Ze stavu dnešního zdravotnictví ve většině muslimského světa by nejedno oko nezůstalo suché. Nicméně bývaly doby, kdy muslimské země patřily z hlediska úrovně poskytované zdravotní péče ke světové špičce. Tehdejší Evropa s nimi byla přímo neporovnatelná. Byla to doba, kdy byli příslušníci ummy islámu pionýry světového pokroku a průkopníky na poli vědeckého, kulturně civilizačním i morálním. V této době, někdy před tisíci lety, píše jeden mladík z Paříže svému otci z nemocnice v tehdejším al-Andalúsu, muslimském impériu na Iberském poloostrově.
Ze stavu dnešního zdravotnictví ve většině muslimského světa by nejedno oko nezůstalo suché. Nicméně bývaly doby, kdy muslimské země patřily z hlediska úrovně poskytované zdravotní péče ke světové špičce. Tehdejší Evropa s nimi byla přímo neporovnatelná. Byla to doba, kdy byli příslušníci ummy islámu pionýry světového pokroku a průkopníky na poli vědeckého, kulturně civilizačním i morálním. V této době, někdy před tisíci lety, píše jeden mladík z Paříže svému otci z nemocnice v tehdejším al-Andalúsu, muslimském impériu na Iberském poloostrově. Jeho dopis je dobovým svědectvím o pozoruhodné úrovni tamního zdravotnictví. Dá se říci, že ačkoli úroveň medicínského poznání od té doby závratně vzrostla a rozšířily se možnosti léčby do šíře, o níž se tehdejším lidem ani nesnilo, z hlediska lidskosti a péče o pacienty většina zdravotnických zařízení dnešní doby ani zdaleka nedosahuje kvalit andalúských muslimských nemocnic raného středověku.
Mladík ve svém dopise otci píše:
„Drahý otče,
ve svém dopise uvádíš, že bys mi rád poslal peníze na úhradu mé léčby. Avšak já žádné peníze nepotřebuju. V této muslimské nemocnici je totiž léčení zcela zdarma. A nejen to. Nemocnice vyplácí každému pacientovi při uzdravení dar v hodnotě pěti zlatých a při propuštění z nemocnice mu daruje také nové oblečení, aby mohl po svém vyléčení ještě trochu oddechnout a dát se do pořádku.
Milý otče, pokud by sis přál mne navštívit, najdeš mne na oddělení chirurgie a léčby revmatických zánětů kloubů. Vedle mého pokoje se nachází knihovna a čítárna, ve které se každý den scházejí lékaři na koncilium a přednášky profesorů medicínských nauk.
Na druhé straně nemocniční dvorany se nachází oddělení gynekologie a ženských chorob. Tam je mužům vstup přísně zapovězen. Na pravé straně od dvorany se nachází veliký salón (pravděpodobně nějaký druh jednotky intenzivní péče, pozn. autora), kde pobývají pacienti během své léčby. V jeho areálu se nachází i veliká knihovna.
Milý otče, tato nemocnice a každý její kout je neuvěřitelně čistý. Postele a polštáře, na kterých spíme, jsou z bavlěného plátna z Damašku a přikrývky jsou vyrobeny z měkkého hedvábí.
Všechny prostory nemocnice jsou vybaveny čistou tekoucí vodou přivedenou zvláštními trubkami a v každém pokoji je i krb pro chladné zimní dny.
Co se jídla týče, jíme hlavně kuřecí maso a mnoho nejrůznějších druhů zeleniny. Jídlo je tak chutné, že se kvůli němu mnohým pacientům z nemocnice ani nechce domů.”
Autor: Amír Dža’fer Aršedí
Zdroj: kniha at-Tefewwuku l-‘ilmi fi l-islám, (vyd. 1990. Bejrút: Muessesetu r-risála), str. 52.