Od Abdulláha ibn Masúda, budiž s ním Bůh spokojen, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Nebylo žádného posla, kterého přede mnou Alláh poslal k nějakému národu přede mnou, aby neměl ze svého národa pomocníky a následovníky, kteří se drželi jeho zvyklostí a následovali jeho nařízení.
Od Abdulláha ibn Masúda, budiž s ním Bůh spokojen, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Nebylo žádného posla, kterého přede mnou Alláh poslal k nějakému národu přede mnou, aby neměl ze svého národa pomocníky a následovníky, kteří se drželi jeho zvyklostí a následovali jeho nařízení. Potom po nich se však lidé odklonili odkloněním říkajíce to, co nečiní a činíce to, co jim není přikázáno. Protož kdo proti nim svou rukou bojuje, ten jest věřící. I ten, kdo proti nim svým jazykem bojuje, je věřící. I ten, kdo proti nim bojuje ve svém srdci, je věřící. Ale za tím už není víry ani co zrnka hořčičného.“
Vyprávěl Muslim.
Dokumentace hadísu:
Uveden v Sahíh Muslimovu pod číslem 50.
Z hadísu lze pochopit:
Vznešený ulehčuje Svým poslům, mír s nimi všemi, tím, že jim dává ty, kteří ponesou jejich břímě poselství po jejich smrti.
Kdo si přeje být spasen, nutně musí následovat cestu poslů, mír s nimi, ve výzvě k Alláhu, protože každá cesta mimo jejich cesty jasně představuje blud. Spása se nachází v následování cesty proroků, mír s nimi všemi, kterou označil Muhammed صلى الله عليه و سلم. Jasně vyložil její znaky.
Jsme povzbuzováni k úsilí a k boji různými prostředky proti těm, kteří odporují šarí’i svými činy i slovy.
Nejlepšími lidmi jsou druhové proroků, potom ti, kteří přichází po nich a potom ti, kteří přichází po nich. Čím větší je časová vzdálenost mezi nimi a mezi proroky a jejich druhy, tím více zanechávají zvyklostí proroků, následují bludy a tužby a vnášejí inovace. V ummě jsou i tací, kteří se připisují Poslu صلى الله عليه و سلم, leč jejich činy jsou v opozici k tomu, co tvrdí a jejich konání vyvrací jejich tvrzení. Věřícímu je zakázáno říkat, co sám nečiní a činit, co mu není přikázáno.
Neexistence negace určitého zlého činu srdcem je důkazem vyprchání víry, jak říká Ibn Mes’úd: "Zatracen je ten, který svým srdcem nerozpoznal dobro a zlo."
zdroj: Behdžetu n-Názirín – Šerhu r-Rijádi s-Sálihín od Selíma ibn ‘Íd al-Hilálího.