Vznešený Alláh zjevuje v Koránu Svá moudrá slova:
هَلْ يَسْتَوِي الَّذِينَ يَعْلَمُونَ وَالَّذِينَ لَا يَعْلَمُونَ ۗ
„Jsou si rovni ti, kdož vědí, s těmi, kdož nevědí?“ (Zumer: 9)
Abú ‘Abdilláh al-Kurtubí řekl:
„Říká se, že před nesnázemi, rozkoly a pokušeními jsou obyvatelé každého místa, na němž se nachází následující čtyři: vládce, který je spravedlivý a nedopouští se vůči lidem křivdy; učenec, který se ubírá po přímé cestě; šejchové a da’íjové, kteří vybízejí k dobru, odvracejí od zla a vybízí ke vzdělanosti a četbě; a ženy dbající předpisů zahalování a nevytavující svou nahotu na odiv jako v době džáhilíje.“1
Alláh učinil vědoucí a učené vůdci a vládci nad nevědomými a neučenými, což potvrzuje i selský rozum, zdravá lidská přirozenost i světová historie vzestupu a pádů kultur i civilizací od úsvitu lidstva až po moderní věk.
Na jiném místě Vznešený Alláh vypráví příběh proroka Músá/Mojžíše a jeho současníka Chidra, mír s nimi oběma, který byl podle všeho rovněž prorokem. Músá se za ním vypravuje na dalekou cestu jen proto, aby od něj získal špetku znalostí, které Chidr má a které jemu samému chybějí, byť je celkově učenější. Z tohoto příběhu je možno získat mnoho zajímavých ponaučení o etiketě hledání nauky, jako když Vznešený Alláh říká:
قَالَ لَهُ مُوسَىٰ هَلْ أَتَّبِعُكَ عَلَىٰ أَن تُعَلِّمَنِ مِمَّا عُلِّمْتَ رُشْدًا
„… a Mojžíš mu řekl: „Smím tě následovat, abys mne naučil něčemu ze správného vedení, o němž jsi byl poučen?“ (Kehf: 66)
Abu l-‘Abbás al-Kurtubí řekl: „Tento verš ukazuje na etiketu v náboženství, na pokoru a skromnost před učencem, na nutnost požádat učence o svolení ještě předtím, než je mu položena otázka. Tento verš též ukazuje na hodnotu učitele a nutnost prokazovat mu úctu. Kdo se takto nechová, ten nenásleduje praxi proroků a neubírá se cestou jejich vedení.“2
Důraz na nutnost dodržení vztahu k učiteli a apel na příkladnou mravnost ve vztahu k němu nacházíme i v Sunně Božího Posla صلى الله عليه وسلم, když v tzv. Džibrílově hadíse, zvaném matka Sunny (arab. أم السنة ummu s-sunna) Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه vypráví o příchodu anděla Džibríla عليه السلام k Poslu Božímu, aby mu kladl otázky a poučil tak ostatní přítomné o jejich náboženství. Džibríl podle něj přišel v podobě nápadného muže obzvláště bílého oděvu, jasně černých vlasů, na němž nebyly vidět stopy putování a zároveň ho nikdo z přítomných neznal. Potom, říká Omar, „se usadil vkleče přímo k Prorokovi صلى الله عليه وسلم, koleno na koleno, položil své ruce na svá stehna a zeptal se …“3
Tím Džibríl muslimům ukázal na nutnost učit se nauku od učitele. Každý z Prorokových společníků رضي الله عنهم أجمعين se pak učil od Posla Božího صلى الله عليه وسلم a další generace svou nauku čerpaly od nich. Tak vznikl řetězec učitelů a žáků trvající dodnes. Islámskou nauku proto není možno získávat jiným způsobem a není možno ji pouze vyčíst z knih. Každý adept nauky tedy musí mít svého učitele a odkazovat se na autority učenců, od nichž poznání své víry přejímá.
‘Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه, čtvrtý pravověrný chalífa této ummy a Prorokův صلى الله عليه وسلم zeť a bratranec, proto říká: „Povinnosti, které jsi povinen dodržet vůči učenci, jsou následující: Když přijdeš na nějaké shromáždění, pozdravíš přímo jeho osobně a ostatní jen obecně. Sedíš přímo před ním. V jeho přítomnosti negestikuluješ a neukazuješ rukama. V jeho přítomnosti nepomrkáváš očima. Nikdy mu nekontruješ tím, že ten a ten říká něco jiného, než co uvádí on. Nikdy nechytáš učence za jeho oděv. A nikdy ho nebudeš obtěžovat příliš velkým počtem otázek. On je jako zalévaný datlovník. Každou chvíli z něj na tebe spadne něco dobrého.“4
Mnozí učenci také ukázali na pravidla, která je nutno dodržovat na naučných sezeních s učiteli víry, aby z nich člověk získal co nejvíce požehnání a co nejlépe je využil. Proto, když přijdeš k učenci na přednášku, měj vždy upřímné úmysly; posaď se co nejblíže k přednášejícímu; obrať se tváří k němu; neopírej se o stěny a neschovávej se v rozích; nezapomeň si přibalit papír a tužku, aby sis mohl dělat poznámky, a to, co neznáš, si zapisuj; obleč si čistý oděv a navoněj se příjemným parfémem; očisti své zuby miswákem; nehrej si s mobilním telefonem, tužkou, klíči či jinými předměty, ale soustřeď se na přednášku; vypni si telefon a eliminuj vše, co by mohlo rozptylovat jak tebe, tak i ostatní posluchače; nepovídej si se sousedy okolo tebe a věnuj se učencově výkladu; neskač přednášejícímu do řeči; pokud máš otázky, nebo ti něco není jasné, počkej s nimi na závěrečnou diskusi; své otázky pokládej uctivě; pokud musíš opustit přednášku před koncem, udělej to diskrétně, aby si toho nikdo nevšiml; a nakonec – to, co ses naučil, také důsledně aplikuj ve svém životě.