Rekáik

DEN, KDY BUDOU VŠICHNI NA VŠECHNY VOLAT

 K umajjovskému chalífovi Hišámu ibn ‘Abdulmelikovi přišel učenec Táwús al-Jemení a řekl mu:

JAK SE MŮŽE ALLÁH SMILOVAT LIDU, KTERÝ NEBRÁNÍ SLABŠÍ PŘED SILNĚJŠÍMI?

 Džábir ibn 'Abdulláh رضل الله عنه vyprávěl:

KDO MNE TAKTO UVIDÍ, NIKDY NIKOMU NEUKŘIVDÍ

Jistý muž  vyprávěl:
 

O VĚŘÍCÍ SLUŽEBNÉ FARAONOVY DCERY

 Od Ibn 'Abbáse رضي الله عنه se traduje, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم vyprávěl:

"Když jsem byl na Isrá´, ucítil jsem zvláštní vůni, která okolo mne provanula. Zeptal jsem se Džibríla: "Co je to za vůni?" Odpověděl: "Tak voní kosti služebné faraonovy dcery a jejích dětí. Když rozčesávala faraonově dceři vlasy, z ruky jí vypadl hřeben a ona řekla:

JAK POZNAT NÁSLEDOVNÍKY PRAVDY PODLE IBNU L-KAJJÍMA

 Následovníci pravdy nejsou mezi lidmi známi pod jedním konkrétním jménem, jako je tomu u mnohých určitých skupin, které své směry a taríky nazývají určitými jmény.

HADŽDŽÁDŽ A POUTNÍK

Táwús ibn Kajsán byl jedním ze zbožných učedníků Prorokova صلى الله عليه و سلم synovce Ibn ‘Abbáse. Byl také muhaddisem. Vypráví o své pouti do Mekky:

IMÁM AL-AWZÁ'Í A ABBÁSOVSKÝ TYRAN

Když Abdulláh ibn ‘Alí al-‘Abbásí napadl Damašek, zabil třicet tisíc muslimů v jediné chvíli. Poté jeho vojsko osedlalo své koně a muly a vjelo do hlavní, Umajjovské mešity ve městě.

Tu oblehli a svým vezírům pak řekl: „Je tu mezi vámi někdo, kdo by mi chtěl ještě odporovat?“

„Ne,“ odpověděli.

DŽA'FER IBN ABÍ TÁLIB A NEGUS, HABEŠSKÝ VLÁDCE

 Al-Kelbí zaznamenává od Ibn Abbáse, že když Dža’fer ibn Abí Tálib a jeho druhové přesídlili do Habeše a usadili se tam a poté, co Boží Posel přesídlil do Medíny, načež následovala bitva u Bedru, svolali Kurajšovci setkání do Dár an-Nedwa, kde řekli:

ČTYŘICET SVĚTSKÝCH UŽITKŮ ZA ODVRŽENÍ HŘÍCHU

Velký učenec Ibn Kajjím al-Džawzíjja, budiž k němu Alláh milostiv, zmínil mnohostranný prospěch na tomto světě, který člověku plyne ze zanechání hříchu ještě předtím, než bude tento poctěn nekonečnou odměnou od Alláha na onom světě:

ZNAKY LIDÍ ŠTĚSTÍ A LIDÍ BÍDY

Mezi znaky lidí štěstí a radosti je, že kdykoli vzroste znalost uctívajícího, jeho pokora a milost vzroste také. Kdykoli zintenzivní své uctívání, jeho strach a bohabojnost vzroste. Kdykoli vzroste jeho věk, jeho hrabivost ochabne. Kdykoli jeho bohatství vzroste, s ní vzroste i jeho štědrost a ochota k dobročinnosti. A kdykoli vzroste jeho status, prestiž a pozice, je tím blíže k lidem, plní jejich přání a je před nimi skromný.