بسم الله الرحمن الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme a jen jeho o pomoc a o vedení správnou cestou žádáme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه و سلم je jeho služebníkem a poslem, pravdomluvným a důvěryhodným. Vybízejme sebe i druhé k bohabojnosti, dodržování všech pilířů islámu, náboženských povinností a ubírejme se přímou a správnou cestou. Věru nejlepším slovem je slovo Boží, nejlepším vedením cesta Jeho milovaného Muhammeda a nejhorší věcí jsou inovace vnesené do náboženství, protože každá novota je zhoubnou inovací a každá zhoubná inovace končí v Pekelném Ohni.
Vznešený Alláh praví:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ وَقُولُوا۟ قَوْلًا سَدِيدًا يُصْلِحْ لَكُمْ أَعْمَـٰلَكُمْ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ذُنُوبَكُمْ ۗ وَمَن يُطِعِ ٱللَّـهَ وَرَسُولَهُۥ فَقَدْ فَازَ فَوْزًا عَظِيمًا
„Vy, kteří věříte! Bojte se Boha a mluvte slova přímá! Bůh pak pro vás zlepší skutky vaše a odpustí vám hříchy vaše. A kdo poslouchá Boha a posla Jeho, ten již dosáhl úspěchu nesmírného.” (Ahzáb: 70-71)
Milí bratři v islámu!
Vznešený Alláh praví:
تُسَبِّحُ لَهُ السَّمَاوَاتُ السَّبْعُ وَالْأَرْضُ وَمَن فِيهِنَّ ۚ وَإِن مِّن شَيْءٍ إِلَّا يُسَبِّحُ بِحَمْدِهِ وَلَٰكِن لَّا تَفْقَهُونَ تَسْبِيحَهُمْ ۗ إِنَّهُ كَانَ حَلِيمًا غَفُورًا
„A pěje slávu Jeho sedm nebes a země i vše, co na nich je. A není věci, jež by chválu Jeho neslavila, avšak vy nevěřící slavení jejich nechápete. On věru Dobrotivý je i Odpouštějící.“ (Isrá: 44)
Podobně tomu říká:
أَلَمْ تَرَ أَنَّ اللَّهَ يَسْجُدُ لَهُ مَن فِي السَّمَاوَاتِ وَمَن فِي الْأَرْضِ وَالشَّمْسُ وَالْقَمَرُ وَالنُّجُومُ وَالْجِبَالُ وَالشَّجَرُ وَالدَّوَابُّ وَكَثِيرٌ مِّنَ النَّاسِ ۖ وَكَثِيرٌ حَقَّ عَلَيْهِ الْعَذَابُ ۗ وَمَن يُهِنِ اللَّهُ فَمَا لَهُ مِن مُّكْرِمٍ ۚ إِنَّ اللَّهَ يَفْعَلُ مَا يَشَاءُ
„Což jsi neviděl, že před Bohem padají na zem ti, kdož na nebesích jsou i na zemi, a také slunce a měsíc, hvězdy a hory, stromy a zvířata a mnoho lidí? Však nad mnohými z nich se trest uskuteční, neboť kým Bůh opovrhl, tomu nebudou pocty prokazovány. A Bůh věru učiní vše, co chce.“ (Hadždž: 18)
Ibn Kesír ve svém vysvětlení uvádí:
„Není ničeho mezi stvořeními, aniž by to neoslavovalo a nechválilo Alláha, avšak lidé nedokážou tomuto oslavování porozumět, protože jejich oslavování je jiné, než to, co pronáší naše jazyky.“1
Al-Beghawí dodává:
„Nebesa, Země, neživé věci ba i živí tvorové, jako zvířata, mimo bytostí nadaných rozumem, už jen svým precizním stvořením a divotvorným vzhledem oslavují Svého Stvořitele, na jehož absolutní dokonalost, prostou jakékoli nedokonalosti, ukazují. A to samo je na úrovni oslavování Alláha.“2
Těmito příměry nás Alláh vyzývá, abychom celý svůj život pojali jako jednu velikou oslavu Boží Vznešenosti a Dokonalosti a nepřetržité podrobení se Božímu Zákonu, plníce Jeho výlučné nároky, dodržujíce Jeho příkazy a vyhýbajíce se Jeho zákazům.
Vznešený Alláh praví:
أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا ادْخُلُوا فِي السِّلْمِ كَافَّةً وَلَا تَتَّبِعُوا خُطُوَاتِ الشَّيْطَانِ ۚ إِنَّهُ لَكُمْ عَدُوٌّ مُّبِينٌ
„Vy, kteří věříte, vejděte všichni v mír a nenásledujte kroky satanovy, vždyť on je pro vás nepřítelem zjevným!“ (Bekara: 208)
Toto máme přenášet i na naše okolí a především na naše potomky a k tomu mají směřovat i naše ambice v každém ohledu.
Al-Hasan ibn ‘Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنهما dochoval od svého dědečka, Posla Božího صلى الله عليه وسلم slova:
إنَّ اللهَ يحبُّ معاليَ الأمورِ وأشرافَها ويكرهُ سَفْسافَها
„Věru Alláh miluje nejvyšší a nejctnostnější pohnutky a nenávidí ty nejvíce mrzké.“3
Islám je, moji drazí, náboženstvím ctnosti a slávy, lásky a velkodušnosti, nikoli lenosti, prospěchářství, podlosti a malichernosti.
Vznešený Alláh říká:
وَأَمَّا مَنْ خَافَ مَقَامَ رَبِّهِ وَنَهَى النَّفْسَ عَنِ الْهَوَىٰ ﴿٤٠﴾ فَإِنَّ الْجَنَّةَ هِيَ الْمَأْوَىٰ ﴿٤١﴾
„Však ten, jenž postavení Pána svého se bál a duši svou před vášní spasil, ten věru v zahradě rajské svůj bude mít azyl.“ (Názi’át: 40-41)
A tohoto nedosáhne nikdo, kromě toho, kdo bude cílevědomě následovat své ambice a zkrotí své ego – a o těch Vznešený Alláh říká:
قُلْ بِفَضْلِ اللَّهِ وَبِرَحْمَتِهِ فَبِذَٰلِكَ فَلْيَفْرَحُوا هُوَ خَيْرٌ مِّمَّا يَجْمَعُونَ
„Rci: „Nechť radují se z dobrodiní a milosti Boží i z toho všeho a to lepší je než to, co shromažďují.“ (Júnus: 58)
Jeden z takových, Prorokův صلى الله عليه وسلم společník Rabí’a ibn Ka’b al-Aslemí رضي الله عنه říká: „Nocovával jsem u Posla Božího صلى الله عليه وسلم a nosíval jsem mu vodu na abdest. Vybídl mne:
سَلْنِ
„Popros mne o něco!“
„O tvou společnost v Ráji,“ odvětil jsem toužebně.
أَوَغَيْرَ ذَلِكَ
„Opravdu nic jiného nechceš?“ ujišťoval se Posel Boží صلى الله عليه وسلم.
„Opravdu ne, to je to,“ potvrdil jsem.
Posel Boží صلى الله عليه وسلمmi následně poradil:
فَأَعِنِّي عَلَى نَفْسِكَ بِكَثْرَةِ السُّجُودِ
„Potom mi pomož ve prospěch sebe sama hojným padáním na tvář.“4
Touha po životě jako nepřetržité službě Jedinému Pravému Bohu se však nezastavuje jen v rituální dimenzi lidského žití.
Naopak, přesahuje do našeho každodenního jednání ke všem lidem i přírodě okolo nás, neboť Mu’áz ibn Anas رضي الله عنهما slyšel Posla Božího صلى الله عليه وسلم definovat skutečného muslima takto:
المُسلِمُ مَن سَلِمَ الناسُ مِن لِسانِه ويَدِه.
„Muslim je ten, před jehož rukou a jeho jazykem jsou ostatní lidé v bezpečí.“5
Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه řekl: „Nehleď tolik na něčí půst, nebo něčí modlitbu, spíše se dívej na jeho pravdymilovnost, když hovoří, na jeho důvěryhodnost, když se mu něco svěří a na jeho bezúhonnost, když je jmenován na nějakou pozici.“6
Všechny dimenze islámu pak shrnul Posel Boží صلى الله عليه وسلم v hadíse od Abú Zerra a Mu’áza ibn Džebel رضي الله عنهما.
