Známým předpisem v islámu je zákaz model, figurativních zpodobnění, či nařízení nezobrazovat živé bytosti, osoby a zvířata. S ním se pojí i předpis tyto modly a zpodobnění ničit. Tento zákaz je, jak uvidíme, nepřímo vyvoditelný z Koránu, dále jej explicitně uvádí Sunna[1]رضي الله عنهم أجمعين a prvními generacemi muslimů, o čemž existuje bezpočet dokladů. Je také odrazem kontinuálnosti Božího Poselství a islám jej sdílí s následovníky dřívějších Božích zjevení, neboť je formulován také ve Starém Zákoně.[2] a je na něm idžmá‘. Byl dodržován saháby
Jako muslimové věříme v odůvodněnost každého Božího zákazu. Alláh nám nezakázal nic, kromě toho, co je pro nás škodlivé. Znalost této škody může být jednomu zřejmá a druhému skrytá, ale povinnost podrobit se Božímu Zákonu mají všichni, v tom, čeho škodu subjektivně spatřují i v tom, čeho škodlivost subjektivně nevnímají, jak stanovil již imám az-Zuhrí.
Marný pokus napodobovat stvoření Boží
Důvod zákazu zobrazování byl jasně formulován v některých hadísech. Jde o pokusy napodobovat stvoření Boží (arab. المُضَاهَاتُ لِخَلقِ اللهِ al-mudáhátu li chalki lláh). Imám ‘Abdurrahmán ibn Hasan at-Temímí vysvětluje: „Prorok صلى الله عليه و سلم uvedl důvod, kterým je srovnávání sebe s Božím tvořením, protože jen Alláhu Jedinému náleží stváření a určování osudu. Není tedy dovoleno srovnávat lidské výtvory se stvořeními Božími a lidské tvůrce se Stvořitelem.“[3] Šejch Selím ibn ‘Íd al-Hilálí praví: „Zpodobňování živých bytostí je zakázáno, protože se jedná o pokusy napodobňovat stvoření Boží.“[4]
Jedině Alláh je totiž المُصَوِّرُ al-Musawwir, tedy Ten, Který dává tvar:
هُوَ اللَّهُ الْخَالِقُ الْبَارِئُ الْمُصَوِّرُ لَهُ الأسْمَاءُ الْحُسْنَى يُسَبِّحُ لَهُ مَا فِي السَّمَاوَاتِ وَالأرْضِ وَهُوَ الْعَزِيزُ الْحَكِيمُ
On je Bůh, stvořitel, tvůrce i utvářející. Jemu přísluší jména překrásná a Jeho slaví vše, co na nebesích je i na zemi – On mocný je i moudrý! (Hašr:24)
اللَّهُ الَّذِي جَعَلَ لَكُمُ الأرْضَ قَرَارًا وَالسَّمَاءَ بِنَاءً وَصَوَّرَكُمْ فَأَحْسَنَ صُوَرَكُمْ وَرَزَقَكُمْ مِنَ الطَّيِّبَاتِ ذَلِكُمُ اللَّهُ رَبُّكُمْ
Bůh je ten, jenž pro vás zemi příbytkem stálým učinil a nebesa nad vámi budovou; on vyrovnal vás a podobu krásnou vám dal a pokrmy výtečné vám uštědřil. Takový je Bůh, váš Pán! (Gháfir:64)
Zpodobňováním se tak člověk pokouší násilně si přisvojit charakteristiku, náležející toliko Alláhu.
Důkazem tohoto principu v pohledu figurativního zobrazování je koránský příběh o proroku ‘Ísá عيله سلام, který právě pouze a výhradně z moci Boží z hlíny vytvořil podobu ptáka a vdechl jí život. Korán uvádí jeho slova:
أَنِّي قَدْ جِئْتُكُمْ بِآيَةٍ مِنْ رَبِّكُمْ أَنِّي أَخْلُقُ لَكُمْ مِنَ الطِّينِ كَهَيْئَةِ الطَّيْرِ فَأَنْفُخُ فِيهِ فَيَكُونُ طَيْرًا بِإِذْنِ اللَّهِ
Přišel jsem k vám se znamením Pána vašeho. Utvořím pro vás z hlíny něco podobného ptáku a vdechnu tomu život, a stane se to skutečným ptákem z dovolení Božího. (Álu ‘Imrán: 49)
První krok k modloslužebnictví, nejtěžšímu hříchu
Dalším důvodem zmiňovaným učenci je zabránění zkáze, kterou figurativní zobrazení přinesla dřívějším národům, když je odvrátila od uctívání Alláha Jediného, Který nemá společníka. Toto se v metodologii fikhu nazývá صَدُّ الذَّرَئِعِ saddu z-zerái‘.
Alláh hovoří o lidu Núhovu:
وَقَالُوا لا تَذَرُنَّ آلِهَتَكُمْ وَلا تَذَرُنَّ وَدًّا وَلا سُوَاعًا وَلا يَغُوثَ وَيَعُوقَ وَنَسْرًا وَقَدْ أَضَلُّوا كَثِيرًا وَلا تَزِدِ الظَّالِمِينَ إِلا ضَلالا
a zvolali: „Neopouštějte božstva svá! Neopouštějte Wadda ani Suwá´, ani Jaghútha a Ja´úqa a Nasra!“ A věru oni mnohým zbloudit dali; a nerozmnožuj nespravedlivým ničeho, leda jejich bloudění! (Núh:23-24)
Podle Ibn Abbásova vysvětlení zaznamenaného al-Buchárím[5] a Ibn Džerírem[6] byli jmenovaní původně bezúhonní služebníci Boží. Šejtán je pomocí jmen této pětice lidí zlákal a svedl je k modloslužebnictví. Nejprve jim našeptal chodit k jejich hrobům, poté jim našeptal vztyčit jejich sochy, aby si je připomínali. Podobně jako dnes vztyčují na náměstích sochy na památku význačných osob a hrdinů. Lidé si přáli být jako oněch pět a proto je šejtán navedl, aby se na ně zaměřili. Další generace si už myslely, že tyto sochy a hroby mají nějakou zvláštní moc. Ibn ‘Abbás praví: „Božstva Núhova lidu byla známa později i Arabům. Wadd náležel kmeni Kelb v Dewmetu l-Džendel. Suwá´ patřila kmeni Huzajl. Jaghús náležel kmeni Murád a posléze i Bení Ghusejf v al-Džewfu poblíž Sabá´. Ja’úk byl uctíván v Hamadánu. Nasr patřil kmeni Humejr ze Zi l-Kelá‘. Všechno to byla jména spravedlivých lidí z lidu Núhova. Když zemřeli, šejtán lidi přivedl ke vztyčení soch na místech, kde si je připomínali a k oslovování těchto soch jejich jmény. Toto činili, ale tyto modly ještě neuctívaly. Poté, co tito lidé zemřeli, a znalost o těchto sochách byla zapomenuta, začali lidé modly skutečně uctívat."[7]
Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja praví: „Důvodem, proč byla uctívána al-Lát, bylo původně uctívání hrobu ctihodného muže, který se tam nalézal.“[8] Dále říká: „Tento problém, tj. problém uctívání památky, je důvodem, proč tolik národů upadlo do přidružování jiných k Alláhu, větší, nebo menší měrou.“[9]
Boží Zjevení přichází proto, aby Posla Božího صلى الله عليه و سلم a všechny, kdo ho následují, varovalo před modlami a modloslužebnictvím. Džábir vzpomíná, že Prorok صلى الله عليه و سلم hovořil o začátcích zjevení takto: „… a když jsem se vracel, uslyšel jsem z nebe hlas. Zdvihl jsem hlavu a tu – anděl, kterého jsem potkal v jeskyni Hirá´, seděl na stolci, zaujímajícím nebesa i zemi. Velmi jsem se jej polekal a vrátil jsem se domů, říkajíc: „Pokryjte mne! Pokryjte mne!“ Tehdy Vznešený Alláh zjevil:
يَا أَيُّهَا الْمُدَّثِّرُ قُمْ فَأَنْذِرْ وَرَبَّكَ فَكَبِّرْ وَثِيَابَكَ فَطَهِّرْ وَالرُّجْزَ فَاهْجُرْ
Ty rouchem přikrytý! Vstaň a varuj, Pána svého veleb, svůj oděv očišťuj, špíny se varuj (Mudessir:1-5)
A to jsou modly (arab. الأَوثَانُ al-awsán). Pak Zjevení pokračovalo.“[10]
Chadídžin soused vypráví, že Prorok صلى الله عليه و سلم Chadídži, své ženě, pravil: „Chadídžo, při Alláhu, nikdy nebudu uctívat al-Lát! Při Alláhu, nikdy nebudu uctívat al-‘Uzzá!“[11]
Odsouzeno je uctívání falešných božstev v nejširším smyslu slova, či jakékoli schvalování modloslužebnictví, či služba komukoli jinému, nežli Alláhu Jedinému:
الَّذِينَ أُوتُوا نَصِيبًا مِنَ الْكِتَابِ يُؤْمِنُونَ بِالْجِبْتِ وَالطَّاغُوتِ وَيَقُولُونَ لِلَّذِينَ كَفَرُوا هَؤُلاءِ أَهْدَى مِنَ الَّذِينَ آمَنُوا سَبِيلا
ti, kterým dostalo se části Písma, věří v Džibta a Tághúta a hovoří o těch, kdož neuvěřili: „Tito jsou správněji vedeni než ti, kdož uvěřili.“ (Nisá:51)
Muž jménem Dimám ibn Sa’leba přišel za Prorokem صلى الله عليه و سلم a tázal se jej na mnoho věcí, mimo jiné: „Zapřísáhám tě Alláhem, bohem tvým, bohem prvních a bohem všech dalších po nich, přikázal ti Alláh, abychom Jeho Jediného uctívali a nikoho nepovažovali za rovného Jemu a abychom zavrhli tyto sochy, které vedle Alláha uctívali naši předkové?“ Prorok صلى الله عليه و سلم odvětil: „Ó Alláhu! Ano!“ Takovým přímým způsobem si nechal Dimám vysvětlit i základní povinnosti islámu. Islám přijal a vydal se ke svému lidu, k němuž se následně obrátil nejprve slovy: „Ohavné jsou al-Lát a al-‘Uzzá!“ „Opatrně, Dimáme!“ stachovali se. „Stihne tě lepra, cholera a šílenství!“ „Běda vám!“ opáčil Dimám. „Při Alláhu, al-Lát a al-‘Uzzá nemohou nijak uškodit, ani nijak prospět. Vznešený Alláh vyslal Posla a zjevil mu Knihu, kterou vás vyvede z bludu, ve kterém jste. Já věru vyznávám, že není božstva kromě Alláha, Který nemá společníka, a vyznávám, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je Jeho posel. Od Posla صلى الله عليه و سلمpřináším znalost toho, co se vám nařizuje i toho, co se vám zapovídá.“ Takto jeho lidé přijali islám.[12]
Podle Rib’ího ibn Hiráše Prorok صلى الله عليه و سلم jistému muži z kmene Benú ‘Ámir pravil: „Přináším vám toliko dobro. Uctívejte Alláha Jediného, Který nemá společníka a vystříhejte se al-Lát a al-‘Uzzá.“[13]
Mughíra ibn Šu’ba řekl perskému vládci v bitvě u Kadísíje: „Uctívali jsme kameny a modly. Kdykoli jsme viděli pěknější kámen než ten, který jsme uctívali, zahodili jsme jej a uctívali ten pěknější. Nevěděli jsme o Pánu nic, dokud nevyslal Alláh Proroka صلى الله عليه و سلم z řad nás samých, který nás vyzval k islámu a my jsme jeho výzvu přijali.“[14]
Tyto bílé kaménky byly podle Ibn ‘Abbáse znakem kultu al-‘Uzzá a kvůli nim bylo zjeveno:
أَفَرَأَيْتَ مَنِ اتَّخَذَ إِلَهَهُ هَوَاهُ وَأَضَلَّهُ اللَّهُ عَلَى عِلْمٍ وَخَتَمَ عَلَى سَمْعِهِ وَقَلْبِهِ وَجَعَلَ عَلَى بَصَرِهِ غِشَاوَةً فَمَنْ يَهْدِيهِ مِنْ بَعْدِ اللَّهِ أَفَلا تَذَكَّرُونَ
Co soudíš o tom, jenž učinil si božstvem svým svou vášeň a jemuž Bůh dal vědomě zbloudit a zapečetil sluch i srdce jeho a zastřel zrak jeho rouškou? Kdo povede jej kromě Boha správnou cestou? Což se nevzpamatují? (Džásíjja:23)[15]
Také se uvádí, že určitá zobrazování, kreslená např. do písku, byla využívána při věštění a simulativním způsobem v magii, a to dokonce i v černé, za účelem např. rozeštvání manželského páru nebo poškození zdraví oběti, snad v podobném stylu jako západoafrické a kreolské voodoo.[16]
Tvůrcové zpodobnění jsou nejvíce křivdící mezi lidmi
