Koránské vědy

ZÁKAZ ZABÍJET NEVINNÉ UPLATNĚNÝ V KORÁNSKÉM PŘÍBĚHU

Vznešený Alláh pravil explicitně hned na dvou místech:

وَلَا تَقْتُلُوا۟ ٱلنَّفْسَ ٱلَّتِى حَرَّمَ ٱللَّـهُ

A nezabíjejte nikoho, koho Bůh zakázal zabíjet. (An'ám: 151; Isrá: 33)

Na jiném místě je srovnáno zabití jediného nevinného s vyvražděním celého lidstva:

KORÁNSKÉ ARGUMENTY, ŽE KORÁN JE PŘÍMÉ SLOVO BOŽÍ

Podle správné islámské věrouky tak, jak se dochovala od Posla Božího صلى الله عليه و سلم a jeho společníků رضي الله عنهم أجمعين, je Korán přímým a nestvořeným slovem Božím (arab. كلام الله kelámu ´lláh), seslaným prostřednictvím anděla Džibríla عليه السلام Prorokovi صلى الله عليه و سلم a posléze celému lidstvu.

KORÁN O SVĚTLE VÍRY V JEDINOST A JEDINEČNOST BOŽÍ

Vznešený Alláh zcela jasně odmítá myšlenku, že by někdo, kdo uctívá výhradně Jeho Jediného, nikoho k Němu nepřidružuje a kdo se řídí Zákonem, který zjevil Svému Poslu صلى الله عليه و سلم byl ve své odměně a postavení, které u Něho má, roven někomu, kdo toto odmítá, když pokládá řečnickou otázku:

أَفَمَن شَرَحَ ٱللَّـهُ صَدْرَهُۥ لِلْإِسْلَـٰمِ فَهُوَ عَلَىٰ نُورٍ مِّن رَّبِّهِۦ ۚفَوَيْلٌ لِّلْقَـٰسِيَةِ قُلُوبُهُم مِّن ذِكْرِ ٱللَّـهِ ۚ أُو۟لَـٰٓئِكَ فِى ضَلَـٰلٍ مُّبِينٍ

POMÍJIVÝ KVĚT ŽIVOTA VEZDEJŠÍHO

Vznešený Alláh pravil ohledně nádhery tohoto světa:

وَلَا تَمُدَّنَّ عَيْنَيْكَ إِلَىٰ مَا مَتَّعْنَا بِهِۦٓ أَزْوَٰجًا مِّنْهُمْ زَهْرَةَ ٱلْحَيَوٰةِ ٱلدُّنْيَا لِنَفْتِنَهُمْ فِيهِ ۚ وَرِزْقُ رَبِّكَ خَيْرٌ وَأَبْقَىٰ

A nevrhej zrak svůj žádostivě na to, co dali jsme některým párům z nich v užívání. To květ pomíjivý je života pozemského, abychom je tím uváděli v pokušení; vždyť štědrost Pána tvého lepší je i trvalejší. (TáHá:131)

O TRANSCENDENCI A IMANENCI BOŽÍ V PERSPEKTIVĚ KORÁNU, DÍL II.

Ibn 'Usejmín říká:

Jak sahábové, tak i tábi'ín se všichni shodovali na tom, že Alláh je nade vším stvořeným.[1]

Stejný je také názor zakladatelů všech čtyř mezhebů.

Abú Hanífa praví: „Alláh je nad Trůnem a kdokoli o tom pochybuje, je nevěřící.[2]

O TRANSCENDENCI A IMANENCI BOŽÍ V PERSPEKTIVĚ KORÁNU, DÍL I.

Vznešený Alláh pravil:

إِنَّ رَبَّكُمُ ٱللَّـهُ ٱلَّذِى خَلَقَ ٱلسَّمَـٰوَٰتِ وَٱلْأَرْضَ فِى سِتَّةِ أَيَّامٍ ثُمَّ ٱسْتَوَىٰ عَلَى ٱلْعَرْشِ يُغْشِى ٱلَّيْلَ ٱلنَّهَارَ يَطْلُبُهُۥ حَثِيثًا وَٱلشَّمْسَ وَٱلْقَمَرَ وَٱلنُّجُومَ مُسَخَّرَٰتٍۭ بِأَمْرِهِۦٓ ۗ أَلَا لَهُ ٱلْخَلْقُ وَٱلْأَمْرُ ۗ تَبَارَكَ ٱللَّـهُ رَبُّ ٱلْعَـٰلَمِينَ

COŽ NEZAČNOU UVAŽOVAT NAD KORÁNEM? DÍL II.

Na jiném místě pravil o Koránu Vznešený:

وَإِنَّهُۥ لَهُدًى وَرَحْمَةٌ لِّلْمُؤْمِنِينَ

a on vskutku je pro věřící vedením i milosrdenstvím. (Neml: 77 )

COŽ NEZAČNOU UVAŽOVAT NAD KORÁNEM? DÍL I.

Mezi verši, v nichž hovoří Vznešený Alláh o povinném ramadánském půstu, se nachází také pasáž, kde spojuje Korán s Ramadánem:

شَهْرُ رَمَضَانَ ٱلَّذِىٓ أُنزِلَ فِيهِ ٱلْقُرْءَانُ هُدًى لِّلنَّاسِ وَبَيِّنَـٰتٍ مِّنَ ٱلْهُدَىٰ وَٱلْفُرْقَانِ

Postním měsícem je měsíc ramadán, v němž Korán byl seslán jako vedení správné pro lidi a jako vysvětlení tohoto vedení i jako spásné rozlišení. (Bekara: 185)

JAK SE PODLE KORÁNU CHRÁNIT PŘED POKRYTECTVÍM

Vznešený Alláh ohledně pokrytců zjevil:

إِنَّ ٱلْمُنَـٰفِقِينَ يُخَـٰدِعُونَ ٱللَّـهَ وَهُوَ خَـٰدِعُهُمْ وَإِذَا قَامُوٓا۟ إِلَى ٱلصَّلَوٰةِ قَامُوا۟ كُسَالَىٰ يُرَآءُونَ ٱلنَّاسَ وَلَا يَذْكُرُونَ ٱللَّـهَ إِلَّا قَلِيلًا

Pokrytci se snaží oklamat Boha, ale On oklame je. A když vstávají k modlitbě, zvedají se lenivě a jen před lidmi předstírají a vzpomínají na Boha jen nepatrně. (Nisá:142)

KORÁN VARUJE PŘED ROZPOROVÁNÍM BOŽÍHO ZJEVENÍ ÚSUDKEM SMRTELNÍKA, DÍL III.

Nesmyslnost dilematu mezi zjeveným textem a raciem

Vznešený Alláh praví:

أَفَلَا يَتَدَبَّرُونَ ٱلْقُرْءَانَ ۚ وَلَوْ كَانَ مِنْ عِندِ غَيْرِ ٱللَّـهِ لَوَجَدُوا۟ فِيهِ ٱخْتِلَـٰفًا كَثِيرًا

Cožpak nepřemýšlejí o Koránu? Kdyby ten byl od někoho jiného než od Boha, věru by v něm nalezli četné rozpory! (Nisá:82)