Toto je příběh zapomenuté mučednice islámu, Umm Waraky bint ‘Abdilláh ibn Háris al-Ansáríje رضي الله عنها, učené a zbožné ženy.
Ansárové, muslimové z Jesribu (pozdější Medíny), postávali na okrajích svého města a netrpělivě hleděli na cesty přicházející od Mekky.
Toto je příběh zapomenuté mučednice islámu, Umm Waraky bint ‘Abdilláh ibn Háris al-Ansáríje رضي الله عنها, učené a zbožné ženy.
Ansárové, muslimové z Jesribu (pozdější Medíny), postávali na okrajích svého města a netrpělivě hleděli na cesty přicházející od Mekky.
Muži i ženy, chlapci i dívky, mladí i staří, všichni vyčkávali příchod Božího Posla صلى الله عليه و سلم, který podle příkazu Božího měl přesídlit právě do jejich města. Zamýšleli ho náležitě přivítat. Najednou kdosi zakřičel: „Už jedou!“ Načež všechna mladá děvčata spustila píseň chvály Alláhu, kterou město vítalo posledního z proroků, Posla Božího Muhammeda صلى الله عليه و سلم.
Mezi ženami byla i Umm Waraka bint ‘Abdilláh رضي الله عنها, žena učená, moudrá, zbožná a počestná, vyhlášená mezi ostatními společnicemi Posla Božího رضي الله عنهن jako ta, která své noci i dny tráví v modlitbách a rozjímání. Byla též známá krásou svého hlasu, když recitovala Korán. Trávit mnoho času přemítáním nad nejhlubšími významy jeho veršů byla její druhá přirozenost.
Posel Boží صلى الله عليه و سلم si Umm Waraky nesmírně cenil. Doporučil jí, aby vedla ostatní ženy své rodiny ve společných modlitbách. Stala se tak imámkou žen, kterou určil Prorok صلى الله عليه و سلم samotný. Dvorek jejího domu změnila s Prorokovým صلى الله عليه و سلم dovolením na modlitebnu, která měla dokonce vlastního muezína, svolávajícího k modlitbám. Podle ‘Abdurrahmána ibn Challáda jím byl jeden stařec.
Kromě toho, že proslula svou neukojitelnou žízní po znalostech a vervou, s jakou studovala Korán, šarí’u i hadísy, proslavila se Umm Waraka také svou tužbou zemřít jako mučednice za islám. Když byly vyhlášeny vojenské přípravy k tažení na Bedr, Umm Waraka vešla k Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم a přihlásila se mu jako dobrovolnice, která měla ošetřovat zraněné na bojišti. Řekla Prorokovi صلى الله عليه و سلم, že jejím největším přáním je zemřít mučednickou smrtí při službě islámu. Posel Boží صلى الله عليه و سلم si povšiml jejího entuziazmu a nadšení, ale doporučil jí i přesto raději zůstat doma, protože mučednictví ji může zastihnout i tam. Neprotivila se jeho rozhodnutí, protože věděla, že svou povinnost uposlechnout výzvu Proroka صلى الله عليه و سلم splnila.
Posel Boží صلى الله عليه و سلم brával některé své společníky na návštěvu do domu Umm Waraky. Nabádal je k tomu, aby jej tam doprovázeli, neboť jde o dům ženy, která je živoucí mučednicí. Tázal se vždy, jak se jí daří, chvíli u ní spočinul, hojně u ní vzpomínal Alláha Nejvyššího a prosil Ho, aby se jí dařilo a aby se k ní mohl vždy navrátit. Alláh obeznámil Posla Božího صلى الله عليه و سلم s tím, že Umm Waraka se skutečně stane mučednicí a zemře mučednickou smrtí přímo ve svém vlastním domě. Nikdo tomu dost dobře nerozuměl. Jak se někdo může stát mučedníkem, aniž by opustil vlastní domov? Nicméně všichni byli skálopevně přesvědčeni, že se tak skutečně stane, protože tak řekl Posel Boží صلى الله عليه و سلم, vždy pravdomluvný a důvěryhodný.
Umm Waraka sama na tento moment čekala. Trpělivě čekala, až přijde vytoužená chvíle a ona bude moci položit život za islám. Kdy se tak stane? Jak přesně? Jakým způsobem? Jak je možné, aby někdo zemřel mučednickou smrtí ve vlastním domě? Řadu let Umm Waraka odpověď na tyto otázky neznala. Posel Boží صلى الله عليه و سلم mezitím odešel na lepší svět. Prvním chalífou po jeho smrti se stal Abú Bekr رضي الله عنه a i on se posléze odebral na onen svět, aby jej v úřadě chalífy nahradil Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه.
Umm Waraka měla jednoho sluhu a jednu děvečku, kteří pro ni pracovali. Slíbila jim, že po její smrti budou z otroctví propuštěni. Jednoho dne se však oba spolčili proti ní a rozhodli se, že stará paní žije už příliš dlouho a oni již mají dost čekání, až zemře. Naplánovali tedy její vraždu a následný útěk za svobodou. Myšlenky na to jim tak zatemnily mozek, že naprosto zapomněli na svou budoucnost a na to, co s nimi bude na onom světě.
V hloubi noci, když Umm Waraka ulehla a usnula hlubokým spánkem, ji zabili. Její tělo přikryli plachtou a potají se ztratili z jejího domu. Když se rozednilo a slunce se vyhouplo na obzor, sousedům se nepozdávalo, že neslyší Umm Waraku z rána recitovat Korán, jak mívala ve zvyku. Když vstoupili do jejího domu, vyděsili se, když ji uviděli ležet mrtvou v posteli. Všimli si, že oba sluhové chybějí. Uvědomili si, že právě oni by to mohli mít na svědomí. Omar je rozkázal hledat a vyslal několik lidí po jejich stopách. Když byli předvedeni chalífovi a soudu, k vraždě bezbranné stařenky se přiznali a byli za ni odsouzeni.
A tak se nakonec naplnila Prorokova صلى الله عليه و سلم předpověď, že Umm Waraka zahyne mučednickou smrtí, byť bude ležet na své posteli ve svém domě. Stane se mučednicí islámu a vstoupí do Ráje.
إِنَّ الْمُتَّقِينَ فِي جَنَّاتٍ وَنَهَرٍ فِي مَقْعَدِ صِدْقٍ عِندَ مَلِيكٍ مُّقْتَدِرٍ
A bohabojní věru budou mezi zahradami a řekami, v příbytku pravdy, u vládce všemohoucího! (Kamer: 54-55)
Autor: Mahmúd Ahmed Ghadenfár
Zdroj: A’zamu n-nisái l-muslimín, str. 257-261, redakčně kráceno.