Džarír al-Badžlí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
أنا بريء من كل مسلم يقيم بين المشركين
“Nezodpovídám za žádného muslima, přebývajícího mezi modloslužebníky.” (1)
Tato problematika je jednou z nejdůležitějších věcí. Není povoleno muslimovi přebývat mezi modloslužebníky, pokud to není nutné.
Džarír al-Badžlí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
أنا بريء من كل مسلم يقيم بين المشركين
“Nezodpovídám za žádného muslima, přebývajícího mezi modloslužebníky.” (1)
Tato problematika je jednou z nejdůležitějších věcí. Není povoleno muslimovi přebývat mezi modloslužebníky, pokud to není nutné.
V dalším hadísu Behz ibnu Hákim رضي الله عنه vyprávěl že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
لا يقبل الله من مشرك بعدما أسلم عملا أو يزايل المشركين
“Bůh nepřijme od modloslužebníka poté, co přijal islám, jeho skutky, dokud se neoddělí od modloslužebníků.” (2)
A u an-Nesáího se správným isnádem od Džaríra رضي الله عنه, že pravil:
بايعت رسول -صلى الله عليه وسلم-على إقام الصلاة وإيتاء الزكاة والنصح لكل مسلم
“Zavázal jsem se Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم k dodržování povinných modliteb, dávání zakátu a k radě každému muslimovi.” (3)
a taktéž u al-Nesáího s dodatkem
وعلى فراق المشرك
“a k oddělení se modloslužebníků.” (4)
A ve správném vyprávění od Abú Dáwúda, že صلى الله عليه و سلم pravil:
من جامع المشرك أو سكن معه فهو مثله
“Kdo se sdružil s modloslužebníkem, nebo s ním bydlel, stává se jemu podobným.” (5)
Tento hadís jasně poukazuje, že není povoleno vysedávat s modloslužebníkem, kromě náboženského oprávnění, což je například výzva k islámu nebo společenské styky v zájmu tohoto světa, obchod, vzdělaní atd.
A to je možné třemi podmínkami:
Podmínka první:
Aby muslim měl víru zakazující mu upadnout do pochybných záležitostí a tužeb. Vírou je zde myšlena
bohabojnost, chránící před spatným.
Podmínka druhá:
Aby byl muslim vzdělaný ve věcech náboženských a měl znalost bránící mu upadnout do pochybných záležitostí a tužeb.
Za třetí:
Splnění podmínky nutnosti, pokud je zde zákonitá potřeba, ohledem které není žádná pochybnost. Pokud tato potřeba již skončila, je nutné se oddělit a modloslužebníky opustit.
Přeložil: Ísá Jakub
Zdroj: Šerhu Bulúghi l-Marám šejcha Abdulmuhsina ibnu Abdulláh az-Zámila, k dispozici na www.taimiah.org
Pozn.: O legitimitě pobytu muslima v neislámském prostředí jsme psali i zde: www.e-islam.cz/node/625
1. Zaznamenali at-Tirmízí, č. 1604; an-Nesáí, č. 4780; Abú Dáwúd, č. 2645.
2. Zaznamenal Ibn Mádža, č. 2536.
3. Zaznamenali al-Buchárí, č.57; Muslim č. 56; at-Tirmízí, č. 1925; an-Nesáí, č. 4175; Ahmed, 4/365; ad-Dárimí, č. 2540.
4. Zaznamenal an-Nesáí, č. 4175.
5. Abú Dáwúd č. 2787.
Vysvětlení hadísu "Nezodpovídám za žádného muslima přebývajícího mezi modloslužebníky"
