‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم přikázal:
أَعْطُوا الأَجِيرَ أَجْرَهُ قَبْلَ أَنْ يَجِفَّ عَرَقُهُ.
„Vyplaťte svému námezdníkovi plat ještě dříve, než oschne jeho pot!“ [1]
‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم přikázal:
أَعْطُوا الأَجِيرَ أَجْرَهُ قَبْلَ أَنْ يَجِفَّ عَرَقُهُ.
„Vyplaťte svému námezdníkovi plat ještě dříve, než oschne jeho pot!“ [1]
Ibn Mádža zaznamenal tento hadís ve svém Sunenu v Knize o zastaveném majetku. [2] Ibn Hadžer ho uvádí ve svém díle Bulúghu l-merám, kde shromaďuje hadísy relevantní pro islámsko-právní otázky, v Knize o obchodování, v kapitole O vyplacení námezdníkovi jeho nároků, ještě než uschne jeho pot. [3] Al-Munzirí ho uvádí v díle at-Terhíbu we t-terhíb v části nazvané Varování před nevyplacením mzdy nádeníka a příkaz pospíšit si s tím. [4]
Alternativní verze
Totéž se uvádí od Džábira ibn ‘Abdilláhرضي الله عنه ve stejném znění. [5] Od Zejda ibn Aslema رضي الله عنه se uvádí další verze. [6] Od Anase ibn Málika رضي الله عنه se uvádí poslední verze. [7]
Od Abú Hurejryرضي الله عنه se uvádí s dodatkem:
…وأعلمهُ أجرهُ وطرفَي عملهِ.
„…obeznam ho s jeho platem a pracovní lhůtou.“ [8]
ِAutenticita hadísu
Ibn Mulekkin uvádí všechny cesty vyprávění tohoto hadísu jako slabé. [9] ‘Abdulkerím al-Chudajr však podotýká, že samotný fakt, že tento příkaz je dochován od několika různých sahábů jasně ukazuje, že v islámu nějaký základ má. [10]
Ibn Kesír smýšlí, že jak cesty od Ibn Omara, tak i ty od Abú Hurejry jsou sice všechny závadové, avšak mohou se navzájem podepřít. [11] Proto i Ibn Hadžer označuje tento hadís jako přijatelný. [12] Stejného smýšlení jsou i as-Sujútí, [13] al-Hajsemí al-Mekkí, [14] a as-Sefáríní. [15] Muhammed Násiruddín al-Albání po zvážení všech cest podání uzavírá, že ohledně autenticity hadísu nemůže být sporu pro mnohost cest, jimiž je dochován. [16] Stejného smýšlení jsou i Muhammed Sálih al-‘Usejmín [17] a Šu’ajb al-Arnáút. [18]
Znění tohoto hadísu je podle ‘Atíje Sálima také v souladu se zdravým rozumem, který vyžaduje, aby vynaložené úsilí bylo patřičně nahrazeno odpovídající protihodnotou, neboť pracovník potřebuje z něčeho hradit své základní životní potřeby. Toto si také vyžaduje obecný příkaz spravedlnosti. [19]
Al-‘Usejmín shrnuje:
„I když, brána každá jednotlivě, jsou všechny verze slabé, díky svému množství a rozmanitosti cest podání dosahuje jimi předávaná informace stupně přijatelné autenticity. Její smysl co do významu pak dokládá i analogické uvažování (arab. القياس al-kijás) a vyšší šarí’atská maxima (arab. القواعد الشرعية al-kawá’idu š-šar’íja). Dokončení práce vyžaduje neprodlené uhrazení odměny. Tedy ač mohou být jednotlivé senedy tohoto hadísu brány jako neautentické, některé se navzájem posilují a jeho smysl je doložen i jinak, takže se podle něho možno řídit.“ [20]
