Vznešený Alláh praví:
Vznešený Alláh praví:
وَأَن لَّيْسَ لِلْإِنسَانِ إِلَّا مَا سَعَىٰ
že člověku se jen toho, oč usiloval, dostane, (Nedžm:39)
Na jiném místě říká:
وَالَّذِينَ آمَنُوا وَاتَّبَعَتْهُمْ ذُرِّيَّتُهُم بِإِيمَانٍ أَلْحَقْنَا بِهِمْ ذُرِّيَّتَهُمْ وَمَا أَلَتْنَاهُم مِّنْ عَمَلِهِم مِّن شَيْءٍ ۚ كُلُّ امْرِئٍ بِمَا كَسَبَ رَهِينٌ
A těm, kdo uvěřili a jež jejich potomci ve víře následovali, potomky jejich do ráje přivedeme a nic jim z jejich skutků neubereme. A každý člověk je toho, co činy svými si vysloužil, ručitelem.(Túr:21)
Imám at-Taberí uvádí, že dle Ibn ‘Abbáse رضي الله عنه druhý verš specifikuje význam prvního.
Vznešený Alláh ze Své milosti pro dobro vykonané rodiči umožní dětem vystoupat do Ráje a kvůli těžkosti, kterou rodiče zakoušeli, dětem ulehčí.1
Imám as-Sa’lebí uvádí:
„Ibn ‘Abbás رضي الله عنه říká, že verš
وَأَن لَّيْسَ لِلْإِنسَانِ إِلَّا مَا سَعَىٰ
že člověku se jen toho, oč usiloval, dostane, (Nedžm:39) byl specifikován veršem
وَالَّذِينَ آمَنُوا وَاتَّبَعَتْهُمْ ذُرِّيَّتُهُم بِإِيمَانٍ أَلْحَقْنَا بِهِمْ ذُرِّيَّتَهُمْ وَمَا أَلَتْنَاهُم مِّنْ عَمَلِهِم مِّن شَيْءٍ ۚ كُلُّ امْرِئٍ بِمَا كَسَبَ رَهِينٌ
A těm, kdo uvěřili a jež jejich potomci ve víře následovali, potomky jejich do ráje přivedeme a nic jim z jejich skutků neubereme. A každý člověk je toho, co činy svými si vysloužil, ručitelem.(Túr:21). Vznešený Alláh tedy umožní dětem vejít do ráje na základě dobra vykonaného jejich rodiči.
‘Ikrima smýšlí, že toto se týkalo výhradně národa proroků Músá/Mojžíše a Ibráhíma/Abraháma عليهما السلام. Co se naší ummy týče, pak každý jedinec získává prospěch jak z činů vlastních, tak i z činů ostatních. Podle jiného názoru se verš (Nedžm:39) vztahuje jen na nevěřící.“2
‘Alláma ‘Abdurrahmán Ibnu l-Džewzí al-Hanbelí píše:
„Az-Zedždžádž smýšlí, že verš:
وَأَن لَّيْسَ لِلْإِنسَانِ إِلَّا مَا سَعَىٰ
že člověku se jen toho, oč usiloval, dostane, (Nedžm:39)
se také nacházel ve svitcích Ibráhíma a Músá. Ohledně něj bývá uváděno osm názorů:
-
Ibn ‘Abbás smýšlí, že byl specifikován veršem:
وَالَّذِينَ آمَنُوا وَاتَّبَعَتْهُمْ ذُرِّيَّتُهُم بِإِيمَانٍ أَلْحَقْنَا بِهِمْ ذُرِّيَّتَهُمْ وَمَا أَلَتْنَاهُم مِّنْ عَمَلِهِم مِّن شَيْءٍ ۚ كُلُّ امْرِئٍ بِمَا كَسَبَ رَهِينٌ
A těm, kdo uvěřili a jež jejich potomci ve víře následovali, potomky jejich do ráje přivedeme a nic jim z jejich skutků neubereme. A každý člověk je toho, co činy svými si vysloužil, ručitelem.(Túr:21)
-
Šlo o specifikum národů proroků Ibráhíma a Músá.
-
Řeč je o nevěřících a nikoli o muslimech.
-
Toto je Spravedlivost Boží, že každému vymezí místo na základě jeho činů, přičemž příčku v Ráji mu může vylepšit na základě Své Milosti díky činům jeho příbuzných.
-
Odkazuje se na úmysl.
-
První z veršů se vztahuje na nevěřící a na odměnu, které se jim dostane již na tomto světě.
-
Připojené písmeno ل lám ke slovu إنسان insán, tj. člověk, implikuje, že v prvním verši není řeč o odměně, ale o trestu – tj. každý bude trestán jen za své špatné činy.
-
Druhý verš naznačuje, že dotyčný je odměňován na základě plodů své usilovné dřiny (arab. سعي sa’j) na tomto světě, kterou vyložit dvěma způsoby:a) Jeho dědicové konají dále dobré činy v jeho jménu, resp. na základě toho, že je k nim vedl.b) Dotyčný posloužil své víře způsobem takovým, který zůstal trvalý i po jeho smrti a přináší mu odměnu i nadále.“Imám Fachruddín ar-Rází píše:„Otázka stojí, zda činy jedince prospívají jen jemu, zatímco hadísy ukazují na opak, neboť prospívají i dětem, rodičům, příbuzným apod., požehnání za ně k člověku dospívá různými cestami. Ve skutečnosti je toto vše výsledkem snažení zemřelého. Byl to on, kdo udržoval dobré příbuzenské vztahy, byl to on, kdo dobře vychoval své děti.Podle jiných verš
وَأَن لَّيْسَ لِلْإِنسَانِ إِلَّا مَا سَعَىٰ
že člověku se jen toho, oč usiloval, dostane, (Nedžm:39) odkazuje na Spravedlivost Boží a verš
وَالَّذِينَ آمَنُوا وَاتَّبَعَتْهُمْ ذُرِّيَّتُهُم بِإِيمَانٍ أَلْحَقْنَا بِهِمْ ذُرِّيَّتَهُمْ وَمَا أَلَتْنَاهُم مِّنْ عَمَلِهِم مِّن شَيْءٍ ۚ كُلُّ امْرِئٍ بِمَا كَسَبَ رَهِينٌ
A těm, kdo uvěřili a jež jejich potomci ve víře následovali, potomky jejich do ráje přivedeme a nic jim z jejich skutků neubereme. A každý člověk je toho, co činy svými si vysloužil, ručitelem.(Túr:21) na Milost Boží. Podle dalších se první z veršů vztahuje na někoho, kdo není muslim.“3
Imám al-Kurtubí píše:
„Ibn ‘Abbás رضي الله عنه říká, že verš:
وَالَّذِينَ آمَنُوا وَاتَّبَعَتْهُمْ ذُرِّيَّتُهُم بِإِيمَانٍ أَلْحَقْنَا بِهِمْ ذُرِّيَّتَهُمْ وَمَا أَلَتْنَاهُم مِّنْ عَمَلِهِم مِّن شَيْءٍ ۚ كُلُّ امْرِئٍ بِمَا كَسَبَ رَهِينٌ
A těm, kdo uvěřili a jež jejich potomci ve víře následovali, potomky jejich do ráje přivedeme a nic jim z jejich skutků neubereme. A každý člověk je toho, co činy svými si vysloužil, ručitelem.(Túr:21)
specifikuje význam verše:
وَأَن لَّيْسَ لِلْإِنسَانِ إِلَّا مَا سَعَىٰ
že člověku se jen toho, oč usiloval, dostane, (Nedžm:39),
který byl zjeven primárně o nevěřících. Mnoho hadísů naopak dokazuje, že mnoho skutků může být ku prospěchu i po smrti věřícího. Abú Hurejra رضي الله عنه uvádí od Proroka صلى الله عليه و سلم slova: „Když člověk zemře, jeho činy jsou přerušeny, kromě trojích: prospěšné znalosti, trvajícího milodaru a zbožného potomka, který za něj prosí.“4
První verš také odkazuje na Spravedlivost Boží, zatímco druhý specifikuje, že za dobrý čin je odměna násobena.“5
Podobné vysvětlení podává i imám al-Alúsí.6
1Viz Džámi’u l-beján, 13/74.
2Viz al-Kešfu we l-bejján, 9/53.
3Viz Mefátíhu l-ghajb, 15/16.
4Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1231.
5Viz al-Džámi’u li ahkámi l-Kur´án, 17/205-106.
6Viz Rúhu l-me’ání, 27/101.