Málik ibn Nedla رضي الله عنه pravil:
Málik ibn Nedla رضي الله عنه pravil:
أتيت رسول الله -صلى الله عليه وسلم- وأنا رثُّ الهيئة، فقال: "هل لك مال؟" قلت: نعم، قال: "من أي المال؟"، قال: قلت: من كل المال من الإبل والرقيق والخيل والغنم،
فقال: إذا آتاك الله مالاً فلْيُرَ عليك
فقال: إذا آتاك الله مالاً فلْيُرَ عليك
„Přišel jsem k Božímu Poslu صلى الله عليه وسلم uboze oděn. Pravil: „Což nemáš majetek?“ Řekl jsem, že ano a on se otázal: „Jaké bohatství?“ Řekl jsem: „Různé bohatství – velbloudy, otroky, koně i ovce.“ Pravil: „Pokud ti Alláh dal bohatství, nechť je na tobě vidět!“[1]
Prorok صلى الله عليه وسلم též pravil: „Alláh miluje vidět na Svém služebníkovi odraz Svého požehnání.”[2]
Veškerá požehnání jsou od Alláha a je z víry uznat je a využít je pro potěchu Dárce سبحانه و تعالى.
Není omluvy pro majetného, který má prostředky, aby neřešil svou bídu. Prorok Muhammed صلى الله عليه وسلم sám byl čistý a čistotný, ostatním přikazoval dodržovat čistotu a udržovaný vzhled. Pro to existuje v jeho صلى الله عليه وسلم Sunně mnoho příkladů.
Slova „pokud ti Alláh dá bohatství, nechť je na tobě vidět“ nevolají po ostentativním vystavování vlastního bohatství, po okázalosti a vychloubačnosti, jak víme, Posel Boží صلى الله عليه وسلم také řekl: „Do ráje nevstoupí nikdo, v jehož srdci je byť jen částečka pýchy." Přítomný muž odvětil: „Ale rádi nosíme pěkné oblečení a pěknou obuv.“ On صلى الله عليه وسلم však pravil: „Nikoli, Alláh je Krásný a miluje krásu. Pýcha je popírání pravdy a přehlížení lidí."[3]
Imám Ibnu l-Kajjím to krásně vysvětlil následovně: „Slova „Alláh je Krásný a miluje krásu“ zahrnují krásné oblečení, na které se ve stejném hadísu dotyčný dotazoval. Znamená to obecně jakoukoli krásu v jakékoli věci. Alláh Vznešený, miluje, když odraz Jeho požehnání vůči Jeho služebníkovi je znát, neboť samo to je součástí oné krásy, kterou On miluje. Je to také část vděku vůči Němu za Jeho požehnání, které vychází z podob vnitřní krásy (krásy charakteru). Alláh rád uvidí vnější krásu Svých služebníků, která odráží Jeho požehnání vůči nim, jakož i vnitřní krásu jejich vděku Němu za tato požehnání."[4]
Krása v odívání a vnějším vzhledu je dvojího druhu – přikázaného a odsouzeníhodného. Tím přikázaným druhem je to, co je činěno pro věc Alláha, pro podporu poslušnosti vůči Němu a pro plnění Jeho nařízení. Odsuzována je výstřednost v odívání, nebo jídle a pití, nebo v bydlení apod. toto vede ke zničující pýše a požitkářství.
Nechť nás Alláh سبحانه و تعالى učiní těmi, kteří si Jeho požehnání a laskavost stále připomínají.