Kontext tohoto hadísu v Koránu
Vztah mezi zadavatelem a vykonavatelem práce je smluvní vztah mezi dvěma stranami, z nichž jedna se zavazuje vykonat práci, na kterou je najímána a druhá se zavazuje první straně za její práci zaplatit. O dohodách a smlouvách je v Koránu řečeno:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوٓا۟ أَوْفُوا۟ بِٱلْعُقُودِ ۚ
Vy, kteří věříte! Dodržujte se závazky! (Máida: 1)
Korán vybízí k sepisování smluv, zejména pokud tyto pokrývají finanční transakce a přináší realistický pohled na majetkové vztahy mezi lidmi, tedy že ne vždy stačí jen dát slovo a to rovnou v nejdelším verši v celém tomto Božím zjevení:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوٓا۟ إِذَا تَدَايَنتُم بِدَيْنٍ إِلَىٰٓ أَجَلٍ مُّسَمًّى فَٱكْتُبُوهُ …
Vy, kteří věříte, dáváte-li úvěr dlužníkovi na lhůtu stanovenou, zapište to! … (Bekara: 283)
Ohledně psaní a zapisování Katáda pravil: „Pero je ohromným Božím požehnáním. Pokud by pera nebylo, nešlo by správně a v pořádku získávat své živobytí.“ [21]
Vznešený Alláh zmínil odměny za odvedenou práci ve Své Knize zde:
لِلَّذِينَ أَحْسَنُوا۟ فِى هَـٰذِهِ ٱلدُّنْيَا حَسَنَةٌ ۗ وَأَرْضُ ٱللَّـهِ وَٰسِعَةٌ ۗ إِنَّمَا يُوَفَّى ٱلصَّـٰبِرُونَ أَجْرَهُم بِغَيْرِ حِسَابٍ
Těm, kdož na tomto světě konali dobré, dostane se dobrého. A země Boží je rozlehlá a trpělivým bude dána jejich odměna v míře plné, bez počítání. (Zumer: 10)
Odměna za protislužbu se v Koránu vzpomíná ještě v souvislosti s kojením a výplatou kojné:
فَإِنْ أَرْضَعْنَ لَكُمْ فَـَٔاتُوهُنَّ أُجُورَهُنَّ
A jestliže kojí pro vás dítě vaše, dávejte jim jejich odměnu (Talák: 6)
V příběhu o prorocích Šu’ajbovi a Músá/Mojžíšovi, mír s nimi
oběma, najímá Šu’ajb na žádost své dcery svého budoucího zetě Músá nejprve jako námezdní sílu:
قَالَتْ إِحْدَىٰهُمَا يَـٰٓأَبَتِ ٱسْتَـْٔجِرْهُ ۖ إِنَّ خَيْرَ مَنِ ٱسْتَـْٔجَرْتَ ٱلْقَوِىُّ ٱلْأَمِينُ قَالَ إِنِّىٓ أُرِيدُ أَنْ أُنكِحَكَ إِحْدَى ٱبْنَتَىَّ هَـٰتَيْنِ عَلَىٰٓ أَن تَأْجُرَنِى ثَمَـٰنِىَ حِجَجٍ ۖ فَإِنْ أَتْمَمْتَ عَشْرًا فَمِنْ عِندِكَ ۖ وَمَآ أُرِيدُ أَنْ أَشُقَّ عَلَيْكَ ۚ سَتَجِدُنِىٓ إِن شَآءَ ٱللَّـهُ مِنَ ٱلصَّـٰلِحِينَ
Jedna z žen řekla: “Otče můj, najmi jej jako pastýře, neboť nemůžeš najmout lepšího než tohoto muže silného a spolehlivého.” A pravil: “Přeji si, aby ses oženil s jednou z těchto dvou dcer mých s tím, že budeš u mne sloužit za mzdu po osm let. A chceš-li dokončit deset let, záleží jen na tobě. Nechci ti to nikterak ztížit a shledáš – bude-li Bůh chtít – že jsem z bezúhonných.” (Kasas: 26-27))
Kontext tohoto hadísu v Sunně
Abú Se’íd al-Chudrí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
من استأجر أجيراً فليسمّ له أجرته.
