OTÁZKA: Jak máme povzbuzovat vést své děti ke konání dobra a zbožných skutků?
ODPOVĚĎ:
Je nezbytné, aby dítě bylo od útlého věku vychováváno a vedeno ke konání dobra a k dobrým sktutkům, přičemž by mělo být jemně pokáráno za jakýkoli, i ten navenek nejnepatrnější špatný čin a zlý skutek, jako je ku příkladu kreslení obrázků živých bytostí nebo nošení zlata u mužů.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم nám poskytl hluboký příklad, když al-Hasan رضي الله عنهما jako malý chlapec vzal datli z hromady datlí určených na rozdání potřebným jako milodar a vložil si ji do úst. Posel Božíصلى الله عليه وسلم ho něžně pobídl, aby ji vyplivl a následně vysvětlil i důvod.
Řekl:
كَخٍ كَخٍ، أَمَا تَعْرِفُ أَنَّا لاَ نَأْكُلُ الصَّدَقَةَ
„Fuj, fuj! Což nevíš, že my nejíme to, co je rozdáno jako milodar?“1
Pointa je v tom, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم celou situaci neodbyl jen tím, že al-Hasan je ještě jen malé dítě, které ničemu z toho nerozumí. Naopak, využil tohoto okamžiku, aby mu ihned vštípil celoživotní porozumění podstatě poctivosti a morálního chování.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم byl svým laskavým vedením příkladem takového pochopení podstaty mravní výchovy dětí a jejich vedení k morálnímu chování. Jednou takto umravnil malého Omara ibn Abí Selemu رضي الله عنهما, který se jako dítě nimral a přehraboval v jídle a nechával svou ručku bloudit po celém talíři.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم ho láskyplně poučil a řekl mu:
يَا غُلاَمُ سَمِّ اللَّهَ، وَكُلْ بِيَمِينِكَ وَكُلْ مِمَّا يَلِيكَ
„Ó chlapče, vzpomeň jména Božího, jez pravou rukou a jez z toho, co je přímo před tebou.“2
Když dítě dovrší deset let, je přikázáno, aby se pravidelně modlilo. A pokud tak nečiní, dostane jemné pokárání jako povzbuzení, protože Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
مُرُوا أَوْلاَدَكُمْ بِالصَّلاَةِ وَهُمْ أَبْنَاءُ سَبْعِ سِنِينَ وَاضْرِبُوهُمْ عَلَيْهَا وَهُمْ أَبْنَاءُ عَشْرِ سِنِينَ وَفَرِّقُوا بَيْنَهُمْ فِي الْمَضَاجِعِ
„Přikažte svým dětem modlit se, když jim bude sedm let. A v deseti jim i uštědřete lehký políček, pokud tak nečiní. A rozdělte je od sebe na jejich lůžcích.“3
Tato hluboká lekce zdůrazňuje, jak je důležité vštípit dětem uvědomělost, kázeň a slušné vychování. A to i při tak banálních činnostech, jako je třeba stolování. Přesto jsme dnes často svědky toho, že i dospělí jedí levou rukou, zapomínajíce a beze studu, což je odrazem jejich nedostatečného vychování. Od sedmi let je dítěti přikázáno modlit se a je vychováváno v ovzduší konání dobrých skutků, čímž je položen základ pro jeho celoživotní příkladné jednání.
Když se děti blíží k desátému roku života, mohou začít prožívat první náznaky sexuálních pudů a tužeb. Je proto rozumné zvážit důsledky těsné fyzické blízkosti, například spaní se sourozenci nebo příbuznými. Taková blízkost by mohla neúmyslně podporovat pokušení, protože představuje scénáře, v nichž se mohou objevit nevhodné myšlenky. Je moudré vytvořit hranice, které dětem uchrání jejich nevinnost, protože šejtán by jim mohl našeptávat a svádět je k nemorálním činům.
Odpovídal: ‘Abdul’azíz ibn ‘Abdilláh ar-Rádžihí
Zdroj: Tekjídu š-šewáridi mine l-kawá’idi we l-fewáid.
Překlad: Alí Větrovec
Komentář překladatele:
Žijeme ve společnosti, kde jsou následovníci správného Božího vedení zřídkavou vzácností a o to více se na ně upírají zraky celé společnosti. Proto by oni sami měli jít příkladem všem ostatním v každém ohledu, včetně výchovy dětí. Jejich děti by měli být vzorovou ukázkou slušného vychování, nikoli symbolem rozjívenosti a rozmazlenosti obtěžující celé okolí, jak se, žel, až nepříjemně často stává. Celá muslimská komunita, nejen jejich rodiče, je zodpovědná za jejich umravnění a správnou výchovu. Nelze toto zanedbávat pod lacinými výmluvami a falešnými dojmy, že se nemáme starat o výchovu cizích dětí, byť jsou dětmi našich bratří a sester v islámu a součástí naší vlastní muslimské komunity. Při Alláhu, velká většina problémů muslimských komunit v Evropě vznikla díky zkaženosti evropské muslimské mládeže. Veďme proto své děti k islámu a všelidským hodnotám dobra, tolik, kolik to dovoluje situace, v níž se nacházíme. Alláh nám k tomu pomáhej.