Zrada, zpronevěra a podvod

Zrada a zpronevěra (arab. chijána – خيانة) je hlavním rysem pokrytců. Arabský termín chijána označuje zradu, podvod, porušení a nedodržení slibu, věrolomnost a neloajalitu.[1] Je to opozitum ke slovu أمانة „amána“ – důvěryhodnost, důvěra, závazek. Nemusí se vztahovat jen na majetek.

Zrada a zpronevěra (arab. chijána – خيانة) je hlavním rysem pokrytců. Arabský termín chijána označuje zradu, podvod, porušení a nedodržení slibu, věrolomnost a neloajalitu.[1] Je to opozitum ke slovu أمانة „amána“ – důvěryhodnost, důvěra, závazek. Nemusí se vztahovat jen na majetek. Je to komplex chování, které označujeme jako pokrytecké, říkat něco a učinit něco jiné, zradit vloženou důvěru. Slovo má společný základ s obraty „zkrátit někoho o něco“ nebo „způsobit někomu újmu“.[2]

Toto a příbuzná slova jsou zmíněna v Koránu, kde Alláh slibuje ochranu před zradou:

وَإِنْ يُرِيدُوا خِيَانَتَكَ فَقَدْ خَانُوا اللَّهَ مِنْ قَبْلُ فَأَمْكَنَ مِنْهُمْ وَاللَّهُ عَلِيمٌ حَكِيمٌ

A hodlají-li tě zradit nyní, vždyť již předtím zradili Boha, avšak On vám umožnil se jich zmocnit, neboť Bůh vševědoucí je i moudrý. (Anfál:71)

إِنَّ اللَّهَ يُدَافِعُ عَنِ الَّذِينَ آمَنُوا إِنَّ اللَّهَ لا يُحِبُّ كُلَّ خَوَّانٍ كَفُورٍ

Bůh ubrání ty, kdož uvěřili, neboť Bůh věru nemiluje žádného zrádce nevěřícího. (Hadždž:38)

A oznamuje zrádcům, že je nenávidí:

إِنَّ اللَّهَ لا يُحِبُّ الْخَائِنِينَ

Bůh věru nemiluje zrádce. (Anfál:58)

Jedna z nejvýznačnějších povahových vlastností, která kdy sloužila k popisu Proroka صلى الله عليه و سلم byla vlastnost právě opačná, díky ní dostal od Kurejšovců, svých pozdějších zarputilých nepřátel, ještě v době před začátkem své prorocké mise přídomek al-Amín, tedy Důvěryhodný. Tato jeho reputace pomohla jeho výzvě v každém ohledu jeho života, jak teoreticky, tak prakticky. Jen díky tomu jej následovali mnozí Mekkánci, přijali islám a zřekli se modloslužebnictví a zla, ve kterém předtím dleli.

Od Posla Božího صلى الله عليه و سلم se ohledně tohoto traduje velké množství hadísů, z nichž uvádíme jen některé:

Abú Hurejra vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Pokrytec (araibn munáfik) se pozná podle trojího – když mluví, tu lže, když slíbí, tu nesplní a když se mu něco svěří, zpronevěří to.“[3]

Abdulláh ibn Amr vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl: „U koho najdeš tyto čtyři vlastnosti, ten je pravý pokrytec. A u koho se shledá jedna z nich, ten má vlastnost pokrytců, dokud se jí nezbaví. Když se mu něco svěří, zpronevěří to. Když hovoří, lže. Když uzavře dohodu, poruší ji, a když se hádá, je nestydatý.“[4]

Imrán ibn Husajn vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl: „Moje generace je nejlepší, potom ti, kteří následují po ní a potom ti, kteří následují po ní.“ Říká ‘Imrán: „Nejsem si jist, vzpomenul-li Prorok po té svojí generaci dvě, nebo tři generace, a pak řekl: „Po vás přijdou lidé, kteří budou podvádět a ve které nebude vkládána žádná důvěra. Budou svědčit, ale jejich svědectví se žádat nebude, budou promlouvat, ale svým slovům nedostojí a mezi nimi bude převládat zášť.“[5]

Abú Hurejra vypráví, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil: „Muslim je muslimu bratrem! Nezradí ho, nelže mu, neponižuje ho. Život, majetek a čest jiného muslima je muslimu harám (zde posvátná, zakázána – pozn. překladu) Bohabojnost je zde!“ řekl Prorok a ukázal na prsa. „Člověku stačí jako zlo to, že bude svého bratra muslima ponižovat.“[6]

Sufján al-Hadremí říká: Slyšel jsem Božího Posla صلى الله عليه و سلم říci: „Jak mrzký je ten podvod, když svému příteli vyprávíš příběh, který ti on uvěří a ty mu přitom lžeš!“[7]

