Vědy o Sunně

VYSVĚTLENÍ HADÍSU: „KOMUKOLI BYLO DÁNO DOŽÍT SE ŠEDESÁTI LET ...“

Abú Hurejra رضي الله عنه vypráví, že Boží Posel صلى الله عليه وسلم pravil:

من أتت عليه ستون سنة ، فقد أعذر الله إليه في العمر

Komukoli bylo dáno dožít se šedesáti let, tomu Alláh kvůli jeho věku prominul.[1]

NEŘÍKEJTE O NIKOM KONKRÉTNÍM, ŽE JE V RÁJI, NEBO V PEKLE

'Áiša رضي الله عنها vyprávěla, že kdosi o nějaké zesnulé řekl: „Nyní si už odpočine.“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم však nespokojeně namítl:

إنما يستريح من غفر له.

Vskutku jen ten, komu bylo odpuštěno, si odpočine.[1]

VYSVĚTLENÍ HADÍSU „ROZDĚLIL JSEM MODLITBU MEZI SEBE A SVÉHO SLUŽEBNÍKA“ PODLE IBNU L-KAJJIMA

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že sylšel, jak Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

مَنْ صَلَّى صَلاَةً لَمْ يَقْرَأْ فِيهَا بِأُمِّ الْقُرْآنِ فَهْىَ خِدَاجٌ - ثَلاَثًا - غَيْرُ تَمَامٍ ‏‏.‏

PŘEDNOSTI MĚSÍCE ŠA'BÁNU A UPOZORNĚNÍ NA INOVACE V NĚM

Usáma ibn Zejd رضي الله عنه se zeptal Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم: „Posle Boží, v žádném jiném měsíci jsem tě neviděl postit se (dobrovolně) tolik, jako v ša'bánu ...“ Prorok صلى الله عليه و سلم mu odvětil:

ذَاكَ شَهْرٌ يَغْفُلُ النَّاسُ عَنْهُ بَيْنَ رَجَبٍ وَرَمَضَانَ وَهُوَ شَهْرٌ يُرْفَعُ فِيهِ الأَعْمَالُ إِلَى رَبِّ الْعَالَمِينَ فَأُحِبُّ أَنْ يُرْفَعَ عَمَلِى وَأَنَا صَائِمٌ.

O HODNOTĚ SVOLÁVÁNÍ K MODLITBĚ

'Abdurrahmán ibn Abí Sa'sa'a vyprávěl, že Abú Sa'íd al-Chudrí رضي الله عنه řekl jeho otci:

إِنِّي أَرَاكَ تُحِبُّ الْغَنَمَ وَالْبَادِيَةَ، فَإِذَا كُنْتَ فِي غَنَمِكَ أَوْ بَادِيَتِكَ فَأَذَّنْتَ بِالصَّلاَةِ فَارْفَعْ صَوْتَكَ بِالنِّدَاءِ، فَإِنَّهُ لاَ يَسْمَعُ مَدَى صَوْتِ الْمُؤَذِّنِ جِنٌّ وَلاَ إِنْسٌ وَلاَ شَىْءٌ إِلاَّ شَهِدَ لَهُ يَوْمَ الْقِيَامَةِ.

VZPOMÍNÁNÍ ALLÁHA PO MODLITBĚ

'Abdulláh ibn 'Amr رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

V ČEM SPOČÍVÁ DŮSTOJNOST A VZNEŠENOST VĚŘÍCÍHO

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

شرف المؤمن صلاته بالليل وعزه استغناؤه عما في أيدي الناس.

Důstojnost věřícího tkví v jeho modlitbě v noci a jeho vznešenost v tom, že je povznesen nad závislost na tom, co je v rukou jiných lidí.[1]

KDOKOLI SE MODLÍ ČTYŘICET DNÍ SPOLEČNĚ

O přínosu společně vykonané modlitby od samého jejího začátku vyprávěl Anas ibn Málik رضي الله عنه, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:

مَنْ صَلَّى لِلَّهِ أَرْبَعِينَ يَوْمًا فِي جَمَاعَةٍ يُدْرِكُ التَّكْبِيرَةَ الأُولَى كُتِبَتْ لَهُ بَرَاءَتَانِ بَرَاءَةٌ مِنَ النَّارِ وَبَرَاءَةٌ مِنَ النِّفَاقِ.

O SPOLEČNÉ MODLITBĚ A JEJÍCH PŘEDNOSTECH

'Abdulláh ibn Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:

صَلاَةُ الْجَمَاعَةِ تَفْضُلُ صَلاَةَ الْفَذِّ بِسَبْعٍ وَعِشْرِينَ دَرَجَةً.

NEJHORŠÍ ZLODĚJ JE TEN, KDO UKRÁDÁ Z MODLITBY

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:

أَسْوَأُ النَّاسِ سَرِقَةً الَّذِي يَسْرِقُ مِنْ صَلَاتِهِ.

Nejhoršími zloději jsou ti, kteří ukrádají ze své modlitby.“