Vyzývejte k islámu i ostatní svou vznešenou mravností a vlastním příkladem – díl 2.

Vznešená mravnost, ke které islám nabádá, se odráží především v následujících oblastech, v nichž se můžeme stát vzory a příklady i pro ostatní:

Vznešená mravnost, ke které islám nabádá, se odráží především v následujících oblastech, v nichž se můžeme stát vzory a příklady i pro ostatní:

• Dobré chování a příkladná morálka v rámci rodiny mezi všemi jejími členy. Posel Boží صلى الله عليه و سلمpraví: „Nejlepší mezi vámi je ten, kdo je nejlepší vůči své rodině a já jsem vůči své rodině nejlepší.“¹ Posel Boží صلى الله عليه و سلمbyl skutečně takový, byl milý, pozorný a pořád měl dobrou náladu, vykonával domácí práce a všem, kteří s ním jeho dům sdíleli, se vším pomáhal, ať už to bylo něco velkého, nebo jen nějaká drobnost, jak uvádí jeho manželka a matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها: „Byl vždy na pomoci všem v jeho domácnosti.“² ‘Áiša také uvádí, jak s ní žertoval a závodil s ní v běhu, kdo bude rychlejší.³
• Prokazovat lidem dobro ve všeobecnosti, obzvláště pak slabým, chudým a nemohoucím z nich. Posel Boží صلى الله عليه و سلمpravil: „Tvůj úsměv na tváři, když potkáš svého bratra je milodarem, vybízení k dobru a odvracení od zla je milodarem, ukázat cestu člověku, který se ztratil, je milodarem, odstranit z cesty to, co lidem překáží, je milodarem, když ze svého vědra naplníš vědro svého bratra, i to je milodarem.“⁴ Také pravil: „Tvůj zrak, kterým pomůžeš slabozrakému, je milodarem.“⁵ Jindy řekl: „I dobré slovo je milodarem.“⁶ V jiném hadísu Posel Boží صلى الله عليه و سلمpřikázal: „Krmte hladové, šiřte pozdrav míru, mluvte dobrá slova, konejte noční modlitbu, když lidé spí – tak v míru vejdete do Ráje.“⁷ Posel Boží صلى الله عليه و سلمsvým následovníkům přikázal milosrdenství. O jeho hodnotě pravil: „Milostivý se smiluje milosrdným. Smilujte se nad těmi, kteří jsou na zemi a Ten, Který je na Nebesích, se smiluje nad vámi.“⁸
• Vznešená mravnost v obchodování. Zakázáno je podvádět na mírách a vahách. Vznešený Alláh praví:
  بِسْمِ اللَّهِ الرَّحْمَٰنِ الرَّحِيمِ وَيْلٌ لِلْمُطَفِّفِينَ﴿١﴾ الَّذِينَ إِذَا اكْتَالُوا عَلَى النَّاسِ يَسْتَوْفُونَ﴿٢﴾ وَإِذَا كَالُوهُمْ أَوْ وَزَنُوهُمْ يُخْسِرُونَ﴿٣﴾
  Běda těm, kdo míru zkracují, kteří když jim je měřeno plnou míru od lidí žádají, však když pro druhé měří či váží, ztrátu jim působí! (Muteffifún: 1-3)
  Posel Boží صلى الله عليه و سلمzakázal bezohlednost v obchodování a pravil: „Alláh se smiluje člověku, který bere ohledy, když prodává a když kupuje.“⁹
• Poctivost, čestnost a svědomitost v zaměstnání. Posel Boží صلى الله عليه و سلمpravil: „Alláh miluje, když kdokoli z vás, pokud cokoli dělá, dělá to pořádně, nejlepším způsobem.“¹⁰ Také přikazuje ctít uzavřené dohody a včas plnit závazky. Posel Boží صلى الله عليه و سلم vzpomenul mezi třemi znameními pokrytců také „… a když slíbí, svůj slib nedodrží.“¹¹
• Odpouštění ostatním a promíjení jejich chyb. Vznešený Alláh praví:
  وَجَزَاءُ سَيِّئَةٍ سَيِّئَةٌ مِثْلُهَا ۖ فَمَنْ عَفَا وَأَصْلَحَ فَأَجْرُهُ عَلَى اللَّهِ ۚ إِنَّهُ لَا يُحِبُّ الظَّالِمِينَ﴿٤٠﴾ وَلَمَنِ انْتَصَرَ بَعْدَ ظُلْمِهِ فَأُولَٰئِكَ مَا عَلَيْهِمْ مِنْ سَبِيلٍ﴿٤١﴾ إِنَّمَا السَّبِيلُ عَلَى الَّذِينَ يَظْلِمُونَ النَّاسَ وَيَبْغُونَ فِي الْأَرْضِ بِغَيْرِ الْحَقِّ ۚ أُولَٰئِكَ لَهُمْ عَذَابٌ أَلِيمٌ﴿٤٢﴾ وَلَمَنْ صَبَرَ وَغَفَرَ إِنَّ ذَٰلِكَ لَمِنْ عَزْمِ الْأُمُورِ﴿٤٣﴾
