Zákaz volného mísení mužů a žen

Mezi fenomény typicky spojované s muslimskými společnostmi, vycházejícími z pravidel a nařízení islámu patří i snaha ve veřejném životě omezovat volné mísení mužů a žen. Tato snaha vychází ze snahy kontrolovat lidskou sexualitu, povzbuzovat mravní jednání a zamezovat možným negativním důsledkům nelegálních pohlavních vztahů a mravně závadového konání. Tato snaha není čistě islámským jevem, patrná je např. i v judaizmu, v morálních systémech asijských, nebo dokonce u mnoha tzv. přírodních národů. Ne všechny známé příklady takových zákazů jsou ovšem imperativy náboženskými, někdy do hry vstupuje i kultura a zvyk, zejména v určení míry oddělení obou pohlaví.

Uvedené normy jsou maximální, v případě nutnosti nouze činí povoleným.

Z tohoto hlediska je také zajímavé připomenout, že míra jejich uplatňování vzrůstala s urbanizací muslimské společnosti, jak rostla i jejich společenská nutnost. Po konfrontaci muslimské společnosti se západními tyto tendence poklesly, nejrychleji opět ve městech. Vzhledem k všeobecné skepsi rostoucí části muslimské populace vůči oktrojovaným západním hodnotám míra jejich dodržování opět vzrůstá.

Podle studie sociologů v KSA[1]považuje 76% dotázaných mísení pohlaví za zakázané, 12% za povolené s omezeními kladenými vírou a 12% si není jisto. Při výběru povolání by se 67% rozhodlo pro místo, kde mísení neexistuje, 9% kde existuje a 15% by to principielně neodmítalo, splňovala by práce jejich požadavky kladené vzděláním, kvalifikací apod.

Důkladné oddělení žen od mužů je nevyvratitelným a jasným požadavkem šarí’y a může se realizovat prostorem i časem.

Alláh přikázal věřícím:

A nepřibližujte se k cizoložství, neboť to ohavnost je i špatná cesta. (Isrá´:32) Kurtubí říká: „To je silnější podoba zákazu, než pokud by bylo řečeno „necizoložte“. Zakázány jsou všechny cesty k cizoložství, jako chtivý pohled, nebo dotek atd.“[2] A pokud je něco zakázáno, jsou zakázány i veškeré cesty, které k tomu vedou.[3] Tedy vše co vede k zakázanému konání je samo zakázaným konáním.[4]

Vy, kteří věříte! Nevstupujte do jiných domů kromě vlastních, pokud se nezeptáte, zda jste vítáni, a pokud nepozdravíte jejich obyvatele! A toto je pro vás vhodnější – snad si to připomenete. A nenaleznete-li v nich nikoho, pak tam nevstupujte, pokud vám to nebylo dovoleno. A bude-li vám řečeno „Vraťte se!“, pak se vraťte. A to bude pro vás čistší. A Bůh dobře ví o všem, co děláte. (Núr:27-28)

Vy, kteří věříte! Nevcházejte do domů prorokových, pokud vám to nebude dovoleno, kvůli jídlu, nečekajíce, až bude připravené! Jste-li však vyzváni, vstupte! A když dojíte, rozejděte se a nepouštějte se do důvěrných hovorů, neboť to se dotýká proroka a on se před vámi stydí! Avšak Bůh se nestydí říci pravdu. Když žádáte manželky prorokovy o nějaký předmět, žádejte o to přes závěs, to bude čistší pro srdce vaše i srdce jejich.  (Ahzáb:53)

A Svému Poslu nařídil:

