Vznešený Alláh pravil:
إِنَّ اللَّـهَ وَمَلَائِكَتَهُ يُصَلُّونَ عَلَى النَّبِيِّ ۚ يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا صَلُّوا عَلَيْهِ وَسَلِّمُوا تَسْلِيمًا
Alláh i andělé Jeho věru svolávají požehnání na proroka; vy, kteří věříte, modlete se také za něj a svolávejte na něj mír! (Ahzáb: 56)
Vznešený Alláh pravil:
إِنَّ اللَّـهَ وَمَلَائِكَتَهُ يُصَلُّونَ عَلَى النَّبِيِّ ۚ يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا صَلُّوا عَلَيْهِ وَسَلِّمُوا تَسْلِيمًا
Alláh i andělé Jeho věru svolávají požehnání na proroka; vy, kteří věříte, modlete se také za něj a svolávejte na něj mír! (Ahzáb: 56)
Háfiz Ibn Kesír tato slova vysvětlil jako:
„Významem tohoto verše je, že Vznešený Alláh zpravuje své služebníky o postavení Svého služebníka a Proroka صلى الله عليه و سلم na nejvyšším možném shromáždění (u andělů), čímž Svého Proroka صلى الله عليه و سلم chválí žehná Svému Poslu صلى الله عليه و سلم a zrovna tak činí i Jeho andělé.
Alláh následně přikazuje níže na tomto světě lidem, aby žehnali a svolávali mír na Prorokaصلى الله عليه و سلم, aby se chvála těch na vyšším a těch na nižším světě spojila dohromady.
Al-Buchárí uvádí, že Abu l-‘Álíja pravil: „Alláhovo žehnání je chválení Božího Posla صلى الله عليه و سلم před Jeho anděly a žehnání andělů je jejich prosba za Proroka صلى الله عليه و سلم.“
Ibn ‘Abbás říká: „Žehnají mu.“
Abú ‘Ísá at-Tirmizí vysvětluje: „Od Sufjána as-Sewrího a dalších učenců se dochovalo, že žehnání Pána znamená milost a žehnání andělů je jejich prosba o odpuštění (arab. إستغفار istighfár) pro něj.“ [1]
Imám as-Sa’dí pravil:
„V tomto verši se nachází nepřímá zmínka o Prorokově صلى الله عليه و سلم bezúhonnosti a mravní dokonalosti, o jeho vysokém postavení, vznešené pozici mezi Božími stvořeními a jeho širokém věhlasu. Slova „Alláh i andělé Jeho věru svolávají požehnání na proroka“ znamenají, že jej Alláh chválí před anděly, na vznešeném shromáždění andělů, kvůli Jeho lásce k němu. A Alláhu nejbližší mezi anděly jej také chválí, prosí za něj a za odpuštění pro něj, pokorně a skroušeně.
Slova „vy, kteří věříte, modlete se také za něj a svolávejte na něj mír“ jsou příkazem věřícím, aby následovali příkladu andělů, aby mu splatili jistou část nároků, kterou on u nich má, aby prohloubili dokonalost své víry, slavili ho, milovali ho a ctili, aby hojněji konali dobré skutky a více se vyhýbali hříchům.“ [2]
Boží příkaz vyjádřený ve slovní spojení صَلُّوا عَلَيْهِ وَسَلِّمُوا تَسْلِيمًا sallú ‘alejhi we sellimú teslímen, tj. „modlete se také za něj a svolávejte na něj mír“ je konstrukcí z hlediska arabské gramatiky popsatelnou jako المفعول المطلق al-mef’úlu l-mutlak, tj. obecně vyjádřený předmět. Jde o situaci, kdy po slovesu na místě jeho předmětu ve větě přichází příslušné podstatné jméno slovesné odvozené od stejného trojkonzonantního kořene (v našem případě سلم s-l-m, dvojce سلموا sellimú – تسليما teslímen).
