Vysvětlení verše: "Zajisté se Alláha obávají ze služebníků jeho ti nejučenější"

Alláh Vznešený praví:

إِنَّمَا يَخْشَى اللَّهَ مِنْ عِبَادِهِ الْعُلَمَاءُ

Zajisté obávají se Boha ze služebníků Jeho ti nejučenější (Fátir:28)

 

Tj. ti nejučenější, kteří se obávají Jeho absolutní Moci. Sem spadá kdokoli, kdo si vlastním ozumem uvědomí, že Alláh je Všemohoucí a je si jist, že Alláh může svého služebníka potrestat za konání hříchů.

Alí ibn Abú Talha zaznamenává od Ibn Abbáse, že tento verš vysvětlil: „Ti lidé, kteří vědí, že Alláh má moc nade vším.“

Rabí‘ ibn Anas říká: „Ten, kdo se Alláha neobává, není učeným.“

Mudžáhid říká: „Zajisté, znalcem, učeným je jen ten, kdo se obává Alláha Vznešeného, Mocného.“

Od Ibn Mas’úda se uvádí: „Stačí ze znalosti toliko obávat se Alláha a z nevědomosti toliko být spokojen sám se sebou.“ Tj. v bezpečí, co se týče Božích hrozeb.

Se’ada ibn Ibráhíma se otázali: „Kdo nejlépe rozumí víře mezi lidmi Medíny?“ „Ten, kdo se nejvíce obává Alláha,“ odpověděl.

Od Alího je zaznamenáno, že řekl: „Skutečný učenec je ten, který nečiní lidem z Boží víry zoufalství, ani jim neustupuje při jejich neposlušnosti vůči Alláhu. Ten, kdo je nečiní bezpečnými před obavou z trestu Božího, kdo sám sebe neváže za nic jiného, než za Zjevení. Zajisté, není žádného dobra v uctívání, které není vedeno znalostí. A není užitku ve znalosti, bez jejího pochopení. A není dobra v recitaci Koránu, není-li provázena pozorností k jeho významům.“

Dárimí zaznamenává mursal hadís[1] na autoritu Abú Muhammeda od al-Makhúla, že Posel Boží صلى اله عليه و سلم řekl: „Přednost učeného nad hojně uctívajícím je jako přednost mne nad nejslabším z vás.“ Dárimí říká: „Abú n-Nu’mán nám vyprávěl od Hammáma ibn Zejd, ten od Jezída ibn Házima, jenž pravil: „Můj strýc Džerír ibn Zejd slyšel od Tubá’ího a ten od Ka’ba zaznamenal následující: „Našel jsem popis těchto lidí, kteří získávají znalost, ale nechovají se podle ní. Dosahují porozumění (ar. jetefekkahún), ale nikoli, aby uctívali Alláha. Hledají vezdejšek skrze skutky pro svět posmrtný. Jejich roucho je jako beránčí, leč srdce hořká jako aloe[2]. Jsou zcela nedbalí vůči Mně, snaží se Mne oklamat, a Já je za to uvrhnu v odplatu tak tvrdou, že přinutí i trpělivého být zmatený a rozrušený.“ Tirmízí zaznamenává tato slova jako Prorokův صلى الله عليه و سلم hadís na autoritu Abú Dardáa.

 

Zamachšarí dodává, že verš se týká lidí, jako byli Abú Hurejra nebo Omar ibn ‘Abdul‘azíz. Lze jej chápat také jako konsekvenci, že Alláh těmto lidem kvůli jejich obavě před Božím trestem dá respekt a postavení mezi lidmi.

---