Řekni věřícím, aby cudně klopili zrak a střežili svá pohlaví – a to je pro ně čistší, vždyť Bůh dobře je zpraven o všem, co konají. A řekni věřícím ženám, aby cudně klopily zrak a střežily svá pohlaví a nedávaly na odiv své ozdoby kromě těch, jež jsou viditelné. A nechť spustí závoje své na ňadra svá. A nechť ukazují své ozdoby jedině svým manželům nebo otcům nebo tchánům nebo synům nebo synům svých manželů nebo bratřím nebo synům svých bratří či sester anebo jejich ženám anebo těm, jimž vládne jejich pravice, nebo služebníkům, kteří nemají chtíče, anebo chlapcům, kteří nemají pojem o nahotě žen. A nechť nedupou nohama, aby lidé postřehli ozdoby, které skrývají. A konejte všichni pokání před Bohem, ó věřící, snad budete blažení! (Núr:30-31)

Proroku, řekni manželkám svým, dcerám svým i věřícím ženám, aby přitahovaly k sobě své závoje! A toto bude nejvhodnější k tomu, aby byly poznány a nebyly uráženy. (Ahzáb:59)

Alláh přikázal manželkám Proroka صلى الله عليه و سلم a jejich příkladem též vybídl i ženy věřících:

Chcete-li být bohabojné, pak nebuďte příliš poddajné v řeči své, aby po vás nebažil ten, v jehož srdci je choroba, nýbrž mluvte slova vhodná! Zdržujte se důstojně ve svých domech a nestavte na odiv ozdoby svoje podle způsobu dřívější doby nevědomosti!  (Ahzáb:32-33) Toto jsou předpisy, kterými Bůh povinoval Prorokovy manželky a i ostatní muslimky je v tomto následují. Tj. nebuďte příliš vyzývavé v hovoru a neupozorňujte v něm příliš na sebe, mluvíte-li s muži. Mluvte, co je dobré a užitečné a ať ve vaší řeči není něžností, kterými žena promlouvá jen ke svému muži.[5]

Detailní poučení z toho, kam až může vést volné mísení obou pohlaví ve společnosti a osamění mezi ženou a mužem, který není její mahrem, lze najít v příběhu o proroku Júsufovi, mír s ním, a velmožově ženě, vzpomenutém ve 12. súře Koránu.

Mahremy definují ti muži, kteří jsou k ženám ve vztahu jako v tomto verši:

A jsou vám zakázány jako manželky vaše matky, vaše dcery, vaše sestry, vaše tety z otcovy i matčiny strany, vaše neteře z bratrovy a sestřiny strany (Nisá´:23)

Podmínkou pro mahrema je jeho plnoletost a svéprávnost.[6]

Usáma bin Zejd, nechť je s ním Bůh spokojen, vyprávěl, že Posel Boží řekl: "Nezanechal jsem za sebou těžší zkoušku pro muže nežli zkoušku se ženami."[7] V jiném sahíh hadíse stojí: „Střežte se vezdejšího světa a střežte se žen, neboť první pokušení Izraelitů bylo kvůli ženám.“[8]

Hadís Posla  Božího صل الله عليه و سلم, sahající sahíh řetězcem vypravěčů k Abú Hurejrovi: „Všemu je předepsán úděl v cizoložství, kterého se zajisté dopustí. Pro oči je pohled cizoložství, pro uši poslouchat, pro jazyk rozprávět, pro ruku dotyk, pro nohu chůze, pro srdce tužba a přání a pohlaví to buď potvrdí, nebo popře.“  Zaznamenal Muslim.

Abú Hurejra vypráví, že Prorok řekl: „Stud je z víry a ti, kteří uvěřili, budou v ráji. Nestydatost je ze surovosti a ti, kdo byli suroví, budou v pekle.“ Zaznamenává Tirmízí jako hasan sahíh a Ibn Mádža jako sahíh.

