلِّغْ مَا أُنْزِلَ إِلَيْكَ مِنْ رَبِّكَ وَإِنْ لَمْ تَفْعَلْ فَمَا بَلَّغْتَ رِسَالَتَهُ وَاللَّهُ يَعْصِمُكَ مِنَ النَّاسِ إِنَّ اللَّهَ لا يَهْدِي الْقَوْمَ الْكَافِرِينَ
Posle, předej to, co ti bylo sesláno od Pána tvého! Neučiníš-li tak, pak nesplníš své poslání. Vždyť Bůh tě ochrání před lidmi; Bůh věru nevede správnou cestou lid nevěřící.
(Máida:67)
Někdy bývá předávání Pravdy pouze prostřednictvím čtení a recitace textu Zjevení, jako je případ Músáa, jindy to bývá i způsobem vynášení důkazů a objasňováním nařízení a zákazů, neexistuje-li doslovný text, jako v případě Muhammeda, mír s nimi oběma. Posel صلى الله عليه و سلم pak vyjasňuje to, co říká, protože nestačí, aby lidem pouze řekl, protože on sám nejlépe ví, co se tím myslí.příkladem toho je verš:
الَّذِينَ آمَنُوا وَلَمْ يَلْبِسُوا إِيمَانَهُمْ بِظُلْمٍ أُولَئِكَ لَهُمُ الأمْنُ وَهُمْ مُهْتَدُونَ
Ti, kdož uvěřili a nepotřísnili víru svou nespravedlností[1], ti jsou v bezpečí a po správné cestě kráčejí.“
(An’ám:82)
2. Vyzývají k Bohu. Úkolem poslů není pouze dostavit Pravdu a obeznámit ji, nýbrž jejich povinností je vyzvat lidi k této pravdě, aby ji přijali a praktikovali ve svém životě. Příklad toho najdeme v Koránu ve verši:
(Núh:8-9).
Traduje se, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl: „Jednou jsem ve snu viděl, jak Džibríl, mír s ním, stojí u mé hlavy a Miká’íl u nohou a jeden z nich řekl: „Uveď mu příklad!“ a on řekl: „Poslouchej a pochop! Příklad tebe a tvé ummy je jako příklad vladaře, který určil své sídlo, pak na něm postavil dům, v něm prostřel stůl a pak vyslal svého vyslance, aby pozval lidi k hostině. Někteří odpoví vyslanci na jeho výzvu, někteří ji ponechají. Alláh je Vladařem, sídlo je Islám, dům je Ráj a ty, Muhammede, jsi vyslancem. Kdo ti odpoví, vešel v Islám, kdo vejde v Islám, vejde do Ráje a kdo vejde do Ráje, požije z toho, co je v něm.“[2]
3. Napomínají a přinášejí radostnou zvěst. Říká Bůh:
وَمَا نُرْسِلُ الْمُرْسَلِينَ إِلا مُبَشِّرِينَ وَمُنْذِرِينَ وَيُجَادِلُ الَّذِينَ كَفَرُوا بِالْبَاطِلِ لِيُدْحِضُوا بِهِ الْحَقَّ وَاتَّخَذُوا آيَاتِي وَمَا أُنْذِرُوا هُزُوًا
A vysíláme posly Své jen jako hlasatele zvěsti radostné a jako varovatele. Avšak ti, kdož nevěří, se hádají užívajíce falešnosti, aby jí pravdu vyvrátili, a přijímají s posměchem znamení Má i to, před čím varováni jsou.
(Kehf:56).
Přinášení radostné zvěsti je pro ty, kteří jsou pokorni Alláhu. Říká Vznešený:
قَالَ اهْبِطَا مِنْهَا جَمِيعًا بَعْضُكُمْ لِبَعْضٍ عَدُوٌّ فَإِمَّا يَأْتِيَنَّكُمْ مِنِّي هُدًى فَمَنِ اتَّبَعَ هُدَايَ فَلا يَضِلُّ وَلا يَشْقَى
A věru k vám přijde ode Mne správné vedení.“ A ten, kdo následovat je bude, nezbloudí ani nebude nešťastný,
(TáHá:123)
a napomenutí je pro hříšníky. Tato slova jsou toho důkazem:
وَمَنْ يَعْصِ اللَّهَ وَرَسُولَهُ وَيَتَعَدَّ حُدُودَهُ يُدْخِلْهُ نَارًا خَالِدًا فِيهَا وَلَهُ عَذَابٌ مُهِينٌ
Kdo však neposlechne Boha a posla Jeho a překračuje omezení Jeho, tomu Bůh dá vstoupit do ohně a tam nesmrtelný bude – a pro něj určen je trest zahanbující.
