Vysvětlení hadísu o cizosti a cizincích

"Islám začal jako něco cizí a měl by se vrátit jako něco cizí, takže obradujte zvěstí dobrou cizince."

Význam slova "cizost"

Častokrát se v mnoha situacích lidé, kteří následují náboženství Boží cítí nepříslušně, nevhodně, jako nehodící se, jinými slovy se cítí být cizími. Tento pocit by se mohl vyskytovat při kontaktu s nemuslimy, leč naneštěstí se tento pocit vyskytuje, i když někdo pobývá i se svým muslimským společníkem. Člověk vidí své bratry a sestry vykonávat věci, které jsou protikladem Islámu nebo se účastní inovací, které někdy dokonce hraničí s nevírou (arab. kufr), přičemž cítí, že nemá dost síly, nebo odvahy zastavit je v jejich počínání. Někteří bratři a sestry, hlavně ti, kteří nemají dost bohabojnosti, nebo islámské znalosti, někdy vybočí a pod tlakem jejich vrstevníků připojují se k těmto činům i s vědomím, že toto není to, co od nich Alláh žádá. Přece jen se cítí bezbrannými, a pak se zdá, že jsou sami v jejich idejích, bez jakékoliv podpory pomoci jim dělat to, co je správné. Podléhají tak tlaku okolí.
Tito bratři a sestry, ať má Alláh s nimi slitování, by měli najít útěchu ve verších Koránu a v mnoha výpovědích Proroka popisujících tuto zvláštní situaci odcizení, kterou pociťují.

Proč sou nazváni cizími

Alláh říká v Koránu:

Proč bylo mezi pokoleními předešlými tak málo těch, kdož byli poctiví a bránili šíření pohoršení na zemi? (vysvětlení: Takových věřících a dobrých lidí bylo v předešlých pokoleních málo a právě tito dobří lidé byli ti, které Bůh nakonec před takovými pohromami zachránil. Například z řad lidí Noemovým to byli ti, kteří nastoupili s ním do Archy) A ty jsme zachránili. Zatímco nespravedliví následovali to, čeho se jim dostalo z přepychu (vysvětlení: jejich jediným cílem a zájmem byl život pozemský a jeho přepych a vše ostatní bylo pro ně vedlejší), a stali se hříšníky. (Húd 116)
Tento verš hovoří o některých lidech na zemi, "cizích", který bránili lidstvo před zlem. Toto jsou ti samí lidé, o kterých Prorok صلى الله عليه و سلم mluvil, když řekl „Islám začal jako něco cizí a měl by se vrátit jako něco cizí, takže obradujte zvěstí dobrou cizince. (vysvětlení: arab. výraz túbá označuje i strom v Ráji. Tedy Prorok صلى الله عليه و سلم dává dobře zvěsti Ráje neznámým cizincům.)" Zeptali se ho: „Kdo jsou tito neznámí, Posle Boží?" On صلى الله عليه و سلم odpověděl: „Ti, kteří opraví lidí, když se stanu zkaženými."[1] V jiném vyprávění říká: „Ti, kteří opraví mou sunnu, která byla odvržena zkaženými lidmi po mně." V jiném vyprávění zde řekl v reakci na jistou otázku: „Je to malá skupina lidí mezi velkým špatným lidstvem. Ti, kteří jim čelí, jsou více než ti, kteří je následují."[2]
Tito chvály hodní lidé jsou nazývaný cizími, neboť jsou v malé menšině mezi lidstvem. Takto jsou muslimové cizími mezi lidstvem; skutečný věřící jsou cizími mezi muslimy a učenci jsou cizími mezi skutečnými věřícími. A následovníci Sunny, ti, kteří se očišťují od všech lidí inovací, jsou taktéž cizinci.
Avšak ve skutečnosti jejich cizost je jen kvůli tomu, že jsou menšinou a není to kvůli tomu, že jejich činy a víra jsou cizí. To je to, co Alláh říká v súře al-An‘ám:

Uposlechneš-li většinu těch, kdož na zemi žijí, pak tě svedou z cesty Boží, vždyť oni následují jen domněnky své a pouze předpokládají. (An‘ám:116)
Tj. Většinou lidé následují jen čisté dohady, o kterých si myslí, že jsou správné. Nevědí určitě, jestli je to, co tvrdí, pravda, nebo ne. Přesto, že jim Bůh objasnil, že jejich dohady správně nejsou, trvají na nich. A jen se domnívají, že to, co si myslí a co tvrdí, je pravda, ale nic o tom nevědí.
Alláh také říká:

Však většina lidí, i kdybys po tom sebevíce toužil, nebude věřit! (Júsuf 103)

A rozsuzuj mezi nimi podle toho, co Bůh seslal, a nenásleduj jejich učení scestná a dej si pozor, aby tě neodvrátili od části z toho, co ti Bůh seslal. Obrátí-li se zády, pak věz, že Bůh je chce postihnout za některé z hříchů jejich, neboť většina z lidí jsou hanebníci.
 (Al-Máida: 49)

Prorok Júsuf, mír s ním, podle Koránu dále pokračuje ve vyprávění:

Pak následoval jsem náboženství předků svých, Abrahama, Izáka a Jakuba. A nehodí se pro nás, abychom cokoliv k Bohu přidružovali a v tom milost Boží je k nám i lidem, však mnozí lidé jsou nevděční (Júsuf: 38)
Proto Alláh, vševědoucí Stvořitel, ví, že většina lidstva nebude následovat Jeho pravdu. Místo toho bude vyčleněna jen malá skupina lidí, kteří skutečně a správně věří v Něho. Jsou to cizinci v lidstvu.
Avšak cizinci ve víře a cizinci v charakteru a činech jsou v skutečnosti většinou lidstva, protože jsou cizími díky Islámu a právům, která nám Alláh seslal. Proto vidíme, že je několik typů cizosti, z nichž některé jsou chvályhodné, jiné jsou zavrženíhodné a některé nejsou ani chvályhodné, ani zavrženíhodné. Různé kategorie budeme rozebírat samostatně níže.

Různé typy cizosti

Měli bychom vědět, ať má Alláh slitování s námi, že cizost je tří typů:

I. Cizost „lidí Alláha a lidí Jeho Proroka صلى الله عليه و سلم,“ kterou jsme zmínili výše. Tato cizost je chvályhodná, protože je požehnána Alláhem a Jeho Poslem صلى الله عليه و سلم. Proto by měl být tento typ cizosti vyhledávaným a jeho lidé musí být podporováni. Tato cizost se objevuje v různých časových obdobích, na různých místech a mezi různými lidmi. Tito cizinci jsou tehdy skutečný "lid Alláha" přičemž neuctívají cokoli jiného, než Jeho, neberou si na pomoc jinou cestu, než cestu Proroka a neodvolávají nic kromě toho, co bylo sesláno Prorokem صلى الله عليه و سلم. Toto jsou lidé, kteří opustili lidstvo, když byly v největší nouzi. Proto, v den soudu, když všechny skupiny půjdou za tím, co uctívali, oni zůstanou stát na svém místě. Bude jim řečeno: "neodejdete tak, jak ostatní lidé odešli?" Oni odpovědí: „My jsme se zřekli lidí a byli jsme ve větší nouzi, než jsme dnes a budeme čekat na Pána našeho; Jehož jsme uctívali."[3]
Tedy je zjevné, že tato cizost nezpůsobuje svým nositelem žádnou nespokojenost. Spíš je to konejšivá cizost, útěcha věřícímu. Je to proto, protože ví, že jeho pomocníkem je Alláh a Jeho Posel صلى الله عليه و سلم a s ním i ti, kteří věří[4], i přesto, že je celé lidstvo opustilo a zřeklo se jich. Tito cizinci jsou opět popsáni v hadíse podle Anase ibn Málika, ve kterém Prorok صلى الله عليه و سلم řekl: „Je možné, že rozcuchanému, zaprášenému člověku s nevelkým majetkem (doslova „s ​​čelenkou“), kterého lidé přecházejí bez povšimnutí, pokud poprosí Alláha, Alláh jeho modlitbu vyslechne."[5] Al-Hasan al-Basrí řekl: „Věřící je cizinec v tomto světě, nikdy nemá strach z ponížení a nikdy se neuchází o svou slávu. Lidé jsou v jednom stavu a on je v druhém. Lidé jsou s ním spokojeni, ale on je sám sebou umořen."

