Rekáik

JAK POZNÁNÍ A POROZUMĚNÍ NÁBOŽENSTVÍ ZACHRÁNILO 'ABDULKÁDIRA AL-DŽEJLÁNÍHO

'Abdulkádir al-Džejlání (žil v letech 470-561 hidžry) byl významný učenec hanbelovského mezhebu, proslulý vykladač Koránu, slovutný znalec hadísů, obránce Sunny, neochvějný šiřitel islámu a znamenitý kazatel. Kromě toho byl oddaným uctívačem (arab. عابد 'ábid) a asketou (arab. زاهد záhid), který se zříkal tohoto světa a dosáhl hlubokého poznání nejzazších duchovních skutečností islámských nauk تصوف tasawwufu.

PĚT VLASTNOSTÍ DOBRÝCH SKUTKŮ PŘIJATÝCH ALLÁHEM PODLE AN-NEBÁDŽÍHO

Dáwúd ibn Muhammed vyprávěl, že slyšel Abú 'Abdilláha an-Nebádžího říci: „Dobré upřímné skutky, které Alláh přijme, mají pět vlastností: 

1. Znát Alláha a věřit v Něho. 

2. Poznat pravdu a skutečnost duchovního světa.

3. Vykonat skutek uctívání s upřímným úmyslem jen pro Alláha. 

DOPIS IBN TEJMÍJI JEHO MATCE

O hodnotě matky v islámu toho bylo vyprávěno mnoho. O tom, že největší nároky u svých dětí má ona, o tom, že ráj je pod jejíma nohama i o tom, že je a má být nejdůležitější ženou v životě každého muže. Přesto je neobyčejné, osobní a takřka intimní narazit na komunikaci mezi jedním z největších géniů islámu, jedním z gigantů náboženských nauk, slovutným šejchu l-islámem Abu l-'Abbás Takíjuddínem Ahmedem Ibn Tejmíjou al-Háráním a jeho matkou. Skromnou a pro nás takřka neznámou ženou, která ho porodila a naučila mluvit.

TA PRAVÁ LÁSKA KE KNIHÁM

Skutečný knihomol a milovník knih si určitě někdy v životě položil otázku, budou-li v Ráji i knihy. Láska ke knihám, to je ta skutečná láska.

JAK ZNÁMÝ UČENEC UMLČEL NEJZNÁMĚJŠÍHO TERORISTU

Ve starém domě šejcha Hammáda al-'Ansárího jsem byl v jeho knihovně, spolu s několika dalšími lidmi. Tito lidé s sebou přivedli i dva další.

Jeden z nich následně řekl: „Šejchu, chtěl bych jen něco říci!“

Do domu šejcha Hammáda kdosi přišel a chtěl něco říci! Hlásil se o slovo anebo tak něco. Šejch se ho tedy otázal: „A kdopak vlastně jsi?

„Jsem Usáma bin Ládin,“ řekl dotyčný.

TŘI OHROMUJÍCÍ VÝROKY NAŠICH ZBOŽNÝCH PŘEDKŮ

Celé generace našich zbožných předků nám zachovaly studnici svých zkušeností a svého pochopení islámu, ze které čerpáme i my, když si z nich bereme příklad a snažíme se pochopit svou víru. Oni byli blíže zdroji zjevení a tomu, kdo o něm věděl nejvíce, Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم. Proto je jejich pochopení směrodatné a nevyhnutelné a obzvláště to platí pro Prorokovy společníky a jejich první následovníky v prvních staletích islámského letopočtu.

PRO MŮJ ŽIVOT MI STAČILY TYTO TŘI KORÁNSKÉ VERŠE

'Ámir ibn Kajs řekl:

„Jsou tři verše, které mi vždy vystačili ve všech záležitostech mého života.

Čtu slova Alláha Vznešeného:

إِن يَمْسَسْكَ ٱللَّـهُ بِضُرٍّۢ فَلَا كَاشِفَ لَهُۥٓ إِلَّا هُوَ ۖ وَإِن يَمْسَسْكَ بِخَيْرٍ فَهُوَ عَلَىٰ كُلِّ شَىْءٍ قَدِيرٌ

ZAPEČEŤME UPLYNUVŠÍ RAMADÁN PROSBOU O ODPUŠTĚNÍ

'Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما vzpomíná, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم při jedné příležitosti v závěru jednoho sezení prokazatelně zopakoval více než stokrát tato slova:

رَبِّ اغْفِرْ لِي وَتُبْ عَلَيَّ إِنَّكَ أَنْتَ التَّوَّابُ الرَّحِيمُ.

IBNU L-DŽEWZÍ O PODOBNOST MEZI RAMADÁNEM A PŘÍBĚHEM PROROKA JÚSUFA/JOSEFA

Ve jménu Alláha Milostiplného, Smilovného.

Postavení měsíce Ramadánu je vůči ostatním měsícům podobné jako postavení proroka Júsufa/Josefa, mír s ním, vůči svým bratrům. Tak jako byl Júsuf Ja'kúbovým/Jakubovým, mír s ním, nejoblíbenějším synem, tak je i Ramadán u Alláha nejoblíbenějším měsícem. Dobrou věcí k zamyšlení pro muslimy je přirovnání, že tak jako měl prorok Júsuf tolik lítosti a milosrdenství, aby řekl (svým bratrům, pozn. překl.):

IBNU L-KAJJIM: KDO JE TEN, KDO SE SKUTEČNĚ POSTÍ?

Ten, kdo se skutečně postí, to je ten, jehož všechny části těla se zdržují hříchů. Jeho jazyk se zdržuje lhaní, nestoudných slov a všeho, co se odchyluje od pravdy. Jeho útroby se zdržují od jídla a pití a jeho přirození od intimního styku.

Když ten, kdo se skutečně postí, promluví, nehovoří nikdy to, co by mohlo uškodit jeho půstu. A když koná, koná jen tak, aby to nezmenšilo hodnotu jeho půstu. Vše, co říká, je prospěšné. A prospěšné je i vše, co koná.