Výklad verše „Alláh je světlem nebes i země…“, díl iii.

 

Ibn Kesír vysvětluje:

„Ibn ‘Abbás رضي الله عنهما dle podání al-‘Awfího říká, že je tím myšlena víra člověka a jeho skutky, jakož i světlo Koránu a světlo víry, když se k němu připojí, takže poté již nemůže být jedno bez druhého. As-Suddí říká: „Světlo oleje a k tomu světlo ohně. Když se spojí, dávají mnoho světla, ale musí být pospolu. Stejně tak světlo Koránu a světlo víry spolu dohromady září a jedno bez druhého nemůže.“

Ibn ‘Abbás uvádí, že se jedná o víru Božího služebníka, podpořenou jeho skutky. Ubejj ibn Ka’b رضي الله عنه pravil: „Věřící představuje pět světel – jeho slova jsou světlo, jeho činy jsou světlo, jeho chůze je světlo, jeho cestování je světlo, bude spět ke světlu v Den Zmrtvýchvstání a vejde do Zahrad rajských.“

 

Toto vysvětlení je jasné, chápeme-li Boží světlo ve verši jako světlo správného vedení.

 

Al-Mahallí a as-Sujútí uvádí:

„Zář ohně přidaná ke světlu samotného oleje, tedy světlem Božím je správné vedení od Něj v srdci věřícího, světlo přidané ke světlu jeho víry.“

 

As-Sáwí komentuje:

„Důkazy Boží, které se usadí v srdci věřícího jsou důkazy na vrchu důkazů. Pokud se tážete, proč Alláh použil jako metaforu světlo z lampy napájené olivovým olejem a nikoli světlo sluneční, měsíční, nebo světlo andělů, pak odpovědí je, že olej v sobě skrývá mnoho užitku a takové přirovnání snadno pochopí každý. Stejně tak i věřící nachází hojného užitku i ve své víře. Ohledně toho, zda je celý verš jedním složeným přirovnáním Božího vedení, nebo mnohačetným přirovnáním, kde každý obraz symbolizuje něco jiného, např. výklenek odkazuje na věřícího, skleněná svítilna na srdce, olej na znalost v něm, lampa na jeho víru apod.“

 

Ibn Džuzejj říká:

„Ke světlu lampy se přidává třpytivost skla a jas oleje. Takto On uvádí nejlepší metaforu a světlo jako její ústřední příklad.“

 

Al-Fejrúzábádí objasňuje:

„Světlo vyzařuje sama svítilna, září i sám olej a blyští se i samo sklo.“

 

Ibn Kajjím říká:

„To proto, že sám tento olej je tak jasný, že jakoby zářil sám od sebe, přičemž je-li zapálen, září o to více a intenzivněji, proto jde o světlo na světle. Stejně tak i srdce věřícího je tolik zářivé, že může poznat Alláha i samo od sebe díky svému vrozenému sklonu k víře (arab. فطرة fitra) a díky svému vlastnímu intelektu, i kdyby nemělo žádného paliva. Pokud se mu ovšem dostane paliva Zjevení, promísí se radostná zvěst určená tomuto srdci s jeho vlastní vnitřní září. Světlo Zjevení se potom přidá k záři jeho vlastní vnitřní Alláhem dané povahy a obojí spolu dává světlo na světle.

Takový věřící hluboko uvnitř poznal pravdu o Alláhu, aniž by kdy o Něm cokoli slyšel. Když potom slyší ve Zjevení něco, k čemu již předtím dospěla jeho přirozená sklonnost, stává se to „světlem na světle.“ Takový je i případ věřícího, který Pravdu nejdříve rozpoznal všeobecně, skrze svou Bohem danou přirozenost a až poté slyšel slova, která k němu byla přinesena a která vše vysvětlují do detailu. Jeho víra je pak podložena na svědectví jak ze zjevení, tak i dle jeho vlastní vnitřní a vrozené Bohem dané sklonnosti.“

 

يَهْدِي اللَّهُ لِنُورِهِ مَن يَشَاءُ ۚ

„A Bůh vede k světlu Svému, koho chce;“

 

Ibn Kesír vysvětluje:

„Tj. Alláh uvádí na správnou cestu ke Svému světlu toho, koho chce, koho si Sám vybere, jak se uvádí v hadísu zaznamenaném imámem Ahmedem od ‘Abdulláha ibn ‘Amra رضي الله عنهما, ve kterém Posel Boží صلى الله عليه و سلم praví:

إن الله تعالى خلق خلقه في ظلمة ثم ألقى عليهم من نوره يومئد, فمن أصاب من نوره يزمئد اهتدى و من أخطأ ضل فلذلك أقول جف القلم على علم الله عز و جل.

„Věru Vznešený Alláh stvořil Svá stvoření ve tmě a poté je přelil něčím ze Svého Světla. Ten, koho tehdy zasáhlo něco z Jeho Světla, ten bude uveden na správnou cestu a ten, koho to něco z Jeho světla minulo, ten bloudí. Proto říkám, osušilo se pero na znalosti Alláha Vznešeného.“

Alláh sám dobře ví, kdo si zaslouží správné vedení a kdo je ho hoden, na rozdíl od toho, kdo si zaslouží dlít v bludu. Imám Ahmed zaznamenal od Abú Sa’ída al-Chudrího رضي الله عنه, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

القلوب أربعة: قلب أجرد فيه مثل السراج يزهر, و قلب أغلف مربوط على غلافه, و قلب منكوس, وقلب مصفح. فأم القلب الأجرد فقلب المؤمن سراجه فيه نوره, فأم القلب الأغلف فقلب الكافر, فأم القلب منكوس فقلب المنافق, عرف ثم أنكر, فأم القلب المصفح فقلب فيه إيمان و نفاق, فمثل الإيمان فيه كمثل البلقة يمدها الماء الطيب, و مثل النفاق فيه كمثل قرحة يمدها الدم و القيح, فأي مدتين غلبت على الأخرى فغلبت عليه.

„Jsou čtyři druhy srdce: bystré srdce, v němž svítilna září, zamuchlané srdce, zavinuté do svého obalu, zvrácené srdce a oploštělé srdce. Co se bystrého srdce týče, to je srdce věčícího a jeho svítilnou je jeho světlo. Co ce týče zamuchlaného srdce, to je srdce nevěřícího. Co se týče zvráceného srdce, to je srdce pokrytce, který poznal, ale poté popřel. A co se týče oploštělého srdce, to je srdce, ve kterém jest i víry, ale i pokrytectví. Příkladem jeho víry je plodina zavlažovaná znamenitou vodou a příkladem jeho pokrytectví je vřed, který napájí krev a hnis. Podle toho, která látka převládne, opanuje srdce příslušná vlastnost.“ Řetězec jeho vypravěčů je dobrý, i když jej učenci hadísu¹ neuvádějí.“

 

Al-Mahallí a as-Sujútí vysvětlují:

„Alláh vede ke Svému Světlu, tedy k náboženství islámu, toho, koho On chce.“

 

As-Sáwí doplňuje:

„Toto bezpochyby věřícího ovlivňuje. Uzří svým vnitřním zrakem tak, jako uvidí svýma fyzickýma očima. Alláh je obojího svědkem. V hadísu je řečeno:

اتقوا فراسة المؤمن فإنه يرى بنور الله

„Boj se pronikavé bystrosti věřícího. On světlem Božím zří.“²

 

Al-Bursawí říká:

„Jedno světlo tak věřící získává díky svému úsilí, rozmýšlení a hloubání, zatímco druhého se mu dostává díky štědrosti Boží za jeho dobrá slova a zbožné slutky. Vznešený Alláh praví:

وَالَّذِينَ جَاهَدُوا فِينَا لَنَهْدِيَنَّهُمْ سُبُلَنَا ۚ وَإِنَّ اللَّهَ لَمَعَ الْمُحْسِنِينَ

Ty, kdož k vůli Nám se usilovně snaží, ty věru povedeme po cestách Svých. A Bůh zajisté je s těmi, kdož dobro konají. (‘Ankebút:69)“

 

Al-Fejrúzábádí uvádí:

„Alláh poctí toho, koho On chce, znalostí, naukou. Také je řečeno, že to znamená, že poctí toho, koho On chce, Svým náboženstvím. Také je řečeno, že toto světlo je příměrem Muhammedaصلى الله عليه و سلم v bedrech jeho praotců. Někteří říkají, že strom olivovník je symbolem světla přicházejícího s Muhammedemصلى الله عليه و سلم , jehož prorockým předchůdcem byl i Ibráhím عليه السلام, který nebyl ani židem ani křesťanem, tedy nepatřil ani Východu ani Západu. Světlo Ibráhímovo přetrvávalo ve svém jasu i v Muhammedových praotcích, tedy zářilo, i kdyvy se jej nedotkl oheň. Také je řečeno, že kdyby Alláh Ibráhíma Svým světlem nepoctil, žádného Světla by se mu nedostalo, resp. kdyby Alláh Svým Světlem nepoctil kohokoli ze Svých věřících služebníků, sám by žádné světlo nenalezl.“

 

وَيَضْرِبُ اللَّهُ الْأَمْثَالَ لِلنَّاسِ ۗ وَاللَّهُ بِكُلِّ شَيْءٍ عَلِيمٌ

„a Bůh uvádí lidem podobenství různá. Bůh vševědoucí je o věci každé.“

 

Ibn Kesír uzavírá:

„Takto Alláh zakončuje své podobenství světla, které je podobenstvím správného vedení, jež do srdce věřícího přichází jen od Něho a jen tomu, komu jej On Sám dopřeje.“

 

As-Sujútí a al-Mahallí uvádí následující komentář:

„Alláh takto uvádí podobenství lidem v souladu s úrovní jejich chápání, aby se z nich poučili a aby uvěřili. A Alláh je Všeznající, což zahrnuje i znalost toho, jak nejlépe použít podobenství.“

 

Al-Fejrúzábádí říká:

„Takto Alláh ukazuje lidem stopy nauky. On je Nejznalejší, Všeznající, ohledně toho, koho je nejlepší a nejspravedlivější touto naukou poctít. Uvádí podobenství nauky a vykresluje její přínos a chvályhodnost, aby za ni ti, kterým byla dána, byli vděční. Alláh říká, že tak, jako někdo používá lampu k tomu, aby spatřil v temnotě svou cestu, tak používá pro nalezení správného vedení také svou nauku. Tak, jako někdo využívá pro nalezení orientace v temnotách na moři světla hvězd a planet, používá světla nauky pro správné vedení z temnot nevíry a modloslužebnictví. Jako je olivový olej získáván z požehnaného olivovníku, tak je Božími služebníky čerpána i nauka od Alláha Vznešeného. Tak jako onen olivovník není ani východní, ani západní, i sám věřící je pevně podřízen a odevzdán Alláhu, je muslimem, nikoli něčím jiným, tedy ani židem, ani křesťanem. Jako i onen olivový olej září skoro sám od sebe, i když se jej nedotkl oheň, pak i sama tato víra tohoto věřícího je sama o sobě chvályhodná, i když po sobě nezanechala žádné velkolepé dobré činy. Jako je výklenek, skleněná svítilna a plamen v ní světlem na světle, je světlem také nauka i srdce věřícího v jeho hrudi, světlo vchází do ní a vychází z ní. Světlo na světle. A Alláh poctí Svým Světlem toho, koho On Jediný chce. Takto Alláh popisuje nauku.“

 

Al-Bursawí říká:

„Alláh je zdrojem správného vedení a ubírání se správným směrem, On je Ten, Který vede cestou přímou toho, koho uzná za vhodné, i tehdy, kdy se objeví i jiné příčiny. A Alláh lidstvu uvádí podobenství. “

Světlo je tedy příměrem Božího vedení, zjevení a čisté, zářivé, nezkalené víry, kterou Sám Stvořitel připisuje Sobě, protože přichází výlučně od Něj. Ve stejném smyslu vyznívá i verš:

اللَّهُ وَلِيُّ الَّذِينَ آمَنُوا يُخْرِجُهُم مِّنَ الظُّلُمَاتِ إِلَى النُّورِ ۖ وَالَّذِينَ كَفَرُوا أَوْلِيَاؤُهُمُ الطَّاغُوتُ يُخْرِجُونَهُم مِّنَ النُّورِ إِلَى الظُّلُمَاتِ

Bůh je ochráncem těch, kdož uvěřili, a dal jim vyjít z temnot ke světlu. Avšak ochráncem těch, kdož neuvěřili, jsou Tághútové, kteří je vyvedou ze světla do temnot (Bekara:257).

V podobném smyslu se nese i verš:

يُرِيدُونَ لِيُطْفِئُوا نُورَ اللَّهِ بِأَفْوَاهِهِمْ وَاللَّهُ مُتِمُّ نُورِهِ وَلَوْ كَرِهَ الْكَافِرُونَ

Rádi by sfoukli světlo Boží ústy svými, avšak Bůh učiní světlo Své dokonalým, i když se to protiví nevěřícím. (Saff:8)

A Alláh již završil své Zjevení, ukončil je a ono je nyní absolutně platné, i když se jim to protiví!

I světlo ve verši světla je metaforické a není jím Alláh osobně, i když النُّورُ an-Núru, tedy Světlo, je Jeho Překrásným Přívlaskem a Vznešeným Atributem.

Podobenství ve verši světla tedy nehovoří nic o tom, že by se snad svět emanoval, či vyzářil ze Stvořitele, ani že by snad Stvořitel byl nějak osobně ve fyzickém smyslu přítomen ve světě, či v lidských srdcích. Ti, kteří tak smýšlejí a snaží se to dokladovat tímto velkolepým podobenstvím světla, se protiví a ignorují Boží slova:

 ۚ لَيْسَ كَمِثْلِهِ شَيْءٌ ۖ وَهُوَ السَّمِيعُ الْبَصِيرُ

A není nic, co by podobné Mu bylo a On slyšící je i jasnozřivý. (Šúrá:11)

Jsou těmi, jejichž srdce se odchýlila a kteří následují to, co není na první pohled jednoznačné, aniž by to stavěli do světla toho, o čem není pochyb. O tom Vznešený Alláh praví:

هُوَ الَّذِي أَنزَلَ عَلَيْكَ الْكِتَابَ مِنْهُ آيَاتٌ مُّحْكَمَاتٌ هُنَّ أُمُّ الْكِتَابِ وَأُخَرُ مُتَشَابِهَاتٌ ۖ فَأَمَّا الَّذِينَ فِي قُلُوبِهِمْ زَيْغٌ فَيَتَّبِعُونَ مَا تَشَابَهَ مِنْهُ ابْتِغَاءَ الْفِتْنَةِ وَابْتِغَاءَ تَأْوِيلِهِ ۗ وَمَا يَعْلَمُ تَأْوِيلَهُ إِلَّا اللَّهُ ۗ وَالرَّاسِخُونَ فِي الْعِلْمِ يَقُولُونَ آمَنَّا بِهِ كُلٌّ مِّنْ عِندِ رَبِّنَا ۗ وَمَا يَذَّكَّرُ إِلَّا أُولُو الْأَلْبَابِ

