‘Abdulláh ibn Mes’úd řekl: „Nauč se, a když už jsi se naučil, tak praktikuj.“
Az-Zuhrí říká: „Čin toho, kdo činí, ale neví, nebude lidmi pokládán za hoden důvěry. A lidé nebudou šťastni slovy učence, který nepraktikuje.“
‘Abdulláh ibn Mes’úd řekl: „Nauč se, a když už jsi se naučil, tak praktikuj.“
Az-Zuhrí říká: „Čin toho, kdo činí, ale neví, nebude lidmi pokládán za hoden důvěry. A lidé nebudou šťastni slovy učence, který nepraktikuje.“
Sahl ibn Abdulláh al-Fustání řekl: „Všichni lidé jsou zmámení, kromě učenců. A všichni učenci jsou zmatení, kromě těch, kteří jednají v souladu se svou znalostí.“ Také řekl: „Tento svět je bláznovství a pustinou, kromě znalosti. A veškerá znalost je důkazem proti jedinci, kromě znalosti, podle které je jednáno. A každý čin je zbytečný, kromě s upřímností úmyslu a upřímnost úmyslu je v nebezpečí, kromě je-li prokázána. “
Júsuf ibnu l-Hunejn pravil: „S dobrými mravy porozumíš znalosti a se znalostí jsou tvé skutky vyspraveny. A se skutky je získávána moudrost, s moudrostí porozumíš odříkání a získáš jeho prospěch. S odříkáním přichází zřeknutí se scěta a se zřeknutím se světa přichází touha po ráji. A s touhou po ráji je získána spokojenost Vznešeného Alláha.“
Málik ibn Dinár pravil: “Hledá-li služebník znalost pro to, aby dle ní konal, jeho znalost jej učiní pokorným. A pokud ji hledá pro jiné než toto, znalost zvýší jeho nemravnost a pýchu na ni.“
Abú Hurejra pravil: „Příklad znalosti, podle které není konáno je jako příklad bohatství, které není utráceno způsobem, jaký Alláh požaduje.“
Abú Dardá řekl: „Nebojím se, že mi bude řečeno: „Ámire, co jsi se naučil?“ Ale více se obávám, že mi bude řečeno: „Ámire, co jsi dělal s tím, co jsi se naučil?“
Omar ibn ‘Abdul’azíz pravil: „Kdokoli nepovažuje řeč za součást svých skutků, bude hojně hřešit a kdokoli se zachová bez znalosti, způsobí více škody, nežli užitku.“
Málik ibn Dinár řekl: „Věru jsem mezi moudrými slovy nalezl: „Není dobrem pro tebe vědět, co jsi nevěděl, pokud se nebudeš chovat podle toho, co víš. Příklad tohoto je totiž jako příklad muže, který sbírá dříví na oheň, sváže jej, zapálí pochodeň, ale není schopen ji nést a tak k ní přiloží druhou.“
Atá zaznamenal: „Jistý mladík míval čas od času ve zvyku navštěvovat matku věřících ‘Áišu, nechť je s ní Alláh spokojen. Prosíval ji, aby mu vyprávěla. Jednoho dne opět přišel, zeptal se jí a ona řekla: „Synu, už jsi konal podle toho, co jsem ti vyprávěla?“ Odvětil: „Ne, při Bohu, matko.“ Řekla tedy: „Synu, tedy proč hledíš zvýšit Boží důkazy protinám i proti sobě?“ (mladík nebyl synem ‘Áiše, oslovení „matko“ je třeba chápat jako archaické oslovení starší ženy – pozn.překladu)
Fudajl ibn ‘Ijjád řekl: „Co se týče hadísů, je lepší, když člověk dle nich koná a neslyší je, než když je slyší a dle nich nekoná.“
Sufján as-Sawrí pravil: „Neměl bych asi zapisovat svou znalost, takto bych byl uchráněn před svou znalostí, takže by nebyla ani pro mě ani proti mně.“
Aš-Ša’bí řekl: „Věru nejsme učenci, nýbrž jsme si vyslechli hadís a předali jej. Protože učenci jsou ti, kteří, když vědí, jednají podle toho.“