Korán:
Korán:
Obsahuje 114 súr, 6236 veršů, 77845 slov a 330733 písmen. Je nestvořeným slovem Božím zjeveným Proroku Muhammedovi صلى الله عليه و سلم, sepsaným v knize (mushaf), zachovaným v paměti lidí a přednášeným jejich jazyky. Je posledním Božím zjevením lidstvu. Korán (rozuměj původní, arabská verze) je dílo nedostižné, jedinečné a nenapodobitelné. Po všech stránkách zázrak, jímž Bůh stvrdil Muhammedovo صلى الله عليه و سلم prorocké poslání.
Zjevení:
Je nestvořené slovo Boží zjevené prorokům prostřednictvím Džibríla (anděla Gabriela) nebo ve spánku anebo Boží slova vyřčená zpoza clony.
Súry:
Súra (dosl. arab. stupeň, krok) je soubor veršů, který má začátek a konec. Nejkratší obsahuje 3 verše. Každá súra má jako záhlaví basmalu (frázi: Ve jménu Alláha Milostiplného, Smilovného). Korán je rozdělen na 114 súr.Z celkem 114 súr jde o (podle pořadí):
– al-Fátihu, Otvíratelku, 1. súru.
– Súry dlouhé, to jsou súry č. 2 (Kráva) – 7 (Rozpoznání).
– Súry mi’ín. Následují po dlouhých súrách, tj. č. 8 (Kořist) – 26 (Básníci), obsahují každá cca 100 nebo více veršů.
– Súry mesání, po súře č. 27 (Mravenci) až po súru č. 49 (Komnaty).
– Súry mufessal, tj. krátké, obsahující krátké verše, začínající súrou č. 50 (Káf) a končící súrou č. 114 (Lidé).
Členění Koránu mimo súry:
Korán má 30 džuz´ů, 60 hizbů a 240 rub’a. Hizb je jedna polovina džuz´u a rub’a jedna čtvrtina hizbu.
Ájet – Verš:
Je zázračné znamení. Verš z Koránu obsahuje soubor určitého počtu menších celků propojených mezi sebou. Verše jsou rozdělené na mekkánské (verše zjevené v Mekce před vysídlením z Mekky do Medíny) a medínské (verše zjevené po vysídlení z Mekky do Medíny, i kdyby byly fakticky zjeveny zpět v Mekce).
Mekkánské a medínské súry a verše:
Súry zjevené před hidžrou během prvních 13 let prorocké mise označujeme jako mekkánské. Jejich počet je 82. Jejich obsahem jsou základní islámské věroučné články, soudný den, příběhy proroků, argumentace proti přidružovačům a odhalení jejich lží. Oslovující verše se obracejí k lidstvu jako celku a začínají slovy „Ó lidé, ..“
Súry zjevené během dalších 10 let po hidžře označujeme za medínské. Jejich počet je 32. Jsou delší než mekkánské, zabývají se vztahem člověka k Bohu (náboženské rituály jako je šeháda, modlitba, půst, zekát, pouť) a vztahy mezi jednotlivci, nebo skupinami lidí. Dalším tématem jsou argumentace „lidí Knihy“ (tj. křesťané a židé), a odhalováním chování pokrytců. Verše oslovující se většinou obracejí k muslimské ummě a začínají „Vy, kteří jste uvěřili, ..“
Muhkamát a mutešábihát verše:
Verše nedvojsmyslné, samy o sobě jasné a zřetelné, které již samou svou podstatou nelze vyložit jinak, než správně, které nepodléhají ani překrývání ani dalšímu specifikování označujeme jako muhkamát. Tvoří většinu Koránu.
Verše víceznačné, k jejichž vysvětlování je nutné využít dalších veršů, nazýváme mutešábihát. Samy o sobě, bez pomoci jiných, upřesňujících veršů, mohou dávat vícero významů, ale jen jeden je pravdivý. Taková je nesrovnatelně menší část Koránu.
Násich a mensúch:
Tam, kde si to vyžaduje specifická situace, nebo obzvláštní výchovný prostředek Božího působení na lidstvo, dochází k nahrazení původního zjeveného právního předpisu jiným zjevením. Jedná se však o událost s velmi omezeným dosahem a verše, které tomuto jevu podléhají, se nikdy nemohou týkat ani věrouky, ani morálních konstatací.
‘Ámm a Cháss:
Verš označovaný jako ‘ámm – všeobecný je nositelem základní informace nějakého předpisu, má obecnou platnost.
Verš označovaný jako cháss – specifikující, je upřesněním, vysvětlením, nebo omezením platnosti verše ‘ámm na užší podmnožinu situací potenciálně evokovaných veršem ‘ámm.
Podobně jako v předešlém případě, mohou se verše ‘ámm-cháss týkat jen určitých aspektů z oblasti právní vědy a nemohou se týkat věrouky, nebo morálních konstatací.