(Nisá´:14).
Proto shledáme, že všichni poslové napomínali, upozorňovali na trest, kterým Vznešený Alláh hrozí a též přinášeli radostné zvěsti.
4. Čistili a opravovali lidské duše. Bůh je Milostiv vůči Svým služebníkům a ze Své milosti sesílá Zjevení, která oživují lidské duše a osvětlují je svým světlem. Říká Bůh:
وَكَذَلِكَ أَوْحَيْنَا إِلَيْكَ رُوحًا مِنْ أَمْرِنَا مَا كُنْتَ تَدْرِي مَا الْكِتَابُ وَلا الإيمَانُ وَلَكِنْ جَعَلْنَاهُ نُورًا نَهْدِي بِهِ مَنْ نَشَاءُ مِنْ عِبَادِنَا وَإِنَّكَ لَتَهْدِي إِلَى صِرَاطٍ مُسْتَقِيمٍ
A takto jsme ti vnukli ducha ze zjevení Svého; předtím jsi neznal, co je to Písmo a co je to víra, avšak učinili jsme to světlem, jímž vedeme, koho chceme ze služebníků Svých. A ty věru také vedeš lidi po stezce přímé,
(Šúra:52)
a také:
اللَّهُ وَلِيُّ الَّذِينَ آمَنُوا يُخْرِجُهُمْ مِنَ الظُّلُمَاتِ إِلَى النُّورِ وَالَّذِينَ كَفَرُوا أَوْلِيَاؤُهُمُ الطَّاغُوتُ يُخْرِجُونَهُمْ مِنَ النُّورِ إِلَى الظُّلُمَاتِ أُولَئِكَ أَصْحَابُ النَّارِ هُمْ فِيهَا خَالِدُونَ
Bůh je ochráncem těch, kdož uvěřili, a dal jim vyjít z temnot ke světlu. Avšak ochráncem těch, kdož neuvěřili, jsou Tághútové, kteří je vyvedou ze světla do temnot – a takoví budou ohně pekelného obyvateli a v něm budou nesmrtelní.
(Bekara:257).
Čištění duší se děje skrze poznávání Božích jmen a vlastností, konáním dobrých skutků, jako jsou modlitby, prosby a almužny, poznávání andělů, Božích Zjevení, poslů a všeho, z čeho plyn užitek, nebo škoda pro člověka. Důkazem, že čistit a napravovat duše lidí je úkolem proroků, jsou slova:
هُوَ الَّذِي بَعَثَ فِي الأمِّيِّينَ رَسُولا مِنْهُمْ يَتْلُو عَلَيْهِمْ آيَاتِهِ وَيُزَكِّيهِمْ وَيُعَلِّمُهُمُ الْكِتَابَ وَالْحِكْمَةَ وَإِنْ كَانُوا مِنْ قَبْلُ لَفِي ضَلالٍ مُبِينٍ
On je ten, jenž poslal mezi národy nevědomé posla z řad jejich, aby jim přednášel znamení Jeho, očistil je a Písmu a moudrosti je naučil, zatímco dříve žily v bludu zjevném.
