OTÁZKA: Jaké je šarí’atsko-právní stanovisko ohledně zaměstnávání žen? Pokud je to dovoleno, kde může žena pracovat?
OTÁZKA: Jaké je šarí’atsko-právní stanovisko ohledně zaměstnávání žen? Pokud je to dovoleno, kde může žena pracovat?
ODPOVĚĎ:
Stálá komise pro fetawá´ v Království Saúdské Arábie[1] se vyjadřuje následovně:
„Není rozdílnosti názorů ohledně toho, že ženě je dovoleno pracovat. Jediné, v čem se učenci rozešli, je soupis zaměstnání a oborů, kde žena smí pracovat. Myslíme, že nejlepším zaměstnáním pro ženu je především povolání ženy v domácnosti, při činnostech specifických ženám, jako je výchova dětí, vaření, úklid, praní prádla a ostatní druhy prací odpovídajících ženě v islámské rodině.
Není žádné překážky, která by bránila ženě vykonávat zaměstnání v oborech vzdělávání, obchodu, lékařství, textilního průmyslu, tkaní, šití apod., dokud její zaměstnání nebude vést k něčemu, co je zakázané, jako je míšení se s nepříbuznými muži způsobem, zapříčiňujícím pokušení, nebo zanedbání, či nevykonávání jejích povinností vůči rodině, přičemž za sebe nenechala nikoho, kdo by tuto povinnost splnil za ni.“
Komentář redakce: Dostatečnými důkazy jsou praktiky matek věřících, společníků Proroka a jejich žen, nechť je s nimi Alláh spokojen, a na to také ukazuje praxe prvních muslimů a muslimek, Alláh jim budiž milostiv.
S tím jde ruku v ruce i otázka povinnosti ženy vykonávat domácí práce. Zde existuje rozdílnost názorů[2]:
Podle Málika, Ibn Hazma, Newewího a dalších není žena povinna domácí práce vykonávat vůbec.[3]
Imám Taberí je toho názoru, že to záleží na místní zvyklosti, tedy je-li to v daném prostřední zvykem, pak je žena povinna vykonávat domácí práce, pokud ne, není.
Praxe Proroka صلى الله عليه و سلم a prvních generací muslimů však ukazuje pravý opak. Fátima bint Muhammed si jednou stěžovala svému otci, Proroku صلى الله عليه و سلم na bolesti v ruce z toho, jak stále kroutila vřeténkem tkalcovského stavu a chtěla po něm, aby jí najal služku. Prorok, mír a požehnání s ním však odvětil: „Chceš, abych ti ukázal něco lepšího, nežli to, co hledáš? Před spaním řekni „subhána lláh“ a „al-hamdu li lláh“ třiatřicetkrát a řekni „Alláhu akbar“ čtyřiatřicetkrát.“[4] Na základě toho uvádí i Buchárí ve svém Sahíhu kapitolu s názvem „žena vykonává práce v mužově domě.“ Kdyby nebyly domácí práce pro ženu povinné, pak by Prorok صلى الله عليه و سلم své dceři našel služku. Imám Muslim zaznamenal, že Asma bint Abí Bekr, manželka Zubejra ibn ‘Awwáma chodila na předměstí Medíny, odkud na hlavě nosila krmení pro Zubejrova koně, napájela ho a starala se o něj. Mísila těsto, ale neuměla jej dát dobře do pece, takže s tím jí pomáhaly její sousedky z ansárů.[5]
Povinností ženy je tedy vychovávat děti a poskytovat muži příjemné prostředí a teplo domova. Islám navíc zapovídá volné míšení se obou pohlaví a je zřejmé, že každé takové míšení a každý pokus vyhnat ženu z bezpečí jejího domu vede k vážným společenským problémům.
Příkladem nevhodného zaměstnání ženy, zejména ve společnostech západního typu je pozice prodavačky v obchodním domě, kde chodí i mužští zákazníci. Pozice sama o sobě vyžaduje kontakt s cizími muži, rovněž i příjemné vystupování, úsměv atd., tím spíše, že západní konzumní společnost se tímto tahem snaží zajistit si stálost zákazníka. Proto na takových pozicích většinou pracují mladé ženy a dívky. Něco takového není dovoleno ani mezi muslimy, natož mezi nemuslimy, kteří otevřeně nerespektují Boží zákon.
Proto nejlepším zaměstnáním muslimky je být ženou v domácnosti, ač je povoleno, aby pracovala. Zaměstnání ženy je však, kromě šarí’atsky odůvodněné potřeby, věc nerada viděná a zavrhovaná.[6]
Doplnění redakce: Všechno jednání, které vede, nebo má za následek zakázané jednání, je samo o sobě zakázáno. Proto existuje i zákaz míšení obou pohlaví. Z tohoto zákazu vyplývá i šarí’atsky nutná míra zaměstnanosti žen, zejména v pozicích učitelek a lékařek, které budou dále vyučovat a vzdělávat ženskou část populace, protože jinak by opět docházelo k zakázanému míšení pohlaví.
[1] Zveřejněno v Medželetu l-buhúsi l-islámíjja, 1/103.
[2] Další text je i s citacemi převzat z Kutuzović, Safet: Fetve, pravne decizije – pitanja i odgovori, Džemat Hidžra, Stichting, 2009, str.290.
[3] Ibn Bettál: Šerhu l-Buchárí, 7/539; Al-Muhalla, 10/73-74; a al-Minhádž 14/136.
[4] Obecně přijímaný; Buchárí, č. 5361 a 5362; Muslim, č. 2727.
[5] Sahíh Muslim, č. 2182. Zaznamenal i Ibn Hibbán, č. 4500.
[6] Kutuzović, Safet, op.cit., str. 255.