Podobně je na jiném místě, hovořícím o nutnosti podrobit se rozsudku Posla Božího صلى الله عليه و سلم, užito totožné dvojce slov ve stejném uspořádání:
ثُمَّ لَا يَجِدُوا فِي أَنفُسِهِمْ حَرَجًا مِّمَّا قَضَيْتَ وَيُسَلِّمُوا تَسْلِيمًا
Potom nenaleznou v duších svých pochybnosti o tom, cos rozhodl, a podrobí se plným podrobením. (Nisá´: 65)
V našem případě implikuje jednak zesílení příkazu a jednak nutnost vykonávat jej přesně předepsanou a definovanou cestou a způsobem. Ten je v tomto případě určen samotnou Sunnou Božího Poslaصلى الله عليه و سلم. Příkaz tedy znamená nařízení žehnat Prorokoviصلى الله عليه و سلم a svolávat na něj mír přesně tím samým způsobem, v těch samých situacích a chvílích, jak Prorokصلى الله عليه و سلم určil a naučil své věrné.
Toto koránské nařízení v sobě spojuje dva dílčí příkazy, označené dvěma ústředními pojmy verše – pojem الصلوات as-salawát a pojem السلام as-selám, resp. التسليم at-teslím.
Jazykovým významem pojmu الصلوات as-salawát je, že se jedná o množné číslo výrazu الصلاة as-salát, tj. v původním významu prosba, prosebná modlitba, protože pokud stvoření vykonává الصلاة salát, vykonává modlitby, či prosby ke Stvořiteli. Ve spojení s předložkou على ‘alá se jedná o naši prosebnou modlitbu za někoho jiného, což implikuje naši lásku vůči němu, pochválení někoho a modlení se za někoho. Ve spojení se jménem Stvořitele toto znamená žehnání – Alláh miluje, chválí a sesílá milost a požehnání tomu, komu žehná.
To je vyjádřeno slovy صَلُّوا عَلَي
ْهِ sallú ‘alejhi, tj. proste za něj o požehnání. Tento příkaz splníme tím, že směřujeme svému Stvořiteli specifickým způsobem určitou prosbu ve prospěch Proroka صلى الله عليه و سلم, kde Alláha žádáme, aby jej chválil a pozdvihl ve stupních Ráje za to, že byl naším průvodcem na správné cestě. Mezi učenci existuje menší neshoda názorů ohledně toho, co přesně tento salawát znamená, většina jej identifikuje s milostí a požehnáním Božím na tomto světě i na onom světě a s prosbou andělů i lidí. Druhá skupina učenců reprezentovaná Abu l-‘Álíjou, Ibnu l-Kajjimem a z novějších učenců Ibnu l-‘Usejmínem uvádí, že to znamená prosit Alláha, aby Prorokaصلى الله عليه و سلم pochvalně vzpomenul na shromáždění andělů.
Šejch Ibnu l-‘Usejmín pravil:
„Řečeno je, že salawát od Alláha je Jeho milostí, salawát andělů je prosbou o odpuštění a salawát od lidí prosebná modlitba (arab. دعاء du’á´) Když se řekne, že „andělé mu žehnají,“ myslí se tím, že za něj prosí o odpuštění. Když se řekne, že „mu žehnal imám při pátečním kázání,“ znamená to, že za něj směřoval prosebnou modlitbu. A pokud se řekne „Alláh mu požehnal“ znamená to, že mu seslal milost, smiloval se mu. Toto je nejrozšířenější názor učenců, nicméně nejsprávnější je něco trochu jiného, to, že salawát je poněkud specifičtější, než sama milost. Proto se muslimové shodují, že prosit Alláha, aby prokázal Svou milost kterémukoli věřícímu, je dovoleno, nicméně neshodují se již na tom, zda je dovoleno žehnat (prosit salawátem) pro někoho, kromě Proroka صلى الله عليه و سلم. Pokud by šlo o totéž, tento rozdíl by byl bezpředmětný.
