Základní pravidla o zobrazování živých bytostí, díl 4.: Obecné předpisy podobizen toho, co má duši

 

Není pochyb, že všechna zobrazení, ať už dvoj, či trojrozměrná, která v sobě obsahují prvek zakázaného, či nabádání k zakázanému, nebo odhalování nahoty (arab. عَورَةٌ ‘awra) tomu, kdo nemá právo ji vidět, jsou zakázána, podle obecného pravidla, že cokoli vede k zakázanému, je samo zakázáno. Tento předpis platí i pro fotografie, videozáznamy a multimédia s obsahem, podněcujícím k zakázanému. To se týká např. pornografie, propagace opojných látek, drog, násilí a ostatních podob zločinnosti.

Důkazem jsou slova Boží:

A nenásleduj to, o čem vědění nemáš, vždyť sluch, zrak i srdce budou všechny žádány, aby počet vydaly. (Isrá´:36)

Řekni věřícím, aby cudně klopili zrak a střežili svá pohlaví – a to je pro ně čistší, vždyť Bůh dobře je zpraven o všem, co konají. A řekni věřícím ženám, aby cudně klopily zrak a střežily svá pohlaví a nedávaly na odiv své ozdoby kromě těch, jež jsou viditelné. A nechť spustí závoje své na ňadra svá. A nechť ukazují své ozdoby jedině svým manželům nebo otcům nebo tchánům nebo synům nebo synům svých manželů nebo bratřím nebo synům svých bratří či sester anebo jejich ženám anebo těm, jimž vládne jejich pravice, nebo služebníkům, kteří nemají chtíče, anebo chlapcům, kteří nemají pojem o nahotě žen. A nechť nedupou nohama, aby lidé postřehli ozdoby, které skrývají. A konejte všichni pokání před Bohem, ó věřící, snad budete blažení! (Núr:30-31)

A slova Božího Proroka:

„I oko páchá cizoložství a jeho cizoložství je pohled.”[1]

Šejch Muhammed aš-Šenkítí v této souvislosti řekl: „Být Alláhu vděčen za zrak znamená dívat se jen na to, s čím je On spokojen.“[2]

Posel Boží také pravil: „Nenásleduj náhodný (tj. nezáměrný) pohled (na zakázané) pohledem dalším.“[3]

Slavné jsou básné verše: „Nejprve pohled, potom úsměv, potom pozdrav, potom hovor, potom zakázaná schůzk a potom spojení.“

V obecném smyslu tyto principy potvrzují slova Proroka صلى الله عليه و سلم citovaná Abú Hurejrou:

„Kdo bude vyzývat k cestě Pravdy, získá odměnu i za všechny, kteří ho v na této cestě Pravdy budou následovat, aniž by se z jejich odměny cokoli ubralo. A kdo bude vyzývat k falši, ponese hřích i za všechny ty, kteří ho budou v této falši následovat, aniž by se cokoli ubralo z jejich hříchů.“[4]

Šejch Sálim ibn ‘Íd al-Hilálí vysvětluje: „Kdo bude důvodem, nebo prostředníkem v konání nějakého činu a ten, kdo jej přímo vykoná, dostávají stejnou měrou, jak trestu tak odměny. (…) Prostředníku v konání dobra se násobí jeho oměna a prostředníku v konání zla se násobí jeho trest.“[5]

 

 

‘Áiša (z. 58 h.) vypráví: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم se vrátil z cesty a já jsem ozdobila své dveře závěsem (arab. قِرَامٌ kirám) s motivy okřídlených koní. On mi přikázal ho odstranit a tak jsem ho strhla.“[6]تَمَاثِيلٌ temásíl). On mi přikázal odstranit ho a tak jsem ho strhla.“[7]صلى الله عليه و سلم vlastní rukou roztrhal.“[8] V Ahmedově podání stojí, že „ho Posel Boží  V al-Buchárího podání stojí: „Měla jsem těžký, tlustý závěs, na kterém byly obrázky (arab.

Háfiz Ibn Hadžer al-Askalání praví: „Použité slovo تَمَاثِيلٌ temásíl je plurálem od تِمثَالٌ timsál a znamená podobiznu. Je to obecnější výraz než portrét, nebo rytina nebo malba, nebo výšivka na látce. V podání Bukejra ibnu l-Ašedždže od Abdurrahmána ibnu l-Kásima[9] تَصَاوِير|ٌ  tasáwír).“ [10]تَمَاثِيلٌ je plurál od تِمثَالٌ timsál, s významem „socha“ a označuje reprezentativní zpodobnění."[11] Ibnu l-Qajjím praví: „ se objevuje „pověsila závěs, na kterém byly obrázky (arab.

