Vydržet v bohabojnosti se vyplatí, díl 2.

Žij s Koránem, budeš žít snáze

Vznešený Alláh označil Svou Knihu za rozptýlení všech nesnází a uzdravení ze všech smutků:

يَا أَيُّهَا النَّاسُ قَدْ جَاءَتْكُم مَّوْعِظَةٌ مِّن رَّبِّكُمْ وَشِفَاءٌ لِّمَا فِي الصُّدُورِ وَهُدًى وَرَحْمَةٌ لِّلْمُؤْمِنِينَ

Ó lidé, nyní vám přišlo od Pána vašeho varování a uzdravení toho, co v hrudích je skryto, i správné vedení a milosrdenství pro věřící. (Júnus: 57)

وَنُنَزِّلُ مِنَ الْقُرْآنِ مَا هُوَ شِفَاءٌ وَرَحْمَةٌ لِّلْمُؤْمِنِينَ ۙ وَلَا يَزِيدُ الظَّالِمِينَ إِلَّا خَسَارًا

A sesíláme v Koránu to, co lékem je i milosrdenstvím pro věřící, však nespravedlivým to jen ztrátu zvětšuje. (Isrá: 82)

هُوَ لِلَّذِينَ آمَنُوا هُدًى وَشِفَاءٌ ۖ وَالَّذِينَ لَا يُؤْمِنُونَ فِي آذَانِهِمْ وَقْرٌ وَهُوَ عَلَيْهِمْ عَمًى ۚ أُولَـٰئِكَ يُنَادَوْنَ مِن مَّكَانٍ بَعِيدٍ

Korán je pro ty, kdož věří, vedením i vyléčením, zatímco ti, kdož nevěří, mají v uších svých trhlinu a jsou slepí vůči němu; a na ně voláno je z místa dalekého. (Fussilet: 44)

Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín pravil:

„Jednou z nejmocnějších příčin upevnění srdce na přímé cestě a jeho bezpečí a ochrany je co nejvíce recitovat a číst Korán.“ ¹

Uvádí se, že naši zbožní předkové říkali: „Ten, kdo trpí depresí navzdory tomu, že má Korán při ruce, je jako někdo, kdo trpí žízní, ačkoli má u sebe vodu k pití.“

Abú Sálih vyprávěl, že během panování chalífy Abú Bekra رضي الله عنه jistí lidé z Jemenu poslouchali recitaci Koránu a ta je dojala až k pláči. Abú Bekr na to řekl: „Také jsme bývali takoví, avšak naše srdce zatvrdla.“ ²

Muhammed ibn Idrís aš-Šáfi’í praví: „Pokud by lidé dostatečně do hloubky rozjímali i nad súrou al-‘Asr (Osud, 103. v pořadí s pouhými třemi verši) – i ta by jim stačila.“ ³

Newfel vypráví, že jednou viděl ‘Abdulláha ibn Mubáreka ve svém snu a zeptal se ho: „Jak s tebou Alláh po smrti naložil?“ ‘Abdulláh mu odpověděl: „Odpustil mi za má hojná putování za hadísy. Ale ty recituj Korán. Ty recituj Korán.“ ⁴

Ibn Hadžer al-‘Askalání pravil:

„Kdo neustále recituje Korán, navykne na něho svůj jazyk a tím se pro něj stane snadným ho recitovat. Kdokoli recitaci Koránu zanedbá, pro toho bude obtížné a těžké Korán recitovat.” ⁵

Ibnu l-Kajjim pravil:

„Hlas Koránu uklidňuje duši, zjemňuje srdce a přináší mysli smír.“ ⁶

‘Abdurrezzák al-Bedr proto pravil:

„Nechť se pokaždé, když začneš číst novou súru, nestane cílem tvého snažení tu súru dokončit co nejdříve, ale co nejvíce jí porozumět, pochopit a vstřebat to, co ti říká – co máš udělat, co učinit nesmíš, co si máš zapamatovat a jaká poučení si z ní odnést.“ ⁷

Kráčej hrdě a vzpříma po přímé cestě Boží

Vznešený Alláh pravil:

وَأَنَّ هَـٰذَا صِرَٰطِى مُسْتَقِيمًا فَٱتَّبِعُوهُ ۖوَلَا تَتَّبِعُوا۟ ٱلسُّبُلَ فَتَفَرَّقَ بِكُمْ عَن سَبِيلِهِۦ ۚ ذَٰلِكُمْ وَصَّىٰكُم بِهِۦ لَعَلَّكُمْ تَتَّقُونَ

A toto je vskutku stezka Má, jež vede přímo. Kráčejte po ní a nenásledujte cesty jiné, jež by vás vzdálily od cesty Jeho. A toto je to, co On vám přikazuje – snad budete bohabojní! (An’ám: 153)

Murra ibn Šurehbíl slyšel ‘Abdulláha ibn Mes’úda رضي الله عنه recitovat tento koránský verš:

يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ حَقَّ تُقَاتِهِۦ

Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší‏ (Áli ‘Imrán: 102)
‘Abdulláh pak o něm poznamenal: „Tedy bojte se Alláha, buďte bohabojní tak, jak by se ve vztahu k Alláhu patřilo. Tedy poslouchejte Alláha a nebuďte vůči Němu neposlušní. Buďte mu vděční a nepopírejte ani Jeho, ani dary, které vám posílá. Pamatujte na Něho a nezapomínejte na Něj.“ ⁸

Skutečnými následovníky Koránu a Sunny a jejich správného pochopení jsou ti, kteří jejich příkazy vezmou za své celým svým srdcem, potvrdí je svým jazykem a vykonají zbytkem svého těla. Neodvracejí se od přímé cesty vedoucí k Alláhu a Jeho spokojenosti. ⁹

Abú Ismá’íl as-Sábúní uvádí tento popis skutečných následovníků Koránu a Sunny:

„Pospíchají s vykonáváním denních modliteb už na začátku pro ně vymezeného času, protože je lepší pomodlit se už na začátku modlitebního času, než až na samém jeho konci. Jedni druhým doporučují noční nepovinné modlitby, starost o vztahy v rodině, šíření pozdravu míru, rozdávání ze svého majetku a prokazování milosti vůči chudobným, nuzným a sirotám. Praví následovníci Koránu a Sunny se zajímají o potřeby a starosti ostatních muslimů a nepřehánějí v jídle, pití, odívání a ženitbě. S mírou přistupují k otázkám vybízení k dobru a odvracení od zla a předstihují všechny ostatní v množství dobrých činů, které vykonali.“ ¹⁰

Vydrž a nepolevuj, neboť trpělivost končí sladce

Vznešený Alláh praví:

فَاسْتَقِمْ كَمَا أُمِرْتَ وَمَن تَابَ مَعَكَ وَلَا تَطْغَوْا ۚ إِنَّهُ بِمَا تَعْمَلُونَ بَصِيرٌ

Jdi přímo tak, jak přikázáno ti bylo, a taktéž nechť činí ti, kdož s tebou k Bohu se obrátili! A nebuďte vzpurní, vždyť On jasně zří vše, co konáte. (Húd: 112)

فَلِذَٰلِكَ فَادْعُ ۖ وَاسْتَقِمْ كَمَا أُمِرْتَ ۖ وَلَا تَتَّبِعْ أَهْوَاءَهُمْ ۖ وَقُلْ آمَنتُ بِمَا أَنزَلَ اللَّـهُ مِن كِتَابٍ ۖ وَأُمِرْتُ لِأَعْدِلَ بَيْنَكُمُ ۖ اللَّـهُ رَبُّنَا وَرَبُّكُمْ ۖ لَنَا أَعْمَالُنَا وَلَكُمْ أَعْمَالُكُمْ ۖ لَا حُجَّةَ بَيْنَنَا وَبَيْنَكُمُ ۖ اللَّـهُ يَجْمَعُ بَيْنَنَا ۖ وَإِلَيْهِ الْمَصِيرُ

Proto vyzývej k víře pravé a kráčej přímo, jak bylo ti poručeno! Nenásleduj scestná učení jejich, nýbrž rci: “Uvěřil jsem v to, co Bůh z Písma seslal, a bylo mi poručeno, abych jednal spravedlivě mezi vámi. Bůh naším je i vaším Pánem, my skutky své máme i vy skutky své máte a není mezi námi důvodů ke sporu; Bůh shromáždí nás všechny a u Něho je cíl konečný.” (Šúrá: 15)

Muhammed Amán al-Džámí pravil:

„Tou nejlepší z mnoha podob lidské šlechetnosti a vznešenosti je podle učenců ta, kdy Alláh obdaří svého služebníka vlastností setrvale a neochvějně následovat imperativy své víry a neodchylovat se od této cesty, dokud se s Ním nesetká.“ ¹¹

A nebuď jako ten, který je popsán zde:

وَلَئِنْ أَذَقْنَا الْإِنسَانَ مِنَّا رَحْمَةً ثُمَّ نَزَعْنَاهَا مِنْهُ إِنَّهُ لَيَئُوسٌ كَفُورٌ

Když dáváme člověku okusit milosrdenství od Nás přicházejícího a potom mu je odebereme, tu věru zoufalý je a nevděčný. (Húd: 49)

Pokud naopak nepropadneš zoufaství a nepřestaneš svému Stvořiteli děkovat, ocitneš se mezi těmi, kterým Vznešený Alláh přislíbil:

إِنَّمَا يُوَفَّى الصَّابِرُونَ أَجْرَهُم بِغَيْرِ حِسَابٍ

trpělivým bude dána jejich odměna v míře plné, bez počítání. (Zumer: 10)

Sulejmán ibn Kásim dodal: „Jako vody, která plyne a plyne.“ ¹²

Ibnu l-Kajjim řekl:

„Polykej sousto trpělivosti. Pokud tě má zabít, zemřeš jako mučedník. A pokud tě zabít nemá, přežiješ se ctí.“ ¹³

Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín řekl:

„Trpělivost, jak samo její jméno naznačuje, má sice velmi hořký začátek, ale konec sladší, nežli med.“ ¹⁴

Je na jednu stranu pravda, že nás Posel Boží صلى الله عليه وسلم zpravil o čase, kdy dodržovat předpisy naší víry bude těžší, nežli držet v ruce žhavý uhlík, ¹⁵ avšak od Anase ibn Málika رضي الله عنه se dozvídáme, že také řekl:

إِنَّ عِظَمَ الْجَزَاءِ مَعَ عِظَمِ الْبَلاَءِ وَإِنَّ اللَّهَ إِذَا أَحَبَّ قَوْمًا ابْتَلاَهُمْ فَمَنْ رَضِيَ فَلَهُ الرِّضَا وَمَنْ سَخِطَ فَلَهُ السَّخَطُ

„Věru čím větší je zkouška, tím větší odměna za ni následuje. A věru pokud si Alláh zamiluje nějaký lid, podrobí ho zkouškám. Kdo potom prokáže svou trpělivost, dosáhne blaženosti a kdokoli prokáže svou vzpurnost, uvalí na sebe Hněv.“ ¹⁶

Nakonec, pamatuj, že Bišr ibn Háris pravil: „Až teprve hrob bude příbytkem slasti pro toho, kdo bude pokorným a poslušným vůči Alláhu.“ ¹⁷

A v Den Soudu se potom s nimi stane to, co popisují Boží Slova:

وَسِيقَ الَّذِينَ اتَّقَوْا رَبَّهُمْ إِلَى الْجَنَّةِ زُمَرًا ۖ حَتَّىٰ إِذَا جَاءُوهَا وَفُتِحَتْ أَبْوَابُهَا وَقَالَ لَهُمْ خَزَنَتُهَا سَلَامٌ عَلَيْكُمْ طِبْتُمْ فَادْخُلُوهَا خَالِدِينَ

A budou pobídnuti ti, kdož byli bohabojní vůči Pánu svému, do ráje po skupinách; a až tam přijdou, otevřou se brány jeho a jeho strážci pronesou: “Mír s vámi! Byli jste dobří, vejděte tedy a buďte v něm nesmrtelní!”(Zumer: 73)

Vždy buď spokojený s Božím předurčením, ať už je jakkoli nepříznivé

Tento svět není a nebude ráj. Náš cíl je onen svět, nikoli budování si náhradního ráje na zemi, jako je tomu u proponentů zvrácených politických ideologií moderní doby. My jsme naopak z titulu své víry srozuměni s tím, že nás bude v životě potkávat to, co se nám líbí i to, co se nám nepozdává.

