Cokoli špatného a nepříjemného, co nás v životě potká a zdá se nám problémem, pramení buď z nedostatku pochopení naší víry a situace, ve které se nacházíme, anebo z nedostatku trpělivosti s tím, co nám Alláh předurčil a dal za povinnost dodržovat, anebo ze směsice obojího.
Ibn Tejmíja praví:
„Rozkoly a pokušení nastávají buď kvůli nedostatku znalosti, nebo nedostatku trpělivosti.“1
Vznešený Alláh vypráví příběh o Júsufovi/Josefovi, mír s ním, kterého v životě stíhaly mnohé nesnáze – závist nepřejníků, odloučení od rodiny, zejména milovaného otce, otroctví, křivé obvinění ze smilstva, vězení i úklady jeho bratří. Na konci tohoto příběhu říká, v čem spočíval klíč Júsufova úspěchu:
إِنَّهُۥ مَن يَتَّقِ وَيَصْبِرْ فَإِنَّ ٱللَّـهَ لَا يُضِيعُ أَجْرَ ٱلْمُحْسِنِينَ
věru ten, kdo je trpělivý a bohabojný… Bůh věru nedopustí, aby ztratila se odměna těch, kdož dobro konají. (Júsuf: 90)
Tj. kdo pozná dobro, aby ho konal a pozná zlo, aby se ho vystříhal a vytrvá na tom, může se spolehnout že najde svého Pána na své straně.
Vznešený Alláh na jiném místě pravil:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوٓا۟ إِن تَنصُرُوا۟ ٱللَّـهَ يَنصُرْكُمْ وَيُثَبِّتْ أَقْدَامَكُمْ
Vy, kteří věříte! Pomůžete-li Bohu, On zajisté pomůže vám a upevní paty vaše! (Muhammed:7)
Tj. splníte-li to, co od vás Alláh žádá, Alláh Svůj díl závazku splnit neopomene. A Alláh je Vznešenější nad to, aby od někoho potřeboval pomoc. To my jsme ti, kteří pomoc potřebují.
Al-Buchárí uvádí od ‘Abdulláha ibn Omara رضي الله عنهما Prorokůvصلى الله عليه و سلم dlouhý hadís o třech lidech zavalených v jeskyni ohromným balvanem. Alláh je z jeskyně vysvobodil odměnou za to, že předtím vykonali pozoruhodné dobré činy upřímně čistě z touhy po Alláhu: jeden laskavě sloužil svým rodičům, druhý byl poctivý ve svém zaměstnání a v odměňování svých zaměstnanců a třetí odmítl cizoložit s krásnou a zámožnou ženou z jeho rodu.2
Na jiném místě pak Všemohoucí v podobném duchu pravil:
وَمَن يَتَّقِ ٱللَّـهَ يَجْعَل لَّهُۥ مَخْرَجًا ﴿٢﴾ وَيَرْزُقْهُ مِنْ حَيْثُ لَا يَحْتَسِبُ ۚ وَمَن يَتَوَكَّلْ عَلَى ٱللَّـهِ فَهُوَ حَسْبُهُۥٓ ۚ إِنَّ ٱللَّـهَ بَـٰلِغُ أَمْرِهِۦ ۚ قَدْ جَعَلَ ٱللَّـهُ لِكُلِّ شَىْءٍ قَدْرًا
A kdo je bohabojný, tomu On připraví východisko a uštědří mu obživu z místa, odkud s tím ani nepočítal. A tomu, kdo spoléhá se na Boha, tomu On postačí, vždyť Bůh uskutečňuje rozkaz Svůj a Bůh ustanovil pro věc každou rozměr její. (Talák:2-3)
Pakliže je bohabojnost definována jako snaha dodržovat to, co Alláh uložil za povinnost a snaha se vyhýbat čemukoli, co Alláh zapověděl a co přináší Jeho trest, potom je k tomu, abychom byli bohabojní a abychom splnili svůj díl úmluvy, třeba vědět, co do těchto kategorií spadá a následně povinnosti dlouhodobě plnit a zákazům se dlouhodobě vyhýbat. Takto získáme štěstí na tomto i na onom světě.
Proto samotný základ a společný jmenovatel všech našich neštěstí spočívá v opacích toho: buď v nedostatku znalosti, či nedostatku trpělivosti, anebo rovnou v obojím. Definujme proto vždy v souladu s výše uvedenou důležitostí poznání a trpělivosti všechny příčiny našich problémů, analyzujme následky našich činů a rozmýšlejme všechny naše další kroky. Užívejme vždy ten správný druh vyhodnocování a uvažování na správném místě ve správné situaci.
Nedostatek znalosti
Pokud jde o nedostatek znalosti, ten se může odvíjet ve dvou rovinách – v nedostatku znalosti Zjevení a zjeveného Božího Zákona, anebo v nedostatku znalosti situace, v jaké se momentálně nacházejí její adresáti.
Co se týče nedostatku znalosti Zjevení, ten se odráží např. v případě Koránu v neschopnosti orientovat se v jeho svébytném časoprostoru: v časové posloupnosti jeho zjevování i v jeho prostorové posloupnosti, ve zjeveném pořádku (arab. التنظيم at-tenzím) tak, jak jsou súry a verše řazeny po sobě v mushafu.
V případě Sunny jde o něco postupného: o rozměr časové posloupnosti vyřčení jednotlivých hadísů a o rozměr jejich „prostorového“ řazení do odpovídajících vyšších tematických celků. Navíc kromě této prostorové horizontály existuje i prostorová vertikála hierarchie významu, kdy text stanovující obecnější předpis řídí texty stanovující předpisy konkrétnější a specifičtější. Nelze dedukovat náboženské poznání bez této znalosti u jednotlivých textů a jejich vzájemných vztahů.
Dalším nedostatkem znalosti zjevení je pak neschopnost mu porozumět v rovině doslovného a přeneseného významu, znění litery či naopak cíle, ke kterému má předpis směřovat, neboť jeho dikce nemusí nutně být samoúčelná. Kromě toho se může nedostatek pochopení zjevení projevit i neschopností uspořádat priority v situaci, kdy jsme povinováni vícero předpisy najednou. V neposlední řadě může k nepochopení Zjevení dojít tehdy, kdy selže lidská schopnost nalézt spojení mezi daným textem a konkrétní situací, nebo kdy člověk zapomene, že jeho dobově a místně omezený výklad není totožný s nevyčerpatelným obsahem, ultimátní nadčasovostí a působivou silou samotného tohoto Zjevení.
Co se týče nedostatku porozumění situaci, ten se může odrážet v neschopnosti vážit specifika daných podmínek, subjektivní problematiku toho, kdo se táže a kdo je tázán, společenského klimatu, v němž se některý z nich pohybuje a jeho znalostní úrovně či psychického rozpoložení. Dále může vzniknout z neschopnosti smysluplně se pohybovat mezi následováním tradice a přizpůsobením se změnám podmínek či vážit mezi hlavním předpisem a případným ulehčením tehdy a tam, kdy a kde je pro ně místo. Může také vzniknout díky neschopnosti vážit následky dané odpovědi v krátkodobém i dlouhodobém časovém horizontu.
Mějme na paměti, že ultimátním cílem Šarí’y je zajištění užitku a zamezení škodě (arab. تحقيق المصلحة و دفع المفسدة tahkíku l-maslaha we def’u l-mefsada). Pokud jsme aplikovali nějaký předpis a vznikla šarí’atsky definovatelná a opodstatněná škoda či bylo znemožněno dosáhnout šarí’atsky definovatelného a opodstatněného užitku, je to signál k přeformulování našeho výkladu – někde jsme něco udělali špatně.
Nedostatek trpělivosti
Co se týče nedostatku trpělivosti, ten se může vyskytnout v každé ze tří jejích rovin:
- trpělivém snášení toho, co člověka zasahuje, od verbálních, materiálních i fyzických ústrků jeho nepřátel, katastrof osobních i kolektivních a pohrom humanitárních či přírodních;
- vytrvalosti ve vykonávání toho, co je přikázáno;
- neochvějnosti při vyhýbání se toho, co je zakázáno.
Co se týče trpělivosti nad čímkoli, co člověka zasáhne, Vznešený Alláh přikazuje každému z nás být trpělivý na 13 místech v Koránu, včetně těchto slov:
فَٱصْبِرْ إِنَّ وَعْدَ ٱللَّـهِ حَقٌّ
Buď tedy trpělivý, neboť slib Boží je pravdivý! (Gháfir: 55)
فَٱصْبِرْ إِنَّ وَعْدَ ٱللَّـهِ حَقٌّ ۚ فَإِمَّا نُرِيَنَّكَ بَعْضَ ٱلَّذِى نَعِدُهُمْ أَوْ نَتَوَفَّيَنَّكَ فَإِلَيْنَا يُرْجَعُونَ
Buď trpělivý, neboť slib Boží je pravdivý! A ať ti již ukážeme část z toho, co jsme jim slíbili, anebo tě k Sobě povoláme dříve – k Nám budou všichni navráceni. (Gháfir: 77)
Co se týče vytrvalosti v následování požadavků víry, Posel Boží صلى الله عليه و سلم učil ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما následující:
!احْفَظْ اللَّهَ يَحْفَظْك
„Chraň si svůj vztah k Alláhu, Alláh tě bude chránit.“3
Podle jiné verze řekl:
تَعَرَّفْ إلَى اللَّهِ فِي الرَّخَاءِ يَعْرِفُك فِي الشِّدَّةِ.
