Od ‘Abdulláha ibn Mes’úda رضي الله عنه se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
إِذَا كُنْتُمْ ثَلاَثَةً فَلاَ يَتَنَاجَى اثْنَانِ دُونَ الآخَرِ حَتَّى تَخْتَلِطُوا بِالنَّاسِ مِنْ أَجْلِ أَنْ يُحْزِنَهُ
Od ‘Abdulláha ibn Mes’úda رضي الله عنه se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
إِذَا كُنْتُمْ ثَلاَثَةً فَلاَ يَتَنَاجَى اثْنَانِ دُونَ الآخَرِ حَتَّى تَخْتَلِطُوا بِالنَّاسِ مِنْ أَجْلِ أَنْ يُحْزِنَهُ
„Nechť si dva nešeptají v přítomnosti zbývajícího, dokud se neocitnou mezi dalšími lidmi, aby ho tím nezarmoutili.“ [1]
Al-Buchárí jej uvádí v kapitole „O zákazu šeptání dvou lidí na úkor třetího z nich“ a staví ho do kontextu Božích slov:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا إِذَا تَنَاجَيْتُمْ فَلَا تَتَنَاجَوْا بِالْإِثْمِ وَالْعُدْوَانِ وَمَعْصِيَتِ الرَّسُولِ وَتَنَاجَوْا بِالْبِرِّ وَالتَّقْوَىٰ ۖ وَاتَّقُوا اللَّـهَ الَّذِي إِلَيْهِ تُحْشَرُونَ إِنَّمَا النَّجْوَىٰ مِنَ الشَّيْطَانِ لِيَحْزُنَ الَّذِينَ آمَنُوا وَلَيْسَ بِضَارِّهِمْ شَيْئًا إِلَّا بِإِذْنِ اللَّـهِ ۚ وَعَلَى اللَّـهِ فَلْيَتَوَكَّلِ الْمُؤْمِنُونَ ﴿١٠﴾ يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا إِذَا قِيلَ لَكُمْ تَفَسَّحُوا فِي الْمَجَالِسِ فَافْسَحُوا يَفْسَحِ اللَّـهُ لَكُمْ ۖ وَإِذَا قِيلَ انشُزُوا فَانشُزُوا يَرْفَعِ اللَّـهُ الَّذِينَ آمَنُوا مِنكُمْ وَالَّذِينَ أُوتُوا الْعِلْمَ دَرَجَاتٍ ۚ وَاللَّـهُ بِمَا تَعْمَلُونَ خَبِيرٌ
Vy, kteří věříte! Když spolu tajně hovoříte, nedomlouvejte se o hříchu, nepřátelství a neposlušnosti vůči poslu, ale domlouvejte se o zbožnosti a bohabojnosti! Bojte se Boha, k němuž budete shromážděni! Tajné rozmluvy pocházejí jen od satana, aby způsobil zármutek těm, kdož uvěřili. Avšak on nemůže jim v ničem uškodit, leda z dovolení Božího. A na Boha nechť věřící se spoléhají! Vy, kteří věříte! Když je vám řečeno “Uvolněte místo ve shromáždění!”, tedy je uvolněte! A Bůh pro vás také uvolní místo (v ráji). A když je vám řečeno “Vzdalte se!”, tedy se vzdalte. A Bůh pak povýší ty z vás, kdož uvěřili, a ty, jimž dostalo se vědění, na stupně různé. A Bůh dobře je zpraven o všem, co děláte. (Mudžádela:9-11)
Muslim zaznamenal tento hadís v kapitole „O zákazu pro dva lidi šeptat si mezi sebou a vynechat třetího, kromě když s tím tento třetí souhlasí.“
As-San’ání ve svém komentáři tohoto hadísu uvádí:
„Tento hadís odkazuje na zákaz šeptání dvou lidí v přítomnosti někoho třetího, s výjimkou situace, kdy je jich více, nežli tři, kvůli výše uvedenému důvodu, tedy aby se dotyčný necítil osaměle, či si nepomyslel, že se ti dva domlouvají na něčem, o čem by se neměl dozvědět, nebo aby nepomyslel, že pomlouvají jeho samého. Tento zákaz přestává platit, když jsou ve společnosti přítomny více než tři osoby.
Toto se týká jakékoli situace, ať jsme již na cestě nebo doma, což je názor Ibn Omara رضي الله عنهما, Málika a většiny, byť někteří smýšlí, že pro toto tvrzení není důkazů. Co se týče uváděných veršů ze súry al-Mudžádela, ty se vztahují na zákaz tajných rozhovorů mezi židy, jak se uvádí od ‘Abda ibn Hamída, Ibn Munzira a Mudžáhida, na základě verše:
أَلَمْ تَرَ إِلَى الَّذِينَ نُهُوا عَنِ النَّجْوَىٰ ثُمَّ يَعُودُونَ لِمَا نُهُوا عَنْهُ وَيَتَنَاجَوْنَ بِالْإِثْمِ وَالْعُدْوَانِ وَمَعْصِيَتِ الرَّسُولِ وَإِذَا جَاءُوكَ حَيَّوْكَ بِمَا لَمْ يُحَيِّكَ بِهِ اللَّـهُ وَيَقُولُونَ فِي أَنفُسِهِمْ لَوْلَا يُعَذِّبُنَا اللَّـهُ بِمَا نَقُولُ ۚ حَسْبُهُمْ جَهَنَّمُ يَصْلَوْنَهَا ۖ فَبِئْسَ الْمَصِيرُ
Což jsi neviděl ty, jimž zakázány byly tajné rozmluvy, jak se potom vrací k tomu, co bylo jim zakázáno, a domlouvají se tajně v hříchu, nepřátelství a neposlušnosti vůči poslu? A když k tobě přijdou, zdraví tě tak, jak tě nezdraví Bůh, a říkají si v duchu: “Pročpak nás Bůh nepotrestá za to, co říkáme?” Však stačit jim bude peklo, v němž hořet budou – a jak hnusný je to cíl konečný! (Mudžádela:8)
Ibn Abí Hátim zaznamenal od Mukátila ibn Hajjána, že řekl: „Mezi Poslem Božím صلى الله عليه و سلم a židy došlo k situaci, že pokud před těmito židy prošel někdo ze společníků Božího Proroka صلى الله عليه و سلم, začali si mezi sebou potají šuškat, až si dotyčný pomyslel, že intrikují proti němu, jak ho zabijí, nebo že se domlouvají na něčem, co by se mu tak jako tak nelíbilo. Dotyčný by se polekal a zanechal by toho, co původně zamýšlel. Posel Boží صلى الله عليه و سلم dotyčné výtečníky pokáral, nicméně ti jeho napomenutí nebrali v potaz a kvůli tomu Alláh zjevil zmíněný verš.“ [2]
____________________________________________________________________
[1] Muttefakun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 6288 a 6290; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2184 a toto je jeho znění.
[2] Viz Subulu s-selám, 2/616.