„Kdokoli si najme námezdníka, nechť mu vyplatí jeho odměnu.“ [22]
V hadísu ‘Abdulláha ibn Omara رضي الله عنهما vypráví Posel Boží صلى الله عليه وسلم příběh tří mužů, za jejichž dobrý skutek je Alláh zachránil před smrtí hladem a žízní, když byli zavalení v jeskyni. Každý z nich vzpomenul svůj dobrý skutek a prosil Alláha o záchranu. Balvan se pokaždé o něco málo posunul. Nakonec třetí z nich řekl:
اللَّهُمَّ إِنِّي اسْتَأْجَرْتُ أُجَرَاءَ فَأَعْطَيْتُهُمْ أَجْرَهُمْ، غَيْرَ رَجُلٍ وَاحِدٍ تَرَكَ الَّذِي لَهُ وَذَهَبَ فَثَمَّرْتُ أَجْرَهُ حَتَّى كَثُرَتْ مِنْهُ الأَمْوَالُ، فَجَاءَنِي بَعْدَ حِينٍ فَقَالَ يَا عَبْدَ اللَّهِ أَدِّ إِلَىَّ أَجْرِي. فَقُلْتُ لَهُ كُلُّ مَا تَرَى مِنْ أَجْرِكَ مِنَ الإِبِلِ وَالْبَقَرِ وَالْغَنَمِ وَالرَّقِيقِ. فَقَالَ يَا عَبْدَ اللَّهِ لاَ تَسْتَهْزِئْ بِي. فَقُلْتُ إِنِّي لاَ أَسْتَهْزِئُ بِكَ. فَأَخَذَهُ كُلَّهُ فَاسْتَاقَهُ فَلَمْ يَتْرُكْ مِنْهُ شَيْئًا، اللَّهُمَّ فَإِنْ كُنْتُ فَعَلْتُ ذَلِكَ ابْتِغَاءَ وَجْهِكَ فَافْرُجْ عَنَّا مَا نَحْنُ فِيهِ.
„Ó Bože! Zaměstnal jsem několik nádeníků a všechny jsem je vyplatil, s výjimkou jediného, který si pro výplatu nepřišel a odešel pryč. Jeho výplatu jsem investoval a za to získal nesmírné jmění. Po nějaké době za mnou přišel a řekl mi: „Služebníče Boží, dej mi mou výplatu!“ Odvětil jsem mu: „Všichni ti velbloudi, všechny ty krávy, ovce a otroci, které okolo vidíš, jsou tví.“ Opáčil mi: „Služebníče Boží, netrop si ze mě žerty!“ „Nevysmívám se ti,“ řekl jsem mu. On si tedy vzal všechna ta stáda a odvedl si je a nenechal mi vůbec nic. Ó Bože, toto jsem udělal jen kvůli Tobě, prosím, zbav nás naší nynější nesnáze, v níž jsme se ocitli!“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم dodal:
فَانْفَرَجَتِ الصَّخْرَةُ فَخَرَجُوا يَمْشُونَ.
„Na to se balvan odvalil úplně a oni mohli vyjít ven po svých.“ [23]
Abú Ráfi’ رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم si od jednoho muže půjčil mladého, méně než šest let starého velblouda. Potom k němu dorazili velbloudi, které někdo udělil jako almužnu. Posel Boží صلى الله عليه وسلم přikázal Abú Ráfi’ovi, aby onomu muži vrátil velblouda takového, jaký byl ten jeho. Abú Ráfi’ se vrátil s nepořízenou, že takový velbloud mezi nimi k mání není, že jsou tam pouze starší a tudíž silnější a lepší velbloudi. Na to mu Posel Boží صلى الله عليه وسلم odpověděl:
أَعْطِهِ إِيَّاهُ إِنَّ خِيَارَ النَّاسِ أَحْسَنُهُمْ قَضَاءً.
„Dej mu jednoho takového, protože věru nejlepšími mezi lidmi jsou ti, kteří nejlépe splácejí své dluhy.“ [24]
Osmán ibn ‘Affán رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
أَدْخَلَ اللَّهُ عَزَّ وَجَلَّ رَجُلاً كَانَ سَهْلاً مُشْتَرِيًا وَبَائِعًا وَقَاضِيًا وَمُقْتَضِيًا الْجَنَّةَ .