Abú Hurejra vypráví, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم předpověděl svým lidem: „Lidem nadejdou takové roky podvodů, kdy se bude věřit lháři, zatímco pravdomluvný bude obviňován ze lži. Podvodníkovi bude dávána důvěra, zatímco poctivý bude považován za podvodníka. Tehdy promluví ar-ruwejbida!“ Zeptali se: „Kdo jsou ar-ruwejbida?“ Odpověděl: „To je člověk ztracený v obecných otázkách lidstva!“[8]

Ibn Abbás vyprávěl, že Boží Prorok صلى الله عليه و سلم pravil: „Kdo si vypomůže nepravdou kvůli potření pravdy, ten s Alláhem a Jeho Poslem nemá nic. Kdo vyjde proti Božímu Oprávnění, aby jej ponížil, toho Alláh poníží, vedle ponížení, které jej čeká v Soudný den! Božím Oprávněním je Boží Kniha a Sunna Jeho Posla! Kdo bude jmenován vůdci muslimů k vykonání určitých služeb a zároveň si zaměstná nějakého člověka i když ví, že mezi lidmi jsou i lidé, kteří jsou přednější, aby dané místo získali, a znalejší v otázkách Boží Knihy a Sunny Jeho Posla – ten spáchal podvod vůči Alláhu, Jeho Poslu a věřícím! Kdo zapomene na potřeby lidí, na toho potřeby Alláh nebude hledět, dokud on nesplní jejich potřeby a nenavrátí jim jejich ztracené nároky. Kdo pozře jediný dirham z úroku, jakoby spáchal třicet tři cizoložství a koho maso vyroste na harámu, ten je pekelnému ohni hoden nejvíce!“[9]

Ibn ‘Abbás také vypráví, že Boží Prorok صلى الله عليه و سلم také řekl: „Raďte se vzájemně v nauce (arab. ‘ilm), protože pokud budete jedni druhé podvádět v nauce, je to horší, než když budete jedni druhé podvádět v majetku a jmění. Alláhem budete všichni v Den Soudu tázáni!“[10]

Ibn ‘Abbás vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Kdo zaměstná nějakého muslima a ví, že mezi nimi existuje osoba, která je pro tuto pozici přednější, která je učenější v Boží Knize a Sunně Jeho Posla, pak tento spáchal podvod na Alláha, Jeho Posla a na všechny muslimy!“[11]

Ibn ‘Abbás vypráví, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم řekl: „Kdo někoho ustaví do vedoucí pozice, načež se dozví o jeho křivdě a násilí vůči podřízeným a ani pak jej nepostaví mimo službu, dopouští se podvodu vůči Alláhu a Jeho Poslu!“[12]

Abú Hurejra vypráví: „Boží Posel صلى الله عليه و سلم prošel okolo jednoho člověka, který prodával jídlo a řekl: „Džibríl mi zjevil: „Zasuň mu ruku do toho jídla“ a pak řekl: „Vidím, že jsi spojil zradu ve víře se zradou muslimů!“[13]

Sulejmán ibn Burejda vypráví od svého otce, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم řekl: „Status žen mudžáhidů je u těch, kteří se džihádu neúčastní, jako status cti a postavení jejich vlastních matek. Proto, svěří-li se někomu starost o rodiny mudžáhidů a on tuto vloženou důvěru zpronevěří, tomu bude v Soudný den řečeno: „Tento tě zradil ohledně závazku tvé rodiny, vezmi si z jeho dobrých činů, cokoli chceš! Co myslíte (nechá mu pak něco – pozn. překladu)?!“[14]

Abú Bekr as-Siddík vypráví, že Posel Boží řekl: „Nevejde do ráje ten, který se nechová dobře ke svému zboží. Proklet budiž ten, který muslima zradí, nebo podvede.“[15]

Abú Hurejra vypráví, že Boží Posel řekl: „Alláh Vznešený říká: „Když se spojí dvojce, jsem s nimi Já třetím, dokud jeden druhého nepodvede. A pokud jeden druhého podvede, pak je opustím.“[16]

‘Ubáda ibn Sámit vypráví, že Posel Boží pravil: „Když Alláh zachce, aby nějaký národ přežil a rozvíjel se, pak je zahrne odpuštěním a vlídností. A když zachce, aby některý národ přestal existovat, pak jim otevře brány al-chijány (tj. zrady a podvodů)!“[17]

Abú Hurejra pravil, že Posel Boží pravil: „Rádci je dána důvěra.“[18] Ve smyslu, že rádce, poradce, nesmí toho, komu radí, podvádět, tím, že jej nenaučí, nebo mu neukáže něco, v čem je pro něj dobro, nebo mu neukáže něco, co je pro něj škodlivé.

