Zabil Prorok صلى الله عليه و سلم někdy někoho vlastní rukou?

Logo XXL

OTÁZKA: Zabil Prorok Muhammed někdy někoho osobně vlastní rukou?

ODPOVĚĎ:

OTÁZKA: Zabil Prorok Muhammed někdy někoho osobně vlastní rukou?

ODPOVĚĎ:

V životě Božího Posla Muhammeda صلى الله عليه و سلم existovali zatvrzelí nepřátelé bojující ve vojsku mekkánských modloslužebníků, kteří zahynuli při ozbrojených střetech s Poslem Božím صلى الله عليه و سلم a jeho muslimskými vojáky ve známých historických bitvách. Tito lidé usilovali o život komunitě muslimů i Prorokovi صلى الله عليه و سلم samému. Existovali případně i zločinci, které Prorok صلى الله عليه و سلم jakožto vůdce své komunity v souladu s tehdy platnými zákony odsoudil k smrti za jejich zločiny, které jim byly dokázány. Nicméně Prorok صلى الله عليه و سلم nikoho z nich nesprovodil ze světa vlastní rukou.

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

اشْتَدَّ غَضَبُ اللَّهِ عَلَى رَجُلٍ يَقْتُلُهُ رَسُولُ اللَّهِ فِي سَبِيلِ اللَّهِ

Věru hněv Boží nejsilněji zasahuje muže, kterého Posel Boží zabije na cestě Boží.[1]

An-Newewí smýšlí, že slova في السبيل الله fí sebíli lláh, tj. „na cestě Boží” označují válečnou situaci, bitvu, bojiště. Z toho potom nutno vyjmout popravené za zločiny. Lidé zabití v boji byli zabiti proto, že se sami snažili zabít své protivníky a mezi nimi i Posla Božího صلى الله عليه و سلم.

Pokud je nám ovšem známo, Posel Boží صلى الله عليه و سلم, byť bojoval statečně a vždy byl v první linii, sám osobně vlastní rukou ani ve válce nezabil nikoho, s výjimkou jediného člověka – zavilého mekkánského pohana Ubejje ibn Chalef. Ibn Džerír a al-Hákim od Se’ída ibn Musejjeba a Ibn Šihába az-Zuhrího uvádí, že se tak stalo během bitvy na Uhudu, kde padl i Prorokův صلى الله عليه و سلم strýc Hamza ibn ‘Abdilmuttalib رضي الله عنه a i sám Prorok صلى الله عليه و سلم byl zraněn ve tváři. [2]

Ubejj míval koně, kterého pásl na pastvinách v Mekce a zapřísáhl se, že přímo z jeho sedla zabije Posla Božího صلى الله  عليه و سلم. Když se o tom, k čemu se Ubejj zapřísáhl, dozvěděl Prorok صلى الله عليه و سلم, opáčil na to slovy, která předznamenala proroctví:

بل أنا أقتله إن شاء الله تعالى

Nikoli, to spíš zabiju já jeho, dá-li Alláh Vznešený.[3]

K rozhodujícímu střetu pak mělo dojít o pár let poté právě na Uhudu.

Ibnu l-Kajjim tuto situaci, která na Uhudu nastala, líčí takto:

Posel Boží صلى الله عليه و سلم se obrátil k muslimům a první, koho v plné zbroji rozpoznal, byl Ka’b ibn Málik, který z plných plic zakřičel: „Muslimové! Radujte se! Tady je Posel Božíصلى الله عليه و سلم (tj. že je naživu)!” Prorok صلى الله عليه و سلم mu gestem naznačil, aby byl zticha, kvůli číhajícím nepřátelům. Muslimové se okolo zraněného Proroka صلى الله عليه و سلم ihned semkli, aby ho bránili a odvedli ho na vršek, kde tábořili. Mezi nimi byli Abú Bekr, Omar, ‘Alí, al-Háris ibnu s-Simma al-Ansárí a další رضي الله عنهم. Když se dostali k onomu návrší, objevil se nepřátelský jezdec na koni a začal Proroka صلى الله عليه و سلم pronásledovat. Tím jezdcem byl Ubejj ibn Chalef a svému koni říkal al-‘Iwád. Tento Boží nepřítel se zapřísáhl, že Posla Božího صلى الله عليه و سلم osobně zabije ze sedla svého koně. Když se dostal blíže, Posel Boží صلى الله عليه و سلم popadl oštěp, který mu podal al-Háris ibnu s-Simma a Ubejje s ním trefil. Zasáhl ho ale jen zlehka do oblasti klíční kosti, nicméne nepřítel Boží se poraženě stáhl.[4] 

Spolubojovníci z řad modloslužebníků Ubejje ujišťovali, že jeho zranění není nijak vážné, ale Ubejj si rázem vzpomenul na Prorokova صلى الله عليه و سلم slova a byl si jist, že právě tato rána, kterou ostatní považovali za pouze lehké zranění, způsobí jeho smrt. A přesně tak se i stalo – na místě zvaném Saríf během cesty modloslužebníků nazpátek do Mekky. [5]

A žádného jiného člověka, kromě tohoto, Prorok صلى الله عليه و سلم nezabil. Jak vypráví matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها, jeho ruce nikdy nikomu a ničemu neublížily, kromě ve válce. [6]

_______________________________________________________

[1] Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali jej al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 4073; a Muslim v Sahíhu, 1793.

[2] Zaznamenal Ibn Kesír v Tefsíru l-Kur´áni l-‘azím, 2/296 se sahíh isnádem.

[3] Viz Zádu l-me’ád, 3/199.

[4] Ibidum.

[5] Ibidum.

[6] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2328.