Vznešený Alláh ohledně včel a medu praví:
يَخْرُجُ مِن بُطُونِهَا شَرَابٌ مُّخْتَلِفٌ أَلْوَانُهُ فِيهِ شِفَاءٌ لِّلنَّاسِ ۗ إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَآيَةً لِّقَوْمٍ يَتَفَكَّرُونَ
„A z útrob jejich pak vychází nápoj barev rozličných, v němž lék jest pro lidi. A to věru je znamení pro lid přemýšlivý.“ (Nahl: 69)
Abú Se’íd al-Chudrí رضي الله عنه vyprávěl:
„Jeden muž přišel za Poslem Božím صلى الله عليه وسلم a řekl mu: „Můj bratr si stěžuje na křeče v žaludku.“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odpověděl:
اسْقِهِ عَسَلاً
„Dej mu popít medu.“
Po nějaké době se dotyčný k Prorokovi صلى الله عليه وسلم vrátil a řekl: „Dal jsem mu med, ale vůbec mu nepomohl, jeho křeče byly naopak jen horší!“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu však znovu poradil totéž:
اسْقِهِ عَسَلاً
„Dej mu popít medu!“
Toto se opakovalo ještě aspoň třikrát a i počtvrté, když dotyčný přišel za Poslem Božím صلى الله عليه وسلم, načež jeho rada byla vždy stejná:
اسْقِهِ عَسَلاً
„Dej mu popít medu.“
„Již jsem tak učinil, ale jen to zhoršilo jeho křeče,“ namítal dotyčný.
Ale Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu odvětil:
صَدَقَ اللَّهُ وَكَذَبَ بَطْنُ أَخِيكَ
„Alláh děl pravdu, to břicho tvého bratra zalhalo.“
Když dotyčný podal svému bratrovi med ještě jednou a ten se uzdravil.“1
Jahjá ibn Šeref an-Newewí řekl:
„Na každou chorobu existuje lék. Můžeme vidět, jak se jedni nemocní léčí, ale k uzdravení nedochází. Důvodem je, že buď neužívali opravdový lék, anebo ho neužívali dostatečně. Není důvodem to, že lék neexistuje.“2
Posel Boží صلى الله عليه وسلم tedy chtěl, aby nemocný svědomitě a dlouhodobě užíval předepsanou léčbu, protože správná dávka léku a její pravidelné užívání nakonec, s dovolením Božím, poskytují kýžený výsledek. Nedostatečná či přehnaná dávka léku však k vyléčení nepovede.“3
Ibnu l-Kajjim říká, že „Prorokova صلى الله عليه وسلم medicína není jako klasická medicína lékařů. Jeho medicína pramení ve zdrojích Zjevení“ a dodává, že tato medicína „je na vyšším stupni než medicína klasická, tak jako je ta klasická nesouměřitelná s léčitelstvím šarlatánů.“4
Také uvádí:
„Lék neutralizuje jed a tím odklání škodu pro lidské tělo. Toto nebylo známo ani největším lékařům, nýbrž se jedná o skutečnost vycházející ze světla proroctví. Proto úspěšný a dovedný lékař se sklání před tímto lékem a uznává, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم je nejlepším stvořením, podpořeným Zjevením, které je mimo dosah lidského intelektu.“5
To z předpisů islámu, co nám Posel Boží صلى الله عليه وسلم radí, je léčbou pro naše duchovní a mravní choroby, ať už na úrovni jedinců a jednotlivých domácností a rodin, tak i celých kolektivů, komunit, celé muslimské ummy i lidstva jako celku. Stačí jen léčbu hledat, pokorně ji přijmout správně nadávkovanou a vydržet ji užívat po celou dobu terapie. A nerozporovat ji naším vlastním omezeným a nedokonalým empirickým poznáním.
Vznešený Alláh praví:
لَّا تَجْعَلُوا دُعَاءَ الرَّسُولِ بَيْنَكُمْ كَدُعَاءِ بَعْضِكُم بَعْضًا
„Neberte výzvu posla k vám tak, jako by to byla výzva jednoho z vás k druhému!“ (Núr: 63)
وَمَا آتَاكُمُ الرَّسُولُ فَخُذُوهُ وَمَا نَهَاكُمْ عَنْهُ فَانتَهُوا ۚ
„To, co vám dává posel, to si vezměte! Ale toho, co vám odepřel, toho se zdržujte!“ (Hašr: 7)
Posel Boží صلى الله عليه وسلم je z moci Boží lékařem celého lidstva, jeho těl, myslí i srdcí. Proto pokorně svěsme hlavy a přijměme jeho rady pro naši situaci. Neliší se od situací v jeho době tolik, aby pro nás platila zvláštní pravidla úplně ve všem, nač si vzpomeneme. I když první dávka léku možná vyvolá jisté bouřlivé reakce, i když možná dočasně prohloubí a zhorší symptomy naší choroby, my nesmíme rezignovat a nechat se ošálit šejtánem k tomu, abychom Prorokovu صلى الله عليه وسلم léčbu odvrhli, protože on léčí z Božím dovolením a požehnáním.
Buďme trpěliví, protože terapie nemusí být otázkou jen několika málo sezení a dvou či tří opakovaných dávek léku. Buďme také pokorní, neboť lék se může vymykat naší dosavadní zkušenosti.
Ať se nad námi všemi Alláh smiluje, vyléčí nás ze všeho, co nás trápí a sužuje a zbaví nás neduhů těla, duše i ducha, všechny společně a každého jednoho z nás. Ámín!