OTÁZKA: V naší mešitě je na čelní zdi nad mihrábem arabská kaligrafie verše z Koránu. Někteří ve vedení mešity uvažují o tom, že ji odstraní. Proč to mazat, když je tam napsané Boží Slovo?
ODPOVĚĎ:
OTÁZKA: V naší mešitě je na čelní zdi nad mihrábem arabská kaligrafie verše z Koránu. Někteří ve vedení mešity uvažují o tom, že ji odstraní. Proč to mazat, když je tam napsané Boží Slovo?
ODPOVĚĎ:
V mnoha mešitách se lze setkat s kaligrafickými zobrazeními koránských veršů, Božích přívlastků, proseb a zikrů či např. jmen pravověrných chalífů na stěnách či na mihrábech. Domnívám se, že návrh vedení vaší mešity na odstranění takové kaligrafie z čelní stěny vaší mešity je správný navzdory tomu, že jde o Slovo Boží.
Mnoho lidí si dnes není vědomo, že islámští učenci ve skutečnosti považovali populární praktiku vypisování kaligrafií koránských veršů a pod. po stěnách mešit za zavrženíhodnou (arab. مكروه mekrúh).
Významný hanefíjský učenec Kemáluddín ibn Hummám shrnujíce toto pravidlo pravil:
“Je zavrženíhodné vypisovat koránské verše a Boží přívlastky na peníze, mihráby či prostírání.” [1]
K tomuto závěru dospěli nejméně ze tří důvodů:
1. Korán nebyl zjeven od toho, aby se jím zdobily zdi mešit. Byl zjeven proto, aby byl následován, studován, vyučován a aby se jím lidé řídili. Korán není estetický doplněk, nýbrž vedení pro lidstvo seslané jeho Stvořitelem.
Dahhák ibn Mezáhim pravil: “Nadejde doba, kdy si lidé budou text Koránu věšet na stěny do té míry, že na něj budou sedat pavučiny, aniž by jim bylo vůbec k užitku to, co obsahuje.“ [2]
Zbožní předkové říkávali: “Kdykoli se zhorší skutky příslušníků této ummy, začnou o to více zdobit své mešity.” [3]
2. Vizuálně atraktivní kaligrafie přitahuje pozornost modlících se a rozptylovat je od patřičné koncentrace a pokornosti během ní, zvláště, je-li umístěna na čelní zdi přímo nad mihrábem jako ve vaší mešitě.
Je přísně zakázáno nevěnovat se při modlení modlitbě a dívat se jinam, nežli na místo, kam člověk pokládá při padnutí na tvář (arab. سجدة sedžda) své čelo.
Anas ibn Málik رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
مَا بَالُ أَقْوَامٍ يَرْفَعُونَ أَبْصَارَهُمْ إِلَى السَّمَاءِ فِي صَلاَتِهِمْ؟
“Co je s některými lidmi, že během modlitby hledí k nebi?!”
Následně to ostře odsoudil a dodal:
لَيَنْتَهُنَّ عَنْ ذَلِكَ أَوْ لَتُخْطَفَنَّ أَبْصَارُهُمْ.
“Buď toho necháte, nebo vám bude odňat zrak.” [4]
V podání od matky věřících Áiše رضي الله عنها Prorok صلى الله عليه و سلم nazval konání toho, kdo se při modlitbě dívá jinam, než na místo, na které padá tváří, za jistý druh zcizování něčeho, co člověku nepatří. [5]
3. Navíc jde o něco, co první generace muslimů a naši zbožní předkové nedělávali a proto má tato praktika blízko ke zhoubným inovacím v náboženství (arab. بدع bida‘), obzvláště v situacích, kdy lidé věří, že namalováním či zavěšením takové kaligrafie na stěnu dosáhnou pro daný prostor požehnání od Alláha či ochrany před zlými silami, přičemž v takovém případě může závažnost činu dospět až k modloslužebnictví. [6]
Pokud by někdo namítal, že kaligrafie koránských veršů na zdech mešit mohou člověka přimět ke vzpomínání Alláha či opakování si koránských súr, mohlo by se namítnout, že mnohdy jsou na kaligrafiích umělecky zpracovány tak, že nejsou téměř čitelné.
Lze proto uzavřít, že není doporučena přehnaná výzdoba mešit arabskými kaligrafiemi, alespoň ne v případě mihrábů a čelních stěn, protože to odporuje praxi prvních muslimů a požadavkům kladeným na mešitu z hlediska toho, že se jedná o místo modlitby. Pokud existuje nějaká legitimní potřeba pro existenci takových nápisů, jako je např. vzdělávání nebo výzva k islámu, je možno posloužit si snímatelnými kaligrafiemi anebo ozdobit, pokud už vůbec, tak pouze boční či zadní stěny, byť je nejlepší se tomu vyhnout úplně.
_____________________________________________________________
[1] Viz Fethu l-Kadír, 1/169.
[2] Viz Džámi’u bejáni l-‘ilm, podání č. 1023.
[3] Zaznamenal al-Albání v Silsiletu l-ahádísi d-da’ífa, hadís č. 4447 s poznámkou, že nejde o Prorokův صلى الله عليه و سلم hadís, ale o slova zbožných předků.
[4] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 750.
[5] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 751.
[6] Na toto nebezpečí upozornil Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín v Silsiletu Likái l-bábi l-meftúh, pásky č. 198 a 719.