(Džum’a:2)
5. Napravují zkažené ideje a věrouky. Na počátku byli lidé ve své zdravé lidské přirozenosti a uctívali jedině Boha, nepřipisujíce k Němu společníky, avšak rozešli se a rozdělili ve víře, načež jim Bůh sesílal posly, aby je vrátili na správnou cestu a na správnou věrouku. Říká Alláh:
كَانَ النَّاسُ أُمَّةً وَاحِدَةً فَبَعَثَ اللَّهُ النَّبِيِّينَ مُبَشِّرِينَ وَمُنْذِرِينَ وَأَنْزَلَ مَعَهُمُ الْكِتَابَ بِالْحَقِّ لِيَحْكُمَ بَيْنَ النَّاسِ فِيمَا اخْتَلَفُوا فِيهِ وَمَا اخْتَلَفَ فِيهِ إِلا الَّذِينَ أُوتُوهُ مِنْ بَعْدِ مَا جَاءَتْهُمُ الْبَيِّنَاتُ بَغْيًا بَيْنَهُمْ فَهَدَى اللَّهُ الَّذِينَ آمَنُوا لِمَا اخْتَلَفُوا فِيهِ مِنَ الْحَقِّ بِإِذْنِهِ وَاللَّهُ يَهْدِي مَنْ يَشَاءُ إِلَى صِرَاطٍ مُسْتَقِيمٍ
Lidé byli národem jediným a poslal Bůh proroky jako hlasatele zvěsti radostné i jako varovatele a seslal s nimi Písmo s pravdou, aby rozsoudil mezi lidmi to, v čem se rozcházeli. A byli ve sporu jedině ti, jimž bylo Písmo darováno poté, co přišla k nim znamení jasná, a to ze vzájemné závisti. A nyní Bůh přivedl z dovolení Svého ty, kdož uvěřili, k pravdě, o níž se dříve rozcházeli v názorech. A Bůh vede, koho chce, ke stezce přímé.
(Bekara:213)
Každý posel napravoval zlo, které se aktuálně rozšířilo mezi jeho národem. Např. Núh, mír s ním, vyzýval, aby se neuctívaly sochy, Húd, mír s ním, vyzýval svůj národ, aby nebyl pyšným a Lút, mír s ním, bojoval proti smilstvu.
6. Vynášeli důkazy, aby lidé neměli žádné ospravedlnění v Den Soudu, v Den Zúčtování. Říká Bůh:
رُسُلا مُبَشِّرِينَ وَمُنْذِرِينَ لِئَلا يَكُونَ لِلنَّاسِ عَلَى اللَّهِ حُجَّةٌ بَعْدَ الرُّسُلِ وَكَانَ اللَّهُ عَزِيزًا حَكِيمًا
poslům, hlasatelům zvěsti radostné i varovatelům, aby lidé po jejich příchodu neměli výmluvy právoplatné proti Bohu. A Bůh je mocný, moudrý.
(Nisá´:165)
7. Vedli ummu, tedy následovníky Pravdy. Ti, kteří odpoví na výzvu posla představují společnost, ummu, která potřebuje vůdce, aby ji vedl a upravoval jí ve válce i v míru. Říká Bůh:
يَا دَاوُدُ إِنَّا جَعَلْنَاكَ خَلِيفَةً فِي الأرْضِ فَاحْكُمْ بَيْنَ النَّاسِ بِالْحَقِّ وَلا تَتَّبِعِ الْهَوَى فَيُضِلَّكَ عَنْ سَبِيلِ اللَّهِ إِنَّ الَّذِينَ يَضِلُّونَ عَنْ سَبِيلِ اللَّهِ لَهُمْ عَذَابٌ شَدِيدٌ بِمَا نَسُوا يَوْمَ الْحِسَابِ
Davide, My učinili jsme tebe zástupcem na zemi, rozsuzuj tedy mezi lidmi podle pravdy! Nenásleduj vášně své, jež by tě svedly z cesty Boží, vždyť věru ty, kdož z cesty Boží sejdou, trest strašný čeká za to, že zapomněli na den zúčtování.
(Sád:26)
Tento verš je příklad, že poslové byli chalífy a náměstky. Ve věrohodném hadísu se traduje, že Posel صلى الله عليه و سلم řekl: „Synové Izraele byli vedeni proroky, kdykoli by jeden z nich zemřel, nastoupil by po něm druhý.“[3]
[1] Nespravedlností je zde myšlen širk – modloslužebnictví.
[2] Podle Buchárího a Tirmízího.
[3] Zaznamenali Buchárí, Muslim, Ahmed a Ibn Mádža.