OTÁZKA: O co se opírá příkaz nošení hidžábu? Co se přesně v šarí’i myslí hidžábem? Jaké by měl splňovat podmínky? Může bát barevný? Může muslimka k šátku nosit běžné kalhoty a volnější košili?
OTÁZKA: O co se opírá příkaz nošení hidžábu? Co se přesně v šarí’i myslí hidžábem? Jaké by měl splňovat podmínky? Může bát barevný? Může muslimka k šátku nosit běžné kalhoty a volnější košili?
ODPOVĚĎ:
Hidžáb je coby povinnost stanoven Koránem, Sunnou a konsensem.
Alláh pravil:
وَقُلْ لِلْمُؤْمِنَاتِ يَغْضُضْنَ مِنْ أَبْصَارِهِنَّ وَيَحْفَظْنَ فُرُوجَهُنَّ وَلا يُبْدِينَ زِينَتَهُنَّ إِلا مَا ظَهَرَ مِنْهَا وَلْيَضْرِبْنَ بِخُمُرِهِنَّ عَلَى جُيُوبِهِنَّ
وَقُلْ لِلْمُؤْمِنَاتِ يَغْضُضْنَ مِنْ أَبْصَارِهِنَّ وَيَحْفَظْنَ فُرُوجَهُنَّ وَلا يُبْدِينَ زِينَتَهُنَّ إِلا مَا ظَهَرَ مِنْهَا وَلْيَضْرِبْنَ بِخُمُرِهِنَّ عَلَى جُيُوبِهِنَّ
A řekni věřícím ženám, aby cudně klopily zrak a střežily svá pohlaví a neukazovaly své okrasy kromě těch, jež jsou i jinak viditelné. A nechť spustí závoje své na ňadra svá. (Núr:31). Zde se zakazuje dávat na odiv ozdoby, což je obyčejný oděv, který žena nosí doma před svými mahremy a tím i důkaz povinnosti hidžábu.
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لا تَدْخُلُوا بُيُوتَ النَّبِيِّ إِلا أَنْ يُؤْذَنَ لَكُمْ إِلَى طَعَامٍ غَيْرَ نَاظِرِينَ إِنَاهُ وَلَكِنْ إِذَا دُعِيتُمْ فَادْخُلُوا فَإِذَا طَعِمْتُمْ فَانْتَشِرُوا وَلا مُسْتَأْنِسِينَ لِحَدِيثٍ إِنَّ ذَلِكُمْ كَانَ يُؤْذِي النَّبِيَّ فَيَسْتَحْيِي مِنْكُمْ وَاللَّهُ لا يَسْتَحْيِي مِنَ الْحَقِّ وَإِذَا سَأَلْتُمُوهُنَّ مَتَاعًا فَاسْأَلُوهُنَّ مِنْ وَرَاءِ حِجَابٍ ذَلِكُمْ أَطْهَرُ لِقُلُوبِكُمْ وَقُلُوبِهِنَّ وَمَا كَانَ لَكُمْ أَنْ تُؤْذُوا رَسُولَ اللَّهِ وَلا أَنْ تَنْكِحُوا أَزْوَاجَهُ مِنْ بَعْدِهِ أَبَدًا إِنَّ ذَلِكُمْ كَانَ عِنْدَ اللَّهِ عَظِيمًا
Vy, kteří věříte! Nevcházejte do domů prorokových, pokud vám to nebude dovoleno, kvůli jídlu, nečekajíce, až bude připravené! Jste-li však vyzváni, vstupte! A když dojíte, rozejděte se a nepouštějte se do důvěrných hovorů, neboť to se dotýká proroka a on se před vámi stydí! Avšak Bůh se nestydí říci pravdu. Když žádáte manželky prorokovy o nějaký předmět, žádejte o to přes závěs, to bude čistší pro srdce vaše i srdce jejich. (Ahzáb:53)
Tj. za něčím, co je mezi nimi a vámi a zabraňuje vám, abyste je viděli – hidžáb. I když verš hovoří o manželkách Proroka صلى الله عليه و سلم, vztahuje dále se na všechny muslimky, neboť:
1. Je pravidlem islámské právní metodologie (arab. usúlu l-fikh), že předpis pro jednoho člena ummy je závazný pro všechny, kromě pokud jej takto specifikuje jiný šarí’atský důkaz.
2. Manželky Proroka jsou nejlepšími z žen, ale předpis je zjeven právě jim. Tím spíše by se měl týkat těch, jejichž víra, cudnost a počestnost není na takové úrovni.
