Šarí’atská zákonnost státu a zdravá víra jeho obyvatel závisí na učencích
Bez upřímnosti učenců není možné v žádné zemi ustanovit vládu Božího Zákona a zachovat islámskost jejích obyvatel. A naopak, dokud nejsou učenci pokrytečtí, nepřestává Boží Zákon vládnout a lidé o svou víru nepřicházejí.
Ibnu l-Kajjim tento princip shrnul ve svých slovech:
„Ustanovení vlády Božího Zákona Šarí’y se obvykle děje s pomocí dvou skupin lidí: vládců a učenců. Ostatní lidé je v tom pouze následují. V takovém případě i masy následují přímou cestu díky tomu, že ji následují tyto kategorie lidí. A podobně tomu se i masy stanou zkaženými, když se tyto kategorie lidí zkazí. Na to ukazují slova imáma ‘Abdulláha ibn Mubáreka a dalších zbožných předků: „Když jsou dvě kategorie lidí takové, jaké mají být, jsou takoví, jací mají být i ostatní lidé. A když správnými nejsou, není správný nikdo.“ „A kdo jsou to?“ zeptali se přítomní. „Vládcové a učenci,“ odpověděl Ibn Mubárek.“1
Podobné vidění nalézáme i ve slovech Abú Hámida al-Ghazálího:
„Věru zkaženost národa bývá zapříčiněna zkažeností vládců a zkaženost vládců vzniká díky zkaženost učenců. Pokud by zkažených učenců a soudců nebylo, byla by zkaženost vládců daleko menší, protože by se báli opozice učenců.“2
Také řekl:
„V dnešní době chtíče uvěznily jazyky učených do okovů. Proto oni mlčí. A i kdyby něco řekli, jejich slova by nepronikla skrze jejich stav a protiřečila by jejich činům. Proto nemají úspěchu. Pokud by však byli upřímní a přáli by si skutečnou nauku, zajisté by opravdového úspěchu dosáhli.
Proto ke zkaženosti mas dochází díky zkaženosti vládců a zkaženost vládců pramení ze zkaženosti učenců. A ta vzniká tehdy, když mezi učenci převáží láska k majetku a pozicím tohoto světa nad láskou ke světu onomu. Komu se to stane, ten nebude schopen vybízet k dobru a odvracet od zla ani ty nejopovrhovanější ve společnosti, o těch nejrespektovanějších a nejmocnějších ani nemluvě.“3
Upozornění na kupčení s vírou
Oba neduhy – podbízení se davům i podlézání vládcům – spadají mezi příznaky téže nemoci a mají stejný kořen – kupčení s vírou. Pokrytci mezi učenci si prostřednictvím znalostí o víře kupují postavení a zisk na tomto světě, ať už jim ho prodávají vládcové, anebo masy posluchačů.
‘Alí ibn Abí Tálib, Huzejfa, ‘Áiša, Ibn Mes’úd a další sahábové رضي الله عنهم أجمعين jmenovali následující jevy a označili je za znamení blízkosti konce světa: bude mnoho řečníků promlouvajících z kazatelen; vaši učenci budou nakloněni vladařům, budou jim schvalovat zakázané a zakazovat to, co je dovoleno a budou vydávat fetwy shodně jejich přáním; učenci budou studovat nauku, aby vás obrali o vaše dináry a dirhemy; a začnete kupčit s Koránem.4
Kdosi přišel za Omarem ibnu l-Chattábem رضي الله عنه a řekl: „Vládce věřících! Přísahám při Alláhu, že tě miluji!“ Omar mu však odpověděl: „Ale já tebe nenávidím.“ „Proč?“ zeptal se dotyčný udiveně. Chalífa Omar mu odpověděl: „Protože se živíš provoláváním ezánu a necháváš si platit za recitaci Koránu.“5
Ibn Abí Hátim uvádí příběh slepce, který pravidelně navštěvoval učené kroužky Sufjána as-Sewrího. Když nastoupil měsíc Ramadán, slepec býval placeným imámem místní mešity. Tak si vydělával na živobytí. Jednou o něm Sufján řekl: „V Soudný den budou háfizové odměněni za svou recitaci Koránu, ale lidem jako je on bude řečeno: „Vy jste se svou odměnou pospíšili už na tomto světě!“ „Abú ‘Abdilláhu,“ cítil se slepec dotčeně, „takto o mě hovoříš a já jsem tvůj věrný učedník!“ Sufján mu odvětil: „Bojím se, aby mi v Soudný Den nebylo řečeno: „Byl to tvůj přítel, tak proč jsi mu neporadil?“6
Ponaučení
K největším tragédiím patří situace, kdy učenec zamlčuje pravdu, protože se obává o svou pozici a své živobytí. Jeho život uplyne v neustálém strachu. A ve výsledku ani společensky nepovýšil a ani se nedokázal postavit za pravdu.
Činy těch, kteří studovali islámskou nauku a stali se potom učenci, imámy či šiřiteli islámu a vyzyvateli k němu, přičemž ve svém životě poskytli svou podporu jakékoli vládnoucí moci, ať už byla demokratická či diktátorská, liberální či konzervativní, komunistická, fašistická, levicová, pravicová, podporující to či ono, nelze nikdy označit za moudré taktizování, nýbrž za čiré pokrytectví.
Mnozí bratři i sestry, třeba i s nejlepšími úmysly, svolili k nějakým ústupkům, s cílem vykonat co nejvíce dobra. Někdo přestal nazývat věci pravými jmény, další trochu zkrátil bradu, jiná odvrhla šarí’atský hidžáb a začala se oblékat méně přísně, to vše prý kvůli zlepšení obrazu islámu, kvůli da’wě. Potom se svolilo k míšení mužů a žen na veřejných setkáních, k propagaci určitých skupin a myšlenek na sociálních sítích i jinde. A nakonec se stalo to, že dotyční dnes některé věci z těch, které kdysi na začátku sami považovali za zakázané, nyní schvalují jako úplně normální.
Ba co více, někteří je začali bránit, byť jde o bludy, proti těm, kteří je odsuzují, byť jsou v právu, jen proto, aby sami vůči sobě ospravedlnili své jednání. Protože člověk se instinktivně snaží vyhnout nepohodlí pramenícího z vědomí, že to, co dělá, není správné. Proto mnoho z těch, kteří změnili formu, přišlo i o obsah, aniž si toho byli vůbec vědomi.
Ať nás Alláh před tímto chrání. Protože před tímto není nikdo v bezpečí a nikdo nemá záruku, že se bude vždy až do smrti ubírat správnou cestou.
Proto prosím Alláha, aby upevnil naše srdce na následování Jeho Náboženství! Ámín!
Na základě citovaných zdrojů sestavil: Alí Větrovec
- Viz I’lámu l-muwekki’ín, 1/8.
- Viz Ihjá ‘ulúmi d-dín, 2/150.
- Viz Ibid., 2/357.
- Hadísů o tom je velké množství, jejich jednotlivé isnády jsou slabé a není správné je připsat přímo Prorokovi, nicméně jde prokazatelně o výroky výše uvedených sahábů. Jejich isnády sesbíral a zhodnotil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi d-da’ífa, hadís č. 1171.
- Viz Men lá jahduruhu l-fakíh, 3/178.
- Viz al-Džerhu we t-ta’díl, 1/99-100.