Výklad verše „Alláh je světlem nebes i země…“, díl ii.

„Tím je myšlena jasnost Jeho důkazů, kterou On vsazuje do srdcí svých služebníků, tyto důkazy jsou nazývány světlem. Alláh nazývá svou Knihu světlem, když říká:

 وَأَنزَلْنَا إِلَيْكُمْ نُورًا مُّبِينًا

a seslali jsme vám světlo jasné. (Nisá:174)

Také nazývá Svého Posla صلى الله عليه و سلم světlem, když říká:

 ۚ قَدْ جَاءَكُم مِّنَ اللَّهِ نُورٌ وَكِتَابٌ مُّبِينٌ

A přišlo k vám nyní od Boha světlo a Písmo zjevné (Máida:15)

To proto, že Kniha vede přímou cestou, stejně kako Posel Boží صلى الله عليه و سلم. Dalším důvodem, proč by mělo být spojeno s Alláhem je, že právě Alláh Svým důkazům dává pevnost, nevyvratitelnost a vysvětluje je. První větě ta druhá odpovídá, pakliže uvážíme, že světlem je nejspíše světlo správného vedení.

Výraz „jeho světlo“ se také může vztahovat na věřícího.“

 

Ibn Džuzejj říká:

„Výklenek, arab. مشكاة miškát je otvor ve zdi, který není oknem. Lampa, arab. مصباح misbáh, umístěná v něm vydává mocné světlo. Také bylo řečeno, že výklenek je místo, na kterém lampa ve zdi spočívá. První vysvětlení je rozšířenější a správnější. Připodobnění Božího Světla k výklenku, ve kterém září lampa, je odrazem maximální míry světla a záře, spojovaná s lampou v pro ni určeném výklenku, což je asi nejsilnější zdroj světla, který smrtelník může v běžném životě zažít. Je připodobněno k lampě ve výklenku i přesto, že Alláh je mnohem, mnohem více nežli to, nicméně On lidem uvádí podobenství podle toho, co mohou snadno pochopit.

Říká se, že „jeho světlo“ odkazuje na světlo Božího Posla Muhammeda صلى الله عليه و سلم, na světlo Koránu, či na světlo v srdci věřícího, nicméně nic z toho v tomto verši nepředchází, což nečiní všechna tato uvedená tvrzení dostatečně podloženými. Pokud se někdo otáže, jak je možno Alláha popisovat jako Světlo nebes a země, tak, jak popisuje On Sám Sebe v těchto Svých slovech? Odpovídáme že je to možné v metaforickém smyslu, neboť Alláh je Vládcem a Držitelem veškerého světla nebes i země, jako o někom, kdo je velmi štědrý, obrazně povíme, že je štědrost sama.“ 

 

Al-Bursawí říká:

„Účelem skleněné lampy, kde je umístěno světlo a výklenku, kam se dává lampa, je zář plamene usměrňovat, aby byla ještě intenzivnější. Pokud lampu postavíte jen tak do otevřeného prostoru, světlo se rozprchne po okolí a nebude tak silné.“¹

 

Al-Fejrúzábádí praví:

„Podobenství světla se týká srdcí věřících, světlo od Alláha v srdci věřícího je připodobněno k lampě ve výklenku.“

 

الْمِصْبَاحُ فِي زُجَاجَةٍ ۖ الزُّجَاجَةُ كَأَنَّهَا كَوْكَبٌ دُرِّيٌّ يُوقَدُ مِن شَجَرَةٍ مُّبَارَكَةٍ زَيْتُونَةٍ لَّا شَرْقِيَّةٍ وَلَا غَرْبِيَّةٍ يَكَادُ زَيْتُهَا يُضِيءُ وَلَوْ لَمْ تَمْسَسْهُ نَارٌ

„lampa je v nádobě skleněné. A nádoba skleněná se podobá hvězdě zářící; a je zapalována ze stromu požehnaného, stromu olivového, jenž není ani východní, ani západní, a olej jeho lehko vzplane, i když se ho nedotkne oheň žádný.”