„Vznešený Alláh tomu, kdo je při koupi i prodeji, vyplácení dluhů i žádání si svých nároků vstřícný vůči druhým, dá vstoupit do Ráje.“ [25]
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم také pohrozil:
مَن غَشَّنَا فَلَيْسَ مِنَّا.
„Kdo nás podvádí, není jedním z nás.“ [26]
Suhajb al-Chajr رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
أَيُّمَا رَجُلٍ يَدَيَّنُ دَيْنًا وَهُوَ مُجْمِعٌ أَنْ لاَ يُوَفِّيَهُ إِيَّاهُ لَقِيَ اللَّهَ سَارِقًا.
„Jakýkoli člověk, který si od někoho vezme půjčku s úmyslem, že ji nevrátí zpět, se s Alláhem setká jako zloděj.” [27]
Co se dochovalo od zbožných předků
Abú Sa’íd al-Chudrí رضي الله عنه a skupina dalších sahábů na základě toho stanovuje za povinnost oznámení mzdy námezdníkovi či najatému pracovníkovi dopředu. [28] A toto je také názor Abú Hanífy, Ahmeda ibn Hanbela a jejich mezhebů a také názor aš-Šewkáního. [29]
Ahmed ibn Hanbel řekl: „Nikdy jsem si nezapsal nějaký hadís od Božího Posla صلى الله عليه و سلم, aniž bych se podle něj také nezařídil. Do té míry, že když jsem narazil na podání, v němž se Posel Boží صلى الله عليه وسلم nechal baňkovat jistým Abú Tajbou a vyplatil ho jedním dinárem, [30] také já jsem se nechal baňkovat a vyplatil jsem ranhojiči dinár.“ [31]
Vysvětlení tohoto hadísu islámskými učenci
As-San’ání poznamenává, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم se zde obrací k těm, kteří si najímají pracovníky, aby pro ně vykonali nějakou práci. Jejím vykonáním jim pak vzniká nárok na úhradu mzdy. [32]
Muhammed al-Munáwí praví:
„Vyplať námezdníkovi jeho mzdu“ tj. za vykonanou práci, „dříve než oschne jeho pot.“ To proto, že si nárokuje kompenzaci za odvedenou práci a nárok přímo vyžaduje urychlené plnění. Podobně, jako v se obchodní transakci požaduje neprodlená platba za zakoupené zboží, dokud je jeho hodnota taková, za kterou bylo koupeno. Není dovoleno čekat, až hodnota zboží na trhu klesne a potom za ně prodejci zaplatit menší obnos. Pot v tomto hadísu figuruje jako alegorie pracovníkem vynaloženého úsilí.“ [33]
Mulla ‘Alí al-Kárí to potvrzuje s poznámkou, že „za vykonanou práci je třeba zaplatit ihned a pracovníkovi jeho výplatu nezadržovat.“ [34]
Muhammed ibn ‘Abdihádí as-Sindí připojuje komentář:
„Mzdu za odvedenou práci musí zaměstnavatel svému zaměstnanci uhradit co nejrychleji, protože ji zaměstnanec potřebuje. Tento hadís cituje i al-Buchárí, byť neuvádí jeho isnád.“ [35]
Muzharuddín az-Zindání dodává:
„Odkládat výplatu někoho, kdo vykonal svou práci tak, jak bylo stanoveno, není dovoleno. Znamenalo by to nesplnit nároky někomu, kdo je oprávněně vznáší.“ [36]
Muhammed Sálih al-‘Usejmín vysvětlil zde užité úsloví takto:
„Námezdník (arab.الأجير al-adžír) je zde definován jako ten, kdo je najat, aby vykonal nějakou práci. Za vykonání této práce pak dostává mzdu (arab. أجر adžr). Takový má být vyplacen ještě dříve, než oschne jeho pot, tedy ihned po práci, při které se zapotil. To je obrazné úsloví, kterým se myslí, že má být vyplacen co nejrychleji, protože pot velmi brzy uschne. Ihned vyplatit zasluhuje podle Proroka صلى الله عليه وسلم i ten, kdo práci vykonal, ale nezapotil se, je to jen metafora příkazu, že s výplatou mzdy nemá zaměstnavatel otálet a má si pospíšit, aby ji zaměstnanec dostal hned poté, co smluvenou práci vykoná, byť by šlo o zaměstnání, při kterém se člověk nijak nezapotí. Islámský imperativ ukládá vyplatit zaměstnance ideálně hned po vykonání jeho pracovního úkolu. Rozkazovací způsob zde implikuje oblíbenost a nikoli povinnost. Vyplatit mzdu hned je lepší, nežli její vyplacení odkládat, byť by to bylo na smluvenou dobu.“ [37]
Předpisy a poučení z tohoto hadísu
1. Hadís je základem pro uzavírání zaměstnaneckých smluv, smluv o dílo, či řemeslnických zakázek apod., a to třeba i písemných, je-li to zapotřebí. Islám prohlašuje vyplácení mzdy přísnou náboženskou povinností a za její porušení přichází ostrá sankce:
Abú Hurejra رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
ثَلاَثَةٌ أَنَا خَصْمُهُمْ يَوْمَ الْقِيَامَةِ وَمَنْ كُنْتُ خَصْمَهُ خَصَمْتُهُ يَوْمَ الْقِيَامَةِ .
„V Soudný Den budu já osobně žalobcem proti třem a komukoli budu já žalobcem, toho porazím.“
Mezi nimi uvedl:
… رَجُلٌ اسْتَأْجَرَ أَجِيرًا فَاسْتَوْفَى مِنْهُ وَلَمْ يُوفِهِ أَجْرَهُ .
„…muže, který si najme pracovníka a poté, co využije jeho práce, nevyplatí mu jeho mzdu.” [38]
Takto šarí’a chrání práva pracujících, dokonce i té nejméně kvalifikované pracovní síly, více než třináct století před marxisty a jinými levicovými teoretiky a před vznikem odborových svazů, jak je známe dnes z evropského a amerického prostředí.
2. Máme tu nabízející stranu poskytující svůj čas, práci či protislužbu a někoho, kdo si ji objednává a potom za ni platí její finanční protihodnotu. Nevyplacená mzda za vykonanou práci je v šarí’atské legislativě považována za jednu z podob dluhu. Oddalování výplaty mzdy za vykonanou práci je zakázáno a považováno za oddalování splátky dluhu věřitelem, [39] neboť Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
مَطْلُ الْغَنِيِّ ظُلْمٌ.
„Když boháč odkládá splacení dluhu, dopouští se nespravedlivosti.“ [40]
3. Hadís se týká jakékoli situace, kdy spolu přichází do interakce jedna strana požadující nějakou službu a druhá strana, která ji poskytuje. Potom není dovoleno odkládat platbu za poskytnutou službu. [41] Smlouva může probíhat na dobu určitou i neurčitou, ale musí vždy obsahovat popis práce a stanovení mzdy za ni, jak vyplývá z příběhu o Músá/Mojžíšovi a jeho zaměstnavateli. [42] Výše mzdy za odvedenou práci musí odpovídat její náročnosti a panujícím místním zvyklostem legálním i obyčejovým. Pokud mzda nebyla stanovena smlouvou, vzniká nárok na mzdu ve výši, kterou stanovuje obyčej. [43]
4. Pracovníkovi vzniká nárok na mzdu tehdy, až dokončí zadanou práci. Pokud ji z nějakého neospravedlnitelného důvodu nedokončí, žádný nárok na plat nemá, protože porušil sjednané podmínky smlouvy. Pokud práci odvedl jen zčásti, potom má nárok jen na část své mzdy shodně tomu, kolik práce odvedl. Například pokud je někdo najat na práci po smluvenou dobu jednoho pracovního dne a odpracuje jen polovinu pracovní doby, načež v poledne z práce odejde s tím, že dál už, bez udání důvodu, pokračovat nechce, má mu být vyplacena mzda za odpracované dopoledne jen pokud byl placen od hodiny, ale pokud byl placen za celý den, nemá nárok na žádný plat. Podobně, pokud měl pracovník obdržet výplatu až poté, co dokončí sjednanou zakázku, potom nemá nárok na žádnou odměnu, dokud rozpracovanou zakázku nedokončí, nedokončí-li ji bez řádné omluvy. [44]
5. Pokud zaměstnanec nedokončil svou práci z nějaké objektivní příčiny, potom má nárok na odměnu shodně práci, kterou vykonal. Například pokud nádeníka smluveného na jeden den práce přepadne nějaká choroba, kvůli níž nemůže pokračovat ve sjednané práci, náleží takovému pracovníkovi odměna za odpracované dopoledne. [45]
6. Pokud nemůže najatý pracovník vykonat svou práci kvůli svévolnému pochybení na straně zaměstnavatele, náleží mu celá odměna, ledaže by zaměstnanec od smlouvy sám odstoupil v průběhu práce anebo by závada na straně zaměstnavatele jím nebyla ovlivnitelná. Potom by měl námezdník nárok na část své odměny shodně tomu, kolik odpracoval. Například když si člověk najme zedníka, aby mu postavil zeď. V průběhu práce přijde záplava a zeď strhne ještě před dokončením, přičemž zaměstnavatel už nemá peníze na další materiál a dokončení stavby. V takovém případě náleží zedníkovi tolik odměny, kolik odpovídá části postavené zdi, protože příchod záplavy nemohl zadavatel zakázky ovlivnit. [46]
7. Pokud se námezdník, resp. zaměstnanec a zaměstnavatel spolu dohodnou na odkladu výplaty, že nebude placen od hodiny nebo dne, ale např. bude dostávat měsíční mzdu, toto je dovoleno a mají na to právo, stejně jako mají právo se dohodnout na opaku. [47] V takovém případě vzniká námezdníkovi či zaměstnanci právo na plat až okamžikem uplynutí dané doby. Od této doby je zaměstnavateli zakázáno odkládat vyplacení mzdy dotyčnému pracovníkovi a bylo by to považováno za odmítání splatit dluh. Pokud po skončení pracovní zakázky, uplynutí dohodnuté doby nebo vypršení pracovní smlouvy zaměstnanec či zadavatel zakázky nenachází finančních prostředků k úhradě mzdy, je povinen tuto skutečnost oznámit s dostatečným předstihem. [48]
8. Náborový agent či zprostředkovatel krátkodobé brigády má dovolen jen takový zisk, který přímo souvisí s jeho úkolem náboru pracovníků. Je mu zakázáno odnímat cokoli z jejich mzdy jako poplatky, je mu zakázáno zadržovat jejich mzdu či jim ji nepředat, byť s výjimkou, že se stará o jejich zajištění, stravování a ubytování. Pokud má takový agent v popisu práce něco takového najatým pracovníkům zajišťovat, musí to být předmětem smlouvy. Cokoli dalšího je křivdou, otálením s výplatou a podvodem, jak stanovuje i Stálá komise pro fetwy. [49]
9. Pokud práce podle smlouvy vyžaduje uhrazení části odměny dopředu, je požadováno vyplacení příslušné sumy s předstihem. Např. provedení stavebních prací vyžaduje nejprve uhrazení nákladů na nákup materiálu. Pokud smlouva či podstata daného pracovního úkolu stanovuje, že zadavatel zakázky dopředu hradí materiál, musí tak učinit. Pokud by se stalo, že vykonavatel zakázky od ní odstoupí poté, co mu byla vyplacena část nákladů, nebo celé náklady, je povinen zadavateli ztrátu uhradit. [50]
10. Zadavatel a vykonavatel se mohou na realizaci delší a složitější zakázky dohodnout na systému vyplácení ve stylu zvyšujícího se podílu (arab. المضاربة al-mudáraba). Zadavatel postupně vyplácí vykonavateli jeho odměnu a on postupně vykonává zadanou zakázku, až v konečné fázi obdrží vykonavatel celou dohodnutou částku a zadavateli je vykonána celá dohodnutá práce. [51]
_______________________________________________________________________________________________________________________
[1] Zaznamenali Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 2537; al-Kádi’í v Musnedu š-Šiháb, str. 744; al-Munzirí v at-Terghíbu we t-terhíb, 3/78; Saláhuddín al-‘Allání v an-Nakdu s-sahíh, hadís č. 41; a ad-Dijá al-Makdisí v as-Sunenu we l-ahkám, 4/463, s poznámkou, že se mezi jeho vypravěči vyskytuje ‘Abdurrahmán ibn Zejd ibn Aslem, kterého někteří kritizovali. Ibn Mulekkin má proto tento hadís za slabý, viz Chulásatu l-Bedri l-munír, 2/107. Az-Zejle’í ho uvádí jinou cestou, v níž ovšem poslední vypravěč chybí, viz Nasbu r-rája, 4/129-130. Jako hasan ocenil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 1055. V Sahíhu Ibn Mádža uvádí dokonce ocenění sahíh, viz hadís č. 1995. V Sahíhu t-Targhíb, hadísy č. 1877 a 1878, je upřesnění, že jde o ocenění sahíh li-ghajrihi.
[2] V pořadí 16. kniha jeho Sunenu.
[3] Viz Bulúghu l-merám, hadís č. 860. Viz též as-San’ání v Subúlu s-selám, 2/118.
[4] Viz at-Terghíbu we t-terhíb, 3/14.
[5] Zaznamenali at-Taberání v as-Saghíru, str. 34; al-Baghdádí v Táríchu Baghdád, 5/33; a Ibn ‘Adí v al-Kámilu fi d-du’afá, 5/55 s poznámkou, že se v řetězci vypravěčů objevuje Šerkí ibn Katámí, který občas předává dále i odvržená podání. S ním souhlasí al-Hajsemí v Medžme’u z-zewáid, 4/101; a Ibn Hadžer v at-Telchísu l-chabír, 3/1032. Viz také as-San’ání v Subulu s-selám, 3/128.
[6] Zaznamenal Muhammed al-Munáwí v Techrídžu ahádísi l-masábíh, 2/547.
[7] Zaznamenal al-Hakím at-Tirmizí
v Newádiru l-usúl, 1/116.
[8] Zaznamenali al-Bejhekí v as-Sunenu l-kubrá, hadís š. 11988; a ad-Dejlemí v al-Firdewsu, str. 354. Nicméně se spíše jedná o vysvětlení samotného Abú Hurejry. Al-Albání tento dodatek ocenil jako velmi pochybný v Silsiletu l-ahádísi d-da’ífa, hadís č. 7023. Celkově podání tohoto hadísu od Abú Hurejry oceňuje jako slabá v Da’ífu l-Džámi’, hadís č. 943. Ve zkrácené verzi bez tohoto dodatku zaznamenali od něj tento hadís al-Munzirí v at-Terghíbu we t-terhíb, 3/78; Ibn ‘Adí v al-Kámilu fi d-du’afá, 4/179 a 5/294; Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 7/163 s poznámkou, že se neuvádí, kromě přes Suhejla a as-Sewrího; dále at-Taháwí v Muškili l-ásár, hadís č. 3014; a Ibn ‘Asákír v Táríchu Dimešk, 20/51. Ibnu l-Kajserání v Zechíratu l-hufáz, 1/421 uvádí, že se nikde jinde nevyskytuje a v jiných cestách obsahuje ‘Abdulláha ibn Dža’fera al-Medíního, který není spolehlivým vypravěčem.
[9] Viz Bedru l-munír, 7/37.
[10] Viz Šerhu Bulúghi l-merám, 29/90.
[11] Viz Iršádu l-fakíh, 2/81. Viz také Muhammed ibn Muhammed al-Ghazzí v al-Itkánu má juhsin, 1/87; ar-Ribá’í ve Fethu l-Ghaffár, 3/1266
[12] Viz Techrídžu Miškáti l-mesábíh, 3/208.
[13] Viz Džámi’u s-saghír, hadís č. 1159.
[14] Viz az-Zewádžir, 1/263.
[15] Viz Šerhu Kitábi š-Šiháb, str. 111.
[16] Viz Irwáu l-ghalíl, hadís č. 1498; Techrídžu Miškáti l-mesábíh, hadís č. 2918.
[17] Viz Šerhu Bulúghi l-merám, 3/258.
[18] Viz Techrídžu Muškili l-ásár, hadís č. 3014.
[19] Viz Šerhu Bulúghi l-merám, 9/222.
[20] Viz Fethu Zi l-Dželáli we l-Ikrámi fí šerhi Bulúghi l-merám, 4/258.
[21] Uvádí at-Taberí v Tefsíru, 15/317.
[22] Zaznamenali ‘Abdurrezzák v Musannefu, Ishák ibn Ráhawejh v Musnedu, Abú Dáwúd v al-Merásíl a an-Nesáí v az-Zurá’a. V isnádu je však přerušení a hadís nelze dohledat až k Prorokovi صلى الله عليه وسلم. Viz al-Mewsú’atu Ibn Hadžer al-Hadísíja, 2/477. Viz také aš-Šewkání v Nejlu l-awtár, 5/292-293.
[23] Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2215 a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2743.
[24] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1600.
[25] Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 4696. Al-Albání ho ocenil jako hasan li-ghajrihi v Sahíhu t-Terghíbi we t-terhíb, hadís č. 1743.
[26] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 101.
[27] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 2502. Al-Albání doložil jako hasan sahíh v Sahíhu Suneni Ibni Mádža, hadís č. 1969.
[28] Viz Nasbu r-rájeti fí techrídži ahádísi l-Hidája, 5/273.
[29] Viz Nejlu l-awtár, 5/293.
[30] Toto podání uvádí od Anase ibn Málika رضي الله عنه at-Tirmizí ve svém Sunenu, hadís č. 1278, jako hasan sahíh.
[31] Uvádí az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá, 9/457.
[32] Viz at-Tenwíru šerhu l-Džámi’i s-saghír, 2/478.
[33] Viz Fejdu l-Kadír, 1/562.
[34] Viz Mirkátu l-mefátíh, 5/993.
[35] Viz al-Hášijetu ‘alá Sunen Ibni Mádža, 2/84-85.
[36] Viz al-Mefátíhu bi šerhi l-Masábíh, 3/502.
[37] Viz Fethu Zi l-Dželáli we l-Ikrámi fí šerhi Bulúghi l-merám, 4/257.
[38] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 2442; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 8677. Jako hasan li-ghajrihi ho ocenil Šu’ajb al-Arnáút v Techrídžu Muškili l-ásár, hadís č. 1878. Podobný hadís uvádí i al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 2227 ve zkrácené formě.
[39] Viz Fethu Zi l-Dželáli we l-Ikrámi fí šerhi Bulúghi l-merám, 4/257.
[40] Muttefakun ‘alejhi, od Abú Hurejry رضي الله عنه ho zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 2287, 2288 a 2400; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1564.
[41] Viz ‘Atíja Sálim v Šerhu Bulúghi l-merám, 9/222.
[42] Viz Ibid., 9/223.
[43] Viz Ibidum.
[44] Viz Fethu Zi l-Dželáli we l-Ikrámi fí šerhi Bulúghi l-merám, 4/257.
[45] Viz Ibidum.
[46] Viz Ibidum.
[47] Viz Fethu Zi l-Dželáli we l-Ikrámi fí šerhi Bulúghi l-merám, 4/258.
[48] Viz ‘Abdulkerím al-Chudajr v Šerhu Bulúghi l-merám, 29/90.
[49] Viz ‘Atíja Sálim v Šerhu Bulúghi l-merám, 9/222
[50] Ibidum.
[51] Ibidum.