3. Po ženách Proroka si hidžáb oblékly i všechny ostatní ženy ze sahábů.
4. Manželky Proroka a první muslimky jsou vzorem všem ostatním věřícím ženám z dalších generací.
Alláh pravil:
ا أَيُّهَا النَّبِيُّ قُلْ لأزْوَاجِكَ وَبَنَاتِكَ وَنِسَاءِ الْمُؤْمِنِينَ يُدْنِينَ عَلَيْهِنَّ مِنْ جَلابِيبِهِنَّ ذَلِكَ أَدْنَى أَنْ يُعْرَفْنَ فَلا يُؤْذَيْنَ وَكَانَ اللَّهُ غَفُورًا رَحِيمًا
Proroku, řekni manželkám svým, dcerám svým i věřícím ženám, aby přitahovaly k sobě své závoje! A toto bude nejvhodnější k tomu, aby byly poznány a nebyly uráženy. (Ahzáb:59)
Uvedeme několik hadísů o ženském odívání.
Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:„Dvě skupiny obyvatel pekla jsem neviděl – muže s biči jako kraví ocasy, kterými mlátili lidi a ženy oblečené-neoblečené, svíjející se při chůzi, jejich hlavy jsou jako nahýbající se hrby velbloudů. Nevejdou do ráje, ani neucítí jeho vůni, ač ji lze cítit na vzdálenost tu a tu.“[1] Ibn Abdulberr vyložil: „To jsou ženy, které si oblékají lehký oděv, který zvýrazňuje tělesné křivky a nezahaluje. Takové ženy jsou pak nazývány oblečenými, ale jsou ve skutečnosti neoblečené.“ Imám Newewi uvádí tři možné výklady: 1. alegorický – oděny jsou Božími dary, ale nejsou mu za to vděčné, jsou tedy neoblečené 2. některé části těla zakrývají a jiné, i když by je měly zakrýt, odkrývají 3. oblékají si průsvitný oděv, kterým prosvítá barva jejich pleti.[2] Ibn Bettál[3] připisuje imámu Málikovi a uvádí i další výklad – oblečení průsvitného oděvu, přičemž ženy byly na tomto světě oblečené a na onom budou nahé. Všechny významy je třeba brát v potaz.
Posel Boží صلى الله عليه و سلم daroval Usámovi ibn Zejdovi رضي الله عنه oděv z Egypta, který předtím sám obdržel od Dihjy al-Kelbího a Usáma jej dal své ženě. Když se o tom dozvěděl Prorok, poradil mu: „Nařiď jí, aby si pod něj vzala oblečení, které je při těle, aby jí tento oděv nezvýrazňoval postavu.“[4] Tento hadís je podepřen verzí od Dihjy al-Kelbího رضي الله عنه, který tvrdí, že Prorok صلى الله عليه و سلم dal oděv, který dostal z Egypta, jemu a řekl mu, aby jej rozdělil na dvě části – jeden na košili pro sebe a druhý pro jeho manželku. Když od něj Dihja رضي الله عنه odcházel, pravil mu Prorok صلى الله عليه و سلم: „Nařiď ženě, aby si pod tento oděv oblékla ještě něco, aby jí tento oděv nezvýrazňoval postavu.“[5]
Podle Abú Músá al-Aš’arího رضي الله عنه Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Kterákoli žena, když se naparfémuje a pak vyjde a prochází před muži, aby byla cítit její vůně, je cizoložnice.“ [6]
Zejneb as-Sekáfíjja رضي الله عنها vypráví od Proroka صلى الله عليه و سلم že pravil: „Když některá z vás vyjde do mešity, nechť se nijak nepřibližuje k voňavkám.“[7]
Ibn Abbás رضي الله عنه uvádí, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم proklel muže, kteří napodobují ženy a ženy, které napodobují muže.[8] Abú Hurejra رضي الله عنه cituje slova Božího Posla صلى الله عليه و سلم: „Alláh proklel muže, který oblékne oděv ženy a ženu, která oblékne oděv muže.“[9]
