Vysvětlení Huzejfových رضي الله عنه otázek o zlu

كان الناس يسألون رسول الله – صلَّى الله عليه وسلَّم – عن الخير، وكنت أسأله عن الشر مخافة أن يُدرِيكني، فقلت: يا رسول الله، إنَّا كنَّا في جاهلية وشر، فجاءنا الله بهذا الخير، فهل بعد هذا الخير من شر؟

قال: نعم .

قلت: وهل بعد ذلك الشر من خير؟

قال: نعم ، وفيه دَخَنٌ،

قلت: وما دَخَنُه؟

قال: قومٌ يَهدُون بغير هَديي، تعرِف منهم وتُنكِر.

قلت: فهل بعد ذلك الخير من شر؟

قال: نعم -؛ دُعَاة على أبواب جهنَّم، مَن أجابَهُم – إليها قذَفُوه فيها.

قلت: يا رسول الله، صِفْهُم لنا.

قال: هم من جِلدَتِنا، ويتكلَّمون بألسنتنا.

قلت: فما تأمرني إن أدركني ذلك؟

قال: تلزم جماعة المسلمين وإمامهم.

قلت: فإن لم يكن لهم جماعة و الإمام؟

قال: فاعتَزِل تلك الفِرَق كلها، ولو أن تَعَضَّ بأصل شجرة حتى يُدرِكَك الموت، وأنت على ذلك.

 

Od Huzejfy ibn Jemána رضي الله عنه se uvádí, že řekl:

 

„Lidé se tázali Božího Posla صلى الله عليه و سلمna dobro, leč já jsem se jej tázal na zlo, z obavy, že mne zastihne. Zeptal jsem se: „Ó Posle Boží, dleli jsme v nevědomosti a ve zlu, načež nám Alláh přinesl toto dobro. Přijde tedy po tomto dobru ještě nějaké zlo?“

„Ano, přijde,“ pravil Boží Posel صلى الله عليه و سلم.

„Ano,“ odpověděl Prorok صلى الله عليه و سلم, „ale v něm bude jistý nedostatek.“

„V čem bude spočívat ten nedostatek?“ zeptal jsem se.

Posel Boží صلى الله عليه و سلمodpověděl: „V lidech, kteří se nenechají vést mým vedením, budou činit jak dobro, tak i zlo.“

„Ano,“ odpověděl Prorok صلى الله عليه و سلم, „vyzyvatelé k branám pekelným! Kdo je uposlechne, toho vhodí do Ohně.“

Pravil Prorok صلى الله عليه و سلم: „Jsou stejné barvy pleti jako my a hovoří našimi jazyky.“

Pravil Prorok صلى الله عليه و سلم: „Drž se společenství muslimů a jejich vůdce.“

Posel Boží صلى الله عليه و سلمodpověděl: „Pak se vzdal od všech oněch uskupení, i kdyby ses měl zadními zuby držet kořene stromu, dokud tě smrt nedostihne a ty budeš stále při tom!“¹

 

Imám Abú l-‘Abbás al-Kurtubí رحمه الله vysvětluje:

„Drž se společenství muslimů (arab. جماعة džemá’a) a jejich vůdce (arab. إمام imám), což znamená: Když se muslimové shodnou na vůdcovství, imámátu někoho, proti tomu není možno vystoupit silou, i kdyby nebyl spravedlivý, což je potvrzeno slovy jiného podání „ty poslouchej a podřiď se,“ na základě čehož je možno se i za nespravedlivým imámem modlit pět povinných denních modliteb i modlitbu páteční (arab. جمعة džumu’a), možno je pod jeho vedením vést džihád, nebo vykonat pouť. Je třeba se však vyvarovat jeho hříchů a nelze mu v nich napomáhat a poslouchat jej v tom!“²

 

Ibn Sirín رحمه الله říká: „Když byl zabit chalífa Osmán رضي الله عنه, přišel jsem za Abú Mes’údem al-Ansárím رضي الله عنه a ptal jsem se jej na rozkol (arab. فتنة fitna), ke kterému došlo. Řekl mi: „Drž se džemá’a, společenství muslimů, protože Alláh nikdy nedovolí, aby se Muhammedova صلى الله عليه و سلم umma shodla na bludu! Džemá’a je provazem Božím a i to, co vám je na společenství mrzké, je omnoho lepší nežli to, co vám je milé na rozkolnictví a roztříštěnosti!“

 

Uvedený názor podporuje i hadís Anase ibn Málika رضي الله عنه, který od Proroka صلى الله عليه و سلم uvádí slova: „Židé se rozdělili na sedmdesát jednu skupinu a má umma se rozdělí na sedmdesát dvě skupiny a všechny jsou v ohni, kromě jediné!“ Anas říká: „Zeptali jsme se: „Která je to, ó Posle Boží?“ Odpověděl: „Džemá’a.“

 

Jezíd ar-Rekkáší رحمه الله říká: „Ptal jsem se Anase رضي الله عنه: „Ó Abú Hamzo, kde je tato džemá’a?“ Anas odpověděl: „Džemá’a je společenství vašich představených, vašich představených!“³

 

Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Alláh nikdy nedovolí, aby se má umma shodla na bludu. Boží Ruka je nad džemá’a! Držte se většiny muslimů! Kdo se oddělí, oddělil se do Ohně.“⁴

 

Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Kohokoli, kdo se mezi muslimy objeví, aby jim rozbil jejich vedení a jejich společenství, toho udeřte přes šíji, ať už to bude kdokoli.“⁵

 

Imám an-Newewí رحمه الله vysvětluje, kdo jsou vyzyvatelé k branám pekelným: „Učenci říkají, že se jedná o vůdce a imámy, kteří vyzývají k inovacím, nebo jiným bludům, jako byli cháridžovci, karmaté, či mu’tezila. Huzejfův hadís nás vybízí k dodržení povinnosti držet se džemá’a – společenství muslimů, a jejich vůdce, k tomu, že jsme povinni jej poslouchat, i když by byl hříšníkem. Povinnost poslouchat jej však máme jen v tom, co není hříchem!“⁶

 

Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja رحمه الله stanovuje: „Kdokoli se navrací ke Koránu a Sunně, ten náleží k ahlu s-sunna we l-džemá’a. A ahlu s-sunna jsou nazváni také jiným jménem, tj. ahlu l-džemá’a. To proto, že džemá’a znamená vzájemnou shodu a jednotu, v jejímž protikladu stojí rozcházení se (arab. فرقة furka) a rozkol.“⁷

 

Háfiz Ibn Kesír رحمه الله vysvětluje: „Huzejfův hadís nám ukazuje, že záchrana před rozvratem, pohromou a pokušením tehdy, když nastoupí, je v držení se společenství muslimů a v poslušnosti a pokornosti.“⁸

 

Šejch Abú Ishák al-Huwejní říká: „Pokud nebudou mít ani společenství, ani vůdce, pak se odřekni všech oněch frakcí, i kdyby ses měl zuby držet kmene stromu a smrt tě zastihla na tom. A stromem, kterého se v takové situaci má člověk držet, jsou učenci. Jejich společnosti se třeba držet a brát od nich nauku. A pokud není k nalezení ani učenec, nechť člověk zůstane v osamění. Ale odtrhnout se od společnosti a žít v osamění v momentě, kdy učenci existují, je pro člověka, který je neznalcem, škodlivé!“⁹

 

Abú Hurejra رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Kdo se stane neposlušným a nepokorným a oddělí se od džemá’a, umírá smrtí nevědomosti (arab. جاهلية džáhilíjja).“¹⁰

Ibn ‘Abbás رضي الله عنهما uvádí, že Posel Boží pravil: „Komukoli bude na jeho představeném něco mrzké, nechť je trpělivý a vytrvá, protože kdo opustí vůdce jen na krok, umírá smrtí nevědomosti.“¹¹

 

Omar رضي الله عنه před svou smrtí pravil: „Pokud se mi něco stane, nechť vás v modlitbách po tři dny vede Suhejb a potom se shodněte na tom, kdo vás bude vést! Komukoli, kdo se samozvaně, bez porady a souhlasu muslimů (arab. على غير مشورة من المسلمين ‘alá ghajri mešweretin mine l-muslimín) prohlásí vůdcem, setněte hlavu!“¹²

 

Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه se jednoho svého učedníka otázal: „Víš ty, co je džemá’a?“ Odpověděl: „Nevím.“ Řekl: „Džemá’a je vše, co je pravdou – i kdybys to zastával sám jediný!“

 

Nu’ajm ibn Himar رحمه الله pravil: „Pokud se zkazí džemá’a, je tvou povinností vykonávat všechny úkoly a poslání, na kterých džemá‘a byla předtím, než se zkazila, i kdybys byl sám jediný. Potom jsi totiž džemá’a ty sám.“