Alláh سبحانه و تعالى pravil v Koránu:
يَا بَنِي آدَمَ قَدْ أَنزَلْنَا عَلَيْكُمْ لِبَاسًا يُوَارِي سَوْآتِكُمْ وَرِيشًا وَلِبَاسُ التَّقْوَىٰ ذَٰلِكَ خَيْرٌ
Synové Adamovi, seslali jsme vám již oděvy, které nahotu vaši přikrývají, i ozdoby, avšak oděv bohabojnosti je lepší. (A’ráf: 26)
Alláh سبحانه و تعالى pravil v Koránu:
يَا بَنِي آدَمَ قَدْ أَنزَلْنَا عَلَيْكُمْ لِبَاسًا يُوَارِي سَوْآتِكُمْ وَرِيشًا وَلِبَاسُ التَّقْوَىٰ ذَٰلِكَ خَيْرٌ
Synové Adamovi, seslali jsme vám již oděvy, které nahotu vaši přikrývají, i ozdoby, avšak oděv bohabojnosti je lepší. (A’ráf: 26)
V tomto verši je připomenuto lidstvu dobrodiní, kterým je zahrnul Alláh, v podobě oblečení.
Lidský oděv má dva základní účely:
1. Pokrývá nahotu lidského těla a chrání je před nepříznivými vnějšími vlivy.
2. Slouží i jako ozdoba.
Nejkrásnějším však Alláh učinil oděv bohabojnosti (arab. libásu t-taqwá لِبَاسُ التَّقْوَىٰ). I jeho účel je mnohem lepší a vznešenější, než je tomu u běžného oděvu. To proto, že člověk jako oděv může použít cokoli, do čeho se oblékne, případně to může použít, aby se zkrášlil, zatímco se bohabojnost neodráží na lidském zevnějšku, nýbrž v lidském nitru, jehož prostřednictvím až poté vystupuje navenek v podobě cudného oblečení tím způsobem, jak je popsáno v Sunně.
Imám al-Begháwí ve svém tefsíru tohoto verše zmiňuje různá vysvětlení toho, co přesně má oděv bohabojnosti znamenat. Uvádí různé názory předních vykladačů Koránu z řad selef:
Katáda a as-Suddí uvádějí, že to znamená mít ímán.
Hasan al-Basrí smýšlí, že to znamená stud, protože ten je pevně spjat s bohabojností.
‘Átíjja uvádí od Ibn ‘Abbáse, že oděv bohabojnosti vykládal jako dobré skutky.
‘Urwa ibnu z-Zubejr uvedl, že to znamená mít před Alláhem posvátnou bázeň.
Al-Kilbí uvedl, že to znamená cudnost a nošení takového oděvu, který neukazuje a neobtahuje křivky těla.
‘Abdurrahmán ibn Zejd ibn Aslem uvádí, že toto znamená bázeň před Alláhem a uvědomění si vlastních chyb.
Také bylo řečeno, že se jedná o hrubou vlnu a prostý oděv, nošený bohabojnými lidmi.
Aš-Šewkání dodává, že jde o „oděv, který brání svému nositeli překračovat hranice stanovené Alláhem.” Jiní řekli, že tímto „oděvem bohabojnosti ” je prostě jen islám …
To, co z uvedených vysvětlení lze pochopit je, že „oděv bohabojnosti” v sobě shrnuje vše, co bylo zmíněno, jako oblečení ve fyzickém smyslu slova, které je v souladu se Sunnou, tak i duchovní, přenesený jeho význam, tj. dokonalost lidské víry, studu, bázně, cudnosti, konání dobrých skutků a pevnost v islámu.
Imám at-Taberí uvádí ve svém Tefsíru následující hadís, kde Prorok صلى الله عليه وسلم říká:
والذي نفس محمد بيده ، ما عمل أحد قط سرا إلا ألبسه الله رداء علانية ، إن خيرا فخير وإن شرا فشر
„Při tom, v Jehož je rukou duše Muhammedova, nikdo nic potají neudělá, aniž by jej pak Alláh neoděl na veřejnosti hávem, pokud dobrého tak dobrým a pokud zlého, tak zlým.“ [1]
Toto je symbolický smysl, stejně jako oděv, do kterého oblékne Alláh Své služebníky na onom světě, ve shodě s činy, které předtím vykonali.
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Boží Posel صلى الله عليه وسلم pravil:
إن الله لا ينظر إلى أجسادكم ولا إلى صوركم . ولكن ينظر إلى قلوبكم
„Věru Alláh nehledí na vaše těla, ani na vaše obličeje, ale hledí do vašich srdcí,” načež ukázal svými prsty směrem ke své hrudi. [2]
V jiném delším hadíse Prorok صلى الله عليه وسلم ukázal na svou hruď třikrát a pravil:
التَّقْوَى هَا هُنَا
„Bohabojnost je zde!” [3]
Imám an-Newewí uvádí k prvnímu podání, že víru neustavuje to, co se veřejně proklamuje a koná, ale to, co sídlí v srdci, nakolik si člověk uvědomuje Velikost Boží, nakolik má před ním bázeň a nakolik si je vědom Jeho Dohledu. Takový člověk pak přenese to, co je uvnitř i navenek a účtuje pečlivě se sebou samým. Pohledem Božím je Jeho Zrak, obklopující a dosahující každé věci. Poučení a pointa hadísu tkví v tom, že uvědomit si toto vše je záležitostí právě srdce.
Upřímnost každého jednotlivce se odráží v jeho skutcích.