Ibn Omar رضي الله عنه vyprávěl od Proroka صلى الله عليه و سلم: „Kdo na tomto světě obleče oděv šuhra[10] () tomu Alláh v soudný den obleče oděv ponížení a pak bude hořet v ohni.“[11]
Abdulláh ibn Omar رضي الله عنه řekl: „Slyšel jsem Božího Posla صلى الله عليه و سلم říci: „Kdo vleče svůj oděv po zemi z domýšlivosti, na toho Alláh v Soudný den ani nepohlédne.“ Umm Selema رضي الله عنها se tedy zeptala: „A co udělají s konci svého oděvu ženy?“ Odpověděl jí: „Pustí ji na jednu stopu.“ Dodala: „Potom se odkryjí jejich chodidla.“ Odvětil: „Tak je spustí na délku lokte ale ne víc.“[12]
‘Áiša رضي الله عنها říká, že Posel صلى الله عليه و سلم pravil: „Konce oděvů žen by měly být delší o jednu stopu.“ ‘Áiša se jej otázala: „A o kolik, když vyjde na tržiště?“ Odvětil: „Pak o loket.“[13]
Stejná byla i praxe prvních muslimů:
‘Alkama vyprávěl od své matky, ta od Hafsy bint Abdurrahmán, která přišla k ‘Áiše رضي الله عنها a měla na sobě chimár[14] z řídké látky – podle podání dle Ibn Sa’da „že jí přes něj bylo vidět čelo. ‘Áiša رضي الله عنها z ní tento chimár sňala, roztrhala ho a oblékla jí hustší.“[15]
‘Áiša رضي الله عنهاpravila: „Alláh se smiluj ženám muhádžirů, které potom, co bylo zjeveno „aby spustili závoje na ňadra svá“, rozpáraly nejhustší části svých oděvů a vyrobily si z nich chimáry.“[16]
Omar a Asma bint Abí Bekr رضي الله عنهماvarovali před oděvy, které zvýrazňují křivky žen.[17]
Islámští učenci stanovili definici tohoto hidžábu, který přichází jako speciální povinnost po samém příkazu zakrýt nahotu ženy, která je oproti nepříbuznému muži vše mimo tvář a ruce k zápěstím[18] a tedy hidžáb se přetahuje přes běžné oblečení ženy. Není tedy oblečením prostě jen zakrývajícím její nahotu.
Hidžáb je podle toho tedy široký, neprůhledný, hustý oděv (plášť, pléd, abája…) z jednoho kusu látky pokrývající postavu ženy od hlavy k patám, nebo od ramen k patám. Žena je povinna nosit jej, když vyjde z domu.
Barvu, střih a styl, tedy konkrétní podobu naplnění této etikety odívání žádné šarí’atské texty, ani podání od selef nespecifikují. Může se měnit se zvykem, časem, místem, klimatickými i kulturními podmínkami prostředí, napříč muslimskými národy.
Šarí’atsky přijatelný hidžáb[19], potažmo oděv ženy jako takový, musí, podle uvedených důkazů, splňovat následující:
1. Nesmí být okrasou, ozdobným oděvem sám o sobě.
2. Musí být hustý natolik, aby nebyl průsvitný.
3. Musí být široký natolik, aby neobtahoval křivky těla.
4. Nesmí být navoněný.
5. Nesmí připomínat mužský oděv, nesmí být něčím, co je výhradní a specifické jen pro ni jedinou, podle čeho je poznána a rozlišována.
6. Musí pokrývat celé tělo od hlavy až k patě. Pokrytí nohou lze zabezpečit neprůsvitnými ponožkami.
Šarí’atsky správným oděvem tedy není ani košile, ani tunika, či něco podobného, neboť nesplňují šarí’ou kladené podmínky oděvu a nejsou tím, co je myšleno v Koránu jako hidžáb (džilbáb). Nošení běžného typu kalhot tyto podmínky rovněž nesplňuje, navíc kalhoty jsou mužským oděvem a není povoleno, aby je žena nosila, kromě pod šarí’atským oděvem.