اتَّقِ اللَّهَ حَيْثُمَا كُنْت، وَأَتْبِعْ السَّيِّئَةَ الْحَسَنَةَ تَمْحُهَا، وَخَالِقْ النَّاسَ بِخُلُقٍ حَسَنٍ
„Boj se Alláha kdekoli budeš, následuj každý špatný skutek dobrým, jež ho smaže a k lidem se chovej příkladnými mravy!“7
(…)
Služebníci Boží!
Proměníme-li celý svůj život v oslavu Alláha, pak jsme ho nežili nadarmo a staneme se vzorem pro celé naše okolí a obzvláště pro naše potomky, čímž se staneme počátkem změny společnosti k lepšímu. Abychom toho dokázali, musíme zajistit, aby naše nízké činy neprotiřečily našim vzletným slovům a neznevážily je, protože Vznešený Alláh nás varuje:
أَتَأْمُرُونَ النَّاسَ بِالْبِرِّ وَتَنسَوْنَ أَنفُسَكُمْ وَأَنتُمْ تَتْلُونَ الْكِتَابَ ۚ أَفَلَا تَعْقِلُونَ
„Chcete přikazovat lidem zbožné skutky, zatímco vy sami na ně zapomínáte, ačkoliv Písmo odříkáváte? Což to nepochopíte?“ (Bekara: 44)
Musíme především vést a motivovat, nikoli kárat a moralizovat, protože Vznešený Alláh Svému Prorokovi صلى الله عليه وسلم připomíná:
فَبِمَا رَحْمَةٍ مِّنَ اللَّهِ لِنتَ لَهُمْ ۖ وَلَوْ كُنتَ فَظًّا غَلِيظَ الْقَلْبِ لَانفَضُّوا مِنْ حَوْلِكَ
„Díky milosti Boží jsi byl k nim shovívavý; kdybys byl hrubý a srdce tvrdého, byli by věru od tebe odpadli.“ (Áli’Imrán: 159)
A i když už nás situace nutí k ostrému odsudku zla, jehož jsme svědky, musíme postupovat spravedlivě a nedopouštět se útlaku a křivdy vůči jiným, ať už jsou naše pohnutky sebevíce vznešené, protože Alláh dává na vědomí:
وَلْيَخْشَ الَّذِينَ لَوْ تَرَكُوا مِنْ خَلْفِهِمْ ذُرِّيَّةً ضِعَافًا خَافُوا عَلَيْهِمْ فَلْيَتَّقُوا اللَّهَ وَلْيَقُولُوا قَوْلًا سَدِيدًا
„A nechť se střeží ti, kdož – v případě, že po sobě zanechají slabé potomstvo – se o ně budou také strachovat, utiskovat jiné! Nechť bojí se Boha a nechť hovoří slovo přímé!“ (Nisá: 9)
Nevymáhejme si na jiných autoritu, ale vymáhejme autoritu Boží! Nepodrobujme jiné příkazům našim, ale příkazům Božím! A vždy si klaďme otázku – pokud bychom nyní zemřeli, čeho bychom se stali symbolem a synonymem pro ty okolo nás a po nás?
Ó Pane, dej nám žít i zemřít jako dobří věřící muslimové, pomož nám na této cestě, přijmi naše dobré skutky a dej nám vejít do Ráje po boku spravedlivých a bezúhonných! Ámín!
- Viz Tefsíru l-Kur´áni l-‘Azím, 5/72.
- Viz Me’álimu t-tenzíl, 5/372.
- Zaznamenali ho al-Hejsemí v Medžme’u z-zewáid, 9/191; Ibn ‘Adí v al-Kámilu fi d-du’afá, 3/415; as-Sefáríní v Šerhu Kitábi š-Šiháb, hadís č. 238; a Ibnu l-Kajsarání v Zachíratu l-huffáz, 2/608. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 1890. Podpůrná podání uvedl stejný autor v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1627.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 489.
- Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 15635; a at-Taberání v al-Kebíru, hadís č. 444. Jako sahíh li-ghajrihi ho doložil Šu’ajb al-Arnáút v techrídži Ahmedova Musnedu.
- Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá, 3/27.
- Zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1987 jako hasan; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 21392. Jako hasan ho doložil i al-Albání v Hidájetu r-ruwát, hadís č. 5012.