Vznešený Alláh praví:

وَعَسَىٰ أَن تَكْرَهُوا شَيْئًا وَهُوَ خَيْرٌ لَّكُمْ ۖ وَعَسَىٰ أَن تُحِبُّوا شَيْئًا وَهُوَ شَرٌّ لَّكُمْ ۗ وَاللَّـهُ يَعْلَمُ وَأَنتُمْ لَا تَعْلَمُونَ

Je však možné, že je vám nepříjemné něco, co je pro vás dobré, a je možné, že milujete něco, co je pro vás špatné; jedině Bůh to zná, zatímco vy to neznáte. (Bekara: 216)

Mahmúd ibn Lebíd al-Ansárí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:

اثْنَتانِ يَكْرَهُهُما ابنُ آدَمَ: الموتُ، والموتُ خَيرٌ للمُؤمِنِ مِن الفِتنةِ، ويَكرَهُ قِلَّةَ المالِ، وقِلَّةُ المالِ أقَلُّ للحِسابِ.

„Jsou dvě věci, které syn Adamův nemiluje. Nemiluje smrt, byť ta je pro věřícího lepší, nežli zkoušky a pohromy tohoto světa. A nemiluje nouzi, byť nouze znamená, že jeho zúčtování bude snadnější, neboť toho, za co skládat účty, nebude tolik.“ ¹⁸

Pamatuj si, že ať už tě v životě potká cokoli, nepatří k morálce muslima, aby si na to stěžoval ostatním lidem okolo sebe.

Sufján as-Sewrí pravil: „Znamení trpělivosti jsou tři – nehovořit o své bolesti, o svém neštěstí a ani se nevychvalovat.“ ¹⁹
Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín pravil:

„Neciťte nevoli vůči ničemu z toho, co si pro vás Alláh zvolil, neboť v čemkoli, co si On pro vás zvolil, určitě pro vás bude nesmírný užitek. Jen vy to ještě nevíte.“ ²⁰

Příkladem trpělivého snášení nesnáze je Posel Boží صلى الله عليه وسلم. V následujícím podání je řeč snad o nejhorší podobě pohromy, která může člověka potkat – o ztrátě svého vlastního dítěte.

Anas ibn Málik رضي الله عنه vypráví, že spolu s Prorokem صلى الله عليه وسلم a několika dalšími lidmi vešel do domu kováře Abú Sejfa رضي الله عنه, jenž byl manželem kojné Prorokova صلى الله عليه وسلم tehdy už jediného zbývajícího syna Ibráhíma, který na smrt onemocněl. Posel Boží صلى الله عليه وسلم si vzal malého Ibráhíma do náruče, políbil ho a něžně k němu přičichl. Potom jsme se v Abú Sejfově domě usadili všichni. To už Ibráhím umíral a zanedlouho vydechl naposledy. Oči Posla Božího صلى الله عليه وسلم se zalily slzami.
„Posle Boží, dokonce i ty pláčeš?“ podivil se ‘Abdurrahmán ibn ‘Awf رضي الله عنه.
Prorok صلى الله عليه وسلم mu odpověděl:

يَا ابْنَ عَوْفٍ إِنَّهَا رَحْمَةٌ

„Synu ‘Awfův, to proto, že i já přece cítím lítost.“
Potom se rozplakal ještě více a řekl:

إِنَّ الْعَيْنَ تَدْمَعُ، وَالْقَلْبَ يَحْزَنُ، وَلاَ نَقُولُ إِلاَّ مَا يَرْضَى رَبُّنَا، وَإِنَّا بِفِرَاقِكَ يَا إِبْرَاهِيمُ لَمَحْزُونُونَ ‏

„Věru oči pláčou, srdce je plno zármutku, avšak neřekneme nic, nežli to, co přináší spokojenost našeho Pána. Ibráhíme, moc nám je líto, že budeme od sebe odloučení.“ ²¹

Když Prorokův صلى الله عليه وسلم nejbližší společník Abú Bekr رضي الله عنه umíral, lidé se okolo něj shromáždili, aby ho navštívili. Když viděli, čím si prochází, zeptali se ho: „Nemáme ti zavolat lékaře?“
„Už za mnou byl a viděl mne,“ odpověděl jim Abú Bekr.
„A co řekl?“ zeptali se, načež jim Abú Bekr odpověděl:
„Řekl:

فَعَّالٌ لِّمَا يُرِيدُ

On koná tak, jak Jemu se zlíbí (Burúdž: 16)“ ²²

Cokoli, co se děje, děje se vždy s nějakou moudrostí a ve všem, co od Alláha přichází, je ukryto něco dobrého, byť to na první pohled nemusí být znát.

