Základní informace o zekátu na finance, díl 3.

Zekát na pronájem či jiný podobný pasivní příjem

Pokud plátce zekátu vlastní majetek, který pronajímá bez úmyslu ho prodávat, jako vozidla nebo nemovitosti, neplatí zekát z jejich hodnoty, ale až z hodnoty finančního zisku, který jejich pronajímáním vytvoří, pokud tento zisk přesáhne nisáb a udrží se nad jeho hladinou po celý lunární rok. Tento rok se počítá od podpisu kontraktu o pronájmu, bez ohledu na to, zda je plátci předtím vyplacena záloha nájemcem, či zda je kotrakt podepsán začátkem nebo koncem lunárního roku.

Ibn Kudáma říká:

„Pronajímá-li někdo dům za čtyřicet dinárů, příjem za tento nájem k němu přichází k datu podepsání smlouvy. Rok poté musí uhradit zekát na celý obnos, který tímto způsobem získá.“¹

Pokud někdo pronajímá nemovitost či cokoli jiného za účelem zajištění si vlastních příjmů či splacení svých dluhů, potom na takový majetek neodvádí zekát, neboť nedosahuje nisábu, protože zisk z takového příjmu odejde na živobytí či umoření dluhů. Toto je názor Ibn Báze.²

Podle al-‘Usejmína se toto opírá o analogii na hadís:

لاَ زَكَاةَ عَلَى الرَّجُلِ الْمُسْلِمِ فِي عَبْدِهِ وَلاَ فَرَسِهِ

„Muslim neplatí zekát za svého otroka či koně.“³

Zekát se platí tedy nikoli na hodnotu drženého a pronajímaného majetku, ale až na čistý zisk, který se pronajímáním získává.⁴

Pokud někdo váhá mezi pronájmem prodejem svého majetku, není na hodnotu tohoto majetku povinen platit zekát, dokud se pevně nerozhodne tento majetek prodat, protože, jak tvrdí al-‘Usejmín „i kdyby měl jen jedno procento pochyb, zda tento svůj majetek prodá, potom na jeho hodnotu zekát neplatí.“⁵ Zekát platí až na zisk z tohoto pronájmu, pokud přesáhne nisáb a celý rok pod něj neklesne.

Zekát na podíly ve firmách a obchodních společnostech

Někteří lidé vlastní akcie a podíly v obchodních společnostech a firmách. Jsou to certifikáty, které jim zajišťují stanovenou výměru zisku kapitálu z obchodní činnosti dané společnosti. Absolutní výměra zisku roste a klesá v závislosti na úspěšnosti obchodů dané společnosti a může jít v případě ztráty i do záporných čísel. Tyto podíly lze podle islámu vlastnit a obchodovat, dokud obchodní činnost, která za nimi stojí, je reálná a podle islámu dovolená.

Pokud vlastník podílu svůj podíl vlastní proto, aby ho dále obchodoval, potom zekát na tento podíl podléhá předpisům o zekátu za obchodovatelné zboží – tj. zekát by se počítal z tržní hodnoty daného podílu k aktuálnímu datu, pokud přesáhne nisáb a udrží se nad jeho hladinou jeden celý lunární rok.⁶

Pokud ho však akcionář vlastní proto, aby si zajistil pasivní příjem, pak zde existuje neshoda mezi učenci. Muhammed Abú Zehra, ‘Abdurrahmán ibn Hasan, ‘Abdulwehháb Challáf a další smýšlejí, že protože podíl je sám schopen vytvářet další zisk, jehož hodnota kolísá, musí s ním i v tomto případě být zacházeno jako s obchodovatelným zbožím. Podle většiny ostatních učenců se verdikt liší shodně typu společnosti, v níž akcionář svůj podíl vlastní.

Shodně tomuto názoru lze společnosti rozdělit do čtyř kategorií:

A. Společnosti podnikající ve službách a neprovozující žádný obchod se zbožím, jako jsou cestovní kanceláře, hotely, podniky v logistice či transportu. Jejich hodnota a tím i hodnota podílů v nich závisí na jejich vybavení, nezbytném pro výkon pracovní činnosti, jako je např. vybavení hotelů, vozový park apod. Na to, co je nezbytné pro výkon pracovní činnosti se zekát nevztahuje. Zekát na akciové podíly v takových podnicích přichází až teprve ze zisku, který svými službami vytvoří, pokud ovšem za lunární rok přesáhne nisáb.

B. Společnosti, které nic nevyrábí, ale pouze obchodují. Nakupují zboží vyrobené jinými a přeprodávají ho za přirážku, např. obchodují v dovozu, vývozu a v mezinárodním obchodu. Platí se na ně zekát po zhodnocení jejich celkové ceny se vším všudy, i vybavením i ziskem, podle toho, jak ji stanovuje roční rozpočet firmy.

C. Společnosti, které jak vyrábí, tak i obchodují. Např. těží či vykupují suroviny, zpracují je a prodávají dál meziprodukty. Jako např. naftařské společnosti, textilky, ocelárny, chemičky apod. Platí se na ně zekát stejně jako na předchozí kategorii.

D. Zemědělské podniky. Zde zekátu podléhá sklizeň a přírůstky dobytka shodně specifickým předpisům pro ně.⁷ Navíc vlastní zemědělské podniky zpravidla i finanční rezervy a pokud v podílu akcionáře i ony po započtení vychází v hodnotě větší, než nisáb, je třeba je podrobit zekátu na finance, jak uvádí dr. ‘Alí as-Selús.⁸

Tento druhý, správnější a preferovaý názor zastávají ‘Abdurrahmán ‘Ísá, Wehba az-Zuhejlí a ‘Abdulláh al-Bessám.⁹ Podle posledního jmenovaného autora většina dnešních učenců rozlišuje mezi obchodními společnostmi a výrobními podniky.¹⁰

Podle Stálé komise pro Fetwy stačí, když zekát odvede za své akcionáře s jejich vědomím sama společnost na základě svého rozpočtu a bilance příjmů a výdajů. Jednotliví akcionáři pak odvádějí zekát jen sami za sebe za svůj čistý zisk.¹¹ Podle al-‘Usejmína musí být akcionáři informováni společností o odvádění zekátu touto firmou a také o jeho výši, jinak mají povinnost uhradit zekát nezávisle na firmě každý z tržní hodnoty svého podílu zvlášť.¹² Podle kolegia pro fikh je třeba činit rozdílu mezi tím, co je ve vlastnictví akcionářů a tím, co je ve vlastnictví firmy jako takové. Např. zboží, úroda či dobytek jsou ve vlastnictví firmy, ale zisky z nich ve vlastnictví podílníků. Zekát podle toho odvádí každý na to, co je v jeho vlastnictví, shodně pravidlům v dané záležitosti.¹³

Kapitál, z nějž se zekát odvádí, je vztažen k uplynuvšímu roku, tj. zekát se hradí, pokud kapitál rok po získání stále drží cenu přesahující nisáb.¹⁴ Podle al-‘Usejmína se u zboží nepočítá jako začáteční datum zaplacení zboží dodavateli, ale až datum jeho doručení firmě dodavatelem, shodně podmínce, že zekát se hradí jen na majetek, který je v přímém vlastnictví plátce.¹⁵ U ziskotvorných výrobních podniků se připočítává do zekátu každý nový zisk za každý jeden lunární rok po jeho nabytí, jak uvádí ‘Abdulláh al-Bessám.¹⁶

Zekát na šeky, dluhopisy a sukúky

Pokud si někdo pořídí islámské dluhopisy (arab. صكوك sukúk) či podílové šeky za účelem dále je prodávat, až jejich cena vzroste, potom je nutno dávat zekát na jejich cenu i na jimi generovaný zisk. Po uplynutí lunárního roku se vypočítá tato jejich celková hodnota na základě zisku i tržní ceny a z tohoto celkového obnosu se udělí 2,5% jako zekát. Pokud však vlastník drží tyto sukúky jen jako zdroj svého pasivního příjmu, potom zekátu podléhá jen jimi generovaný čistý zisk, pokud se tento zisk celý lunární rok udrží nad hranicí nisábu.

Podle rozhodnutí Rady pro fikh během konference v roce 1408 hidžry/1988kř. éry, podléhají tyto produkty bezúrokového finančnictví stejným předpisům, jako prosté podíly ve firmách. Pokud investiční společnosti z nějakého důvodu samy na svůj majetek nedávají zekát, musí ho dát vlastníci podílů a sukúků, na majetek firmy i na zisk. Pokud firma odvádí zekát na majetek, vlastníci podílů a sukúků ho odvádí už jen na zisk. Pokud podílníci a vlastníci dluhopisů nemohou zjistit hodnotu firmy, spadá z nich povinnost platit zekát na hodnotu podílu, avšak musí i nadále hradit zekát na zisk. Zekát se platí v hodnotě 2,5% celkové hodnoty či jen zisku, shodně výše uvedenému, pokud hodnota za celý lunární rok neklesne pod nisáb.¹⁷

