Vědy o Sunně

HADÍSY TVOŘÍCÍ OSU CELÉHO ISLÁMU

Osmán ibn Se'íd vypráví, že Abú 'Ubejd řekl:

Posel Boží صلى الله عليه وسلم shrnul všechny záležitosti onoho světa do jediného výroku:

مَنْ أحدثَ في أمرنا ما ليس منه فهو ردٌّ.

PŮSTU NENÍ NIC ROVNO ANI PODOBNO, DÍL II.

Jaký měli naši zbožní předkové vztah k půstu coby způsobu uctívání?

Abú Umáma, který byl prvním adresátem tohoto hadísu o výjimečné hodnotě půstu, si spolu se svou rodinou tento způsob uctívání zamiloval natolik, že si ho nikdo v podstatě ani nepamatuje ve stavu, kdy by se nepostil. Podobně k půstu přistupovali i jiní zbožní předkové této ummy.

PŮSTU NENÍ NIC ROVNO ANI PODOBNO, DÍL I.

Abú Umáma al-Báhilí رضي الله عنه řekl Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم: „Přikaž mi nějaký dobrý skutek, který mám vykonávat,“ či podle jiných verzí „dej mi radu, kterou si od tebe přeberu,“ či „která mi prospěje.“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم mu odvětil:

عَلَيْكَ بِالصَّوْمِ فَإِنَّهُ لاَ عِدْلَ لَهُ ‏.

ŠEJCH AL-ALBÁNÍ: RAMADÁN JE PŘIPOMÍNKOU JEDNOTY MUSLIMŮ

Abú Hurejra رضي الله عنه zaznamenal že Prorok صلى الله عليه و سلم řekl:

الصَّوْمُ يَوْمَ تَصُومُونَ وَالْفِطْرُ يَوْمَ تُفْطِرُونَ وَالأَضْحَى يَوْمَ تُضَحُّونَ.

Půst nastává tehdy, když se i ostatní začnou postit a přerušení půstu je tehdy, když ho i ostatní přerušují. A obětování v den, když i ostatní obětují.[1]

DEJ ZÁRUKU ZA DVĚ ČÁSTI SVÉHO TĚLA A OBDRŽÍŠ ZÁRUKU VSTUPU DO RÁJE

Sehl ibn Se'ad رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:

مَنْ يَضْمَنْ لِي مَا بَيْنَ لَحْيَيْهِ وَمَا بَيْنَ رِجْلَيْهِ أَضْمَنْ لَهُ الْجَنَّةَ.

Kdokoli mi dá záruku za to, co má mezi oběma svými čelistmi a mezi oběma svýma nohama, tomu já zaručuji, že vejde Ráje.[1]

HADÍSY O ROVNOVÁZE V PŘÍSTUPU K DUCHOVNÍ I SVĚTSKÉ STRÁNCE LIDSKÉHO ŽIVOTA

Hanzala al-Usejdí رضي الله عنه, jeden z písařů Posla Božího صلى الله عليه و سلم, vyprávěl: 

KDO PODŘÍDÍ VŠECHNY SVÉ CITY VŮLI BOŽÍ, TEN DOSÁHNE DOKONALOSTI VÍRY

Abú Umáma al-Báhilí رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

مَنْ أَحَبَّ لِلَّهِ وَأَبْغَضَ لِلَّهِ وَأَعْطَى لِلَّهِ وَمَنَعَ لِلَّهِ فَقَدِ اسْتَكْمَلَ الإِيمَانَ.

Kdo kvůli Alláhu miluje, kvůli Alláhu cítí nevoli, kvůli Alláhu poskytuje a kvůli Alláhu poskytnout odmítá, ten dosáhl dokonalosti víry.[1]

JAKO PRSTEM DO OCEÁNU, DÍL II.

Zbožní předkové o tomto a onom světě a vztahu věřícího k němu

JAKO PRSTEM DO OCEÁNU, DÍL I.

Pěti různými cestami se od al-Mustewrida ibn Šeddáda رضي الله عنه, člena kmene Benú Fihr, uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:

وَاللَّهِ مَا الدُّنْيَا فِي الآخِرَةِ إِلاَّ مِثْلُ مَا يَجْعَلُ أَحَدُكُمْ إِصْبَعَهُ هَذِهِ - وَأَشَارَ يَحْيَى بِالسَّبَّابَةِ - فِي الْيَمِّ فَلْيَنْظُرْ بِمَ يَرْجِعُ .

VŠEM BUDE ODPUŠTĚNO, KROMĚ VEŘEJNĚ HŘEŠÍCÍM, DÍL III.

Sladění zdánlivého protikladu mezi oběma principy

Je mnoho lidí, kteří mezi oběma vzpomenutými principy – příkazem skrývat hříchy a zákazem hřešit potají - vnímají rozpor: těm, kteří skrývají své hříchy, má být podle jednoho hadísu prominuto, ale podle druhého mají být jejich dobré činy za trest proměněny v rozptýlený prach. Nicméně pravý význam obou těchto hadísů si neprotiřečí a oba předpisy se ve skutečnosti navzájem přesně doplňují.