Na otázku samého nošení kalhot šejch Abdurrahmán ibn Násir al-Berrák odpověděl: „Právě kalhoty obtahují a zvýrazňují křivky těla a proto by je muslimka neměla nosit, kromě toho, když přes ně přetáhne nějaké šaty, které je překryjí. “
Šejch Abdurrahmán ibn Džibrín na stejnou otázku odpověděl: „Není dovoleno, aby takový oděv muslimka oblékla před kýmkoli jiným, nežli svým manželem. Takový oděv zvýrazňuje tělesné křivky. Před manželem si však může obléci cokoli, neboť ten může vidět celé její tělo.“
Šejch Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín byl tázán přímo na typ kalhot, které jsou nošeny dnes. Odpověděl: „Kalhoty jsou jedním z typů oděvu, který je krátký, úzký, nebo těsný a spadají v pokušení, které zasáhlo naši ummu v dnešních dnes – pokušení žen, které odhalují svou nahotu. Kalhoty zvýrazňují tvar i velikost noh ženy, ukazují její břicho a vše ostatní, co má ne-mahrem zakázáno na ženě vidět. Běžné kalhoty by muslimka neměla nosit ani proto, že je to mužský oděv, kterým se muži rozpoznávají, zejména na Západě.“
Stálá komise pro fetwy v Království Saúdské Arábie odpověděla na tuto otázku slovy: „Ženě není dovoleno nosit běžné typy kalhot, neboť tím napodobuje muže.“
Ať nás Alláh učiní těmi, kteří slyší a uposlechnou, následujíce to nejlepší a dá nám všem společně vstoupit do ráje. Ámín.
Odpovídal: Safet Suljić, Islámská univerzita, Fakulta šarí’atských věd, Rijád, KSA. Redakčně kráceno.
[1] Na autoritu Abú Hurejry zaznamenal al-Buchárí
[2] Šarhu s-Sahíhi Muslim, 7/24.
[3] Šerh Sahíhi l-Buchárí, 3/117.
[4] Zaznamenal Ahmed. Vypravěči tohoto hadísu jsou všichni spolehliví, kromě Abdulláha ibn Muhammeda ibn ‘Akíla, o kterém Ibn Hadžer tvrdí, že je sadúk (tradent hadísů stupně hasan), ale je v něm slabosti.
[5] Zaznamenal Abú Dawúd, Bejhekí a Hákim. V řetězci Tridentů se však nachází i Ibn Lehíjja a jeho hadísy se neberou samy o sobě jako důkaz. Tento hadís je však potvrzen podáním od Jahjá ibn Ajjúb al-Misrího, který, ač je v něm určitá slabost, byl jako vypravěč přijímán imámem Muslimem a imám Buchárí jeho hadísy bral jako podporu jiným podáním. Proto se tyto dvě zmíněná podání navzájem podpírají a je možno vzít je jako důkaz. Také se neprotiví žádným jiným šarí’atským důkazům.
[6] Zaznamenali Nesáí, Ahmed a Hákim, který jej oceňuje jako sahíh, s čímž souhlasí Zehebí. Albání a Šu’ajb Arnaut jej oceňují jako hasan.
[7] Zaznamenal Nesáí, Munáwí jej oceňuje jako sahíh a Albání jako sahíh. V podstatě stejný hadís zaznamenává i imám Muslim, v jeho verzi stojí: „Jde-li se některá z vás pomodlit večerní modlitbu, nechť se nepřibližuje k voňavkám.“ Podobně také v Muslimově verzi na autoritu Abú Hurejry stojí. „Kterákoli žena, když se naparfémuje, nechť se s námi nemodli večerní modlitbu (společně v mešitě).“
[8] Sahíh Buchárí
[9] Zaznamenal Abú Dawúd, Ahmed, Hákim a Ibn Hibbán. Albání a Šu’ajb Arnaut jej ocenili jako sahíh.
[10] Dosl. Sláva, prestiž, postavení, exkluzivita, bytí celebritou (Hans Wehr’s Dictionary of modern written Arabic). Tj. specifický oděv daného jedince, pro něj specifický a výlučný, podle kterého je okamžitě rozpoznán a který nikdo jiný nenosí, oděv drahý, luxusní – pozn. českého překladu.
[11] Zaznamenal Abú Dawúd, Ibn Mádža a Ahmed. Jako hasan jej oceňují Busírí, Albání a Šu’ajb Arnaut.
[12] Hadís zaznamenali Tirmízí, Nesáí a Ahmed. Jako sahíh jej ocenili Albání aŠu’ajb Arnaut.
[13] Hadís zanamenávají Ibn Mádža a Ahmed, věrohodným ho oceňují Albání a Šu‘ajb Arnaut.
[14] Závoj pokrývající tělo od hlavy do pasu.
[15] Zaznamenali Málik a Bejhekí. Abdulkádir Arnaut ocenil jako hadís hasan.
[16] Zaznamenal Buchárí.
[17] Zaznamenali Bejhekí a Ibn Abí Šejba.
[18] Oproti jiné ženě a oproti mahremovi se tato míra liší. – pozn. českého překladu.
[19] Tímto výrazem je spíše míněn celkový styl oblečení muslimské ženy, nikoli jen výhradně šátek – pozn. překladu.