OTÁZKA: Jak se mám jako muslimská matka v nemuslimské zemi postavit vlivům odporujícím islámu, které působí ve škole, kam chodí mé děti, pokud chci zůstat tady v ČR a nemohu děti vzdělávat doma? Mám na mysli především různé moderní problémy typu tzv. sexuální výchovy, otázky LGBT apod., které jsou dětem předkládány přímo učiteli přímo na školách a přímo během vyučování …
ODPOVĚĎ:
Vznešený Alláh praví:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا قُوا أَنفُسَكُمْ وَأَهْلِيكُمْ نَارًا وَقُودُهَا النَّاسُ وَالْحِجَارَةُ عَلَيْهَا مَلَائِكَةٌ غِلَاظٌ شِدَادٌ لَّا يَعْصُونَ اللَّهَ مَا أَمَرَهُمْ وَيَفْعَلُونَ مَا يُؤْمَرُونَ
“Vy, kteří věříte! Střezte sebe i rodiny své před ohněm, jehož palivem budou lidé a kamení. Na něj dohlížejí andělé přísní a silní, kteří se neodváží neuposlechnout Boha v ničem, co jim přikázal, a vykonají vše, co jim bylo poručeno.” (Tahrím: 6)
Tento koránský příkaz není možné splnit bez vynaložení obrovského úsilí, nesmírného množství energie a času, ba i jisté míry nátlaku, omezování či dokonce trestů, pakliže je to nezbytně nutné. Muslimský rodič v dnešní Evropě má povinnost zajistit a zabezpečit, že je a zústává absolutně nejsilnějším a rozhodujícím vlivem, který působí na jeho potomka a že ho v tom nepředstihují jeho vrstevníci, ulice, společnost a školní instituce, které ve svých rukou pevně drží nevěřící.
Pakliže z jakéhokoli důvodu nemůže muslimská matka či otec využít toho nejlepšího možného řešení – a to je beze sporu výchova svých dětí v zemích a krajích, kde má navrch víra nad nevírou, kde nade vše ční symboly islámu a kde se ctí příkazy a zákazy Božího Zákona, pokud si kvůli čemukoli nemůže dovolit domácí vzdělávání svých dětí, pak musí takoví muslimští rodiče dávat velmi dobrý pozor na to, co probíhá ve škole, do níž chodí jejich dítě.
Muslimská matka či otec musí umět adekvátně a včas reagovat na výzvy, které toto školní prostředí představuje. Musí pamatovat, že ve státní škole v sekulární zemi se dříve či později dítě nevyhnutelně setká s tím, že mu budou jako nezpochybnitelná vědecká fakta předkládány prapodivné a zcestné názory, které islám příkře odmítá jakožto bludy a s činnostmi, které islám zakazuje. Musí umět správně a kvalitně zodpovědět dotazy svého dítěte a odůvodnit mu bezchybným, pochopitelným, logickým a věku přiměřeným způsobem, proč je islámská pozice v dané záležitosti ta správná a proč je názor, který mu předkládají ve škole či kdekoli mimo domácnost, ten chybný, z hlediska věroučného i islámsko-právního. Musí dítěti do života věnovat cennou dovednost stát si za svým, navzdory tomu, že všichni v jeho okolí jeho názorem opovrhují. A musí mu také neislámské školní prostředí co nejvíce nahradit islámským prostředím v komunitě, třeba mezi dětmi rodičů z místní mešity atd.
