OTÁZKA: Co je to zekátu l-fitr? Je povinný? Kdo je povinen platit ho?
ODPOVĚĎ:
Termín زكاة الفطر zekátu l-fitr, nebo také صدقة الفطر sadakatu l-fitr znamená v šarí’i povinný milodar dávaný každým jednotlivým muslimem při přerušení půstu.
Šejch Ibn Báz praví:
„Zekátu l-fitr je povinností každého muslima, ať už mladého, či starého, ať už muže, či ženy, ať už osobně svobodného, nebo otroka.“ [1]
OTÁZKA: Co je to zekátu l-fitr? Je povinný? Kdo je povinen platit ho?
ODPOVĚĎ:
Termín زكاة الفطر zekátu l-fitr, nebo také صدقة الفطر sadakatu l-fitr znamená v šarí’i povinný milodar dávaný každým jednotlivým muslimem při přerušení půstu.
Šejch Ibn Báz praví:
„Zekátu l-fitr je povinností každého muslima, ať už mladého, či starého, ať už muže, či ženy, ať už osobně svobodného, nebo otroka.“ [1]
Důkaz uvádí Abú Saíd al-Chudrí رضي الله عنه, dle nějž v době Posla Božího صلى الله عليه و سلم odváděli tento milodar za každého muslima, malého či velkého, svobodného či otroka, v množství 1 sá’ jídla – suchého sýra, ječmene, datlí nebo sušených hrozinek. [2] Povinnost zekátu l-fitru se dále uvádí od Abú Hurejry, ‘Alího, Ibn Omara, Ibn ‘Abbáse i Asmy bint Abí Bekr رضي الله عنهم. Zekátu l-fitr byl předepsán v 6. roce hidžry, tedy v tentýž rok jako samotný ramadánský půst a dokonce ještě před uzákoněním předpisu o zekátu na majetek. [3]
Ibn Munzir uvádí konsensus učenců ohledně povinnosti odevzdávání zekátu l-fitru. Ibn Hadžer al-‘Askalání ovšem dále uvádí, že tento konsensus není absolutní, neboť Ibráhím ibn ‘Ulejja a Abú Bekr ibn Kejsán ibnu l-Asamm tuto povinnost považují na základě určitého podání za zrušenou povinností platby zekátu na majetek, posouvaje tento předpis do roviny doporučeného skutku, podobně jako se stal doporučeným půst v den ‘Ášúrá poté, co byl jako povinnost nahrazen půstem v ramadánu. [4] Nicméně jde o ojedinělý a odvrhnutý názor, jak poznamenává:
„To nám však přímo neukazuje na zrušení povinnosti odvádět sadakatu l-fitr, neboť předepsání jedné povinnosti nutně nevyžaduje ihned i zrušení jiné! Učenci se shodují na tom, že sadakatu l-fitr je povinnost, kterou není dovoleno vynechávat. A Alláh je Tím, Kdo poskytuje podporu.“ [5]
Plátcem tohoto povinného milodaru je každý jeden muslim, který disponuje jídlem na další den. Platí také za každého dalšího člena své domácnosti, kterého má na zodpovědnost, kterého živí a šatí. Není povinen dávat zekát na svého otce či matku, i kdyby žili ve stejné domácnosti, ani na své dospělé děti. [6]
Ibn ‘Usejmín dodává:
„Není povinností dávat zekátu l-fitr za ještě nenarozené dítě, ale je to tak lepší, neboť je to silně doporučováno.“ [7]
OTÁZKA: Jak se odvádí zekátu l-fitr? Je možné ho uhradit i v penězích?
ODPOVĚĎ:
Odvádí se v množství 1 صاع sá’ vážitelné potraviny obvykle konzumované na daném místě. Sá’ je staroarabská váhová jednotka a podle nejrozšířenějšího názoru odpovídá 3,2615 kg.