 

As-Sujútí a al-Mahallí vysvětlují:

„Září, jako by byla mihotající se blyštivou hvězdou, dávající světlo. Možno číst i ٌدِرِّيئ dirríun nebo دُرِّيئٌ durríun, což je odvozeno od الدرئ ad-dar´un, rozptyl, neboť svým světlem rozptyluje, odhání temnotu, lze číst i دُرِّيٌ durríjjun s významem perlový, blyštivý jako perla. Lze číst يُوقَدُ júkadu, tj. je zapalován, i v ženském rodě jako تُوقَدُ túkadu, tj. je zapalována, kdy se vztahuje na sklenici, nebo dokonce v minulém čase jako ُتُوَقَّدَ tewekkada, tj. zapaloval se, tedy olejem z požehnaného olivovníku, ani východního, ani západního, nalézajícího se na nejlepším místě uprostřed, kde není ani příliš horko, ani příliš chlad, jehož olej je tak čistý, že skoro září sám od sebe, i když jej nepodpálil žádný oheň.“

 

Ibn Kesír vysvětluje:

„Ubejj ibn Ka’b رضي الله عنه říká: „To je příklad srdce věřícího.“ Tj. je jako křišťálově čistá, drahocená skleněná nádoba, která umožňuje světlu se šířit, to je příklad srdce věřícího člověka, které je jako ohromná perla nebo zářící hvězda, která svítí a ukazuje na cestu. Ubejj ibn Ka’b říká: „To je zářící hvězda.“ Katáda praví: „Velká, jasná a čistá.“

Někteří četli použíté slovo دُرِّيٌّ durríjjun – perlový (od دُرٌّ durrun, tj. perly) či zářící, jako دِرِّيٌّ dirríjjun, tj. třpytivý, nebo jako دِرِّئٌ dirríun či دُرِّئٌ durríun, tj. blyštivý. Arabové označovali hvězdy, které neznali jménem, jako دراري derárí.

Lampa se rozvěcuje požehnaným stromem olivovníkem, tj. jeho olejem. Výraz „stromem olivovým“ ja apozicí. Olivovník podle Ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما nestojí ani na východě, protože to by na něj nesvítilo zpočátku dne žádné slunce, ani na západě, protože by na něj nedopadaly paprsky slunce na konci dne. Je na nejlepším, prostředním místě, kam na něj dopadají sluneční paprsky po celý den, od rána do večera. Proto je jeho olej čistý, stejné a vysoké kvality, světlý a nejlepší, jaký vůbec může být. Takto toto přirovnání vysvětlili i Mudžáhid, ‘Ikrima, Sa’íd ibn Džubejr a as-Suddí. Podle jiného názoru jsou prostě jen myšleny stromy, které nerostou ani na východě, ani na západě, existuje též mnoho dalších názorů. Ibn Abí Hátim zaznamenal od Ibn ‘Abbáse „To je strom rostoucí v ploché pustině, kde není zastíněn ani žádným dalším stromem, ani horou, ani jeskyní, nic mu nestíní, proto dává ten nejlepší olej.“ Avšak nejvíce odpovídajícím je ten první, tedy je to strom rostoucí na takovém místě zemského povrchu, kde je osvětlován sluncem od počátku až do sklonku dne, pročež dává ten nejčistší a nejjemnější olej, jak již uvedlo nejvíce vykladačů. Se’íd ibn Džubejr o jeho oleji pravil: „To je nejlepší druh oleje. Když slunce vyjchází, ozařuje jeho strom z východu a když zachází, ozařuje jej ze západu. Takto jej ozařuje od rána do večera, pořád, není ani západní, ani východní, je nejlepší.“

Proto Vznešený ve svém podobenství dále uvádí, že září i když se jej oheň vlastně ještě ani nedotkl. Jedná se o lesk a zář samotného tohoto oleje, jak se uvádí od ‘Abdurrahmána ibn Zejda ibn Aslema.