„Znej se k Alláhu v době hojnosti, On se k tobě bude znát v době nouze.“4
Setrvalost a trpělivost v poslušnosti vůči Alláhu bývá v časech těžkostí odměněna Boží pomocí, jak učí i výše zmíněný hadís o třech mužích zavalených v jeskyni.
Vznešený Alláh proto přikazuje vzepřít se stádovému pudu:
إِنَّا نَحْنُ نَزَّلْنَا عَلَيْكَ ٱلْقُرْءَانَ تَنزِيلًا فَٱصْبِرْ لِحُكْمِ رَبِّكَ وَلَا تُطِعْ مِنْهُمْ ءَاثِمًا أَوْ كَفُورًا
Zajisté jsme ti seslali Korán sesláním; vytrvej tedy na rozsudku Pána svého a neposlouchej mezi nimi toho, kdo hříšníkem je či nevěřícím! (Insán: 23-24)
I kdyby celý svět zahodil principy Božího Zákona jako úzkoprsé a překonané, my na nich budeme i nadále trvat a lpět.
Co se týče trpělivého se zdržování zla, zde je třeba překonat instinktivní strach z osamocení a odolat pocitu odcizení, vydědění a vyhnání na samý okraj společnosti.
Vznešený Alláh pravil:
فَٱصْبِرْ إِنَّ وَعْدَ ٱللَّـهِ حَقٌّ ۖ وَلَا يَسْتَخِفَّنَّكَ ٱلَّذِينَ لَا يُوقِنُونَ
Buď však neochvějný, vždyť slib Boží pravdou jest. A nechť ti, kdož nejsou pevně přesvědčeni, tě ve víře tvé nezviklají! (Rúm: 60)
I kdyby měl celý svět hříchy za naprostou banalitu, my k nim nebudeme klesat, vědomi si velikosti Toho, vůči Komu hřešíme.
Budeme na své cestě pokračovat dál a dál i kdyby nás všichni opustili. I kdybychom se měli stát bílými vránami, cizorodými prvky ve společnosti a těmi, kdo nikam nezapadají, vědomi si poct, které z toho vyplývají, neboť Abú Hurejra رضي ألله عنه slyšel Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci:
بَدَأَ الإِسْلاَمُ غَرِيبًا وَسَيَعُودُ كَمَا بَدَأَ غَرِيبًا فَطُوبَى لِلْغُرَبَاءِ
„Islám začal jako cizorodý a navrátí se tak, jak začal, do stavu, kdy bude cizorodý, proto blahoslaveni budiž podivíni.“5
Velký učenec minulého století ‘Abdul’azíz ibn ‘Abdilláh ibn Báz vysvětluje, že islám začal jako cizorodý a bude znovu cizorodý, proto blahoslaveni cizorodí podivíni, kteří bez ustání napravují, co jiní lidé pokazili. Pravá víra se objevila a jen pár vyvolených ji následuje. Potom převládla a potom zase vymizela, takže i dnes je následovníků toho skutečného islámu jen nemnoho.6
Toto je právě to místo a ta doba, kde je islám cizorodý a ojedinělý. Proto kohokoli, kdo má v sobě aspoň trochu výše popsané oddanosti Koránu a Sunně, vstaň, obejmi ho a polib na čelo, jak říká současný učenec Muhammed al-‘Akíl.
Nechť Alláh vede nás všechny správnou cestou. Ámín.
(…)
1 Viz al-Istikáma, 1/39.
2 Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2215.
3 Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2516 jako hasan sahíh.
4 Zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadís č. 2804; at-Taberání v al-Kebíru, hadís č. 11243; a al-Hákim v al-Mustedreku, hadís č. 6394.
5 Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 145.
6 Viz Medžmú’atu l-fetáwá we l-makáláti l-mutenewwi’a, 25/105.