Prorokův صلى الله عليه وسلم společník ‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه uvádí následující příklad: “Člověk se snaží, aby získal nějaký peněžní příjem či dosáhl nějaké pozice natolik, že už toho skoro dosáhne, načež na něj Alláh pohlédne a řekne Svým andělům: “Znemožníme mu to, protože kdybych mu to byl usnadnil, musel bych ho kvůli tomu uvrhnout do Pekla.” A proto mu to Alláh nedopřeje. Jenže člověk to pokládá za nedobré a vzlyká si: “Ten a ten mne předběhl, ten a ten mě přechytračil.” Avšak ve skutečnosti bylo Božím požehnáním právě to, že oné věci nedosáhl.” ²³

Ibnu l-Kajjim pravil:

„Bolesti a těžkosti přichází buď jako laskavost a milost, nebo spravedlnost a moudrost, nebo očištění a příprava na to dobré, co přichází posléze, anebo jako prostředek odstranění bolesti ještě horší a nepříjemnosti ještě obtížnější.“ ²⁴

Také řekl:

„Smutek a chmury se rozplynou, když si služebníci uvědomí, že se nemohou nijak vyhnout tomu, co je potkalo a ani nijak dosáhnout toho, o co přišli.“ ²⁵

‘Abdul’azíz ibn ‘Abdilláh ibn Báz se podělil o tuto svou velmi osobní životní zkušenost:

„Když jsem přišel o zrak, prosil jsem Alláha, aby mi to nahradil na tomto světě hlubokým vhledem a na světě onom velikou odměnou. Tak, jako to Alláh slíbil skrze Svého Posla. A prosím ho o dobrý konec v životě na tomto i na onom světě.“ ²⁶

Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín uzavírá:

„Pokud víš, že vše náleží Alláhu a stane se, že Alláh ti něco vezme, je to přece nakonec v prvé řadě Jeho a pokud ti něco propůjčí, je to stále vždy Jeho. Jak potom můžeš cítit zklamání z tohoto světa?“ ²⁷

Vedle tohoto hlubokého poznání, těžkosti každodenního žití se o to lépe snášejí, uvědomíme-li si onen svět a odměnu, která nás na něm za naši trpělivost čeká, jak říká ‘Abdurrezzák al-Bedr:

„V Ráji je palác nazývaný Dům chvály. Je připraven výhradně pro ty, kteří chválí Alláha jak v dobách hojnosti a blahobytu, tak i v dobách nouze a tísně. To jsou ti, kteří jsou skutečně trpělivými ve snášení ran osudu, který jim Alláh předurčil.” ²⁸

Závěrem

Na tomto nedokonalém místě, na němž žijeme, poznáváme svět pomocí protikladů. Musí existovat tma, abychom věděli, co je světlo. Musí existovat křivda, abychom věděli, co je spravedlnost. Musí existovat lež, abychom rozpoznali, co je pravda. A musí existovat zlo, abychom si uvědomili, co je to dobro.

‘Ikrima pravil: „Není šťastlivce, který by někdy nezažil smutek, proto získávejte štěstí tím, že budete vděčni za to, co máte a své smutky převraťte v trpělivost.“ ²⁹

Proto trpělivě vyčkávejme chvíle, kdy se ti, kteří se lopotili v krvi a slzách budou radostně zářit, zatímco ti, kteří zaháleli v blyštivém blahobytu, propadnou těm nejtemnějším možným chmurám:

فَاصْبِرْ صَبْرًا جَمِيلًا إِنَّهُمْ يَرَوْنَهُ بَعِيدًا وَنَرَاهُ قَرِيبًا

Neochvějný buď a pěkně jen vytrvej! Nevěřící daleko vidí ten den, zatímco my nablízku jej vidíme. (Me’áridž: 5-7)

Ibn Redžeb pravil:

„Trpělivě vyčkávat na úlevu je jedním ze způsobů uctívání, neboť věru žádná pohroma netrvá věčně.“ ³⁰

Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín řekl:

„Tento svět netrvá dlouho, je to jen pár dní, které brzy projdou. Proto zůstaň trpělivým a neochvějným, dokud Alláh tvou věc nerozhodne.“ ³¹

Vždyť na druhou stranu je přece i na této nedokonalé a pomíjivé zemi tolik krásy a požehnání! Proč se soustředit jen na to špatné a ošklivé a zcela zanedbávat to dobré a krásné?

Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín pravil:

„Uvažuj proto nad požehnáními, kterými tě Alláh zahrnuje. Odrážejí se ve tvé víře i v životě, který žiješ a je jich nesmírně mnoho, jsou všeobjímající a jsou dalekosáhlá. Skrze toto uvažování pak dokážeš pojmout hlubokou pravdu slov Božích:

وَإِنْ تَعُدُّوا نِعْمَةَ اللَّهِ لاَ تُحْصُوهَا إِنَّ الإِنْسَانَ لَظَلُومٌ كَفَّا

A kdybyste chtěli spočítat projevy laskavosti Boží, nikdy je nespočítáte, vždyť člověk je věru nespravedlivý a nevděčný. (Ibráhím: 34)“ ³²

Sálih ad-Dimeškí říkal svému synovi: „Drahý synku, pokud uplyne nějaký den a noc, v němž i nadále zůstane v bezpečí tvá víra, tvé zdraví, tvé bohatství a tvá rodina, snaž se co nejvíce chválit a oslavovat Vznešeného Alláha. Kolik jen je těh, kteří v daný den přijdou o svou víru, kolik je těch, které postihne nějaká choroba, kolik je těch, kteří propadnou zkaženosti anebo přijdou o někoho z rodiny, zatímco ty jsi stále v bezpečí a v blahobytu!“ ³³

 

1. Viz Núru ‘ala d-derb, 12/20.
2. Zaznamenal aš-Šátibí v al-I’tisám, 1/356.
3. Zaznamenal Ibn Kesír v Tefsíru l-Kur´áni l-‘Azím, 1/63.
4. Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá, 8/419.
5. Viz Fethu l-Bárí, 9/79.
6. Viz Bedái’u t-tefsír, 2/143.
7. Viz at-Tibjánu fí šerhi achláki hamaleti l-Kur´án, str. 34.
8. Zaznamenal ‘Abdulláh ibn Mubárek v az-Zuhd, podání č. 22.
9. Viz Ittiháfu l-kárí bit-te’líkáti ‘alá Šerhi s-Sunneti lil-imámi l-Berbehárí, 2/313-314.
10. Viz ‘Akídetu s-selef, str. 97-99.
11. Viz Šerhu Kurrati l-‘ujúni l-muwehhidín, str. 20.
12. Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v as-Sabr, podání č. 20.
13. Viz Medáridžu s-sálikín, 2/159.
14. Viz Šerhu arbe’ín an-Newewíja, str. 275.
15. Tato podání viz např. u al-Albáního v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 8002.
16. Zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2396 jako hasan gharíb; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4031. Jako hasan ho doložil Šu’ajb al-Arnaut v Tachrídžu Rijádi s-sálihín, hadís č. 34.
17. Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v al-Kubúr, str. 146.
18. Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 23620; Abú ‘Amr ad-Dání v as-Sunenu l-wáridetu fi l-fiten, hadís č. 37; a Abú Nu’ajm v Ma’rifetu s-sahába, hadís č. 6114. Jako sahíh doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 139.
19. Zaznamenal Ibn Kesír v Tefsíru l-Kur´áni l-‘Azím, 1/620.
20. Viz Šerhu Rijádi s-sálihín, 3/309.
21. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, 1303.
22. Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 1/34.
23. Zaznamenal Ibn Redžeb v Džámi’u l-‘ulúmi we l-hikem, 2/470.
24. Viz Šifáu l-ghalíl, 1/250.
25. Viz at-Tibb an-nebewí, str. 236.
26. Viz Medžmú’u l-fetáwá, 1/9.
27. Viz Šerhu Rijádi s-sálihín, 1/207.
28. Viz Fikhu l-ad’ijái we l-azkár, 1/232.
29. Zaznamenal al-Beghawí ve svém Tefsíru, 8/40.
30. Viz Medžmú’u r-resáil, 3/155.
31. Viz Šerhu Rijádi s-sálihín, 1/104.
32. Viz aš-Šerhu l-mumti’, 1/99.
33. Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá, 3/222.