Podobně Alláh říká:
أُولَـٰئِكَ عَلَيْهِمْ صَلَوَاتٌ مِّن رَّبِّهِمْ وَرَحْمَةٌ ۖ وَأُولَـٰئِكَ هُمُ الْمُهْتَدُونَ
A to jsou ti, jimž patří požehnání a milosrdenství Pána jejich, to jsou ti, kdož správnou cestou jsou vedeni. (Bekara: 157)
Zde je pojem salawát spojen spojkou „a“ s pojmem الرحمة ar-rahma, tj. milost. Takové spojení dvou slov implikuje rozdílnost jejich významu. Tímto vznešeným veršem a užitím obou pojmů ve dvou rozdílných významech učenci je vysvětleno, že salawát tak docela neznamená milost.
A nejlepší, co o tom bylo řečeno, jsou slova Abu l-‘Álíji: „Boží žehnání Prorokovi صلى الله عليه و سلم znamená, že ho Alláh chválí na nejvyšším shromáždění, tj. na shromáždění nejvybranějších andělů.“ [3]
Podle dalších názorů sem spadá i záruka přímluvy, Boží odměny a splnění jeho nároků ummou. Na tomto světě se to pak projevuje Prorokovouصلى الله عليه و سلم slávou, uctivou vzpomínkou, rozšířením se jeho náboženství a přetrváním jeho šarí’y. Všechny tyto významy s tímto souvisejí a je možno je brát v potaz, neboť neodporují jazykovému významu daného pojmu a jsou doloženy autentickou Sunnou.
Druhý příkaz je vyjádřen slovy وَسَلِّمُوا تَسْلِيمًا we sellimú teslímen, tedy „a svolávejte na něj mír (tj. patřičně určeným způsobem).“ Jazykový význam slova التسليم teslím je pozdravení pozdravem míru السلام عليكم as-salámu ‘alejkum a prosba o mír a bezpečí. Terminologicky má teslím dva významy: Poskytnutí míru a bezpečí a prosba o to, aby Alláh, Jehož krásným přívlastkem je i السلام as-Selám (Dokonalý, Bezchybný, Mírumilovný, Poskytující bezpečí), byl na straně toho, za koho prosíme.
Ibnu l-‘Usejmín pravil:
„Zamýšleným významem je: „Nechť Alláh ochrání, poskytne bezpečí a postará se o Svého Proroka صلى الله عليه و سلم.“ Jako bychom říkali: „Alláh na tebe dohlíží, chrání tě a pomáhá ti.“ Smyslem pozdravu Prorokaصلى الله عليه و سلم je prosit za něj a žádat, aby byl v bezpečí před jakoukoli újmou.
Mohlo by se říci, že tato prosba byla pochopitelná v době, kdy Posel Božíصلى الله عليه و سلم ještě žil, ale po jeho smrti se nabízí otázka, jak můžeme o něco takového prosit i nadále. Odpovědí je, že tato prosba o bezpečí a blahobyt není omezena jen dobou něčího života, prosíme za Prorokaصلى الله عليه و سلم, aby byl uchráněn i hrůz Dne Zmrtvýchvstání.
Řečeno je o السلام as-selámu také to, že je Božím krásným přívlastkem, jak vysvětlil Posel Božíصلى الله عليه و سلم, že Alláh je as-Selám a jak je uvedeno v Knize Boží:
هُوَ اللَّـهُ الَّذِي لَا إِلَـٰهَ إِلَّا هُوَ الْمَلِكُ الْقُدُّوسُ السَّلَامُ …
On je Bůh – a není božstva kromě Něho – vládce, přesvatý, mír (také „Ten, Který je Prost nedostatků“) … (Hašr:23)
Berouce v potaz i tento názor, pak by významem bylo, že Alláha prosíme, aby bděl nad Prorokem صلى الله عليه و سلم, poskytl mu Svou záštitu, ochranu a dohled. Tedy jako bychom řekli: „Nechť Alláh nad tebou bdí,“ tedy nechť tě provází, chrání, p
omáhá ti, stará se o tebe apod.
Také je řečeno, že السلام as-selám je podstatné jméno slovesné od slovesa سلم selleme a jeho zamýšleným významem zde je التسليم at-teslím, tedy pozdrav, ve shodě s Božími slovy:
إِنَّ اللَّـهَ وَمَلَائِكَتَهُ يُصَلُّونَ عَلَى النَّبِيِّ ۚ يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا صَلُّوا عَلَيْهِ وَسَلِّمُوا تَسْلِيمًا
Alláh i andělé Jeho věru svolávají požehnání na proroka; vy, kteří věříte, modlete se také za něj a svolávejte na něj mír! (Ahzáb: 56)“ [4]
Svolávání míru je tedy prosba k Alláhu ve prospěch Prorokaصلى الله عليه و سلم, aby Alláh ubránil a ochránil jeho osobu, dokud byl naživu a po jeho smrti aby uchránil a zachoval jeho náboženství, jeho tělo v jeho hrobě a poskytl mu ochranu v Den Soudu. Znamená prosbu, aby byl Prorokصلى الله عليه و سلم uchráněn všech obtíží a každé újmy, aby byl v míru a bezpečí a nikdy nepřišel o dobro a požehnání od Alláha, ani na tomto světě ani v Den Soudu. Totéž se vztahuje i na jeho ummu a jím zvěstovaný náboženský Zákon.
Příkaz takto prosit Alláha za Proroka صلى الله عليه و سلم je potvrzen i na dalším místě v Koránu, kde Vznešený Alláh lidem vysvětluje, proč jim posílá Prorokaصلى الله عليه و سلم:
لِّتُؤْمِنُوا بِاللَّـهِ وَرَسُولِهِ وَتُعَزِّرُوهُ وَتُوَقِّرُوهُ وَتُسَبِّحُوهُ بُكْرَةً وَأَصِيلًا
Abyste v Boha a posla Jeho uvěřili, pomáhali Mu a uctívali a slavili Jej za jitra i za večera. (Feth: 9)
Podle Ibn ‘Abbáse slovo تعزروه tu’azirúhu znamená „abyste vyjadřovali jeho velký význam“ a slovo توقروه tuwakkirúhu znamená „abyste jej velebili a ctili.“ [5]
Toto velebení a ctění podle šejcha Turkího ‘Ísá al-Mutajrího znamená povinnosti i po jeho smrti, zrovna jako když byl naživu. Tato povinnost je plněna zmíněním salawátu, tedy formulky صلى الله عليه و سلم „salla ‘lláhu ‘alejhi we sellem“ tj. „nechť mu Alláh žehná a dopřeje mír“ při zmínce jeho jména, když citujeme jeho hadísy a hovoříme o jeho Sunně, nebo když hovoříme o jeho životě. [6]
Smyslem opakování těchto slov je jednak splnění Alláhem uložené povinnosti a vstup mezi ty nejvybranější, kteří jsou Alláhu nejvíce poslušni, a druhak prosba k Alláhu, aby Prorokoviصلى الله عليه و سلم daroval nejvyšší stupeň v ráji, arab. وسيلة wesíla – přednostní nejvyšší a čestné postavení a vzpomínání lidmi po tom, co je nejlepší, na obou světech. Je to také vyjádření naší lásky k Prorokovi صلى الله عليه و سلم a oddanosti vůči Koránu, Sunně a všemu, co je jeho odkazem.
Tímto jsou vůči Prorokovi صلى الله عليه و سلم naplněna slova Boží:
وَرَفَعْنَا لَكَ ذِكْرَكَ
(Což) pověst tvou jsme do výše nezvedli? (Inširáh:3)
A kdo je ten, koho pověst měla být vyzdvižena do výše? Nejlepší z potomků Adamových, poslední Prorok a Posel Boží, Muhammed ibn ‘Abdulláh, nechť Alláh žehná jemu, jeho rodině, jeho společníkům a všem, co kráčí po jeho přímé a správné cestě až do posledního dne. Člověk žijící prostým a tvrdým životem, který přišel o otce ještě když byl v lůně své matky, což je nejtěžší podoba sirotka. Jako malý chlapec svýma malýma ručkama pomáhal pohřbívat vlastní matku, zatímco jeho srdce pukalo žalem. Měl tehdy pouhých šest let. Vyrůstal nejprve v domě své kojné, potom v domě svého dědečka a po jeho smrti v domě svého strýce. Oženil se a velmi miloval svou manželku, dokud neovdověl. Pohřbil ji i své dva malé syny, kteří se nedožili ani dvou let, truchlíce za nimi. Ztratil i své dvě dcery v rozpuku jejich mladosti. Jeho odpůrci a nepřátelé na něj vrhali kameny, ale on jim i přesto odpustil. Když padl na tvář, vysypali na něj velbloudí vnitřnosti. Zůstal však pokorně v této poloze, i když po jeho vznešené tváři tekla hnijící krev a nečistota. A těm, kteří mu to udělali, odpustil. Škrtili ho jeho vlastním oděvem tolik, až se začal dusit, ale těm, kteří mu to udělali, odpustil. Házeli mu do cesty trní, aby si poranil bosá chodidla, metali před jeho dům špínu a odpadky, ale on jim to vše odpustil. Ostouzeli jej jako lháře, pomatence a blázna, ale on jim i přesto odpustil. Zažil dny, kdy kvůli svým mučitelům neměl co do úst, ani půl datle, znemožňovali mu setkat se se svými blízkými, ale on jim i přesto odpustil. Vyrazili mu dva přední zuby, zapíchli železo do tváře, pokoušeli se ho otrávit i zničit pomocí černé magie, vyhnali ho z jeho vlastního města. Ale on jim vše odpustil. Vše. Proč? Pro mne, pro tebe, pro celou ummu islámu.
On je ten, který za nás všechny prosil celý svůj život. Matka věřících ‘Á´iša رضّى الله عنها vyprávěla:
لما رأيت من النبي صلى الله عليه وسلم طيب النفس , قلت : يا رسول الله ادع الله لي.
„Když jsem jednou viděla Božího Posla صلى الله عليه وسلم v dobrém rozpoložení, řekla jsem mu: „Posle Boží, popros za mne Alláha.“
قال : اللهم اغفر لعائشة ما تقدم من ذنبها و ما تأخر و ما أسرت و ما أعلنت
Pravil: „Alláhumme ghfir li ‘Áišate má takaddame minzunúbihá we má teachchare we má asirret we má a’lenet – tj. Ó Alláhu, odpusť ‘Áiši to z jejích hříchů, co předcházelo i co bude následovat, co bylo utajeno i co se projeví.“
فضحكت عائشة حتى سقط رأسها في حجر . رسول الله صلى الله عليه وسلم من الضحك , فقال:
Potom jsem se doširoka usmála tak, až mi hlava spadla do klína. Posel Boží صلى الله عليه وسلم na to řekl:
أيسرك دعائي ?
„Učinila tě má prosba šťastnou?“
فقالت : و ما لي لا يسرني دعاؤك ?
Odpověděla jsem: „Jakpak by mne tvá prosba neměla učinit šťastnou?“
فقال : والله إنها لدعوتي لأمتي في كل صلاة
On صلى الله عليه وسلم na to odvětil: „Při Alláhu, toto je vskutku prosba za mou ummu v každé modlitbě“ [7]
A on je také ten, který odložil svou zaručenou prosbu až na Soudný Den, aby mohl prosit i pro nás, kteří přijdeme stovky let po něm. Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
لِكُلِّ نَبِيٍّ دَعْوَةٌ مُسْتَجَابَةٌ وَإِنِّي اخْتَبَأْتُ دَعْوَتِي شَفَاعَةً لأُمَّتِي وَهِيَ نَائِلَةٌ إِنْ شَاءَ اللَّهُ مَنْ مَاتَ مِنْهُمْ لاَ يُشْرِكُ بِاللَّهِ شَيْئًا
„Každému prorokovi byla dána zaručeně vyslyšená prosba a já jsem ji odložil coby prosbu přímluvy za svou ummu. Ona, dá-li Alláh, pak zahrne kohokoli z nich, kdo zemřel, aniž by cokoli přidružoval k Alláhu.“ [8]
Což si on nezaslouží, abychom naoplátku žehnali my jemu, prosili za něj a následovali ho?
Příkaz žehnat Prorokovi صلى الله عليه و سلم a svolávat na něj mír dále dokládá i Sunna.
‘Abdulláh ibn ‘Amr ibnu l-‘Ás رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم ohledně této povinnosti pravil:
إِذَا سَمِعْتُمُ الْمُؤَذِّنَ فَقُولُوا مِثْلَ مَا يَقُولُ الْمُؤَذِّنُ ثُمَّ صَلُّوا عَلَىَّ فَإِنَّهُ مَنْ صَلَّى عَلَىَّ صَلاَةً صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ بِهَا عَشْرًا ثُمَّ سَلُوا لِيَ الْوَسِيلَةَ فَإِنَّهَا مَنْزِلَةٌ فِي الْجَنَّةِ لاَ تَنْبَغِي إِلاَّ لِعَبْدٍ مِنْ عِبَادِ اللَّهِ وَأَرْجُو أَنْ أَكُونَ أَنَا هُوَ وَمَنْ سَأَلَ لِيَ الْوَسِيلَةَ حَلَّتْ عَلَيْهِ الشَّفَاعَةُ
„Když uslyšíte muezína, opakujte po něm to, co říká a potom proneste žehnání na mne, protože kdo mi žehná, tomu Alláh žehná desetkrát. Potom od Alláha proste o al-Wesílu. To je místo v Ráji, které je souzeno jen jedinému Božímu služebníkovi a já doufám, že jím budu. Za toho, kdo pro mne bude žádat wesílu, mi bude dovoleno se přimluvit.“ [9]
Ve stručnější verzi se traduje od Abú Hurejry رضي الله عنه, že Prorok صلى الله عليه وسلم také řekl:
مَنْ صَلَّى عَلَىَّ وَاحِدَةً صَلَّى اللَّهُ عَلَيْهِ عَشْرًا
„Kdokoli poprosí o požehnání pro mne, tomu Alláh požehná desetkrát.” [10]
Tedy toho pozvedne v Ráji o deset stupňů, připíše deset dobrých skutků, odpustí deset špatných.
Ohledně požehnání od Džibríla عليه السلام ‘Abdulláh ibn Abí Talha slyšel svého otce vyprávět, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم jednou přišel s rozzářenou tváří a pravil:
إِنَّهُ جَاءَنِي جِبْرِيلُ صلى الله عليه وسلم فَقَالَ أَمَا يُرْضِيكَ يَا مُحَمَّدُ أَنْ لاَ يُصَلِّيَ عَلَيْكَ أَحَدٌ مِنْ أُمَّتِكَ إِلاَّ صَلَّيْتُ عَلَيْهِ عَشْرًا وَلاَ يُسَلِّمَ عَلَيْكَ أَحَدٌ مِنْ أُمَّتِكَ إِلاَّ سَلَّمْتُ عَلَيْهِ عَشْرًا
„Džibríl přišel za mnou a řekl mi: „Což tě, ó Muhammede, nepotěší zjištění, že není nikdo z tvé ummy, kdo za tě poprosí o požehnání, aniž bych já nepoprosil o požehnání za něj desetkrát? A že není nikdo, kdo by na tebe svolal mír, aniž bych já nesvolal mír i na něj desetkrát?“ [11]
‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
إِنَّ أَوْلَى اَلنَّاسِ بِي يَوْمَ اَلْقِيَامَةِ, أَكْثَرُهُمْ عَلَيَّ صَلَاةً
„Největší nárok na mne ze všech lidí bude v Den Zmrtvýchvstání mít ten, kdo mi nejštědřeji žehnal.“ [12]
Tj. bude mu nejblíže, bude mít největší a nejpřednější nárok na jeho přímluvu, bude jím nejvíce milován a tím nejvíce milován i Alláhem a tomu se dostane nejvíce požehnání.
‘Abdulláh رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
إن لله ملائكة سياحين في الأرض يبلغوني عن أمتي السلام
„Alláh má anděly, kteří putují po zemi a doručují mi pozdrav mé ummy.“ [13]
‘Ásim ibn ‘Ubejdulláh slyšel ‘Abdulláha ibn ‘Ámira ibn Rabí’u v
yprávět od svého otce, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم pravil:
مَا مِنْ مُسْلِمٍ يُصَلِّي عَلَىَّ إِلاَّ صَلَّتْ عَلَيْهِ الْمَلاَئِكَةُ مَا صَلَّى عَلَىَّ فَلْيُقِلَّ الْعَبْدُ مِنْ ذَلِكَ أَوْ لِيُكْثِرْ
„Není muslima, který by mi žehnal a svolával na mne mír, aniž by mu nežehnali a nesvolávali by na něj mír i andělé, dokud on žehná a svolává mír na mne. Nechť tak tedy činí, ať už málo nebo hojně.” [14]
Tj. ten bude nejvíce chválen anděly.
Naopak o tom, kdo Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم tento jeho nárok odepřel, je podle ‘Alího Ibn Abí Táliba رضي الله عنه ze strany Proroka صلى الله عليه و سلم řečeno:
الْبَخِيلُ الَّذِي مَنْ ذُكِرْتُ عِنْدَهُ فَلَمْ يُصَلِّ عَلَىَّ
„Lakomým jest ten, který za mne, když jsem mu vzpomenut, nepoprosí o požehnání.“ [15]
O požehnání pro Proroka صلى الله عليه و سلم se prosí minimálně pronesením slov صلى الله عليه وسلم salla ´lláhu ‘alejhi we sellem, s přibližným významem „nechť mu Alláh požehná a dopřeje mu míru.“ Toto je nejkratší alternativa dochovaná přímo od Proroka صلى الله عليه و سلم, na základě praxe jeho společníků رضي الله عنهم أجمعين. Proto ji nelze modifikovat dalším krácením.
Háfiz Ibn Hadžer al-‘Askallání pravil:
„Znění proseb jsou jasně dané (arab. توقيفي tewkífí, tj. coby skutky uctívání musí být vykonány přesně daným způsobem, tedy recitovány přesně danými slovy, jak jsou dochovány) a mají zvláštní vlastnosti, které nemohou být předmětem analogie. Proto každý musí dodržovat to znění, které se dochovalo.“ [16]
_____________________________________________________
[1] Viz Tefsíru l-Kur´áni l-‘azím, 3/663.
[2] Viz Tefsíru l-Kerími l-Mennán, komentář k příslušnému verši.
[3] Viz aš-Šerhu l-mumti’, 3/163-164.
[4] Viz Šerhu l-mumti’, 3/149-150.
[5] Viz Ibid., tefsír příslušného verše.
[6] Viz al-Mulachchasu l-mufíd fí ahkámi l-muslimi l-džedíd, str. 94.
[7] Zaznamenal al-Bezzár v Musnedu, hadís č. 2658. Jako sahíh jej doložil Ibn Hadžer v Zewáidu l-Bezzár, str. 284; a al-Hajsemí v Medžme’u z-zewáid, 9/244; jako hasan jej doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 2254. Viz také Sahíhu mewáridi z-zemen, č.1875.
[8] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3602 jako hasan sahíh.
[9] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3974 jako hasan sahíh.
[10] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 408 a od ‘Abdulláha ibn ‘Amr ibnu l-‘Ás رضي الله عنهما v hadíse č. 384.
[11] Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 1295.
[12] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 484 jako hasan gharíb; Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 911; Abú Ja’lá v Musnedu, hadís č. 5011; a al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, hadís č. 1462.
[13] Zaznamenali an-Nesáí v Sunenu, 1/189; kádí Ismá’íl ve Fadlu s-saláti ‘ale n-nebí, podání č. 21; Ibn Nedždžár v Táríchu l-Medína, str. 398; at-Taberání v Mu’džemu l-kebír, 2/81/3; Abú Nu’ajm v Achbáru Asbahán, 5/205; a Ibn Kajjim v Dželá´u l-afhám, str. 27. jako sahíh doložili Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 1392; al-Hákim v Mustedreku, 2/421; al-Albání v Sahíhu Suneni n-Nesáí, hadís č. 1215 a v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 2853.
[14] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 960.
[15] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3546 jako hasan sahíh gharíb.
[16] Viz Fethu l-Bárí, 11/112.