Někteří lidé si zmíněný hadís o tom, že Alláh nehledí na „vaše těla a vaše obličeje” svévolně vykládají tak, že mohou nosit jaký se jim zlíbí oděv a že mohou činit cokoli, co si umanou, dokud jsou jejich úmysly čisté. Jenže titíž lidé právě zapomínají na to, že úmysly nemohou být upřímné, pokud se někdo odchyluje od Sunny Posla Božího صلى الله عليه وسلم, nebo ji nedodržuje, ať už se jedná o cokoli, v neposlední řadě i o oblečení.
Podobně Alláh سبحانه و تعالى hovoří o dobrém konání (arab. al-birr الْبِرُّ):
لَّيْسَ الْبِرَّ أَن تُوَلُّوا وُجُوهَكُمْ قِبَلَ الْمَشْرِقِ وَالْمَغْرِبِ وَلَـٰكِنَّ الْبِرَّ مَنْ آمَنَ بِاللَّهِ وَالْيَوْمِ الْآخِرِ
Zbožnost nespočívá v tom, že obracíte tváře své směrem k východu či západu, nýbrž zbožný je ten, kdo uvěřil v Boha, v den soudný … (Bekara: 177)
Podobně Alláh سبحانه و تعالى hovoří o obětinách:
لَن يَنَالَ اللَّهَ لُحُومُهَا وَلَا دِمَاؤُهَا وَلَـٰكِن يَنَالُهُ التَّقْوَىٰ مِنكُمْ
K Bohu nedospěje ani maso jejich, ani krev jejich, ale dospěje k Němu bohabojnost vaše. (Hadždž:37)
Ibn Kesír uvádí ve svém tefsíru, že Abú l-‘Álija pravil: „Židé se obraceli na západ, zatímco křesťané se obraceli na východ. Proto Alláh praví, že „zbožnost nespočívá v tom, že obracíte tváře své směrem k východu či západu,“ tj. toto je věc víry, která se musí usadit v srdci.”
Podobné se uvádí od al-Hasana a ar-Rabí’y bin Anase. As-Sewrí recitoval: „nýbrž zbožný je ten, kdo uvěřil v Boha,” načež uvedl, že vše, co následuje, jsou další dílčí typy konání dobra. A pravdu děl. Zajisté ti, kteří disponují vlastnostmi zmíněnými v tomto verši získali všechny stránky islámu a uvedli do praxe všechny typy konání dobra a spravedlivosti.
Také je dobré brát v potaz, že hned poté, co Alláh سبحانه و تعالى hovořil o oděvu bohabojnosti, dále praví:
يَا بَنِي آدَمَ لَا يَفْتِنَنَّكُمُ الشَّيْطَانُ كَمَا أَخْرَجَ أَبَوَيْكُم مِّنَ الْجَنَّةِ يَنزِعُ عَنْهُمَا لِبَاسَهُمَا لِيُرِيَهُمَا سَوْآتِهِمَا إِنَّهُ يَرَاكُمْ هُوَ وَقَبِيلُهُ مِنْ حَيْثُ لَا تَرَوْنَهُمْ إِنَّا جَعَلْنَا الشَّيَاطِينَ أَوْلِيَاءَ لِلَّذِينَ لَا يُؤْمِنُونَ
Synové Adamovi! Nechť vás nepokouší satan tak, jako způsobil odchod rodičů vašich z ráje, strhávaje z nich oděv, aby jim ukázal nahotu jejich! A dívá se na vás on i jeho spříseženci z místa, kde je nevidíte. A věru jsme učinili satany přáteli těch, kdož nevěří! (A’ráf: 27)
Tento verš v sobě zahrnuje mnoho podob správného vedení, jenom k nim proniknout. Alláh propojuje “oděv bohabojnosti ” v předešlém verši se strháváním oděvu praotce a pramáti lidstva – Ádema a Hawwá´ (tj. Adama a Evy), když neuposlechli svého Pána a padli za oběť našeptávajícímu šejtánovi. Toto nepřetržitě odráží pravou podstatu lidského srdce a upřímných úmyslů člověka, které se následně odrážejí i na jeho zevnějšku.
Šejtán a jeho nohsledi nás mohou vidět z úhlu, ze kterého je my vidět nemůžeme. Takto na nás číhá, jak pravil Alláhu:
ثُمَّ لَآتِيَنَّهُم مِّن بَيْنِ أَيْدِيهِمْ وَمِنْ خَلْفِهِمْ وَعَنْ أَيْمَانِهِمْ وَعَن شَمَائِلِهِمْ وَلَا تَجِدُ أَكْثَرَهُمْ شَاكِرِينَ
A pak je budu pokoušet zepředu i zezadu, zprava i zleva, takže většinu z nich shledáš nevděčnými! (A’ráf: 17)
Proto věz, že vděk je jednou z charakteristických vlastností pravých a skutečných věřících a nedá se získat jinak, nežli skrze bohabojnost, která se na člověku projeví a odrazí se i navenek v tom, co říká i v tom, co vykonává všemi částmi svého těla.
Nechť nám Alláh přidá bohabojnosti a učiní nás vděčnými.
_____________________________________________________
[1] Zaznamenal at-Taberí v Tefsíru, podání č. 14446; at-Taberání v Mu’džemu l-kebír, 1/180; a v al-Awsat, str. 484-485. Viz také Tefsíru l-Kuráni l-‘Azím, 3/400.
[2] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2564.
[3] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2565.