Abú Zúra vyprávěl, že vešel s Abú Hurejrou do jednoho domu v Medíně a na jeho střeše spatřili kreslíře, jak něco maluje. Abú Hurejra řekl: „Slyšel jsem, jak Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Alláh Vznešený řekl: „Kdo je více křivdícím, nežli ten, kdo vytvoří výtvor jako Mé stvoření. Nechť tedy vytvoří třeba malého mravenečka, nebo zrnko pšenice, nebo ječmene.“[17] Šejch Selím al-Hilálí vysvětluje: „Vznešený Alláh mu nařídí vdechnout duši do toho, co se pokoušel stvořit, čehož nebude schopen. I když se tací pokoušeli napodobit Boží stvoření na tomto světě, nebyli to schopni vytvořit v dokonalé podobě takové, v jaké to stvořil Vznešený Alláh. Jak to pak budou moci učinit v Soudný Den, kdy bude jejich postavení a situace ještě daleko zoufalejší, než byla na tomto světě?“[18]
Abú Džuháfa říká: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم proklel tvůrce zpodobnění (arab. المُصَوِّرِينَ al-musawwirín).“[19]
‘Áiša uvádí, jak matky věřících Umm Selema a Umm Habíba popisovaly Prorokovi صلى الله عليه و سلم kostel v Habeši, zdobený uvnitř ikonami. Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Když mezi nimi zemře někdo zbožný, postaví nad jeho hrobem modlitebnu a dovnitř vloží tyto obrazy. Takoví lidé jsou v očích Božích těmi nejhoršími.“[20]
Alláh praví:
فَبَدَّلَ الَّذِينَ ظَلَمُوا قَوْلا غَيْرَ الَّذِي قِيلَ لَهُمْ
Avšak ti, kdož byli nespravedliví, zaměnili slovo Naše něčím jiným, než bylo jim řečeno (Bekara:59)
Imám ‘Abdurrahmán ibn Hasan at-Temímí tento verš vysvětluje: „Mnoho malovali a malby používali. Mnoho stavěli na hrobech, zkrášlovali je a přetvářeli v modly a modlitebny. Toto považovali za zbožnost a ve skutečnosti jde o čin nejodpornější a nejhorší.“[21]
Tvůrcové zpodobnění budou v Soudný Den potrestáni ze všech nejpřísněji
Ibn Mes’úd vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Nejpřísněji budou v Den Zmrtvýchvstání potrestáni tvůrci zpodobnění (arab. المُصَوِّرُونَ al-musawwirún).“[22]
At-Taberí toto vysvětluje: „Tím se myslí ti, kteří vědomě vytvářejí zpodobení uctívaná vedle Alláha, což je nevíra(arab. كُفرٌ kufr). A kdo takto činí z jiného důvodu, dopouští se hříchu,za který bude zodpovídat.“ Podle aš-Šewkáního jde o těžký hřích z kategorie velehříchů (arab. كَبَائِرٌ kebáir).[23] An-Newewí uvádí, že učenci považují taková zpodobňování za velehřích proto, neboť každému, kdo je vytváří je Sunnou směřováno jasné a jednoznačné varování a odsouzení.[24]
Ibn ‘Abbás vypráví: „Slyšel jsem Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci: „Kdokoli na tomto světě vytvoří zpodobnění něčeho (arab. صُورَةٌ súra), bude povinen do něho vdechnout duši v Den Vzkříšení, čehož však nebude schopen.“[25] Také slyšel Proroka صلى الله عليه و سلم říci: „Každý zpodobňovatel vejde do Ohně. Za každé jedno jím vytvořené zpodobnění bude stvořena duše, která jej bude v ohni mučit.“[26]
‘Áiša vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم poté, co jí přikázal strhnout a rozstříhat malovaný závěs, pravil: „Lidé, kterým se dostane nejtvrdšího trestu v Den Vzkříšení, budou ti, kteří se snaží napodobit Boží stvoření.“[27]صلى الله عليه و سلم řekl: „ti, kteří vytvářejí taková zpodobnění.“[28]الَّذِينَ يُشَبِّحُونَ بِخَلقِ اللهِ allezíne jušebbihúne bi chalki lláh).“[30]V Muslimově podání ‘Áiša praví: „roztrhal závěs na kusy a barva jeho tváře se změnila.“[29] V podání od az-Zuhrího přes al-Kásima, které uvádí Muslim, stojí: „ti, kteří se snaží napodobňovat Boží stvoření (arab. Podle jiného podání Prorok
