Země promlouvá

Anas bin Málik říká: “Země každého dne deseti řekami prosí Alláha a promlouvá: “Synu Adamův, chodíš po mých zádech a skončíš v mém břichu. Hřešíš na mých zádech a odříkat se budeš v mém břichu. Směješ se na mně a zapláčeš ve mně. Raduješ se na mně a ve mně budeš tesknit. Na mně se povyšuješ, leč ve mně budeš ponížen.

Anas bin Málik říká: “Země každého dne deseti řekami prosí Alláha a promlouvá: “Synu Adamův, chodíš po mých zádech a skončíš v mém břichu. Hřešíš na mých zádech a odříkat se budeš v mém břichu. Směješ se na mně a zapláčeš ve mně. Raduješ se na mně a ve mně budeš tesknit. Na mně se povyšuješ, leč ve mně budeš ponížen. Procházíš se po mně vesele, leč ve mně budeš hořekovat. Procházíš se po mně na světle, leč dlít budeš ve mně v temnotách. Družíš se na mně s lidmi, leč skončíš ve mně samoten.”
Hasan al-Basrí říká: “Hledej potěchu v trojím: v modlitbě, recitaci a porozumění Koránu a v zikru. Když v tom nalezneš potěchu, raduj se, dveře jsou ti otevřeny. Pokud ne, věz, že jsou tvé dveře zavřeny a hleď je otevřít.”
Abú Dardá říká: “Trojí mne rozesmívá a trojí mne rozplakává. Rozesmívá mne, jak člověk doufá v dlouhý život, ale smrt je mu stále v patách, jak si je jist lhostejný člověk tím, že nebude zanedbán a jak se člověk mnoho směje, aniž zná, je-li s ním jeho Pán spokojen, či nikoli. Rozplakává mne strach z konce, přerušení nadějí a stání před Alláhem, kdy člověk netuší, určí-li mu Alláh místo v ráji, nebo v pekle.”