Zpětný zekát kajícníka, který ho řadu let předtím neplatil

Na otázku ohledně člověka, který kvůli své nedbalosti, lhostejnosti či lakotě řadu let neplatil zekát, ač byl jeho zákonným plátcem, avšak nyní se kál, přičemž už neví, kolik za zekát dluží, odpověděl Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín následujícím způsobem:

„Zekát je skutkem uctívání Alláha a je rovněž i nárokem chudobných na bohatých. Pokud někdo zekát odpíral, porušil tím hned dva nároky – nárok Boží a nárok chudobných a ostatních, kteří jsou zákonnými příjemci zekátu. Pokud se člověk kál za to, že předtím řadu let nehradil zekát a pokud už neví, kolik za něj dluží, je vůči Alláhu zproštěn svého dluhu, shodně slovům Božím:

وَهُوَ الَّذِي يَقْبَلُ التَّوْبَةَ عَنْ عِبَادِهِ وَيَعْفُو عَنِ السَّيِّئَاتِ وَيَعْلَمُ مَا تَفْعَلُونَ

„On je ten, jenž od služebníků Svých pokání přijímá a špatné skutky jim odpouští a dobře ví, co konáte.“ (Šúrá: 25)

Zůstává mu však dluh vůči příjemcům zekátu. Jim musí svůj neodevzdaný zekát uhradit. Možná, že za něj obdrží i odměnu u Alláha, protože Jeho Milost je nezměrná.

Může výši částky stanovit alespoň přibližně, jak nejlépe to jen dovede. A Alláh nikomu neukládá víc, než co je schopen unést. Za deset tisíc tedy uhradí dvě stě padesát, uhradí tedy tuto částku za každý rok, kdy zekát neplatil. Pokud měl některý rok méně, či více, bude platit (či neplatit) shodně tomu.“¹⁸

V jakém termínu se musí zaplatit zekát

Zekát je možno platit po celý rok, vždy shodně tomu, kdy uplyne lunární rok od nabytí majetku, na který je nutno odvést zekát. Pokud uběhne lunární rok od chvíle, kdy majetek přesáhl úroveň nisábu a neklesl pod ni, potom je neodkladnou povinností jeho majitele zaplatit zekát.

Podle málikovského a šáfi’ovského mezhebu a většiny hanbelovců je zekát neodkladnou a okamžitou povinností ihned k datu, kdy vyprší lhůta jednoho roku od nabytí nisábu.¹⁹ Pokud by člověk platbu oddaloval, třeba i do významných dob roku, jako je Ramadán, hřešil by, kromě pokud by mu bránila nějaká šarí’atská překážka, např. neměl se jak dostat k příjemcům zekátu či ke své hotovosti. Tento názor vybrala jako správnější Stálá komise pro fetwy²⁰ a Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín.²¹

Jejich důkazem je doslovnost a naléhavost koránského apelu:

وَأَقِيمُوا الصَّلَاةَ وَآتُوا الزَّكَاةَ

„Dodržujte modlitbu a dávejte almužnu“ (Bekara: 110)

Někteří hanefíjští učenci a menší část hanbelovců naopak smýšlí, že zekát je nutno uhradit kdykoli během dalšího roku poté, co majetek přesáhl nisáb a neklesl pod něho, přičemž člověk si může vybrat, kdy ho během tohoto roku uhradí, avšak nesmí s jeho platbou otálet až do následujícího roku, kdy mu začíná nová roční povinnost zekátu. Tedy jakmile uplyne i druhý rok, je okamžitou a neodkladnou povinností dotyčného uhradit svůj zekát a bude hříšný, pokud tak neučiní v nejbližším možném termínu. Odkládáním zekátu totiž vzniká chudobným a dalším jeho příjemcům škoda a jejich potřeby tak nejsou zabezpečeny včas.

V praxi se tak plátci zekátu orientují podle významných dat v islámském lunárním kalendáři, nejčastěji podle Ramadánu, kvůli jeho významu a kvůli tomu, že tak snáze dodrží roční pravidelnost v odevzdávání zekátu.

Nejčastěji se tato praxe dokazuje hadísem, v němž ‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم byl nejštědřejším člověkem. Obzvláště štědrý byl pak v měsíci Ramadánu, když k němu přicházel Džibríl. Ten k němu přicházel každé noci během Ramadánu a dohlížel na správnost jeho recitace Koránu. Posel Boží صلى الله عليه وسلم byl štědřejší, než něžný větřík seslaný z nebe.²²

Odměna za zekát v Ramadánu se také násobí, byť islámské texty Koránu a Sunny nezmiňují přesnou číselnou hodnotu, kolikrát je jeden čin v Ramadánu lepší, než stejný čin vykonaný jindy, avšak shodují se obecně na výjimečné hodnotě skutků v tomto měsíci vykonaných.

