Rekáik

ABÚ 'UBEJDA – GUVERNÉR, KTERÝ SPAL NA HOLÉ ZEMI

Abú 'Ubejda 'Ámir ibn Džerráh رضي الله عنه byl jedním z deseti sahábů, kterým Alláh skrze Svého Posla ještě za jejich života oznámil radostnou zvěst o tom, že se stanou obyvateli Ráje. 

JAK ŠPATNÍ JSOU TI, CO JSOU ZBOŽNÍ JEN V RAMADÁNU

Bišra se tázali na ty, kdo v ramadánu usilovně uctívají Alláha, ale jakmile měsíc skončí, jejich život se vrací do starých kolejí lhostejnosti. Řekl: „Jak zkažení jsou věru ti, kteří Alláha znají pouze v Ramadánu![1]

Abu l-Feredž 'Abdurrahmán ibnu l-Džewzí napsal:

PROROK MÚSÁ, MÍR S NÍM, A PROKLETÝ IBLÍS

'Abdurrahmán ibn Zijád ibn An'am vypráví:

„Zatímco seděl prorok Músá/Mojžíš عليه السلام na jednom sezení, přišel za ním prokletý Iblís. Na sobě měl pestrobarevnou kápi s kapucí. Když se šejtán přiblížil, stáhl kapuci a přišel až k Músovi, se slovy: „Mír s tebou.“ 

„Kdo jsi?“ otázal se Músá. 

„Jsem Iblís,“ odpověděl šejtán. 

ZBOŽNÍ PŘEDKOVÉ V PAMĚTI LIDÍ: VZPOMÍNKA NA HASANA AL-BASRÍHO

Chálid ibn Safwán potkal emíra Meslemu ibn 'Abdulmelika. Meslema byl rozčarovaný z lidí okolo sebe a tak se Chálida zeptal: „Chálide, zprav mne, jaký byl Hasan al-Basrí? Domnívám se totiž, že právě ty jsi ho poznal tak, jako nikdo jiný.“

KNIHA JE NEJLEPŠÍM PŘÍTELEM ČLOVĚKA

Nu’ajm ibn Hammád vyprávěl, že 'Abdulláh ibn Mubárek zůstával často u sebe doma. Někteří se jej zeptali: „Proč zůstáváš tolik doma? Necítíš se osamělý? Odpověděl: „Jak se mám cítit osamělý, když jsem ve společnosti Posla Božího صلى الله عليه و سلم a jeho společníků?

Podle jiného podání řekl: „Jsem snad sám? Nikoli! Jsem ve společnosti Proroků, spravedlivých, a moudrých – Proroka a jeho společníků!

POSLEDNÍ VŮLE ŠEJCHA AL-ALBÁNÍHO

Toto je poslední vůle a odkaz (arab. وصية wasíja) šejcha Muhammeda Násiruddína al-Albáního, o němž šejch Ibn Báz prohlásil: 

Neznám pod nebeskou klenbou žádného učence hadísů, jako byl náš učitel, šejch Muhammed Násiruddín al-Albání.[1]

Další významný učenec dneška, šejch Mukbil ibn Hádí al-Wádi'í z Jemenu, o něm prohlásil:

VÝJIMEČNĚ NADANÝ A PILNÝ CHLAPEC

Tento příběh je svědectvím o nesmírném talentu, ukázkové sebedisciplíně, neukojitelné touze po vědění a neobyčejné zralosti jednoho malého chlapce, který posléze vešel ve známost jako šejchu l-islám Takíjjuddín Ahmed ibn Tejmíja.

IMÁM AŠ-ŠÁFI'Í JAKO PŘÍKLAD ZDRAVÉHO NÁBOŽENSKÉHO PROŽÍVÁNÍ

Ar-Rabí'a ibn Sulejmán uvádí pro poučení příběh ilustrující, jak imám Muhammed ibn Idrís aš-Šáfi'í, zakladatel tzv. šáfi'ovského mezhebu, organizoval svůj čas během noci: „V první třetině noci si zapisoval náboženskou znalost, ve druhé třetině noci odpočíval či spal a v poslední třetině noci se oddával modlitbám.[1]

POSLEDNÍ KÁZÁNÍ CHALÍFY OMARA IBN 'ABDIL'AZÍZ

Uvádí se, že poslední kázání, které spravedlivý umejjovský chalífa Omar ibn 'Abdil'azíz, považovaný za pátého pravověrného chalífu, pronesl, začalo chválou vzdanou Alláhu a poté znělo:

JAK POSTUPNĚ VZNIKÁ HŘÍCH

Jen velmi málo lidí si je dnes vědomo, jak vzniká hřích a jak přerůstá ve zlozvyk setrvalého hřešení. Proto do něj velmi snadno upadají, propadají špatným návykům a jen velmi těžko jsou schopni se jich osvobodit.

Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja tuto otázku rozpracovává ve vícero svých dílech: