Vysvětlení šesti práv muslima na muslimovi podle as-San'áního

Pokud neuplyne mezi odchodem a novým příchodem či setkáním příliš dlouhý čas, není nutné zdravit znovu. Avšak v hadísu zaznamenaném Abú Dáwúdem je řečeno:

إِذَا لَقِيَ أَحَدُكُمْ أَخَاهُ فَلْيُسَلِّمْ عَلَيْهِ فَإِنْ حَالَتْ بَيْنَهُمَا شَجَرَةٌ أَوْ جِدَارٌ أَوْ حَجَرٌ ثُمَّ لَقِيَهُ فَلْيُسَلِّمْ عَلَيْهِ أَيْضًا .

„Pokud někdo z vás potká svého druha, nechť ho pozdraví. A pokud je rozdělí od sebe strom či zeď nebo kámen a potom se znovu potkají, nechť jej pak pozdraví taktéž.“ ^[9]

Anas ibn Málik رضي الله عنه pravil: „Společníci Posla Božího صلى الله عليه و سلم pokud spolu někam šli a rozpojil je strom či kopeček tak, že jeden musel na jednu a druhý na druhou stranu a když se znovu setkali, znovu jeden druhého pozdravili pozdravem míru.“

2.

Druhým nárokem je, že „pokud jej pozve, odpoví na jeho pozvání.“ Toto se vztahuje všeobecně na každé pozvání, z čehož učenci jako obzvláště důležité vydělují pozvání na svatební hostinu (arab. وليمة welíma) a podobné záležitosti. Také bylo řečeno, že odpovědět na pozvání na svatební hostinu je povinností a odpovědět na jakékoli pozvání je doporučeno, kvůli hrozbě, která je spjata s odmítnutím pozvání na welímu a ne s jakýmkoli jiným pozváním.

3.

Třetím nárokem je, že „když požádá o radu, poskytne mu ji,“ což ukazuje na povinnost poskytnout radu a nedopustit se přitom žádného zjevného ani skrytého podvodu či neupřímnosti. Povinností je poskytnout radu tomu, kdo si o ni žádá a doporučeno je radu poskytnout i v situaci, kdy si to žádá situace a znamená to poskytnutí podpory v tom, co je dobré a chvályhodné.

4.

Čtvrtým je „pokud kýchne a poděkuje Alláhu, odpovědět mu“ prosbou. Toto ukazuje na povinnost poprosit za toho, kdo kýchne a poděkuje Alláhu. Poděkovat Alláhu po kýchnutí je taktéž povinností, byť to podle an-Newewího hadís nedokazuje přímo a shoda panuje jen na povinnosti odpovědi. Jak správně vyjádřit chválu Alláhu po kýchnutí, jak poprosit za kýchajícího a jak má kýchající odpovědět na prosbu za něj, je vysvětleno hadísem zaznamenaným al-Buchárím od Abú Hurejry رضي الله عنه, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

إِذَا عَطَسَ أَحَدُكُمْ فَلْيَقُلِ الْحَمْدُ لِلَّهِ‏.‏ وَلْيَقُلْ لَهُ أَخُوهُ أَوْ صَاحِبُهُ يَرْحَمُكَ اللَّهُ‏.‏ فَإِذَا قَالَ لَهُ يَرْحَمُكَ اللَّهُ‏.‏ فَلْيَقُلْ يَهْدِيكُمُ اللَّهُ وَيُصْلِحُ بَالَكُمْ.

„Když někdo z vás kýchne, nechť řekne: „Al-Hamdu li-lláh,“ tj. „chvála Alláhu,“ a nechť mu jeho bratr či společník odpoví: „Jerhamuke ´lláh,“ tj. „Alláh ti se smiluj,“ načež nechť ten, kdo kýchl, následně řekne: „Jehdíkumu lláhu we juslih bálekum,” tj. „Alláh nechť vás vede a napraví vaše záležitosti.“ ^[10] Tento hadís uvádí i Abú Dáwúd a další. 

Od Abú Hurejry رضي الله عنه se uvádí také další hadís, v němž stojí:

إِذَا عَطَسَ أَحَدُكُمْ فَلْيَقُلِ الْحَمْدُ لِلَّهِ عَلَى كُلِّ حَالٍ وَلْيَقُلْ أَخُوهُ أَوْ صَاحِبُهُ يَرْحَمُكَ اللَّهُ وَيَقُولُ هُوَ يَهْدِيكُمُ اللَّهُ وَيُصْلِحُ بَالَكُمْ .

„Když někdo z vás kýchne,nechť řekne: „Chvála Alláhu za všech okolností,“ nechť mu jeho bratr či společník odpoví: „Alláh ti se smiluj“ a nechť mu on odpoví nazpět: „Alláh nechť vás vede a napraví vaše záležitosti.“ ^[11]

S takovou odpovědí souhlasí většina. Kúfané uvádějí i odpověď يَغْفِرُ اللَّهُ لَنَا وَلَكُمْ jeghfiru lená we lekum, tj. „nechť Alláh odpustí nám i vám,“ shodně tomu, co zaznamenal at-Taberání od Ibn Mes’úda رضي الله عنه a zaznamenal al-Buchárí ve svém díle al-Adebu l-mufred. Uvádí se také, že je možno zvolit si jakoukoli formulaci z těchto dvou je libo a je možné je i kombinovat dohromady. Podle záhirovců jen tyto dvě formulace zaručují splnění povinnosti odpovědět kýchajícímu a spolu s Ibn ‘Arebím jsou toho názoru, že odpovědět mu je povinností kohokoli, kdo ho uslyší kýchnout, což dokazují hadísem od Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenaným al-Buchárím, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

فَإِذَا عَطَسَ أَحَدُكُمْ وَحَمِدَ اللَّهَ كَانَ حَقًّا عَلَى كُلِّ مُسْلِمٍ سَمِعَهُ أَنْ يَقُولَ لَهُ يَرْحَمُكَ اللَّهُ‏.‏

„Když tedy někdo z vás kýchne, nechť každý muslim, který to slyší, mu odpoví slovy: „Jerhemuke ´lláh,“ tj. „Alláh ti se smiluj.“ ^[12] Toto je také stanovisko Abú Dáwúda, autora Sunenu.

Od Ibn ‘Abdulberra se uvádí s přijatelným řetězcem tradentů, že Abú Dáwúd as-Sidžistání byl na lodi, když uslyšel kohosi na břehu kýchnout a zaplatil jeden dirhem jen za to, aby loď zastavila a on se mohl k dotyčnému dostat a poprosit za něj proto, že kýchl. Potom se vrátil zpět a když se ho tázali, proč tak uč
inil, řekl: „Možná, že právě tato prosba mi bude přijata.“ Když se pak vydali dále, kdosi řekl lidem na lodi: „Abú Dáwúd koupil Ráj za jediný dirhem!“

An-Newewí smýšlí, že je oblíbeno (arab. مستحب mustehabb) připomenout kýchajícímu, který zapomněl, aby pronesl slova chvály Alláhu, protože i toto je radou a rada znamená nasměrovat někoho na dobro.

Ohledně chování toho, kdo kýchne, zaznamenali al-Hákim a al-Bejhekí hadís od Abú Hurejry رضي الله عنه s řetězcem až k Božímu Posluصلى الله عليه و سلم, který řekl:

إذَا عَطَسَ أَحَدُكُمْ فَلْيَضَعْ كَفَّيْهِ عَلَى وَجْهِهِ وَلْيَخْفِضْ بِهَا صَوْتَهُ.

„Když někdo z vás kýchne, nechť přiloží svou dlaň k ústům a ztiší svůj hlas.“ ^[13]

Taktéž po slovech الحمد لله „al-hamdu li-lláh“ – chvála Alláhu, třeba dodat slova رب العالمين „Rabbi l-‘álemín,“ tj. „Pánu světů,“ kvůli hadísu uváděném at-Taberáním od Ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

إذَا عَطَسَ أَحَدُكُمْ فَقَالَ: الْحَمْدُ لِلَّهِ قَالَتْ الْمَلَائِكَةُ رَبِّ الْعَالَمِينَ، فَإِذَا قَالَ أَحَدُكُمْ رَبَّ الْعَالَمِينَ قَالَتْ الْمَلَائِكَةُ رَحِمَك اللَّهُ.

„Když někdo z vás kýchne a řekne: „al-hamdu li-lláh,“ tj. „chvála Alláhu,“ andělé dodají: „Rabbi l-‘álemín,“ tj. „Pánu světů.“ A když řekne: „al-hamdu li-lláhi Rabbi l-‘álemín,“ andělé řeknou: „Rahimeke ´lláhu,“ tj. „Budiž ti Alláh milostiv.“ ^[14]

Toto je jinak předpis pro kýchání, které se třikrát opakuje. 

Pokud ovšem někdo kýchne více, nežli třikrát, potom je daná osoba nachlazená a na kýchání se již neodpovídá a prosba se nerecituje, kvůli hadísu, v němž Abú Hurejra رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:

إذَا عَطَسَ أَحَدُكُمْ فَلْيُشَمِّتْهُ جَلِيسُهُ فَإِنْ زَادَ عَلَى ثَلَاثٍ فَهُوَ مَزْكُومٌ وَلَا يُشَمَّتُ بَعْدَ ثَلَاثٍ

„Když někdo z vás kýchne, nechť ten, kdo s ním sedí, na kýchnutí odpoví. A když kýchne více, nežli třikrát, potom je nachlazený a na víc, než trojnásobné kýchnutí se neodpovídá.“ ^[15]

Ibn Abí Džemra uvádí, že tento hadís je důkazem nezměrného Božího dobrodiní tomu, kdo kýchne a též toho, že tohoto dobrodiní je třeba využít, protože přináší dobro. Dobrodiní kýchání odstraňuje škodlivé věci a proto je třeba za něj Alláhu vyjádřit vděk, což s sebou přináší další odměnu a možnost prosby pro toho, kdo odpoví kýchajícímu na jeho kýchnutí, když na tuto odpověď kýchající odpoví zpět. V kýchání je velká milost, neboť touto cestou se tělo zbavuje škodlivých částic či látek nahromaděných v dutinách, jež by mohly způsobit nepříjemné choroby. Kýchání je, jak je taktéž řečeno, pro tělo totéž, co zemětřesení pro zemi. Když po kýchnutí v těle zůstane vše na svém místě, je třeba za to upřímně a ze srdce poděkovat Alláhu.

Takto se odpovídá pouze muslimům, zatímco pro nemuslimy je určena odpověď jiná, čehož důkazem je hadís zaznamenaný Abú Dáwúdem a at-Tirmizím od Abú Músá al-Aš’arího رضي الله عنه, že medínští židé se pokoušeli v přítomnosti Posla Božího صلى الله عليه وسلم kýchnout, v naději, že za ně poprosí o milost, nicméně on jim odpověděl takto:

يَهْدِيكُمْ اللَّهُ وَيُصْلِحُ بَالَكُمْ.

„Alláh nechť vás vede a napraví vaše záležitosti.“ ^[16]

Podmínka pro tuto odpověď je ovšem tak jako u muslimů to, že dotyčný za kýchnutí poděkuje Stvořiteli.

5.

Pátým nárokem či právem muslima na muslimovi je „když onemocní, navštíví ho.“ Formulace ukazuje na to, že nemocného muslima navštívit je pro jiného muslima povinností, což potvrzuje al-Buchárí s tím, že jde o o kolektivní povinnost, nicméně názorem většiny je, že jde o velmi silné doporučení (arab. مندوب mendúb). An-Newewí uvádí od autorů šesti nejautentičtějších sbírek hadísů, že nejde o vyslovenou povinnost a Ibn Hadžer smýšlí, že záleží na situaci.

Pokud je toto nárokem muslima na muslimovi, potom je naprosto jedno, zda dotyčného poznáme či nikoli, zda jde o někoho z rodiny, či nikoli. Vnější smysl hadísu ukazuje, že se jedná všeobecně o jakoukoli bolest, kromě pokud se jedná o zánět spojivek. Nicméně Abú Dáwúd uvádí od Zejda ibn Arkama رضي الله عنه slova: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم mne navštívil, když jsem měl zanícené oči.“ ^[17] Tento hadís al-Hákim oceňuje jako sahíh, zaznamenal ho i al-Buchárí v Adabu l-mufred.

Ibn Mádža uvádí od Anase ibn Málika رضي الله عنه, že „Posel Boží صلى الله عليه و سلم nenavštívil nemocného, dokud od propuknutí jeho nemoci neuběhly tři dny,“ ^[18] nicméně v tomto hadísu je vypuštěno jméno jednoho z vypravěčů.

Z vnějšího smyslu hadísu by se mohlo zdát, že se nevztahuje i na nemuslimy, nicméně je dobře známo, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم navštívil svého nemocného nemuslimského sluhu a prosil za jeho uzdravení a také, že navštívil v době nemoci i svého nemuslimského strýce Abú Táliba, když umíral a nabádal ho, aby na smrtelné posteli pronesl slova sv
ědectví víry.

6.

Šestou povinností zmíněnou v našem předmětném hadísu je, že „když zemře, vyprovodí ho,“ což odkazuje na nutnost uspořádat pro zemřelého muslima pohřební modlitbu (arab. الجنازة al-dženáza) a kolektivní povinnost přijít na ni, lhostejno zda dotyčného muslima známe, či nikoli.

Autor: imám Muhammed ibn Ismá’íl as-San’ání

Zdroj: Subúlu s-selámi Šerhu Bulúghi l-merámi min adilleti l-ahkám, 2/611-613, redakčně upraveno.

________________________________________________________

[1] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2162.

[2] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1239.

[3] Od Aš’ase ibn Sulejma رضي الله عنه zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2066.

[4] Od ‘Abdulláha ibn ‘Amra رضي الله عنه zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 28; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 39.

[5] Od ‘Alího ibn Abí Táliba رضي الله عنه zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 5210; a al-Bejhekí v Sunenu, 9/49. Jako hasan li ghajrihi.

[6] Od Abú Hurejry zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6232. 

Podle jiného podání také:

لِيُسَلِّمْ اَلصَّغِيرُ عَلَى اَلْكَبِيرِ …

„zdraví mladší staršího …“ Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6231.

[7] Od Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2167.

[8] Od Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2706 jako hasan.

[9] Od Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 5200.

[10] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6224.

[11] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 5033. 

Podobný hadís se traduje i od ‘Alího ibn Abí Táliba رضي الله عنه, v jehož verzi stojí: 

… وَلْيَقُلْ لَهُ مَنْ عِنْدَهُ يَرْحَمُكَ اللَّهُ وَيَرُدُّ عَلَيْهِمْ … 

„… nechť mu ti okolo odpovědí: „Alláh ti se smiluj“ a nechť jim on odvětí nazpět ...“ Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 976.

[12] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6226.

[13] Zaznamenal al-Hákim v Mustedreku, hadís č. 7653; a al-Bejhekí v Sunenu, hadís č. 9353. Jako sahíh jej doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 685.

[14] V hadísu je ovšem jistá slabost. Od al-Bejhekího v Šu’abu l-ímán jej uvádí i as-Sujútí v Džámi’u l-ahádís, 3/361, hadís č. 2357. Viz také al-Habáiku fí achbáiri l-meláik, 1/50.

[15] Viz Sunen Abí Dáwúd, 2/603 jako merfú’; Ibnu s-Sunní v ‘Amelu l-jewmi we l-lejla, hadís č. 251; a Ibn ‘Asákír v Táríchu Dimešk, 2/391. Jako hasan li ghajrihi jej ocenil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, 3/318. Podobný hadís bez dodatku „a na víc, než trojnásobné kýchnutí, se již neodpovídá“ zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3714 od Akwa’a رضي الله عنه.

[16] Od Abú Burdy رضي الله عنه zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 5038; a at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2739 jako hasan sahíh.

[17] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3102.

[18] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 1437.