Z charakteristiky těchto cizinců, které Prorok صلى الله عليه و سلم popsal je i zachovávání sunny Proroka, i kdyby se jí lidé zřekli. Tito cizinci zanechávají všech inovací, které si jejich lidé vymysleli, i kdyby takové praktiky byly mezi nimi běžné. Také se drží tewhídu, i kdyby ho lidé narušili širkem. Nepřipisují se ničemu vedle Alláha a Jeho Proroků, mír s nimi všemi. Jsou oddaní jen Alláhu, se svým upřímným uctíváním jen Jeho a Jeho Jediného, a následováním Jeho Proroka صلى الله عليه و سلم, stanoveného v souladu s cestou, jakou následoval. Toto jsou lidé, které svírají žhavé uhlíky, i když většina lidstva – pokud ne i lidstvo celé – jim to má za zlé. Toto je význam vyjádření Proroka صلى الله عليه و سلم, když zmínil i fakt, že se drží jeho Sunny, i když ji lidé porušili.
Alláh, všechna sláva Mu, poslal Svého Proroka صلى الله عليه و سلم, když lidstvo následovalo různá náboženství – mezi nimi byli takoví, který uctívali řeky a stromy a byly mezi nimi takoví, kteří uctívali modly, a byli mezi nimi křesťané, židé a zoroastriáni. Když se islám mezi nimi objevil poprvé, byl jim cizí. Pokud někdo z nich přijal islám a následoval výzvu Alláha a Jeho Proroka صلى الله عليه و سلم, byl by vyhoštěn svou vlastní rodinou a kmenem. Muslimové se stávali silnějšími a silnějšími, do té míry, že oněmi cizinci se stavěly lidé, kteří nenásledovaly učení Proroka صلى الله عليه و سلم .

Leč bohužel šejtán opět lidstvo podvedl. Lidé se uchýlili k taovým způsobům, kterých se jejich předkové, kteří přijali islám, zřekli, až se islám nakonec stal opět cizí, přesně tak, jako když začínal –  přesně tak, jak Prorok صلى الله عليه و سلم  předpověděl. Bohužel, vlastně ještě lépe řečeno, skutečný islám – ten islám, který Prorok صلى الله عليه و سلم  a jeho společníci následovali,[6] se stal lidem dokonce ještě více cizí, než jako v době, kdy se na počátku objevil. Dokonce i přesto, že jeho vnější znaky a navenek patrné známky jsou dobře známé a rozšířené.[7]
Je tomu tak proto, že tito cizinci jsou jen jednou skupinou vedle sedmdesáti dvou dalších skupin,[8] které všechny následují jen své vlastní touhy a berou si vlastní vášně za božstva. To jsou ony skupiny, které zakládají své učení na pochybnostech a inovacích, a jejichž jediným záměrem je uspokojení vlastních tužeb. Proto skupina, jejímž cílem je pouze dosáhnout radosti Alláha a následovat cestu Jeho Proroka صلى الله عليه و سلم, bude vždy mezi všemi dalšími skupinami nepatřičná.
Proto skuteční muslimové, ti, která neústupně lpí na Sunně, obdrží odměnu padesátky společníků. Když se Proroka صلى الله عليه و سلم  ptali na verš:

Vy, kteří věříte! Za duše své jste sami odpovědni; neuškodí vám ten, kdo zbloudil, jste-li vy sami správnou cestou vedeni. K Bohu se všichni navrátíte a On vám již oznámí, co jste dělali (Al-Máida: 105), řekl: „Ba vskutku přikazujte dobro a zakazujte zlo, dokud neuvidíte, že je uposlechnuta chamtivost, že tužby jsou následovány, že vezdejší svět je upřednostňován, a že každý člověk bude oklamán svými vlastními názory. Pak se starejte jen sami o sebe a opusťte běžné lidí. Protože vskutku, po vás přijdou dny trpělivosti, kdy trpělivost bude jako držet v ruce žhavé uhlíky. Kdokoliv bude schopen toto učinit, bude mít odměnu padesáti takových, kteří budou konat jako on." Zeptali se ho: „Posle Boží, odměnu padesáti z nich?" On صلى الله عليه و سلم  odpověděl: „Odměnu padesáti z vás."[9] Tato odměna je právě podle míry jeho odcizenosti mezi lidmi.
Tedy pokud věřící, kterým Alláh požehnal moudrostí a vědomostmi, chtějí vstoupit na cestu, cestu Alláha, musí se připravit a oddat se životu cizince mezi vlastními lidmi právě tak, jak bylo zacházeno s jejich předchůdci, kteří přijali islám. Vskutku takový bude cizincem ve své víře, protože jeho lidé rozvrátili svou víru. Bude cizincem pro své náboženství, kvůli tomu, co mu lidé udělali. Bude cizincem ve způsobu, jakým se modlí, protože lidé ignorují Prorokův صلى الله عليه و سلم  způsob modlitby. Bude cizincem ve svém přikazování dobrého a zakazování špatného, ​​protože lidé vzali špatné jako dobré a zanechali dobré jakožto špatné. Ve zkratce, bude cizincem v každém svém konání v tomto světě i dalším, ve výzvě na cestu Alláha i v tom, jak bude odolávat ústrkům těch, kteří půjdou proti němu.

II. Cizost zavrženíhodná, neboť její lidé jsou špatní hříšníci, lid nevědomý a arogantní. Tato cizost je způsobena odmítáním správné a přímé cesty Alláha. Tato cizost je cizost odvržení náboženství islámu a jako taková zůstane cizí i kdyby její následovníci byli početní, jejich síla byla značná a i kdyby byli hojně rozšíření. Toto jsou cizinci vůči Alláhovi. Ať nás Alláh uchrání před tím, abychom se stali jedněmi z nich.

III. kategorie cizosti není v podstatě ani chvályhodný, ani zavrženíhodný. Je to cizost jakou pociťuje cestovatel, který cestuje do cizí země, jako člověk, který žije na nějakém místě jen krátký čas, s vědomím, že se bude muset přestěhovat. Jeden aspekt této cizosti je, že každý z nás, ať si to už uvědomujeme nebo ne, jsme cizinci na tomto světě, neboť jednoho dne se vydáme na naše trvalé místo na onom světě. Toto je význam hadísu Proroka صلى الله عليه و سلم, když řekl Abdulláh ibn Omarovi: „Buď v tomto světě jako by si byl cizinec nebo pocestný." Tedy tato kategorie cizosti má potenciál stát se chvályhodnou, pokud si uvědomíme význam tohoto výroku Alláhova Posla صلى الله عليه و سلم.

Modleme se, aby nám Alláh požehnal, abychom byli muslimy vzdělanými a zbožnými, a aby nám odpustil naše hříchy a požehnal nám svou milostí.

Chválen buď, náš Pane, Pane Cti a Síly! On je nezávislý od toho, co Mu je přisuzováno a Mír budiž s jeho posly. Veškerá Chvála a dík patří Alláhu, Pánu světů.

Autor: Imám Ibnu l-Kajjím al-Džewzíjja
Založeno na brožuře s názvem al-Ghurbetu we l-Ghurabá´

Redakčně upraveno.

---