Vyzývám na tomto místě obzvláště právě matky muslimky, aby plně podporovaly výchovný styl otců svých dětí, kteří nesou hlavní zodpovědnost za rodinu jako celek a vedou ji po cestě islámu ke spokojenosti Vznešeného Alláha. Vyzývám je, aby vedly své děti ke všemu dobrému, k čemu je vedou i jejich otcové. Vyzývám matky, aby byly ve všem, co Alláh nezakazuje, plně poslušné a pokorné vůči svým manželům a tím dávaly svým dětem dobrý příklad, aby i ony byly bezvýhradně poslušny vůči svým rodičům, otcům i matkám, ve všem, co není neposlušností vůči Alláhu. Jako matky jste svým dětem blíže a lépe se vyznáte ve školním prostředí svých dětí. A máte také lepší schopnost vcítit se do potřeb svého dítěte během výchovy přiměřeně jeho věku. Využijte těchto svých předností. Vy jste ty první, u koho se děti dozvídají, co je to islám. Kdo jiný, nežli vy, muslimské matky, může své milované děti vysvobodit ze spárů materialistického popírání čehokoli nad rámec smysly pozorovatelné reality a z myšlenkového vězení modlářské víry v moderní vědu?
Není tajemstvím že i naše republika trpí myšlenkovým kolonializmem soudobých západních elit a jimi uvalené globální totality liberalizmu. V souladu s celosvětovým progresivistickým ideologickým nátlakem se odvěké hodnoty ocitly v defenzivě pod útočnou palbou postmoderních antihodnot. V souladu se všezápadním trendem také u nás stále více posilují snahy zařadit do vyučování státních škol protiislámské myšlenky a ideologie. Nejčastěji k průniku závadných myšlenek dnes nejčastěji dochází pod hlavičkou tzv. “sexuální výchovy,” či “výchovy k plánovanému rodičovství,” tehdy, když se hovoří o antikoncepčních metodách, umělém přerušení těhotenství, feminizmu, rovnosti mužů a žen či stereotypech spojených s oběma pohlavími, sexualitě, parnterských a rodinných vztazích, o pavědecké “genderové teorii,” o sodomii a sodomitech (tzv. “LGBT” populace), sexuální orientaci či změně pohlaví, o sexuálních technikách a prevenci pohlavně přenosných chorob, reprodukčním zdraví a reprodukčních právech, anebo o souvisejících tematikách lidských práv a svobod a výklad tohoto všeho je podáván výhradním, monopolizovaným liberálně-progresivistickým pohledem. Nicméně v mnoha těchto problematikách není ve vzdělávacím systému ještě rozhodnuto a dost záleží na reakci rodičů. Proto máte stále ještě prostor k prosazování dobra a odvracení od zla.
Česká Republika se svou ústavou zavázala k dodržování tzv. Listiny základních práv a svobod, která stanovuje, že “každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu“1 a proto i muslimští rodiče mají plné právo vyučovat své děti islámskému náboženství a vychovávat je v souladu se svým muslimským přesvědčením a islámským světonázorem. Upírat jim toto právo by bylo jejich diskriminací. Součástí tohoto práva je i ochrana jejich muslimských dětí před názory a ideologiemi, s nimiž se islám neztotožňuje a kterých přítomnost ve vzdělávacím procesu jako muslimové považujeme za narušení našeho nezcizitelného práva vychovávat naše děti v souladu s naším islámským přesvědčením.
Muslimové , stejně jako všichni ostatní rodiče, máme dokonce i podle sekulární legislativy ČR stále ještě “rozhodující úlohu ve výchově dětí“2, dále máme úplné “právo na informace o průběhu a výsledcích vzdělávání svých dětí,“3 Rodiče, včetně těch, jejichž náboženstvím je islám, taktéž podle českých zákonů “mají právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a jakkoli ohroženo jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj“4 a zbavit rodiče jejich rodičovských práv či je omezit ve výkonu jejich rodičovské odpovědnosti může dle českého zákoníku jedině soud.5 Upírat nám, muslimským rodičům, naše rodičovská práva, by bylo diskriminatorní.
Nikdy nemlčte. V případě, že se jako muslimští rodiče přímo setkáte se stylem výuky, který odporuje dobrým islámským mravům a vynucuje názory, s nimiž nesouhlasíte a prosazuje výše jmenované, nyní tolik módní, zvrácenosti a toxické postmoderní ideologie, využijte těchto svých práv stanovených výše citovanými právními normami platnými na území ČR.
Požadujte jako matky a otcové z titulu svých rodičovských práv a své rodičovské odpovědnosti podrobné vysvětlení od ředitele školy či v případě potřeby i školní inspekce. Podávejte stížnosti. Obraťte se písemně, s odvoláním na všechny výše zmíněné právní úpravy, na příslušné instituce (přímo škola či odbory školství místních samosprávných orgánů ve vašem městě či kraji) a domáhejte se vysvětlení a nápravy.
Požadujte jen a pouze takové výchovné programy, které povedou děti ke vštípení odvěkých základních morálních hodnot, úctě k institutu manželství výhradně mezi mužem a ženou či odpovědnostem a úlohám rodičovství. Požadujte okamžité zastavení jakýchkoli programů, které těmto hodnotám odporují.
Své požadavky škole formulujte obecně, argumentujte slušně, uctivě, věcně, nepředpojatě a bez emocí. Připojujte k písemnosti datum a podpis a pokud pro svou věc dokážete získat také nemuslimské rodiče, tím lépe pro vás i pro konečný úspěch dané věci. Vzor takové žádosti naleznete například zde.
Pokud si škola přeje děti informovat o kterémkoli z citlivých témat, požadujte dostatek úplných informací v dostatečném časovém předstihu. Automaticky chtějte seznámení s jakýmkoli programem či plánem týkajícím se výše zmíněných sporných oblastí a nevzdejte se svého práva na informovaný souhlas s jakoukoli touto aktivitou, ať už probíhá přímo během vyučování či v rámci mimoškolních aktivit, ať už zahrnuje výklad vyučujícího, cvičení, promítání filmů anebo vystoupení někoho z externích přednášejících např. z neziskového sektoru, u kterých opět chtějte jména a zaměstnavatele či organizaci.
Pakliže škola nedodrží svou povinnost informovat vás o čemkoli z tohoto, vyžadujte od ní uvolnění svého dítěte, aby se závadové výuky neúčastnilo a byla mu poskytnuta náhradní činnost.
O jakémkoli selhání či kauze informujte zodpovědné jedince v rámci muslimské komunity, kterým důvěřujete. Nemůžete si dovolit nečinnost a mlčení a své potíže si nikdy nenechávejte pro sebe. Podělte se o ně v rámci komunity, třeba komunity sester v islámu a jejích mediálních kanálů či sociálních sítí. Nejste v tom samy. Síly zla neútočí jen na vás.
Jsem přesvědčen, že současné rozepře jsou zkouškou naší víry a prostředkem, kterým Alláh upevní na tomto světě pravdu a její nositele. Pravda a víra září a vede jako maják celé lidstvo pouze tehdy, je-li konfrontována temnotami lží a nevíry. A neprokáže sílu své víry stejnou měrou ten, kdo je zbožným muslimem mezi samými zbožnými muslimy a ten, kdo zůstane zbožným muslimem i sám uprostřed nepřátel Božího náboženství.
Abu l-Feredž ibnu l-Džewzí praví, že “silná víra se skutečně projeví teprve v okamžicích tísně.“6
A Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja říká:
“Kdokoli skutečně pozná svého Pána a porozumí Jeho Jménům a Vlastnostem, ten bude jistojistě přesvědčen, že ve všech nesnázích a životních zkouškách, které ho postihnou, k němu přichází jedině dobro a užitek pro něj samého.“7
Ať nám všem Alláh dodá odvahy a vede nás k tomu, co je nejsprávnější a nejefektivnější. Ámín!
Odpovídal: Alí Větrovec
- Viz Článek 16, odst. (1) Listiny.
- Viz § 32 odst. (1) Zákona č. 94/1963 o rodině.
- Viz § 21 odst. (3) Zákona č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (tzv. školský zákon).
- Viz §31, odst. (2) Zákona č. 94/1963.
- Viz § 42 Zákona č. 94/1963 o rodině.
- Viz Sajdu l-chátir, 1/590.
- Viz al-Fewáid, str. 85.