Ibn ‘Abbás se na příměr oleje zářícího, aniž by byl zapálen, dotázal Ka’ba al-Ahbára رضي الله عنه a ten mu odpověděl: „Muhammed صلى الله عليه و سلمlidem vše vysvětloval tak jasně, že lidé cítili, že je skutečným Prorokem a on jim to ani nemusel říkat. Tak, jako čistý olej sám od sebe září, aniž by musel být zapálen.“ Také se uvádí, že oním olejem je Korán, který obsahuje jasné důkazy ještě předtím, než jsou recitovány.”

 

Al-Kurtubí říká:

„Ka’b al-Ahbár رضي الله عنه vztahuje celý tento verš k Proroku Muhammedoviصلى الله عليه و سلم, tedy podobenství o světle je podobenstvím o Prorokoviصلى الله عليه و سلم. Posel Božíصلى الله عليه و سلم je výklenkem, lampa je proroctvím, skleněná svítilna je srdcem, požehnaným stromem je Zjevení a anděl, který jej přináší, olejem jsou důkazy a doklady, které Zjevení obsahuje.

Pokud zvolíme jako jádro podobenství věřícího, jak říká Ubejj, pak výklenkem je jeho hruď, lampou víra a nauka, skleněnou svítilnou jeho srdce, olejem jsou důkazy a doklady, které se v něm pevně usadily.

Pokud podobenství vztáhneme na proroky, jak se rovněž uvádí, bude požehnaným olivovým stromem Adam, nebo Ibráhím, které Alláh oba označuje jako požehnané.“ 

 

Ibn Džuzejj praví:

„Sklo, skrze které se světlo šíří, je připodobněno k blyštící se hvězdě. To může mít dva významy. Buďto ten, že dává světlo, díky lampě, která hoří uvnitř skleněné svítilny, nebo že sklo se třpytí díky své čistotě a průzračné čirosti samo o sobě. To je ještě výstižnější, takto je přidána třpytivost světla plamene ke třpytivosti samotného skla.

Zářící hvězdou jsou myšlena nebeská tělesa jako Jupiter, Venuše, resp. Jitřenka apod. Říká se, že odkazuje na Jitřenku, ale nic dalšího to nenaznačuje. Náfi’í se vyslovuje pro spojitost s třpytivostí perel. Hvězda je podle něj připodobněna k perle díky své třpytivosti, svému jasu a čistotě. Jiný způsob čtení implikuje souvislost s rozptylem, tedy hvězdy jsou rozptylovány, nejsou na obloze stálé, pohybují se.

U užitého slovesa se objevuje čtení je zapalován i býval zapalován, toto sloveso se vztahuje k lampě. Čteme-li ho v přítomném čase, pak odkazuje na skleněnou nádobu naplněnou olejem prvotřídní kvality, olejem z olivovníku rostoucího v požehnané zemi, která není ani východní, ani západní. Tou zemí je aš-Šám, Svatá zem, neboť v něm právě rostou nejlepší olivovníky. Také je řečeno, že je to nezastíněné místo, kam dopadá slunce každý den, není ani úplně na východě, pročež o něm nelze říci, že je východní, ani úplně na západě, pročež o něm nelze říci, že je západní. Je jak východní, tak i západí, protože na něj paprsky slunce dopadají celý den, slunce se pohybuje po obloze a celý den na onen strom svítí. Také je řečeno, že roste v zahradě, která, pokud by byla z tohoto světa, musela by být buď na Východě, nebo na Západě. Fakt, že olej září svou barvou sám o sobě, aniž by musel být zapálen, jen dokresluje jeho vytříbenou kvalitu, prvotřídní vlastnosti a výjimečnou čistotu.“

 

Al-Fejrúzábádí uvádí:

„Lampa je v drahocené skleněné nádobě, blyštivé jako mihotající se a zářící hvězda. Termín كَوكَبٌ kewkebun byl užíván pro jednu z pěti planet: Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn. Všechny tyto planety na zemské obloze září.

Tato lampa je napájena z požehnaného stromu rostoucího na otevřeném prostranství, kterého se nedotýká stín ani z východu, ani ze západu, také se říká, že jde o místo, které zůstává slunným i při východu a západu slunce, jeho olej má průzračnou a třpytivou, jasnou barvu, září jakoby sám od sebe, aniž by byl zapálen.“