Rekáik

KDYŽ SE ROZDĚLUJE DĚDICTVÍ PROROKA, SPĚCHEJTE SI I VY PRO SVŮJ DÍL

Abú Bekr Ahmed ibn Muhammed [1] uvádí od 'Alí ibn Muhammed ibn Abi l-Mezá, [2] že si z rukopisu Chalefa ibn Temíma [3] opsal vyprávění od 'Alího ibn Mes'ady, [4] který slyšel od 'Abdulláha ar-Rúmího [5] následující příběh:

IMÁM AL-BUCHÁRÍ A TISÍC DINÁRŮ

Imám al-Buchárí, vůdce věřících (arab. أمير المؤمنين amíru l-mu´minín) v oboru nauk o Sunně, známý sběratel hadísů a autor proslulého Sahíhu, který je učenci této nauky považován za nejvíce autentickou knihu po Koránu, se jednou vydeal na cestu kvůli svým výzkumům hadísů. Nalodil se na loď a vzal si s sebou na cestu tisíc dinárů v hotovosti, aby měl z čeho platit náklady svého putování.

IMÁM MÁLIK A JEHO PILNÝ STUDENT

Věz, že nauce a poznání věcí této víry se nedokáže věnovat nikdo, kdo ji neučiní prioritou ve svém životě. A nikdo, kdo upřednostní cokoli jiného z lákadel tohoto světa před poznáním své víry, poznání své víry nikdy nedosáhne.

LIDÉ, NAVRAŤTE SE KE SVÉ PŘIROZENOSTI, ŽIVOT BUDE SLADŠÍ!

Vznešený Alláh pravil:

ٱلرِّجَالُ قَوَّٰمُونَ عَلَى ٱلنِّسَآءِ ...

Muži jsou patroni nad ženami ... (Nisá: 34)

Od Mughíry ibn Šu'by رضي الله عنه, Prorokova صلى الله عليه وسلم společníka, který za svůj život nasbíral velmi mnoho zkušeností z mnoha manželství, kterými si prošel, se uvádí následující slova:

IMÁM AHMED A JEHO BÁZEŇ PŘED BOHEM: VÝROK A JEHO REFLEXE

Jeden z učedníků a společníků Ahmeda ibn Hanbela, který ho dlouho doprovázel a tázal se ho na množství nejrůznějších detailů, jménem al-Merwezí, [1] ze ho jednou zeptal: „Abú 'Abdilláhu! Je tolik mnoho lidí, kteří tě oslovují!“

Ahmed se na něho podíval a řekl: „Obávám se, že je to něco, co mne postupně přivádí k něčemu hodně zlému.

TŘI MUŽI, KTEŘÍ DESÍTKY LET NEZMEŠKALI ANI JEDNU SPOLEČNOU MODLITBU

(1)

Al-Kádí Ibn Semá'a vyprávěl o svém životě, že během něj celých čtyřicet let nezmeškal úvodní tekbír [1] společné modlitby, s jedinou výjimkou. Tou byl den, kdy zemřela jeho matka. Protože zmeškal společnou modlitbu, pomodlil se namísto ní sedmadvacetkrát, aby nahradil svou ztracenou odměnu. [2]

COKOLI DOBRÉHO UČINÍŠ DNES, TO SE TI UŽ ZÍTRA VRÁTÍ

Pokud cokoli dnes rozdáš, budeš z toho mít užitek třeba už zítra. A pokud někdo něco dát odmítne, shledá, že se ani pro něj nic nenajde. Pak utrpí velkou ztrátu na tomto i na onom světě.

Někteří ze zbožných předků řekli: „Synu Adamův, v Den Soudný ti pro život zůstane jen to, co jsi zbudoval na tomto světě. Najdeš pro sebe jen to, co jsi sám pro sebe přichystal během pozemského života.

LEPŠÍ SPOLEČNÍCI JSOU MRTVÍ – A PŘESTO ŽIVÍ, NEŽ ŽIVÍ – A PŘESTO MRTVÍ

Kdokoli se chce vydat cestou od zanechání hříchu k poslušnosti vůči Alláhu a následování Posla Jeho صلى الله عليه و سلم, nechť raději vyhledává společnost těch, kteří jsou sice už mrtví, avšak i přesto žijí dále v paměti lidí. Protože svého cíle dosáhne jedině tehdy, když se jich bude držet a bude stále s nimi.

O OSTROVANOVI A MUSLIMSKÝCH NÁMOŘNÍCÍCH

'Abdulwáhid ibn Zejd vypráví:

„Byli jsme na lodi, která se ocitla uprostřed bouře, jež ji hnala směrem k jistému ostrovu. Vylodili jsme se a našli jsme na ostrově člověka, který uctíval nějakou modlu.

Přišli jsme k němu a řekli jsme: „Člověče, co to uctíváš?“ Muž ukázal na modlu, kterou si vyrobil.

„Máme loď, ta je také vyrobená, avšak není božstvem, které je hodno uctívání,“ řekli jsme my, muslimové.

CO ČINÍ SKUTKY DOKONALÝMI, ALLÁHEM PŘIJATÝMI A CO JE NAOPAK KAZÍ

Dáwúd ibn Muhammed vypráví, že slyšel Abú 'Abda an-Nebádžího říci: „Přijaté činy mají pět rysů. Jsou provázeny: 

1. vírou a poznáním toho, kdo je Alláh,

2. znalostí pravdy,

3. upřímným vykonáváním uctívání čistě a jen pro Alláha,