Důkazem je údaj Sa’leby ibn Saghíra رضي الله عنه, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم stanovil výši zekátu l-fitru na jeden sá’ datlí, nebo ječmene, pšenice či jiné obilniny na hlavu, jeho plátcem je každý muslim, ať již dítě nebo dospělý, otrok či osobně svobodný, muž či žena, bohatý či chudobný. [8]
Háfiz Ibnu l-Kajjim al-Džewzíjja praví:
„Posel Boží صلى الله عليه و سلم předepsal zekátu l-fitr jako 1 sá’ buď datlí, nebo ječmene, nebo sušených hrozinek, nebo tvrdého sýra, což byla strava tehdejších obyvatel Medíny. Pokud je obvyklou stravou obyvatel jiných míst něco jiného, mají dávat jako zekátu l-fitr ve formě 1 sá’ toho, co zpravidla jedí, např. prosa, rýže, fíků nebo čehokoli jiného. Pokud je obvyklou stravou na daném místě něco jiného, co není plodem či obilninou, jako mléko, maso či ryby, potom dávají zakátu l-fitr v těchto potravinách ve stanoveném množství, lhostejno o jaké potraviny jde. Toto je názor většiny učenců a je správný, proto nebudeme uvádět další názory. Cílem je nasytit chudobné ve sváteční den jídlem, které jedí i všichni ostatní. Na základě tohoto názoru je dovoleno dávat zekátu l-fitr i v mouce, i když ji hadísy přímo nevzpomínají. Co se týče přímo hotového chleba nebo uvařené porce jídla, i když je možná chudobným milejší, protože se nemusí starat o vaření, lepší je i přesto dávat zekátu l-fitr v trvanlivějších potravinách, které jim déle vydrží, např. obilniny nebo jiné trvanlivější produkty, které se nekazí tak rychle jako hotový chléb apod., protože pokud by se takového jídla nashromáždilo příliš moc, chudobným by se pokazilo a nemohlo by je zasytit. I když se může říci, že se nutně nemusí brát v potaz trvanlivost jídla, ale sám cíl nasytit chudobné ve svátečních dnech, aby nemuseli potupně žebrat, jak se uvádí i od Posla Božího صلى الله عليه و سلم: „Nakrmte je ve svátečních dnech, aby alespoň tehdy nemuseli žebrat.“ [9]
Šejch Ibn Báz doplňuje:
„[Zekátu l-fitr je definován v množství] 1 sá’ (čtyři dvojhrstě) potravin – datlí, ječmene, hrozinek, či sýra. Podle nejsprávnějšího názoru učenců se sem mohou zahrnout i ostatní potraviny, kterými se živí lidé na daném místě v zemích, kde žijí, jako je rýže, kukuřice, pšenice nebo cokoli tomu podobného.
Povinná výše je jeden sá’ běžné místní potraviny a je možno ho měřit i na kilogramy, činí cca 3 kg.“ [10]
Vynořuje se ovšem aktuální otázka, zda je možno tento zekát uhradit i ve finanční hotovosti.
Učenci ohledně tohoto zaujali tři stanoviska:
1. Stanovisko:
Není to dovoleno v žádném případě a protiví to Sunně Božího Posla. To je názor většiny, mimo jiné mezhebů imámů Málika a aš-Šáfi’ího a části hanbelovců. Jejich důkazem jsou hadísy, ve kterých se přímo definuje zekátu l-fitr jako konkrétní množství konkrétních potravin.
Kádí ‘Abdulwehháb al-Baghdádí al-Málikí pravil:
„Z toho, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم stanovil zekátu l-fitr jako 1 sá’ datlí, nebo ječmene, nebo hrozinek, můžeme vyvodit dvojí: 1. Přímo specifikoval, jak má být zekát uhrazen a to činí tento způsob povinným a závazným. 2. Zmínil přímo jménem několik druhů sypkých a tedy odměřitelných potravin. Tedy pokud by přicházela do úvahy i možnost uhradit ho jako peněžní protihodnotu tohoto množství, nemělo by žádný smysl uvádět tyto potraviny jménem a zmiňovat jeden typ potravin na úkor ostatních.
Dávat zekátu l-fitr v penězích proto anuluje tyto textuální důkazy.“ [11]
Šejch Ibn Báz praví:
„Podle názoru mnoha učenců není dovoleno uhradit jeho protihodnotu, protože to výslovnému vyjádření Proroka صلى الله عليه و سلم a jeho společníků رضي الله عنهم přímo odporuje.“ [12]
Ibn ‘Usejmín dodává:
„Dát ho v penězích nestačí, protože je předepsáno dát ho v potravinách.“ [13]
2. Stanovisko:
Dát zekátu l-fitr ve finanční protihodnotě je v principu dovoleno. Tohoto názoru jsou Abú Hanífa a jeho mezheb a dále Sufján as-Sewrí, Omar ibn ‘Abdil’azíz a al-Hasan al-Basrí.
Jejich důkazem jsou slova Ibn Omara, který říká, že důvodem zekátu l-fitru je nasycení chudobných, aby alespoň ve svátek nemuseli žebrat. [14]
Hanefíjský vykladač Koránu al-Džessás říká:
„Tento hadís je důkazem těch, jež smýšlejí, že důležité je nakrmit a zajistit ve sváteční dny chudobné, ať už se tak děje přímo jídlem, nebo jeho protihodnotou v penězích.“ [15]
3. Stanovisko:
Není dovoleno dávat zekátu l-fitr ve finanční protihodnotě, leda že pro
to existují závažné důvody a nevyhnutelná potřeba (např. pokud by na
daném místě nebylo možno potřebným jídlo včas doručit a rozdělit, nebo
je potřeba prostředky přenést na jiné místo, aby byl zekát uhrazen včas a
smysluplně apod.). Potom je to dovoleno. A toto je nejsprávnější názor, úspěšně kombinující formu i účel tohoto uctívání.
Uvádí ho Ibn Kudáma al-Makdisí od imáma Ahmeda a většiny jeho
následovníků [16] a také od Ibn Tejmíjji. [17]
Ibn Tejmíjja praví:
„Hrazení zekátu l-fitru v peněžní protihodnotě bez jakékoli potřeby nebo bez nějakého vyššího zájmu je zakázáno. (…) Avšak pokud pro to existuje nějaká potřeba nebo nějaký vyšší zájem, či nárok spravedlnosti, potom je jeho uhrazení ve formě financí dovoleno.” [18]
OTÁZKA: Kdy je nejlepší odevzdat zekátu l-fitr? Dokdy je ho nutno odevzdat, aby byl splněn? Je dochována nějaká autentická prosba při příležitosti jeho odevzdávání?
ODPOVĚĎ:
Šejch Ibn Báz říká:
„Zekátu l-fitr se dává nejlépe 28., 29. či 30. ramadánu, může se dát i v noci předcházející dni Svátku přerušení půstu (arab. ‘ídu l-fitr), až do začátku sváteční modlitby.“ [19]
Ibn ‘Usejmín dodává:
„Zpozdit se v odevzdávání zekátu l-fitru je zakázáno (arab. حرام harám) a nedostačuje to.“ [20]
Důkaz podává Ibn Omar رضي الله عنهما, dle nějž Posel Boží صلى الله عليه و سلم stanovil povinnost uhradit sadakatu l-fitr nejpozději do začátku sváteční modlitby. Kdo dá sadekatu l-fitr před sváteční modlitbou, tomu bude přijata, kdo ji udělí až po skončení sváteční modlitby, pro toho bude jen milodarem mezi jinými milodary. [21]
Podle Stálé komise pro fetwy a výzkum v Saúdské Arábii neexistuje žádná autenticky dochovaná prosba vztahující se přímo k okamžiku placení zekátu l-fitru. [22]
OTÁZKA: Jaký je důvod předpisu zekátu l-fitru?
ODPOVĚĎ:
Šejch Ibn ‘Usejmín odpovídá:
„Prokázat vděk za požehnání od Alláha, kterého se služebníkovi dostalo v podobě přerušení ramadánského půstu a dovršení měsíční doby půstu.“ [23]
Sám termín zekát znamená v jazyce nárůst a sémanticky souvisí i s pojmem čistota. Termín sadaka znamená milodar a sémanticky souvisí s pojmy pravomluvnost a pravdymilovnost. Termín fitr označuje přerušení, tj. zde přerušení půstu. Ze samotného označení tohoto skutku tedy vyplývá, že jde o milodar, který je dáván na znamení upřímnosti skutku půstu a z touhy po jeho očištění a zkvalitnění. Wáki’ ibn Džerráh zekátu l-fitr proto připodobňuje k opravné sedždě po modlitbě.
Důkazem jsou slova Ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما, jenž vzpomíná, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم poručil odevzdávat zekátu l-fitr jako očistu půstu postícího se od nepotřebných a ohavných řečí (arab. اللغو و الرفث al-lagwu we r-refes) a z důvodu nasycení chudobných a potřebných ve sváteční den. Kdo ho odevzdá před sváteční modlitbou, tomu bude přijat a po modlitbě je již jen milodarem jako ostatní milodary. [24] Podle Ibn Sa’da s odvoláním na Ibn Omara je důvodem také starost o chudobné, aby nemuseli žebrat alespoň ve sváteční den. [25] Tedy aby si i oni mohli užít sváteční dny v pohodě a veselí.
OTÁZKA: Komu se zekátu l-fitr dává?
ODPOVĚĎ:
Islámští učenci formulovali v této otázce dva názory:
1. Zekátu l-fitr možno odevzdat jakékoli z osmi kategorií uváděných ve verši o zekátu:
إِنَّمَا الصَّدَقَاتُ لِلْفُقَرَاءِ وَالْمَسَاكِينِ وَالْعَامِلِينَ عَلَيْهَا وَالْمُؤَلَّفَةِ قُلُوبُهُمْ وَفِي الرِّقَابِ وَالْغَارِمِينَ وَفِي سَبِيلِ اللَّـهِ وَابْنِ السَّبِيلِ ۖ فَرِيضَةً مِّنَ اللَّـهِ ۗ وَاللَّـهُ عَلِيمٌ حَكِيمٌ
Almužny jsou pouze pro chudé a nuzné, pro ty, kdož je vybírají, pro ty, jichž srdce se sjednotila, pro otroky a zadlužené, pro boj na cestě Boží a pro toho, kdož po ní kráčí podle ustanovení Božího, a Bůh je vševědoucí, moudrý. (Tewba: 60)
Toto je stanovisko většiny učenců, kromě málikovského mezhebu.
2. Zekátu l-fitr patří jen chudobným. Toto je oficiální názor málikovců a drží se ho i Ibn Tejmíjja. [26] Z moderních učenců ho zastává šejch Ibn ‘Usejmín, jenž říká:
„Nedává se nikomu jinému, nežli pouze chudobným.“ [27]
I šejch Ibn ‘Usejmín nicméně dodává, že chudobný může zplnomocnit někoho dalšího, aby zekátu l-fitr přebral a doručil mu ho. [28]
Toto lze také ze strany dárce zekátu. Může zplnomocnit někoho, aby za něj zekát uhradil a doručil jej chudobnému. Šejch Ibn ‘Usejmín říká:
„Člověku je dovoleno zplnomocnit své děti k tomu, aby za něj uhradili zekátu l-fitr včas, zejména pokud je v jiném státě, nebo na to nemá čas kvůli zaměstnání.“ [29]
Stálá komise pro fetwy a výzkum v Saúdské Arábii dále stanovuje, že zekátu l-fitr je též dovoleno buďto rozdělit mezi více osob, anebo stejně tak věnovat jen jedinému člověku. [30]
Podle ní může také příjemce zekátu l-fitru svůj obdržený zekát prodat dle vlastního uvážení někomu dalšímu. [31]
Na otázku, zda je možno uhradit zekátu l-fitr v jiné zemi, nežli v té, ve které žijeme, odpověděl šejch Ibn Báz takto:
„Sunnou je rozdělit ho mezi chudobné v zemi, kde člověk žije a nikoli ho posílat ve finanční protihodnotě do nějaké cizí země, aby se mohli obohatit chudobní jeho vlastní země a aby mohli uspokojit své potřeby.“ [32]
Nicméně je to dovoleno a je možné tak učinit, s tím, že takto uhrazený zekát bude správný, jak uvádí Ibn ‘Usejmín:
„Důležité je rozdělit zekátu l-fitr před samým ukončením ramadánského
půstu, dokonce i kdyby to bylo v nějaké cizí zemi, vzdálené od vaší.“ [33]
______________________________________________
[1] Viz Fetáwá, 14/197.
[2] Toto zaznamenávají různými podáními al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 1506, 1508 a 1510; Muslim v Sahíhu, hadís č, 985; Abú Dawúd v Sunenu, hadís č. 1618 a an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 2517 jako sahíh.
[3] Viz az-Zejleí v Nashu r-rája Techrídžu ahádísi l-Hidája, 2/251.
[4] Pro zmíněné podání viz al-Bejhekí v Sunenu l-kubrá, č. 7460.
[5] Viz ‘Awnu l-ma’búd, 5/5.
[6] Viz al-Fikhu l-islámí we adilletuhu, 3/2038.
[7] Viz al-Fetáwá, 18/263.
[8] Hadís zaznamenali Ahmed v Musnedu, 5/432; a Abú Dáwúd v Sunenu, č. 1619, jako da’íf posílený na hasan svědeckými podáními.
[9] Viz I’lámu l-muwekki’ín, 3/13.
[10] Viz al-Fetáwá, 14/203.
[11] Viz al-Išráfu ‘alá nukati mesáili l-chiláf, 1/391.
[12] Viz al-Fetáwá, 14/32.
[13] Viz al-Fetáwá, 18/265.
[14] Zaznamenal ad-Dárekutní v Sunenu, 2/152.
[15] Viz Ahkámu l-Kur´án, 4/120.
[16] Viz al-Mughní, 2/671.
[17] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 25/46.
[18] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 25/83.
[19] Viz al-Fetáwá, 14/32-33.
[20] Viz al-Fetáwá, 18/266.
[21] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1610, sahíh podle al-Albáního.
[22] Viz Fetáwa l-ledžneti d-dáima, 9/387.
[23] Viz al-Fetáwá, 18/257.
[24] Hadís o tom uvádí Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1609 jako hasan.
[25] Viz az-Zejleí v Nashu r-rája Techrídžu ahádísi l-Hidája, 2/450-451.
[26] Viz Sálim Ibnu s-Sejjid v Sahíhu Fikhi s-sunna, 2/85.
[27] Viz al-Fetáwá, 18/259.
[28] Viz al-Fetáwá, 18/268.
[29] Viz al-Fetáwá, 18/262.
[30] Viz Fetáwá l-ledžneti d-dáima, 9/377.
[31] Viz Ibid., 9/380.
[32] Viz al-Fetáwá, 14/213.
[33] Viz al-Fetáwá, 18/285.