Abú Džuhejm ibnu l-Háris ibnu s-Samma al-Ansárí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
لَوْ يَعْلَمُ الْمَارُّ بَيْنَ يَدَىِ الْمُصَلِّي مَاذَا عَلَيْهِ لَكَانَ أَنْ يَقِفَ أَرْبَعِينَ خَيْرًا لَهُ مِنْ أَنْ يَمُرَّ بَيْنَ يَدَيْهِ!
Abú Džuhejm ibnu l-Háris ibnu s-Samma al-Ansárí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
لَوْ يَعْلَمُ الْمَارُّ بَيْنَ يَدَىِ الْمُصَلِّي مَاذَا عَلَيْهِ لَكَانَ أَنْ يَقِفَ أَرْبَعِينَ خَيْرًا لَهُ مِنْ أَنْ يَمُرَّ بَيْنَ يَدَيْهِ!
„Když by ten, kdo projde před někým, kdo se modlí, jen věděl, co na sebe uvalil, bylo by pro něj lepší, aby stál čtyřicet, než aby prošel přímo před ním!“ [1]
Abú Nedr, který tento hadís vypráví v generaci tábi’ín, pravil: „A nevím, zda měl na mysli čtyčicet dní,čtyřicet měsíců, či čtyřicet let.”
V Muslimově verzi se uvádí, že Busr ibn Sa’d byl poslán Zejdem ibn Chálidem al-Džuhením, aby se Abú Džuhejma otázal na člověka, který přejde přímo před modlícím se.
Al-Buchárí tento hadís uvádí v kapitole „Hřích toho, kdo projde před modlícím se“ a Muslim v kapitole „Zákaz projít před modlícím se.“
Háfiz Ibn Hadžer al-‘Askallání poskytl toto objasnění:
„Jak je zřejmé, hadís odkazuje na zákaz procházet přes místo, kde se někdo modlí – bez výjimky, dokonce i když člověk nenalézá jiné cesty – naopak, ten, kdo chce projít, musí čekat, až ten, kdo se modlí, dokončí svou modlitbu.“ [2]
Imám an-Newewí pravil:
„V tomto hadísu je důkaz pro zákaz přecházet před modlícím se. Hadís v sobě nese jasný zákaz takového jednání a vážnou hrozbu pro toho, kdo tak činí.“ [3]
Ibn Hadžer poznamenal:
„Z toho pak nezbytně vyplývá, že se jedná o velký hřích.” [4]
Také uvádí, že Ibn Dakík al-‘Íd zmínil, že někteří fakíhové málikovského mezhebu rozdělili ty, kteří přejdou před modlícím se z hlediska toho, zda nesou, či nenesou hřích, do čtyř kategorií:
„První kategorie je situace, kdy hřeší ten, kdo prošel, ale ne ten, kdo se modlí.
Nastává tehdy, když modlící se před sebe, tedy kousek před místo, kam pokládá svou hlavu během padnutí na tvář (arab. السجدة as-sedžda), položí jako překážku (arab. السترة as-sutra). Tímto je vymezen prostor mezi sutrou a modlícím se a zároveň tento prostor nepřekáží jiným ve volném pohybu. V takovém případě pak není dovoleno nikomu, aby tímto prostorem mezi modlícím se a jeho sutrou procházel. Potom hřeší ten, který by modlícímu se jeho prostor narušil, avšak nikoli modlící se.
Druhá kategorie je situace opačná k té první – hřeší modlící se, ale ne kolemjdoucí.
Nastává tehdy, když si modlící se pro svou modlitbu vybere místo, kudy procházejí lidé a nevymezí prostor mezi sebou a místem, kam pokládá při sedždě hlavu, sutrou. Tím nedává kolemjdoucímu žádnou jinou možnost, než mu jeho modlitební místo narušit a tím se dopouští hříchu, přičemž kolemjdoucí je tímto hříchu zproštěn.
V třetí kategorii situací hřeší oba, jak modlící se, tak i procházející. Nastává tehdy, když se modlící se modlí kde nemá, tedy na místě, kudy procházejí lidé, ale i samotnému procházejícímu se nabízí alternetiva kudy se ubírat, aby vymezený prostor modlícího se nenarušil. Pak hřeší oba.
Čtvrtá kategorie situací je opačný případ třetí kategorie – tedy nehřeší nikdo z nich, ani modlící se, ani ten, který prochází okolo něj. Odpovídá trochu situaci první jen s tím rozdílem, že procházející je přinucen projít přes místo, kde se někdo modlí a nenalézá žádnou jinou alternativu.“ [5]
Šejch Ahmed Šákir pravil:
„Nevím o žádné rozdílnosti názorů mezi lidmi nauky ohledně zákazu přejít před modlící se osobou.“ [6]
Šejch an-Nedžmí dodal:
„Toto je pravda, hadís v sobě spojuje hřešení s přecházením před modlícím a nerozpracovává to dále, dokonce říká, že stát, dokonce i dlouho, je lepší, nežli projít. A Alláh ví nejlépe.“ [7]
V tomto kontextu též nutno zmínit hadís, který vypráví ‘Abdurrahmán ibn Abú Sa’íd رضي الله عنه od svého otce, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
إِذَا صَلَّى أَحَدُكُمْ فَلْيُصَلِّ إِلَى سُتْرَةٍ وَلْيَدْنُ مِنْهَا وَلاَ يَدَعْ أَحَدًا يَمُرُّ بَيْنَ يَدَيْهِ فَإِنْ جَاءَ أَحَدٌ يَمُرَّ فَلْيُقَاتِلْهُ فَإِنَّهُ شَيْطَانٌ.
„Když se kdokoli z vás modlí, nechť se modlí za sutrou, nechť se k ní přiblíží a nechť nikdo neprochází přímo před ním. A pokud někdo přijde a chce přes jeho místo přejít, nechť se před ním brání, protože dotyčný je šejtán.” [8]
Šejch Ibn Báz pravil:
„Sutra je potvrzená sunna. Posel Boží صلى الله عليه وسلم vždy, i když cesto
val, brak s sebou aspoň malý dřevěný kolíček, kterým vymezil svůj modlitební prostor a pak se za ním modlil. Je to silně doporučovaný, byť nikoli povinný akt, neboť je dokázáno, že při některých příležitostech se Posel Boží صلى الله عليه وسلم modlil i bez sutry.“ [9]
Předpis položit před sebe sutru v sobě zahrnuje mnoho moudrosti. Šejch Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín je shrnul takto:
„Zaprvé, sutra zamezuje poškození modlitby či zmenšení odměny za ni, anebo dokonce zneplatnění této modlitby, když někdo přejde před modlícím se.
Za druhé, poskytuje modlícímu se komfort modlitebního prostoru a tím i větší možnost koncentrovat se srdcem na svou modlitbu a netěkat pohledem okolo sebe.
Za třetí, je to ztělesnění a uvedení do praxe jednoho z příkazů Božího Posla صلى الله عليه وسلم a následování jeho vedení. Cokoli, co v sobě zahrnuje provedení příkazu Božího a Jeho Prorokaصلى الله عليه وسلم, či následování Prorokovaصلى الله عليه وسلم vedení, je samo o sobě vždy lepší.“ [10]
V této souvislosti je nezbytností ozřejmit i hadís vyprávěný Abú Zerrem al-Ghifárím رضي الله عنه, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
إِذَا صَلَّى الرَّجُلُ وَلَيْسَ بَيْنَ يَدَيْهِ كَآخِرَةِ الرَّحْلِ أَوْ كَوَاسِطَةِ الرَّحْلِ قَطَعَ صَلاَتَهُ الْكَلْبُ الأَسْوَدُ وَالْمَرْأَةُ وَالْحِمَارُ.
„Když se muž modlí a před ním není nic, jako část sedla, či velbloudí sedlo, potom je jeho modlitba přerušena černým psem, ženou, nebo oslem.“
Abú Zerra se zeptali: „A v čem je problém u černého psa oproti rezavému či bílému?“ Odpověděl: „Synu mého bratra, Posla Božího صلى الله عليه وسلم jsem se tázal přesně tak, jako ty nyní mne. A odpověděl mi:
الْكَلْبُ الأَسْوَدُ شَيْطَانٌ .
„Černý pes je šejtán.“ [11]
Podle Ibn ‘Abbáse se zde ženou myslí dospělá žena, která už mívá menstruaci. [12]
At-Tirmizí uvádí tento hadís s poznámkou, že není pochyb, že černý pes modlitbu ruší, podle Ahmeda ji ruší i žena a osel, nicméně Ishák ibn Ráhawejh smýšlí, že ji ruší pouze černý pes. As-Sa’dí smýšlí, že jak naznačuje hadís, kdo způsobí, že někdo naruší něčí modlitební prostor, toto se odrazí na kvalitě jeho modlitby a výši odměny za ni, nicméně shodně se stanoviskem svého, tedy hanbelovského mezhebu, smýšlí, že projití ženy platnost modlitby ruší.
Ostatní mezheby předpis tohoto hadísu považují za zrušený, což se traduje od matky věřících ‘Áiše رضي الله عنها, manželky Prorokaصلى الله عليه وسلم, která prohlásila že není na místě spojovat dohromady ženy se psy a osly [13] a řekla: „Posel Boží صلى الله عليه وسلم se modlíval v noci, zatímco jsem ležela přímo mezi ním a kiblou jako tělo na márách při pohřební modlitbě.“ [14] Tento hadís má rušit původní, výše zmíněný předpis.
Ibn Báz ovšem tento nesoulad z pozice hanbelovců, kteří smýšlejí, že projití ženy ruší modlitbu, objasnil takto:
„Šlo o osobní názor ‘Áiše رضي الله عنها, možná si daného pravidla nebyla vědoma. A znalost toho, kdo zná, je důkazem proti tomu, kdo nezná. Pokud se někdo modlí a před ním stojí, sedí či leží někdo, toto nemá na modlitbu vliv. Modlitbu ruší jen to, když někdo projde před ním z jedné strany na druhou, pokud tento někdo procházející před modlícím se, či případně mezi ním a jeho sutrou, je jedním z oněch třech zmíněných. Pokud jde o mladé předpubertální děvče, nebo o psa, který není černý, nebo o dobytče typu velblouda či ovce apod., nic z toho modlitbu neruší. Nicméně je modlícímu se předepsáno nenechat před sebou procházet nic, právě kvůli obecnému znění Abú Sa’ídova رضي الله عنه hadísu.” [15]
_________________________________________________________________
[1] Muttefakun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č.510; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 507.
[2] Viz Akwálu l-‘ulemá al-a’lámi ‘alá ahádísi ‘Umdeti l-ahkám, 1/325.
[3] Viz Ta’líkát ‘alá ‘Umdeti l-ahkám, str. 151-152.
[4] Viz Ibid., str. 154.
[5] Viz Akwálu l-‘ulemá al-a’lámi ‘alá ahádísi ‘Umdeti l-ahkám, 1/325-326.
[6] Viz Tenbíhu l-afhám Šerhu ‘Umdeti l-ahkám, str. 239.
[7] Viz Ta´sísu l-ahkám, 2/146-147.
[8] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č
. 1007.
[9] Viz Medžmú’u fetáwá Ibni Báz, 24/21.
[10] Viz Ahkámu s-sutra, str. 50-51.
[11] Hadís zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 702; an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 750; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1005; a at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 338 jako hasan sahíh a toto je jeho verze.
[12] Tak smýšlí Ibn Báz, viz Medžmú’u fetáwá Ibni Báz, 24/21.
[13] Viz Ibn Báz v Medžmú’u fetáwá Ibn Báz, 24/21.
[14] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 512.
[15] Viz Medžmú’u fetáwá Ibni Báz, 24/22.