‘Áiša uvádí, že měla závěs zdobený obrázky. Posel Boží صلى الله عليه و سلم vstoupil do místnosti a strhl ho. ‘Áiša pak pravila: „Rozstříhám jej tedy a vyrobím z něj dva polštářky.“ Učinila tak a polštářky vycpala palmovými vlákny. Posel Boží صلى الله عليه و سلم proti tomu nic nenamítl.[12]صلى الله عليه و سلم někdy odpočíval?“ Odpověděl: „To sice ne, ale slyšel jsem to od al-Kásima ibn Muhammeda.“[13] Jeden z vypravěčů tohoto hadísu, Rabí’a ibn ‘Atá ibnu l-Kásim ibn Muhammed, jeden ze studentů al-Kásima ibn Muhammeda, který hadís vyprávěl od ‘Áiše, byl tázán: „Slyšel jsi Abú Muhammeda (tj. al-Kásima) zmiňovat se o tom, že by se ‘Áiša zmiňovala, že by na nich Prorok

Abdulhamíd as-Siddíkí ve svém komentáři k anglickému překladu Muslimova Sahíhu uvádí: „Někdo by se mohl otázat, že pakliže je zakázáno mít obrázky na závěsu, proč není zakázáno mít je také na polštáři? Odpovědí je, že pokud se látka rozstříhá a sešije do jiného tvaru, ztratí svou původní formu také obrázky a již nejsou zpodobněními. Nicméně, věšení si obrázků je daleko horší, nežli obrázky na polštářích apod." [14]

Toto se podobá sladění obou zmíněných hadísů (tj. výpovědí „závěs roztrhal“ vs. „rozstříhala ho a sešila z něj dva polštářky“), které poskytl háfiz Ibn Hadžer: Řez byl veden např. středem obrázku, a proto změnil jeho původní podobu. Proto Prorok صلى الله عليه و سلم tento polštář používal a lehával na něm.[15]

 

 

‘Áiša vyprávěla: „Koupila jsem si polštářek (arab. نُمرُقَةٌ numruka), na kterém byl obrázek. Když to uviděl Posel Boží, zastavil se u dveří a nechtěl vstoupit dále. Všimla jsem si výrazu odporu v jeho tváři. Řekla jsem: „Ó Posle Boží! Obracím se k Alláhu a k Poslu Jeho s pokáním. Jakého hříchu jsem se dopustila?“ On pravil: „Na co je ten polštář?“ Řekla jsem: „Ten jsem koupila pro tebe, abys na něm mohl sedět a odpočívat.“ Posel Boží pravil: „Tvůrci těchto obrázků (arab. صُوَرٌ suwer) budou potrestáni v Den Vzkříšení a bude jim řečeno: oživte to, co jste stvořili.“ Posel Boží navíc dodal: „Andělé nevstoupí do domu, kde jsou obrázky (arab. صُوَرٌ suwer).“[16]مِرفَقَتَانِ mirfekatán), které dále používal i sám Prorok. [17] Muslim zaznamenal od Ibnu l-Mádžišúního, že ‘Áiša následně polštářek rozstřihla a vyrobila z něj dvě opěrky na ruce (arab.

Poučení z tohoto hadísu získáváme, uvědomíme-li si, že imám al-Buchárí nadepsal kapitolu své sbírky, v níž hadís uvádí, titulem „O nevoli sedět na obrázcích.“ Ibn Hadžer toto vysvětlil slovy: „Nevole sedět na obrázcích, i kdyby se po nich chodilo, nebo na po nich dupalo.“[18]

 

 

Obecné pravidlo říká, že cokoli zakázaného je zakázáno také prodávat, tj. výdělek z toho je rovněž zakázaný. Navíc existují podání zakazující přímo prodej soch a zpodobnění.

Abú Džuhejfa uvádí: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم zakázal platit za krev[19] a za psy[20], stejně jako zakázal výdělek prostitutky. On صلى الله عليه و سلم také pronesl Boží prokletí na každého, kdo pojídá úrok, každého, kdo ho poskytuje, tatéra, tetovaného a toho, kdo vytváří zpodobnění (arab. المُصَوِّرُ  al-musawwir).“[21]

Džábir pravil: „Posel Boží zakázal vlastnit vyobrazení (arab. صُورَةٌ súra) v domě. Také zakázal jejich zhotovování.”[22]

Posel Boží صلى الله عليه و سلم uviděl v domě ‘Alího a Fátimy na stěně obraz namalovaný na látce, zkritizoval to a odmítl do jeho domu vstoupit, dokud se obraz neodstraní.[23]تَصَاوِير tasáwír), hned se zase vrátil.“[24] ‘Alí o tom vypráví: „Připravil jsem jídlo a pozval Božího Posla. Přišel, a jakmile uviděl v našem domě obrázky (arab.

Co se týče zpodobňování uváděných ve verši:

A vyráběli pro něj vše, co si přál: chrámy, sochy, poháry velké jako nádrže a kotle pevně zapuštěné.  (Sabá:13)

V tomto konkrétním případě výraz تَمَاثِيلٌ temásíl nemusí nutně odkazovat na zakázaný typ zobrazení, mohlo jít i o zobrazení neživých předmětů, či rostlinných ornamentů, jak smýšlí al-Kurtubí a dodává, že dřívějším národům jejich zákon mohl povolovat i sochy toho, co není uctíváno, byť by to byla i např. zvířata, načež tento předpis byl šarí’ou Proroka Muhammeda صلى الله عليه و سلم zrušen.[25] Ibn Kesír uvádí, že šlo o ozdoby a řezby spojené se Sulejmánovým, mír s ním, trůnem. Ad-Dahhák a as-Suddí uvádí, že šlo pouze o dvojrozměrná zpodobnění, Mudžáhid dodává, že byly vyvedeny na mosazi a podle Katády na keramice či skle.[26]

Tento zákaz se tedy týká zpodobnění všeho, co má duši (arab. رُوحٌ rúh), tedy lidských osob, ptáků, zvířat, andělů či džinů.[27] Je jedno, jestli zpodobnění a vyobrazení jsou vyvedena na papíře, plátně, oděvu a textiliích, dřevě, kameni nebo na zdi, či jiném materiálu, anebo zda je použito výtvarných technik malby, kresby, rytiny, grafického tisku, vyřezávání, vytesávání, či odlévání do formy. Stejně jako je zakázáno podobizny vytvářet, je zakázáno je i vlastnit. Je poviností je poničit, aby nezůstaly podobiznami.[28]

 

 

Sa’íd ibn Abí ‘l-Hasan uvádí, že za Ibn ‘Abbásem přišel jistý muž a řekl: „Jsem ten, který tyto obrázky (arab.صُوَرٌ  suwer) vyrábí. Dej mi ohledně nich fetwu.“ Ibn ‘Abbás mu řekl, aby k němu šel blíž, načež se k němu dotyčný přiblížil. Poté Ibn Abbás řekl znovu: „Pojď blíž!“ Dotyčný se k Ibn Abbásovi přiblížil natolik, že Ibn Abbás mu položil ruku na hlavu a řekl: „Nyní ti povím, co jsem slyšel od Božího Posla صلى الله عليه و سلم. Slyšel jsem ho říci: „Každý tvůrce zpodobnění (arab. المُصَوِّرٌ musawwir) bude v Ohni. Pro každého z nich bude vytvořena duše pro každý obrázek, který vytvořil a budou ho trestat v Ohni. Pokud už to musíš dělat, pak kresli obrázky stromů a neživých věcí.“[29]صلى الله عليه و سلم neodkázal, jako v tomto.[30] Nadr ibn Anas uvádí, že událost se stala, když Ibn ‘Abbás odpovídal lidem na jejich otázky a vzpomíná, že v žádném jiném případě tak výslovně na Proroka

 

 

Džábir vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم v době dobytí Mekky přikázal Omarovi ibnu l-Chattáb jít do Ka’by a odstranit (arab. يَمحُو jemhú) každý obraz (arab.  صُورَةٌsúra), který v ní nalezne. Prorok صلى الله عليه و سلم sám do Ka’by nevešel, dokud z ní nebyly odstraneny všechny obrazy.[31]صلى الله عليه و سلم požádal o vědro s vodou a začal z Ka’by odstraňovat jednotlivé obrazy. Říkal: „Alláh nechť prokleje lidi, kteří zpodobňují to, co nemohou stvořit.“[32] Abú Dawúd at-Tajálisí také uvádí od Usámy, že vešel do Ka’by za Prorokem a tam uviděli obrazy. Poté Prorok

‘Á’iša uvádí, že Prorok صلى الله عليه و سلم ve svém domě nikdy nenechal nic, co by mělo na sobě kříže (arab. تَصَالِيبٌ tasálíb), aniž by je neodstranil, nebo neporušil.[33] تَصلِيبٌ taslíb) v jeho verzi stojí zobrazení (arab.  تَصَاوِيرٌtasáwír). Al-Buchárí uvádí tento hadís v kapitole O odstraňování obrázků.[34]   Al-Kašmíhiní uvádí stejné podání, jen namísto slova kříž (arab.

‘Alí vzpomíná, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم po jedné z pohřebních modliteb pravil: „Kdo z vás půjde do Medíny a každou sochu rozbije, každou hrobku zarovná se zemí a každý obraz rozmaže?“ Jeden člověk vstal a pravil: „Já, Posle Boží!“ Medíňany popadl strach. Muž odešel a poté se vrátil se slovy: „Posle Boží, každou sochu jsem zlomil, každou hrobku srovnal se zemí a každý obraz rozmazal.“ Posel Boží poté řekl: „Kdo odteď bude něco takového znovu vytvářet, popřel to, co bylo zjeveno Muhammedovi.“[35]

Abú Hurejra jednou vstoupil do jednoho z domů v Medíně a uviděl tam zavěšený obraz. Rázně pravil: „Slyšel jsem Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci: „(Alláh říká) Kdo je více křivdící, nežli ten, který se pokouší napodobit Moje stvoření? Nechť stvoří zrnko, nebo mravence.“[36]

Ibn ‘Abbás vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Podobizna (arab. تِمثَالٌ timsál) je hlava. Když se zničí hlava, pak už to není podobizna.“[37] Imám Ahmed také řekl: „Podobizna je hlava,“ proto vždy, když chtěl zničit nějaké zpodobnění, zničil jeho hlavu.[38]

---