Ibn Mes’úd uvádí tato slova Posla Božího صلى الله عليه و سلم: „Největšího trestu se v Den Zmrtzvýchvstání dostane tomu, kterého nějaký prorok zabil, nebo který zabil nějakého proroka, nebo předák v bludu, nebo tvůrce z tvůrců zpodobnění (arab. مُمَثِّلٌ مِنَ المُمَثِّلِينَ mumessilun mine l-mumessilín).“[31]
Tvůrcové zpodobnění jsou prokletí Alláhem a Jeho Poslem صلى الله عليه و سلم
Abú Džuhejfa uvádí od svého otce, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم proklel toho, kdo se živí lichvou, toho, kdo mu v tom pomáhá, ženu, která tetuje, ženu, která se dává tetovat a kreslíře (arab. مُصَوِّرٌ musawwir).[32]
Abdulláh ibn Omar vyprávěl, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil: „Ty, kteří tato zpodobnění (arab. صُوَرٌ suwar) vytvářejí, budou potrestáni v Den Zmrtvýchvstání. Bude jim řečeno: „Oživ to, co jsi vytvořil.“[33]
Háfiz Ibn Hadžer al-Askalání toto vysvětluje: „Jedná se o příkaz něčeho, čeho ten, jemuž je to přikázáno, není schopen. Z tohoto máme popis trestu, který dopadne na zpodobňovatele. Bude mu přikázáno vdechnout duši do zpodobnění, které vytvořil, ale toto nebude moci učinit. Výsledkem toho bude tento trest pokračovat.“[34] Bude pokračovat po celý Soudný Den.
Andělé nevstupují do domu, kde jsou sochy a obrázky
Abú Hurejra slyšel Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci: „Andělé nevstupují do domu, kde jsou sochy (arab. تَمَاثِيلٌ temásíl), nebo zobrazení (arab. تَصَاوِيرٌ tasáwír).“[35]صلى الله عليه و سلم pravil: „Džibríl přišel za mnou a řekl mi: „Přišel jsem za tebou i minulou noc, ale nebránilo mi vstoupit nic jiného, než že u dveří byla zpodobnění (arab. تَمَاثِيلٌtemásíl)[36] تِمثَالٌtimsál), co je doma, aby byla podobna kmeni stromu, přikaž rozstříhat závěs na dvě podušky, po kterých budou lidé chodit, a přikaž vyvést psa ven.“[38]صلى الله عليه و سلم poté takto učinil. Pes patřil al-Hasanovi nebo al-Husejnovi a spal pod jejich lavicí (arab. نَضَدٌ nedad). Prorok صلى الله عليه و سلم ho přikázal vyvést ven, což bylo učiněno. Tak zaznamenává Abú Dawúd.[39]صلى الله عليه و سلم o svolení vstoupit a když jej Prorok صلى الله عليه و سلم pozval dále, Džibríl عليه سلام řekl: „Jak mohu vstoupit, když je v tvém domě závěs, na kterém jsou obrázky (arab. تَصَاوِيرٌ tasáwír). Buď ho musíš rozstříhat, nebo jej dát na zem jako rohožku, po které se šlape. Věru, shromáždění andělů nevstupuje do domu, ve kterém jsou obrázky (arab. تَصَاوِيرٌ tasáwír).”[40] V an-Nesáího verzi Džibríl žádal Proroka Posel Boží , zpodobnění byla i na závěsu v domě[37] a v domě byl pes. Přikaž utnout hlavu soše (arab. Podle jiné verze vyprávěl, že Posel Boží
Ibn ‘Abbás uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Andělé nevstupují do domu, ve kterém je pes, nebo obraz (arab. صُورَةٌ súra).“[41]تَمَاثِيلٌ temásíl).“[42] V Abú Talhově podání stojí dodatek: „nebo zpodobnění (arab.