Umm Selema vypráví, že Prorok poté, co pozdravil na konci modlitby, chvíli počkal, zatímco ženy vstávaly hned po pozdravu.[9]

 Posel Boží pravil: „Kterákoli opustí dům svého manžela bez jeho svolení, tu andělé proklínají, dokud se nevrátí, nebo se nekaje.“ Zaznamenal Taberání. Ahmed zaznamenává na autoritu Abú Hurejry, že Posel Boží pravil ženám během pouti na rozloučenou: „Jen toto vyjití a pak už setrvání v domě.“ Abú Hurejra dodává: „Všechny ženy Proroka vykonaly hadždž, kromě Zejneb bint Džehš a Sewdy bint Zem‘. Říkávaly: „Ne, při Alláhu, nepobídneme žádná jízdní zvířata po těchto slovech Prorokových.“ Umm Humejd, žena Abú Humejda as-Sa’ídího se zeptala Božího Posla: „Posle Boží, chtěla bych se modlit za tebou.“ Odvětil jí: „Vím, že si to přeješ, ale tvá modlitba ve tvé komůrce je lepší, nežli tvá modlitba ve tvé světnici. Tvá modlitba ve tvé světnici je lepší, než tvá modlitba, kterou vykonáš na svém zápraží. Tvá modlitba na tvém zápraží je lepší, než tvá modlitba v mešitě ve tvé čtvrti. A tvá modlitba v mešitě ve tvé čtvrti je lepší, nežli modlitba v mé mešitě.“ Pak nařídila, aby jí připravili místo na modlení v nejodlehlejší části jejího domu, kde se modlívala až do své smrti. Zaznamenává Ahmed, Ibn Huzejma a Ibn Hibbán. Ibn Omar vypráví, že Posel Boží však také pravil: „Nebraňte Božím služebnicím chodit do mešit.“ Zaznamenává Abú Dawúd.

Posel Boží, mír s ním, pravil Ibn Omarovi: „Kdybyste nechali tyto vrata pro ženy.“ Ibn Omarův sluha Náfi‘ upřesňuje, že Ibn Omar už jimi nikdy neprošel až do své smrti.[10]

Abú Hurejra cituje Proroka: „Nejlepší modlitební řady pro muže jsou první a nejhorší poslední a nejlepší řady pro ženy jsou poslední a nejhorší první.“ Podle al-Munedždžida je toto největší důkaz pro zákaz volného míšení žen s muži. Je-li toto předepsáno v mešitě, kde se lidé oddávají uctívání a kontrolují se, pak je to ještě více doporučeno mimo mešitu.

Abú Usejd al-Ansárí vypráví, že poté, co viděl mísení se žen s muži při vycházení z mešity, Prorok, mír s ním, pravil ženám: „Zůstaňte vzadu a nechoďte středem cesty, nýbrž kráčejte po jejím kraji.“[11]

‘Áiša vypráví, že jí Prorok přikázal zahalit se v přítomnosti slepce, i když ji nevidí, ale ona přece vidí jeho.[12]

Ženy si také stěžovaly Prorokovi, že je lidé předstihli v hledání znalosti a Prorok vyhradil zvláštní den jen pro ně.[13]

Abú Sa’íd al-Chudrí cituje, že Prorok řekl: „Není dovoleno ženě cestovat déle než dva dny sama bez mahrema.“[14] Abú Hurejra praví, že Posel Boží pravil: „Žádné ženě věřící v Alláha a Poslední den není dovoleno cestovat na den a noc, leda s mahremem.“ Obecně přijímaný.[15] Buchárí uvádí na autoritu Ibn Abbáse: „Žena nesmí cestovat bez mahrema.“ Není rozdílu mezi cestováním po zemi, po moři, nebo vzduchem.[16]

Podle Ibn Abbáse řekl Posel Boží: „Nechť nikdo z vás neosamí s cizí ženou bez mahrema.“ Obecně přijímaný. V Tirmízího verzi stojí: „Neosamí spolu cizí muž a cizí žena, aniž by třetí s nimi byl šejtán.“

Podle Abú Hurejry pravil Prorok: „Ženě není dovoleno postit se, je-li její manžel doma, leda s jeho dovolením. Není jí dovoleno pustit do domu někoho, leda s jeho dovolením. Kdykoli udělí něco jako milodar i bez jeho nařízení, i on má za to půl odměny.“[17]