Mu’áz ibn Džebel praví: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl: „Nejlepší zisk je zisk obchodníků. Ale jen těch obchodníků, kteří když promluví, nezalžou, když je jim dána důvěra, nezpronevěří ji, když něco slíbí, také to splní, když kupují, nekupují pod cenou, když prodávají, nevyhánějí cenu až ke hvězdám, když dluží, neopožďují platbu dluhu a když se dluží jim, neztěžují to.“[19]

Uvedeme také několik podání od zbožných předků (selef) ohledně podvodu a zrady:

Anas říká: „V domě, ve kterém je chijána (tj. zrada, podvod), není požehnání!“[20]

Ahnef ibn Kajs řekl: „Čestný nezradí, rozumný nelže a věřící nepomlouvá!“[21]

Jahjá ibn Mu’áz ar-Rází řekl: „Kdo bude podvádět vůči Alláhu Vznešenému v osamění, z toho Alláh Všemohoucí sejme závěs na veřejnosti!“[22]

Hasan al-Basrí pravil: „Když vejdeš na muslimské tržiště, můžeš kupovat, co chceš, kromě toho, o čem víš, že to obsahuje chijánu – podvod, nebo krádež!“[23]

Jahjá ibn Mu’áz ar-Rází řekl: „Nedoufejte v radu osoby, která samu sebe klame a neseďte s osobou, před jejímž zlem se chráníte, když s ní sedíte!“[24]

Se’íd ibn Abí Se’íd vypráví: „Nějaký člověk se zeptal Ka’aba o neposlušnosti vůči rodičům, v čem tkví, podle Koránu, neposlušnost vůči rodičům. Odpověděl: „Když mu odpřísáhne, že něco učiní a neučiní tak, když jej o něco zažádá a on mu to nedá a když mu něco svěří, on to zpronevěří. Toto je neposlušnost vůči rodičům.“[25]

Asme’í říká: „Arabští mudrcové říkávali: Vládce se neskrývá před svým lidem, kromě kvůli trojímu – nepokojům, hříchu, nebo zradě!“[26]

Abú l-Hasan al-Werrák pravil: „Čest při odpuštění je, že nevzpomínáš zradu svého bratra poté, co jsi mu odpustil!“[27]

Málik ibn Dínár řekl: „Stačí člověku chijány – podvodu a zrady, již jen to, že bude představeným a zástupcem zrádců!“[28]

Bohužel, chijána – zrada a vše, co se s ní spojuje, se stala kolektivní charakteristikou muslimů, mnohých džematů na světě a mnohých jejich příslušníků, dokonce i da’íjů a imámů. Podvádí se, zrazuje a klame v mezilidských vztazích, ve státní politice, dokonce mnohdy klameme i sami sobě a to dokonce i ve víře. Mnoho muslimů zrazuje samo sebe, svou víru, svou zemi, svůj národ a své předky. Toto pokrytectví je hlavním důvodem toho, že jen málo lidí dnes odpovídá na naši výzvu, když je vyzýváme k přijetí a následování islámu. A nebude tomu jinak, dokud tuto nebezpečnou a zlou vlastnost ze svého středu nevykořeníme jak na úrovni své lokální komunity, tak i na úrovni celé světové ummy.[29]

Nakonec prosíme prosbou, kterou nám vypráví Ummu Ma’bed od Božího Posla صلى الله عليه و سلم: „Bože očisti mi srdce od pokrytectví, činy od přetvářky, oko od zrady a podvodu a jazyk od lži. Ty jsi Ten, Který pozná i to, nač se oči tajně dívají i to, co hrudí ukrývají!“[30] Ámín!

[1] Wehr,Hans (Cowan, I.; Milton, J.): Dictionary of modern written arabic, Ithaca, New York, 1976.

[2] Lane, Edward William: The Arabic-English lexicon, Libraire du Liban, Bejrút, 1968.

[3] Sahíhul-Buhari, č.33-2682-2749-6095.; Muslim, č.220-221.

[4] Sahíhu l-Buchárí, č. 34.

[5] Sahíhu l-Buchárí, č.2508.

[6] Tirmízí v Sunenu, č. 1927.

[7] Sunen Abú Dawúda, č. 4973.

[8] Sunen Ibn Mádždže, č. 4036.

[9] Zaznamenáno v Taberáního al-Mu’udžemu l-Kebír, č. 11053; a v as-Sunně Ibn Abí ‘Ásima, č. 1462.

[10] Taberání v al-Mu’udžemu l-Kebír, č. 11536.

[11] Bejhekí v as-Sunenu l-Kubrá, č. 20861.

[12] Viz Isbehání, Fadíletu l-‘Ádilína mine l-wulát, 1/107.