Ibn Omar vypráví, že Džibríl Prorokovi صلى الله عليه و سلم řekl: „Věru, my andělé nevstupujeme do domu, kde je obraz (arab. صُورَةٌ súra), nebo pes.“[43]
Ibn Hadžer objasňuje, že domem člověka se myslí cokoli, kde přebývá, jako dům, stan, budova, či cokoli jiného.[44]
Kdokoli je spokojen s obrázky ve svém domě, sám zamezuje andělům ve vstupu do svého domova. Andělé tam nevstupují, neboť neschvalují a odmítají čin výroby obrázků a porušení Zákona Alláha Vznešeného. Tím, že zde nebudou přítomni andělé, je dům ponechán otevřeným pro šejtány.
Podle některých učenců do domu, kde jsou obrázky, nevstupují pouze andělé milosti a nikoli všichni andělé bez rozdílu, protože andělé písaři skutků (tzv. الحَفَظَةُ al-hafaza) se od lidských bytostí neoddělují pouze kvůli tomu, že narazí na obrázky.[45]
Ibn Hadžer se však přidržuje jasného významu hadísu, tedy, že nevstupují všichni andělé ve všeobecnosti.
Al-Kurtubí dodává: „To, že andělé písaři jsou zvláštní výjimkou, tedy že jim v přístupu nebrání nic, není opřeno o žádný textuální důkaz.“[46]
[1] Hadísů o něm hovořících je, počítáno podle jednotlivých řetězců vypravěčů, okolo 260, přenášejících 180 různých textuálních znění (arab. مُتُونٌ mutún). Samo přenesení informace o zákazu zobrazování tedy dosahuje stupně tewáturu, tj. nemohlo jít o shodu na omylu.
[2] Viz Exodus, 20: 4.Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.
[3] Viz Kitábu t-tewhídi we kurretu l-a’juni l-muwehhidín, kap. 61.
[4] Mewsú’atu menáhí aš-šar’íjja fí sahíhi suneni n-nebewíjja, 2/450.
[5] Sahíhu l-Buchárí, 6/414, 415 č. 442.
[6] Abú Dža’fer Muhammed ibn Džerír at-Taberí byl imámem vykladačů Koránu, zemřel r. 310 h. Jeho tefsír nese název Džámi’u l-Bejján fí ta´wíli l-Kur´án. Viz 12/254, č. 35027.
[7] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 4636
[8] Iktidá’u s-Siráti l-Mustakím, 2/333.
[9] Ibid., 2/334. Patrně šlo o mlynáře, který mlel zrno na mouku a obstarával chléb pro poutníky, kteří ke Ka’bě přicházeli.
[10] Uvádí jej šejch Saláh al-Budejr Bulúghu s-se’ádeti min adilleti tewhídi l-‘ibáda, podání č. 404. Zaznamenal ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 4925; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 161 a 256.
[11] Viz al-Bulúgh …, podání č. 410. Zaznamenává ho i Ahmed v Musnedu, hadísy č. 17947 a 23067. Jeho isnád je sahíh, jeho vypravěči jsou tradenty také mnoha podání v obou sbírkách Sahíh. Skutečnost, že jméno Chadídžina souseda není uvedeno, na správnost hadísu nemá vliv. Je také známou skutečností, že Posel Boží nikdy žádnou modlu neuctíval, dokonce ani před svou prorockou misí.
[12] Viz al-Bulúgh …, podání č. 405. Zaznamenal ho Ahmed v Musnedu, hadfís č. 2380; al-Hákim v Mustedreku, 3/54.Uvádí ho ve svém životopisu Proroka i Ibn Hišám, viz as-Síretu n.nebewíjja, 4/219-221. Zaznamenali také ad-Dárimí v Sunenu, hadís č. 652; Ibn Abí Šejba v Táríchu l-Medína, 2/521-522; Abú Dawúd v Sunenu, hadís č. 487 a al-Bejhekí v Deláilu n-nubúwwa, 5/374-375. Al-Buchárí jej zaznamenává v Sahíhu na autoritu Anase, hadís č. 63.
[13] Viz al-Bulúgh …, podání č. 408. Zaznamenal jej Ahmed v Musnedu, hadís č. 23127.
[14] Viz al-Bulúgh …, podání č. 406. Zaznamenal ho al-Hákim v Mustedreku, 3/451, který jej ocenil jako sahíh a az-Zehebí souhlasí.
[15] Zaznamenal Ibn Abí Hátim, 8/2699 a as-Sujútí v ad-Durru l-mensúr, 5/72.
[16] Ibrić, Almir, 2007: Zabrana figurativne umjetnosti u islamu – uvodna filozofska analiza. Sarajevo:Zalihica, str. 44-45.
[17] Zaznamenali al-Buchárí, 7/541, č. 837; Muslim, 3/1162, č. 5275. Toto je Muslimova verze.
[18] Viz Mewsú’atu l-menáhí…, 2/450.
[19] Sahíhu l-Buchárí, 1/393.
[20] Fethu l-Bárí, 1/382. Podle Muslimovy verze se kostel jmenoval Márija, tj. pravděpodobně byl zasvěcen Panně Marii.
[21] Viz Kitábu t-tewhídi we kurra …, kap. 61.
[22] Al-Buchárí, 7/540, č. 834; Muslim, 3/1161, č. 5272, č. 5270.
[23] Viz Nejlu l-awtár.
[24] Fethu l-Bárí, 1/348.
[25] Al-Buchárí, 7/547, č. 846 a 5953; Muslim, 3/1162, č. 5273. Al-Buchárí i Muslim se na něm shodují.
[26] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5963; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 7042. Zaznamenává jej i Ahmed v Musnedu, 1/308 a an-Nesáí v Sunenu, 8/215.
[27] Al-Buchárí, 7/542, č. 838.
[28] Al-Buchárí, 8/83, č. 130.
[29] Muslim 3/1159, č. 5261.
[30] Muslim 3/1158, č. 5258.
[31] Uvádí ho šejch al-Budejr v al-Bulúgh …, podání č. 430. Zaznamenal ho Ahmed v Musnedu, hadís č. 3868 a al-Bezzár, hadís č. 1603.
[32] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 2105; 3224; 5181; 5957; 5961;7557; a Muslim v Sahíhu, hadísy č. 96 a 2107.
[33] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, 7/541, hadís č. 835; Muslim v Sahíhu, 3/160, hadís č. 5268. Toto je al-Buchárího verze.
[34] Fethu l-Bárí, 10/398.
[35] Muslim, 3/1162, č. 5276.
[36]Řetězec vypravěčů tohoto hadísu je dobrý, uvádějí jej Abú Dawúd, an-Nesáí a at-Tirmizí. Al-Albání jej dokládá v as-Silsiletu s-Sahíha, 4/554, č. 1921, kde v komentáři k hadísu č. 1921 zmiňuje také hadís na autoritu Abú Hurejry, obsahující slova „přikaž odseknout soše hlavu.“ Šejch říká: „Toto je jasný důkaz, že odseknutí hlavy trojrozměrného zpodobnění (arab. at-timsálu l-mudžessema) má za následek, že již nebude považováno za zpodobnění.“
[37] V tomto případě slovo temásíl zcela jistě neznamená sochy, ale zpodobnění, která byla na závěsu.
[38] Tuto verzi uvádí také imám Muslim, stejně jako tu, podle níž Mejmúna viděla smutek na Prorokově tváři, protože za ním oné noci Džibríl nepřišel.
[39] Sunen Abí Dawúd, hadís č. 4157. An-nedad je lavice, jako např. ta, na kterou se odkládá oděv.
[40] Uvádí jej Abú Dawúd, 3/1549, č. 4146; at-Tirmizí, jehož verzi al-Albání dokládá v Sahíhu Suneni t-Tirmizí, 2/366, č. 2970, 2250; an-Nesáí, 8/607, č. 5380 (podle arabské verze z r. 1411 h., obsahující vysvětlení od as-Sujútího, Šerh, a od as-Sindího, al-Háši’a.
[41] Al-Buchárí, 4/339, č. 539 – od Ibn ‘Abbáse a Abú Talhy; Muslim, 3/1157, č. 5249-5251. Toto je znění od Muslima.
[42] Muslim, 3/1158, č. 5254.
[43] Al-Buchárí, 7/545, č. 843. Podobné zaznamenal i Muslim, 3/1157, ve znění: „pes nebo obraz“ na autoritu ‘Áiše (hadís č. 5246) a Mejmúny (hadís č. 5248).
[44] Fethu l-Bárí, 1/393.
[45] Nuzhatu l-muttakín, 2/1153, č. 1686 a 1688.
[46] Tato slova cituje Ibn Báz, op. cit.