‘Abdul’zazíz Ibn Báz říká:

„Skutky vykonané v měsíci Ramadánu mají nesmírnou hodnotu, která se ještě znásobuje kvůli výjimečnosti tohoto měsíce. Podobně i hřích vykonaný během tohoto měsíce je závažnější a těžší, než stejný hřích vykonaný jindy. Proto muslimové musí využít tento požehnaný měsíc pro dobré skutky a pro zanechání skutků špatných v naději, že jim Vznešený Alláh požehná, jejich dobré činy přijme a umožní jim následovat pravdu. Špatné činy se však nikdy nenásobí, vždy se počítají jen jednou, ať už v Ramadánu či mimo něho. Nicméně skutky dobré jsou znásobovány a odměňovány více, desetkrát, nebo třeba i mnohem, mnohem víckrát.“²³

Skupina zbožných předků také obvykle dávala zekát v Ša’bánu, kvůli požehnání tohoto měsíce a víře, že během něj k Alláhu stoupají dobré činy, jak je potvrzeno v několika hadísech.²⁴

Ibn Hadžer al-‘Askelání uvádí:

„Když muslimové vstoupili do měsíce Ša’bánu, zaměřili se na recitaci Koránu a odevzdávání zekátu.“²⁵

Kvůli těmto významným datům je možno uhradit zekát v předstihu, což je názor i Sáliha al-Fewzána.²⁶

Toto se opírá o skutečnost, že podle ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما Posel Boží صلى الله عليه وسلم dovolil jeho otci platit zekát dokonce dva roky dopředu.²⁷

Tedy přesáhne-li váš majetek úroveň nisábu a udrží-li se na ní po celý lunární rok, máte k datu nabytí tohoto majetku, či nabytí nisábu, neodkladnou povinnost zaplatit na tento majetek zekát. V následujícím roce můžete, chcete-li, platit i s předstihem, podle libosti třeba v Ša’bánu nebo v Ramadánu, s nadějí že váš dobrý skutek bude Alláhem o to více zúročen a znásoben.

Prosím Alláha, aby přijal naše dobré skutky a vedl nás k tomu, co je nejlepší. Ámín!

Na základě citovaných zdrojů zpracoval: Alí Větrovec

1. Viz al-Mughní, 4/271.
2. Viz Medžmú’u l-fetáwá wel-mekálát, 14/177.
3. Od Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2468, jako sahíh ho doložil ve své revizi al-Albání.
4. Viz Fetáwa š-šejchi bni l-‘Usejmín, 18/208.
5. Viz Medžmú’u l-fetáwá, 18/232.
6. Viz al-‘Usejmín v Medžmú’u l-fetáwá, 18/197 a 199.
7. Viz al-Mewsú’atu l-fikhíja, 23/281.
8. Viz Medželletu l-medžme’i l-fikhí, 4/839.
9. Viz Medželetu l-medžme’i l-fikhí, 4/742.
10. Viz Medželetu l-medžme’i l-fikhí, 4/1/725.
11. Viz Fetáwe l-ledžneti d-dáima, 9/341.
12. Viz Medžmú’u l-fetáwá, 18/217.
13. Viz Medželletu medžme’i l-fikh, 4/881.
14. Viz al-Mughní, 4/75.
15. Viz Medžmú’u l-fetáwá, 18/234.
16. Viz Medželletu l-medžme’i l-fikhí, 4/722.
17. Viz Medželleti l-medžme’i l-fikhí, 4/882.
18. Viz As´iletu l-bábi l-meftúh, sezení č. 12, otázka č. 494.
19. Viz an-Newewí v Šerhu l-Muhazzeb, 5/308.
20. Viz Fetáwe l-ledžneti d-dáima, 9/398.
21. Viz Medžmú’u l-fetáwá, 18/295.
22. Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2308.
23. Viz Medžmú’u l-fetáwá wel-mekálát, 15/447.
24. Hadísy o tom viz an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2357 a ve svém techrídži ho al-Albání ocenil jako hasan; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 21753.
25. Viz Fethu l-Bárí, 13/310.
26. Viz al-Mulachchas al-fikhí, 1/247.
27. Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 615, jako sahíh ho ve své revizi doložil al-Albání.