Rekáik

LEPŠÍ SPOLEČNÍCI JSOU MRTVÍ – A PŘESTO ŽIVÍ, NEŽ ŽIVÍ – A PŘESTO MRTVÍ

Kdokoli se chce vydat cestou od zanechání hříchu k poslušnosti vůči Alláhu a následování Posla Jeho صلى الله عليه و سلم, nechť raději vyhledává společnost těch, kteří jsou sice už mrtví, avšak i přesto žijí dále v paměti lidí. Protože svého cíle dosáhne jedině tehdy, když se jich bude držet a bude stále s nimi.

O OSTROVANOVI A MUSLIMSKÝCH NÁMOŘNÍCÍCH

'Abdulwáhid ibn Zejd vypráví:

„Byli jsme na lodi, která se ocitla uprostřed bouře, jež ji hnala směrem k jistému ostrovu. Vylodili jsme se a našli jsme na ostrově člověka, který uctíval nějakou modlu.

Přišli jsme k němu a řekli jsme: „Člověče, co to uctíváš?“ Muž ukázal na modlu, kterou si vyrobil.

„Máme loď, ta je také vyrobená, avšak není božstvem, které je hodno uctívání,“ řekli jsme my, muslimové.

CO ČINÍ SKUTKY DOKONALÝMI, ALLÁHEM PŘIJATÝMI A CO JE NAOPAK KAZÍ

Dáwúd ibn Muhammed vypráví, že slyšel Abú 'Abda an-Nebádžího říci: „Přijaté činy mají pět rysů. Jsou provázeny: 

1. vírou a poznáním toho, kdo je Alláh,

2. znalostí pravdy,

3. upřímným vykonáváním uctívání čistě a jen pro Alláha,

PORAZIL JSEM SVÉ OPONENTY TŘEMI VĚCMI

Uvádí se, že kdosi přišel za Hátimem al-Asammem a zeptal se ho: „Ty jsi Nearab, arabštinou coby mateřským jazykem nevládneš, avšak není nikoho, kdo by s tebou kdy debatoval, aniž bys ho ty neumlčel. Čímže to porážíš své protivníky?“

Odpověděl:

Porážím je třemi věcmi:

Za prvé, jsem potěšen, když má můj oponent pravdu.

OSM VĚCÍ, KTERÉ SE HÁTIM AL-ASAMM NAUČIL OD SVÉHO UČITELE ŠAKÍKA AL-BALCHÍHO

Uvádí se, že významný islámský učenec Šakík al-Balchí se svého žáka Hátima al-Asamma zeptal: „Provázel jsi mne už velmi dlouho. Co ses ode mne naučil?“

Hátim odpověděl: 

„Naučil jsem se celkem osm věcí:

… ALE CENY ROSTOU A ŽIVOT JE STÁLE NÁKLADNĚJŠÍ!

Abú Házimu Selemovi ibn Dínárovi někdo řekl: „Abú Házime, což nevidíš, jak ceny rostou?“

Odpověděl: „A pročpak tě to trápí? Věru Ten, Který nám dával obživu kdysi, když všechno bylo lacinější, nám bude dávat obživu i nyní, když je všechno dražší.[1]

Tj. Vznešený Alláh si Sám Sobě uložil za povinnost a předem určil, že nenechá žádného živého tvora, aniž by pro něj nezajistil obživu, když oznamuje:

MOUDROSTI IMÁMA IBNU L-KAJJIMA

Významný islámský učenec Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja po sobě zanechal mnoho moudrosti ohledně odříkání se tohoto světa. Řekl:

Ó lidé, kteří hledáte potěchu v životě, který jednou skončí, vězte, že propadnout lásce k blednoucímu stínu je čirou bláhovostí![1]

V díle al-Fewáid pak napsal mimo jiné:

PROSBA IMÁMA AHMEDA

'Abbás ibnu d-Dúrí vyprávěl od svého souseda 'Alího ibn Abí Fezáry následující příběh:

„Má matka byla dvacet let chromá. Jednoho dne mne poprosila: „Běž za imámem Ahmedem a popros ho, aby za mne prosil Alláha, Pána všech světů o odpuštění. Možná Alláh přijme jeho prosbu a vyléčí mne z choroby, kterou mne postihl.“

Odešel jsem tedy k němu, zaklepal na dveře a on se zrovna modlil v předísni hned za dveřmi. Když skončil modlitbu, řekl: „Kdo je?

ABÚ 'UBEJDA – GUVERNÉR, KTERÝ SPAL NA HOLÉ ZEMI

Abú 'Ubejda 'Ámir ibn Džerráh رضي الله عنه byl jedním z deseti sahábů, kterým Alláh skrze Svého Posla ještě za jejich života oznámil radostnou zvěst o tom, že se stanou obyvateli Ráje. 

JAK ŠPATNÍ JSOU TI, CO JSOU ZBOŽNÍ JEN V RAMADÁNU

Bišra se tázali na ty, kdo v ramadánu usilovně uctívají Alláha, ale jakmile měsíc skončí, jejich život se vrací do starých kolejí lhostejnosti. Řekl: „Jak zkažení jsou věru ti, kteří Alláha znají pouze v Ramadánu![1]

Abu l-Feredž 'Abdurrahmán ibnu l-Džewzí napsal: