Od Posla Božího صلى الله عليه و سلم se věrohodným způsobem dochovala jako část delšího hadísu o budoucí době pokušení i tato slova:
يصبح الرجل مؤمناً ويمسي كافراً، ويمسي الرجل مؤمناً ويصبح كافراً، يبيع دينه بعرض من الدنيا قليل.
Od Posla Božího صلى الله عليه و سلم se věrohodným způsobem dochovala jako část delšího hadísu o budoucí době pokušení i tato slova:
يصبح الرجل مؤمناً ويمسي كافراً، ويمسي الرجل مؤمناً ويصبح كافراً، يبيع دينه بعرض من الدنيا قليل.
„Muž bude zrána věřícím a večer nevěřícím, či bude večer věřícím a ráno se vzbudí jako nevěřící, prodávaje své náboženství za nepatrný vezdejší zisk.“ [1]
Co je myšleno v tomto hadísu pod pojmem nevíra a jak někdo může své náboženství prodat?
Věru bylo autentickou cestou od Posla Božího صلى الله عليه و سلم zaznamenáno, že řekl:
بادروا بالأعمال فتناً كقطع الليل المظلم
„Pospěšte si se skutky, před rozkolem jako kusy temné noci …“ [2]
Pospěšte si se skutky znamená pospěšte si s dobrými skutky.
فتناً كقطع الليل المظلم، يصبح الرجل فيها مسلماً ويمسي كافراً، ويمسي مؤمناً، ويصبح كافراً، يبيع دينه بعرض من الدنيا
„… před rozkolem jako kusy temné noci, během nějž bude muž zrána věřícím a zvečera nevěřícím, či zvečera věřícím a zrána nevěřícím, prodávaje své náboženství za vezdejší zisk.“
Tento hadís znamená, že ojedinělost islámu se stane natolik závažnou, až do té míry, že se člověk v těch dnech probudí jako muslim, ale skončí večer jako nevěřící a naopak, někdo večer bude věřící a dočká rána jako nevěřící, prodávaje své náboženství za zisk tohoto světa. K tomu dochází tím, že řeke nebo učiní něco, co představuje nevíru, aby tím získal něco z tohoto světa.
Tedy dotyčný se vzbudí jako věřící, ale někdo jiný za ním přijde a řekne mu, aby urazil Alláha, nebo urážel Božího Posla صلى الله عليه و سلم, nebo odvrhl modlitbu, s tím, že za to od něj něco na oplátku získá. Nebo aby řekl, že smilstvo je povoleno, nebo že pití alkoholu je povoleno, že za to na oplátku od něj něco obdrží. Proto prodá své náboženství pro vezdejší zisk a nadejde večer anebo naopak ráno a dotyčný se ocitne ve stavu nevíry.
Anebo za ním někdo přijde a vybídne ho, aby se zřekl loajality k věřícím nebo aby se spolčil s nevěřícími proti věřícím, že za to na oplátku něco dostane. Toto ho zláká, aby se připojil k nevěřícím, stal se součástí jejich skupiny, jedním z jejich podporovatelů, za což mu oni přislíbí značné bohatství, přičemž on se stane velkým podporovatelem nevěřících a nepřítelem věřících.
Podobných typů odpadlictví je mnoho a řada z nich se děje kvůli světským příčinám, z lásky k vezdejšímu světu a kvůli jeho upřednostnění nad světem oním. Proto je také řečeno:
يبيع دينه بعرض من الدنيا
„prodávaje své náboženství za vezdejší zisk.“
V jiné verzi stejného hadísu je řečeno:
بادروا بالأعمال الصالحة، هل تنتظرون إلا فقراً منسياً أو غنى مطغياً، أو موتاً مجهزاً، أو مرضاً مفسداً، أو هرماً مفنّداً، أو الدجال، فالدجال شر غائب ينتظر، أو الساعة فالساعة أدهى وأمر.
„Pospěšte si se zbožnými skutky, zdaž budete čekat na takovou chudobu, pro níž na vše zapomenete, nebo na takové bohatství, které vás zcela zkazí, či na smrt, která je pro vás přichystána, či na chorobu, která vás zcela ochromí [takže nebudete schopni aktů uctívání], či na vetchou starobu, nebo na ad-Dedždžála – a ad-Dedždžál jest zlem, které vyčkává, anebo na Hodinu – a Hodina je nejničivější a nejvíce hořká.“ [3]
Tedy opravdový věřící pospíchá vykonat dobré skutky a dělá si starosti, aby nebyl zastižen náhlou, neočekávanou smrtí, nebo zkoušen vetchým věkem, nebo čímkoli jiným. Každý musí využít svého života, zdraví a rozumu k tomu, aby vykonal zbožné činy ještě předtím, než mu v jejich vykonání zabrání nějaká překážka, někdy provázená pokušením a zkouškou v podobě nemoci nebo čehokoli jiného, někdy i hrabivosti ve vztahu k vezdejšímu světu, kterému je dávána přednost před světem oním a před svody a pozlátky nepřátel Božích a vyzyvatelů k nevíře a bludu.
Autor: šejch ‘Abdul’azíz Ibn Báz
Zdroj: Viz Medžmú’atu l-fetáwá we l-makáláti š-šejchi Ibni Báz, 9/49; k dispozici také online na <http://binbaz.org.sa/node/3339> [k 6.1.2016]
_________________________________________________
[1] Toto znění hadísu uvádí např. an-Newewí v Rijádu s-sálihín, hadís č. 87, na autoritu Abú Hurejry رضي الله عنه.
[2] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, v Knize o víře, kapitola Povzbuzení k pospíšení si v konání dobrých činů a obava, že věřící zneplatní své dobré činy, hadís č. 118. Toto je pokračování stejného hadísu. Ve znění hadísu uváděném Muslimem je namísto slova مؤمنا mu´minen, tj. věřícím, užito i slova مسلما muslimen, tj. muslimem.
[3] Na autoritu Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, Kniha o odříkání, kapitola O tom, co se dochovalo ohledně pospíšení si k činu, hadís č. 2306, jako hasan gharíb. Je znám jen přes Muharrara ibn Hárúna, který vypráví tento hadís od ‘Abdurrahmána ibn Hurmuza al-A’radže a ten od Abú Hurejry. Al-A’radž je spolehlivý vypravěč a Muharrar je podle al-Buchárího a an-Nesáího nepříliš silný, traduje několik odvržených hadísů, konkrétně podle Abú Hátima tři. Podle ad-Dárekutního je slabý, podle Ibn Hibbána od al-A’radže uvádí hadísy, které od něj neslyšel a proto není nutno je brát do úvahy. Nicméně at-Tirmizí tento konkrétní hadís touto cestou i přesto zaznamenal a ohodnotil jako přijatelný. Viz al-Mizzí v Tehzíbi l-kemál a ‘Aláuddín Mughaltámí v Ikmálu tehzíbi l-kemál, str. 93; vypravěč č. 4438.