Podle Ukby ibn Ámira pravil Prorok, mír s ním: „Střežte se vstupu k ženám.“ Zeptal se jej jeden z ansár: „A co soudíš o al-hamwu?“ Odvětil: „Al-Hamw je smrt.“[18] Podle Newewího označuje tento termín veškerého příbuzného manžela, kromě otce a jeho synů.[19] Podle Ibn Abbáse pravil: „Nechť muž nikdy nezůstává sám s cizí ženou, kromě, je-li s ní mahrem.“[20] Na autoritu Anase ibn Málika se traduje výjimka, že Prorok, mír s ním, rozmlouval s ženou z ansárů za přítomnosti jiných.[21]

Ženy prvních generací používali pro cestování stanu podobnou stavbu zvanou „kubba,“ která se připevňovala na hřbet velbloudů. V ní cestovaly nikým nerušeny a neviděny.

Omar pravil: „Obydlí byla vyráběna z palmových větví a jejich strany byly pokryty vlněnými hadry, takže nešlo vidět dovnitř.“[22] Následující generace muslimů vždy dbaly na toto nařízení, a proto vznikala specifická architektonická řešení umožňující vznik soukromých čistě ženských prostor, nebo oddělených prostor rodinných a pro hosty.

Dža’fer ibn Abí Tálib řekl: „Vůbec by se mi nelíbilo, kdyby někdo poskvrnil mou čest. Proto ani já nechci poskvrnit čest někoho jiného.“[23]

Ibn Šiháb říká: „Myslím, že Prorokovo zdržení po pozdravvu v modlitbě bylo proto, aby ženy vyšly a vzdálily se, než je dostihnou muži vycházející po modlitbě z mešit.“

Imám Málik pravil: „Pokud někdo jde navštívit svou matku nebo sestru, preferuji pro něj, aby požádal o svolení vstoupit.“[24]

Podle hanefíjců:  Islám zakázal volné mísení žen a mužů ve všech situacích, dokonce, i když stojí před svým Pánem a Stvořitelem. Určil ženám řady v modlitbě za řadami mužů a mužům nařídil, aby po skončení modlitby počkali na svých místech, dokud ženy neodejdou.[25] Žena může s cizím mužem hovořit v odůvodnitelné příležitosti, jako obchodování, přednášení nauky, při přednášení by měli být odděleni závěsem. Žena nesmí osamět s mužem, který není mahrem. Může cestovat bez Mahrem jen do vzdálenosti zmíněné v hadísech. Mahrema nemožno při hadždži nahradit jiným mužem. Žena smí do mešity, ovšem za splnění podmínek předepsaného oděvu, bez parfému a bez mísení s muži. Modlitba ženy mezi muži není platná. Pro ženu je lepší modlit se doma zuhr, nežli páteční modlitbu (arab. džumu‘a) v mešitě.[26]

Podle mezhebu málikí:  Pro starší ženu je povoleno zúčastnit se džumu’a, nebo společných modliteb, pro mladou je to zavrženíhodno.[27] Muž je povinen zajistit ženu tak, aby nemusela vycházet z domu.[28] Ženě je zakázáno cestovat více než den a noc bez mahrema. Hadždž vícero žen s vícero důvěryhodnými muži je dovolen.[29]

Podle mezhebu šáfi’í:  Imám Šáfi’í sám čerpal znalost asi od dvou set učitelek, od každé za závěsem. Pro cestování ženy se bere v potaz obecný hadís na autoritu Ibn Abbáse a rozpor s určením vzdálenosti je vysvětlen jako uvedení příkladu, nebo odpovědí na konkrétní otázku. Cesta se bere jako ta, která je šarí’atskou cestou – platí na ní předpis zkrácení modliteb a přerušení půstu. Mahrema možno při hadždži nahradit jiným mužem, žena dokonce může pouť vykonat sama. Páteční modlitba nebo jakákoli společná je ženě, jakkoli to není oblíbeno, dovolena se souhlasem mahrema, či manžela.[30] Aby mohla žena opustit svůj dům, nesmí použít žádného zkrašlovacího prostředku a obléci se tak, aby to nijak nepřitahovalo pozornost mužů.[31]