  A odměnou za špatné je jen špatnost podobná. Ten, kdo odpouští a o nápravu se snaží, toho odměna je u Boha, jenž věru nespravedlivé nemiluje. Proti těm pak, kdož vzájemně si pomáhají poté, co bylo jim ukřivděno, není věru důvodu k zakročení; však důvod k zakročení je pouze proti těm, kdož na lidech křivdu a na zemi svévoli neprávem páchali. Pro takové pak určen je trest bolestný. A věru ten, kdo trpělivý je a odpouští … a vskutku to patří k podstatě věci. (Šúrá:40-43)
  Odpouštění se děje skrze lítost a milost vůči Božím stvořením a nechuti, aby je potkalo cokoli zlé. Odpustit znamená zdržet se pronásledování viníků za osobní újmu vůči nám samým.¹² Takový přístup s sebou nevyhnutelně nese Boží odměnu, která není díky velikosti takového skutku blíže specifikována.¹³
  Posel Boží صلى الله عليه و سلمse nikdy sám za sebe nemstil. Učil, že odpuštění sice vypadá skromně, ale uvnitř je velkolepé a naopak, že pomsta sice vypadá velkolepě, ale v konečném důsledku se obrací v ponížení. ‘Ukba ibn ‘Ámir رضي الله عنه vyslechl radu Prorokaصلى الله عليه و سلم: „‘Ukbo, navaž vztah i s tím, kdo ho přerušil, poskytni i tomu, kdo ti nedopřál, a odpusť tomu, kdo ti ukřivdil.“¹⁴ To jen naše vlastní zlé ego nás ponouká k nepravostem a k nekonání dobra, nás nutí oplácet zlo zlem a přicházet tak o obrovské pocty a vznešené postavení jak na tomto, tak i na onom světě, které nám Alláh, Nejštědřejší Dárce, přislíbil.¹⁵ Toto odpuštění není slabostí, ale silou. Nebrání tomu, aby se dostálo spravedlnosti a zlu byla učiněna přítrž kdykoli, kdy je to zapotřebí.
• Rozzářená tvář a úsměv na všechny okolo sebe. Abú Hurejra uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلمpravil: „Nikdy nebudete moci vyjít vstříc všem lidem a uspokojit je svým majetkem. Můžete jim však vyjít vstříc a uspokojit je svými radostnými tvářemi, dobrým chováním a morálkou!“¹⁶ Sa’íd ibn ‘Abdurrahmán az-Zubejdí pravil: „Obdivuji každou přímou osobu, s rozzářenou a usměvavou tváří. A co se týče těch, ke kterým přijdeš s rozzářenou a usměvavou tváří a oni ti vyjdou vstříc s tváří zakaboněnou a zamračenou, jako bys jim něco dlužil, nechť Alláh zmenší jejich počet.“¹⁷
• Péče o ostatní živé tvory a přírodu jako celek. Posel Boží صلى الله عليه و سلم vypráví: „Zatímco jistý muž kráčel po cestě, pocítil žízeň. Přišel ke studni, spustil se do ní a napil se vody. Vylezl ze studně nahoru a spatřil psa, který byl tak žíznivý, že olizoval a ohryzával zem. Muž si řekl: „Ten pes je žíznivý, zrovna tak, jako jsem byl i já.“ Spustil se do studně a naplnil svůj střevíc vodou, vynesl vodu ven a napojil jí psa. Alláh toto od něj přijal a odpustil mu.“ Přítomní se podivili: „Posle Boží, to máme odměnu i za zvířata?“ A Prorok صلى الله عليه و سلم odpověděl: „Za vše, co je živé, je také odměna.“¹⁸ Kultivace přírody a dosahování civilizačních výdobytků podle islámu nesmí porušit životní prostředí a zničit Boží dary, které představuje. Proto je zakázáno přehánět v jejich spotřebě a pokud to lze, je přikázáno podnikat kroky k jejich obnově. Islám muslimy vybízí ke starosti o vše okolo sebe. Posel Boží صلى الله عليه و سلمpravil: „Není takového muslima, který by zasadil semínko, nebo sazenici, ze které by se pak nakrmil pták, člověk, nebo zvíře, aniž by mu to Alláh nezapočítal jako milodar.“¹⁹ Toto je povinností za všech okolností. Posel Boží صلى الله عليه و سلم praví: „I kdyby právě nadcházel konec světa a někdo z vás měl v ruce sazenici, pokud může, pak nechť nevstane, dokud ji nezasadí.“²⁰