On je ten, jenž seslal ti Písmo, v němž některé verše jsou pevně stanovené, a ty jsou podstatou Písma, zatímco jiné jsou víceznačné. Ti, v jejichž srdcích je odchýlení, následují to, co je v něm víceznačné, usilujíce tak o rozkol a snažíce se o svévolný výklad toho; však nezná výklad toho nikdo kromě Boha. Ti však, kdož pevni jsou ve vědění, hovoří: "My v ně jsme uvěřili; vše, co obsahuje, od Pána našeho je!" A připomínají si to jedině ti, kdož rozmyslem jsou obdařeni. (Áli ‘Imrán:7)

 

Ibnu l-Kajjím al-Džewzíjja uzavírá:

„Nechť vhledem obdaření rozjímají nad tímto vznešeným veršem a nad tím, jak může být aplikován dle svého vznešeného významu. Alláh zmiňuje Své světlo na nebesích i na zemi, přičemž Jeho světlo na zemi dlí v srdcích věřících. Tam je ono nezaměnitelné světlo, dosahované vhledem, osvětlující vnitřní vize a srdce (arab. النور المعقول بالبصائر و القلوب an-núru l-ma’kúlu l-mešhúdu bi l-besáiri we l-kulúb). A nachází se zde také fyzické světlo (arab. النور المحسوس an-núru l-mahsús), vnímané smyslem zraku, osvětlující hory i doliny všech krajů, jsou to dvě nádherná světla, jedno nádhernější, než druhé. Když na nějakém místě chybí fyzické světlo, žádný člověk ani zvíře tam nemůže žít. Život živočichů je umožněn jen tam, kde je světlo. Nemohou vzkvétat na temných místech, kde žádné světlo není. Podobně i lidé zbavení světla Zjevení a víry, se srdci, v nichž toto světlo pohaslo, musí pomřít, protože jsou pustější než to nejmrtvější místo na povrchu zemském.

Sám Alláh spojuje světlo a život, když říká:

أَوَمَن كَانَ مَيْتًا فَأَحْيَيْنَاهُ وَجَعَلْنَا لَهُ نُورًا يَمْشِي بِهِ فِي النَّاسِ كَمَن مَّثَلُهُ فِي الظُّلُمَاتِ لَيْسَ بِخَارِجٍ مِّنْهَا

a také, když říká:

وَكَذَٰلِكَ أَوْحَيْنَا إِلَيْكَ رُوحًا مِّنْ أَمْرِنَا ۚ مَا كُنتَ تَدْرِي مَا الْكِتَابُ وَلَا الْإِيمَانُ وَلَٰكِن جَعَلْنَاهُ نُورًا نَّهْدِي بِهِ مَن نَّشَاءُ مِنْ عِبَادِنَا ۚ وَإِنَّكَ لَتَهْدِي إِلَىٰ صِرَاطٍ مُّسْتَقِيمٍ

A takto jsme ti vnukli ducha z příkazu Svého; předtím jsi neznal, co je to Písmo a co je to víra, avšak učinili jsme to světlem, jímž vedeme, koho chceme ze služebníků Svých. A ty věru také vedeš lidi po stezce přímé (Šúrá:52)

Ohledně tohoto druhého verše bylo řečeno, že zájmeno „to“ ve slovech „učinili jsme to světlem“ se vztahuje na příkaz nebo na víru, ale správné čtení je, že se vztahuje na vzpomínaného vnuknutého ducha, tedy „učinili jsme ducha, kterého jsme ti vnukli z příkazu Svého, světlem.“ Jinými slovy, o duchu hovoříme tehdy, když máme před očima život a o světle, když se spolu snoubí zář a osvětlení. Ale obě entity jsou od sebe neoddělitelné – pokud život existuje z ducha, potom zrovna tak i světlo a kde je duch, tam je i světlo. Proto je srdce toho, kdo tohoto ducha nepřijme, mrtvé a ztemnělé, mrtvé, jako u člověka, jehož duše již opustila jeho tělo.“