Podle hanbelovců:  Pro mladou ženu je vyjít do mešity povoleno, ale neoblíbeno a pro starší je to povoleno a neutrální.[32] Muž má právo požadovat po ženě, aby nebyla zaměstnána mimo dům, nebo na místě, kde jsou přítomni cizí muži, má právo omezit vycházení ženy ze svého domu mimo potřebu, i kdyby šlo o návštěvu jejích příbuzných. Naopak však nemá právo omezovat jejich návštěvu ve svém domě.[33]

1.     1.   Hidžáb ženy a odvracení pohledu muže.

2.       2. V případě modliteb striktní oddělení mužů od žen, byť i rozdílnými řadami v téže modlitebně, což je nejblíže Sunně. V případě i’tikáfu je ženám povoleno zůstat v mešitě, ale v oddělených místech v proto určených přístřešcích.

3.       3. Zatímco muži při chybě imáma v mešitě napomenou slovy „Subhánalláh,“ ženy pouze tlesknou. Také v případě modlitby, kde se recituje nahlas, nebo při hadždži, když se vyslovuje telbíjja, žena hovoří jen lehce zvýšeným hlasem, jen aby se ona sama slyšela.

4.      5. Páteční modlitba není pro ženy povinná.

5.      6. Zákaz jakéhokoli fyzického kontaktu (doteku, podání ruky) mezi mužem a ženou, kteří nejsou manželé anebo mahremi. Z toho vyplývá nutnost, aby žena navštěvovala lékařku.

6.     7.  Zákaz mužům vcházet do cizího domu, nebo míst, kde jsou ženy, bez svolení a zákaz pobývat tam. Tento zákaz se týká i osob transvestitních, transsexuálních apod.

7.       8. Zákaz muži být o samotě s cizí ženou bez přítomnosti mahrema.

8.      9.  Zákaz ženám cestovat bez mahrema. Pokud je někdo na cestě provázen ženou, měl by lidem, které potká a přidají se k němu, oznámit, že je jeho manželka, nebo příbuzná, aby odstranil pochybnosti.

9.      10.  Zákaz těm, kteří mohou vidět nahotu žen (mahremi, jiné ženy apod.) aby popisovali jejich tělesné krásy pro ně cizím mužům (tj. kteří jim nejsou mahremi).

10.  11.  Zákaz muži vrátit se domů náhle bez varování, aby nezastihl ženy v nepříjemné situaci.

11.  12.  Zákaz společného stolování mužů a žen při svatbách, návštěvách, apod. I když imám Málik v tomto neviděl problém u ženy starší, která již nemenstruuje. U mladých a atraktivních to odmítal[34] Dovoleno je, aby žena obsloužila hosta, jak učinila manželka Abú Usejda as-Sa’ídího Prorokovi.[35]

12.   13. Zákaz ženě dovolit vstup do svého domu někomu bez souhlasu manžela. Zákaz muži vstoupit a přenocovat u ženy, jejíž manžel je mimo domov, nebo bez souhlasu mahrema.

13.  14.  Zákaz muži zdravit osamělé ženy a zákaz osamělé ženě rozmlouvat s cizími muži a zkrášlovat přitom hlas. Zákaz se týká i moderních technologií, jako telefon, internet apod. Netýká se toho, co je nutné a netýká se starších žen, které již nemohou mít děti, případně se zhodnocuje společenská vhodnost/nevhodnost daného konání vzhledem ke zvyklosti daného společenství. Z toho vyplývá např. i oddělené školství a nutnost mužských učitelů pro muže a učitelek pro ženy.

14.  15.  Dokonce je zakázáno umývat nebožtíka opačného pohlaví, mimo vlastního partnera, či příbuzného a pochovávat muže a ženy do stejného hrobu, což je nerespektování mrtvého.[36]

        Všechna tato nařízení jsou podepřena četnými konkrétními důkazy z Koránu, autentické Sunny a konsensu zbožných předků.

---